Databáze českého amatérského divadla

Soubory: Svatopluk, Orel

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1881
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 194x
Působení: 190x, 191x, 192x, 193x, 194x
1881 - 24. února - schválilo c. a k. moravské místodržitelství v Brně stanovy Katolického čtenářsko-zábavného klubu Svatopluk v Bludově. Stanovy obsahovaly 33 paragrafů. O poslání a účelu založení se píše v paragrafech 2 a 3.

§ 2 „Účel spolku jest šíření vzdělání, lásky k mateřštině a pěstování společenského života čtením dobrých knih a časopisů a pořádáním divadelních zábav.“
§3 „Aby klub toho dosáhl, bude více politických časopisů, poučných a zábavných knih, které nečelí proti víře katolické, odebírati a časopisy jen v místnostech klubu pokud třeba veřejně předčítati, jakož i ušlechtilé zábavy pořádati. K tomu účelu užije se jmění klubu a příspěvky členů.“
1915 účetní kniha spolku (zavedená 3. února 1915) poskytuje vyčerpávající informace o tom, že hlavním příjmem do spolkové pokladny nebyly členské příspěvky členů, ale rozdíl mezi příjmy a výdaji za sehraná divadelní představení. Toto platilo zcela určitě od založení spolku až do jeho rozehnání v r. 1948.
Před 1897 učitel Rud. Kordas (1897 zakladatel a dlouholetý starosta Sokola) nacvičoval zpěvy pro divadla ve Svatopluku.
1897-1898 se Svatopluk soudil se Sokolem o divadelní kulisy (ze spolku odešlo několik členů-divadelníků, kteří založili Sokol, který měl také zájem hrát divadlo, a kulisy si chtěli "vzít s sebou" - převést na Sokol).
1898 při urovnal farář František Ermis, který zaplatil soudní výlohy obou stran, kulisy převzal a zavázal se, že "stávajícím spolkům v Bludově tyto kulisy na požádání zapůjčí a za to budou spolky povinny zaplatit poplatek na udržování kulis v obnosu 4 zlatých rakouské měny na jedno představení." (St. Balík) Farář Ermis byl jmenován čestným členem spolku.

1898 - Pasačka z Lurd, s velkým úspěchem třikrát opakována.
Na 17. řádné valné hromadě 29. ledna 1899 bylo rozhodnuto spojení Svatopluka se Vzdělávací jednotou katolických mužů a jinochů bludovských a změnit název spolku na Katolický čtenářsko-zábavný klub Svatopluk.
1899 první společné letní divadlo v přírodě, hrány dvě frašky - Damoklův meč a Pan Franc.

1900 spolkem vystavěn spolkový - Národní dům, v němž se mj. hrála divadelní představení. Největší rozkvět této činnosti lze z dochovaných dokladů pozorovat po postavení Národního domu.

1903 - na Štěpána s velkou návštěvou a úspěchem uvedena vánoční hra Čarovná noc.

1904 - uvedena úprava textu V. Kosmáka: Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu.

1910 z popudu Svatopluka byl založen tělocvičný odbor Orel,
od založení bludovského Orla pořádána společná divadelní představení (a taneční zábavy) se Svatoplukem.

Společný divadelní odbor pracoval pravidelně, stálé a kvalitní herecké kádry, vzájemná konkurence se Sokolem.
1914-1918 - v době první světové války - byla činnost obou spolků – Svatopluka i Orla – utlumena, členové spolků byli odvedeni do armády.
1915 v Národním domě elektrické osvětlení.

1920-1921 - zaznamenáno 10 a 11 premiér za rok.
Hrály se hry nenáročné, které měly oblibu u většiny diváků – např.
Tajemství Doubravy, Pasačka z Lurd, Tyl: Jiříkovo vidění“.
Neopomenuty byly ale i hry předních českých či zahraničních autorů, které svým obsahem byly určeny pro náročnější publikum a měly vážnější námět – kupř. Strakonický dudák, Charleyho teta, nebo Vrchlického Noc na Karlštejně.

Úspěšným a dlouholetým režisérem sehraných divadel byl Theodor Březina. Později se k němu přidružili Josef Straka, Karel Řežucha a Anežka Klimešová.
1923-1924 přístavba jeviště, včetně propadliště, k Národnímu domu.
Jeviště bylo otevřeno slavností trvající tři dny na Svatodušní svátky. Hrálo se divadlo „Probuzenci“ a v pondělí byla zahradní slavnost, která skončila asi o páté hodině velkým lijákem. Na novém jevišti byla 16. listopadu hrána hra se zpěvy, jejímž autorem byl Rudolf Jáně – varhaník a poštovní podúředník – Jak Mařenka vojnu vyhrála.
Postavení jeviště a nutnost splácet dluhy, které na něm vázly, zaktivizovaly divadelní odbor k maximální výkonnosti. Např.
1925 se v Národním domě hrálo divadlo sedmnáctkrát, nacvičeno bylo osm her. Strakonický dudák se hrál 3x, Kráska ze Šumavy 2x, Angela 2x, Byl lásky čas 1x, Bajkal-laj 2x, Žabec 1x, Bílý lev 4x, Vyškovský žid 2x. Čistý příjem ze sehraných divadel činil 16 526 Kč.

1932 se projevila hospodářská krize. Ovšem nevedlo to k nutnosti zastavení činnosti spolků. Důsledky krize pocítil spolek na poklesu návštěvnosti pořádaných podniků. Nejvíce se to projevilo na poklesu návštěvnosti divadel, kočovného kina a loutkových představení. Díky šetrnosti v minulých letech na tom byly oba spolky lépe než katolické spolky v okolí, které vlastnily spolkové domy zatížené značným dluhem.

Různé soubory včetně Orla hrály i v přírodě na louce u Revizí (Janošík), až 1500 diváků sedících na stráni nad cestou z nádraží. Též v zahradě Na nové (Jan Výrava, velký kompars), v zahradě statku Březinových (Psohlavci), Na Zámečku (Lešetínský kovář, Mistr Jan Hus), v Gryngleti (Trampoty hajného Klobáska).
Bohatá činnost všech do 1939, ročně 2-3 premiéry. Hostování v okolí.
Často nákladná výprava (Radúz a Mahulena), režie zpěvoher J. Konečný.

1938-1945 činnost přerušena anexí k Německu:
8. října 1938 odpoledne bylo provedeno obsazení obce Bludov Německou říší. Bludov byl přejmenován na Blauda, přináležel k nově utvořené župě Gau Sudetenland, v níž byl Gauleiterem (župním správcem) Konrád Henlein.
1939 Tělocvičná jednota Orel rozpuštěna dle všeobecného výnosu „Stillhalterkomisaře“ (komisař pro likvidaci organizací) v Liberci z 15. července 1939.
"6. února 1940 byl úředně vymazán ze spolkového katastru také Katolický čtenářsko-zábavný klub Svatopluk.
Národní dům v Bludově čp. 353 připadl dle stanov spolku pod správu místního faráře P. Karla Dřímala. Ten se snažil udržet správu domu co nejdéle. Za starosty Franze Otřeno (od 11. 8. 1941 do 1943) byl P. Karel Dřímal přinucen dům odprodat obci Bludov (23. 3. 1943) za 16 200 říšských marek. Peníze však neobdržel prodávající, ale byly uloženy na vázané konto Henleinova budovatelského fondu v Liberci." (St. Balík)

1945 činnost Svatopluka i Orla obnovena.
Prvním divadlem, které se hrálo po válce, bylo
6. července 1945 Není v Klein nad legraci,
18. srpna se hrála hra Kolíne, Kolíne,
28. září Děvče z předměstí,
3. listopadu Modrý husar, hrou se zpěvy Modrý husar zahajovali sezonu i v Zábřehu a Červené Vodě. doma ji opakovali na Vánoce 26. prosince 1945.
1946 7 her – mimo jiné snad i Radúz a Mahulena v režii Josefa Straky, kde Mahulenu hrála jeho dcera Marie (provdaná Krobotová) a Radúze Jan Šaj.
Zkoušky probíhaly 3x týdně v spolkové místnosti Národního domu (nyní KD), kde byl i klavír a kde se v zimě topilo.

O obnovenou divadelní činnost byl mezi občany velký zájem. Pro zvětšení počtu míst v sále byla proto nejprve přistavena boční galerie do dvora v roce 1945-1946. Protější galerie do zahrady k Minářům (dnes Zapletalovi) se stavěla v r. 1947. V sále bylo po obou přístavbách 265 židlí a 27 lavic (400 míst k sezení). Současně se stavbou severní galerie byla rozšířena šatna na jevišti a nad ní postavena ještě jedna.

1947 M. Tomanová: Vinice, režie Anežka Klimešová; opereta Děvče z přístavu, režie Karel Řeřicha, hudbu řídil Jan Konečný ml., hráno 3x při vyprodaném sále; Sestra Anunciata, r. Anežka Klimešová; zpěvohra Už je v Čechách, jako bejvávalo, r. Karel Řeřicha, 3x vyprodáno, po 4. 28. října 1947 v Rovensku; dále Sokol-Tůma: Pasekáři, hra z valašského prostředí v režii Josefa Straky. "Hra měla vysokou úroveň.“; Bílá myška, fraška, režie K. Řeřicha. Na Vánoce 26. a 28. prosince sehrána výpravná opereta Perly panny Serafinky, r. Karel Řeřicha, hudbu řídil Jan Konečný ml.

Orel hrál lehčí žánry a operety, režie Th. Březina, K. Řeřicha, J. Straka.

DS Sokol a DS Orla společně Noc na Karlštejně, Ďáblice, Lucerna, Čtvero ročních období.

"Posledním divadlem sehraným 3. února 1948 byla hra Veronika. Kolikrát se hrála a kdo byl režisérem, se nedochovalo.
Nacvičenou hru Pod naší lípou, která se měla hrát 29. března 1948, zakázala Okresní rada osvětová v Šumperku. Hru posoudila jako „málo hodnotnou a nevyhovující“. Přípis dala na vědomí velitelství SNB Bludově s příkazem provést kontrolu a v případě, že by spolek divadlo hrál, „budiž učiněno trestní oznámení“. (...)
17. března 1948 za dozoru SNB (tato „služba“ připadla tehdy na mého otce – do 1. 5. 1950 člena SNB) byl proveden soupis veškerého inventáře, tj. majetku spolků Svatopluk a Orel. Není bez zajímavosti, že bylo zabaveno i 23 kusů loutek a loutkové divadlo. Tyto s největší určitostí skončily Na nové, kde se po roce 1948 (možná už předtím) hrávalo loutkové divadlo, které vedl p. Augustin Kvapil. (...)
Touha hrát divadlo byla zřejmě silnější než zákazy a nařízení. Proto – možný byl i jiný důvod – většina členů divadelního odboru obou rozpuštěných spolků vstoupila do Sboru dobrovolných hasičů v Bludově a divadla dále hráli zaštítěni tímto spolkem." (St. Balík)
Viz Hasiči.
--------------

Vnuk režiséra J. Straky a syn přední herečky (např. Mahulena) Marie Krobotové rozené Strakové Miroslav Krobot je předním profesionálním režisérem, mj. Národní divadlo Praha, Dejvické divadlo Praha.
Jeho dcera, Lenka Krobotová, je divadelní i filmovou herečkou.
Bibliografie:
BALÍK, St.: Katolický čtenářsko zábavní klub Svatopluk a tělocvičná jednota Orel. Bludovan 2005, č. 4, s. 5-6. - http://www.bludov.cz/Spolky-a-organizace/Historie-spolku/Katolicky-ctenarsko-zabavni-klub-Svatopluk-a-telocvicna-jednota-Orel.html - 28. 6. 2011.

Literatura dle St. Balíka:
BALÍK, S. : Miloval jsem okrasu domu Tvého. Bludovský monstrproces 1950-1952. (2000)CDK Brno.
BŘEZINA, J.: Paměti obce Bludova. Obec Bludov.1927
JANÍČKOVÁ, P. (): Spolky a spolkový život v Bludově do r. 1918, diplomová práce 2002, SOA Šumperk.
Vzpomínky paní Josefy Krejčí.

KROBOTOVÁ, Marie: Ochotnické divadlo v Bludově. Bludovan 3/98. Vzpomínka. 1 str. kART.

ZPRÁVY o činnosti Jednot čs. Orla v jednotlivých župách. Zprac. Petr Hlaváček. Archiv Ústředí Orla, Brno. 1946.
---



Našinec 3. 1., 2. 11. 1904.
Archivy:
SOkA Šumperk:
Archiv spolku Svatopluk a Orel Bludov.
Moravský Sever, časopis/noviny.


Archiv St. Olbrichta – Slavkov, Brno: excp. Našinec 1904. Pro DČAD srpen 2014.
Poznámka:
Divadla a nové jeviště
Jedním z hlavních – snad nejdůležitějších
– okruhů, na které se Svatopluk od počátku
své činnosti zaměřil, bylo divadlo. To mělo
pomoci šířit a pěstovat lásku k mateřskému
jazyku a zároveň přibližovat vzdělání širokým
vrstvám veřejnosti. Největší rozkvět této
činnosti lze z dochovaných dokladů pozorovat
po postavení Národního domu. Celkem 10 a 11
premiér za rok zaznamenaly roky 1920-1921.
Hrály se hry nenáročné, které měly oblibu
u většiny diváků – jako např. „Tajemství
Doubravy“, „Pasačka z Lurd“, „Jiříkovo
vidění“. Neopomenuty byly ale i hry předních
českých či zahraničních autorů, které svým
obsahem byly určeny pro náročnější publikum
a měly vážnější námět – tyto hry představuje
kupř. „Strakonický dudák“, „Charleyho teta“
nebo „Noc na Karlštejně“. Úspěšným a
dlouholetým režisérem sehraných divadel byl
Theodor Březina. Později se k němu přidružili
příslib této služby odvolal pro neshody, které
měl se starostou obce Františkem Krejčím,
který mu zdražoval vyplacení předložení
účtu za opravu staré školy a obecního domu.
Stavbu provedenou zcela svépomocí nakonec
zlegalizoval Bohumil Sedláček z Postřelmova,
který byl zavázán Občanské záložně. Potvrdil
plány vypracované členy spolku a na strom
v zahradě nechal pověsit tabulku, na které
byl uveden jako dodavatel stavby. Stavitel
se vyhnul konkurzu, který byl na jeho firmu
vyhlášen, tím, že přislíbil mimosoudní
vyrovnání. Na podzim, kdy mělo být věřitelům
vyplaceno 35 % z dluhu, nebylo čím platit.
Kolaudace přístavby však naštěstí mimosoudní
vyrovnání předběhla. Největší obtíže byly,
jak postavit otvor pro oponu – zda vyzdít
klenutý oblouk, či osadit pouhou traversu.
Zedníci – Josef Pecháček, Antonín Matějček,
Jeník Konečný – však vypočítali, jak oblouk
vyklenout: drží dodnes.
28. ledna 1924 se začalo s vykopáváním
propadliště pod jevištěm. Na stavbě pracovali
i chlapci z Bohutína. Hlína byla na železných
vozících na kolejničkách vypůjčených od
Žerotínova velkostatku odvážena do dolu
v zahradě, který vznikl při výrobě cihel – byl
zcela zasypán. 5. března se začalo se stavbou
základů a 22. března byla hrubá stavba
pod střechou. Do 10. května byla přístavba
zomítána. Stolařské práce na novém jevišti
a novou podlahu v sále provedl Josef Snášel
z Bludova. Akademický malíř Jan Daněk
z Letovic vymaloval sál včetně zemských
znaků na stropě a bílou orlici nad jevištěm.
Namaloval i oponu, která se spouštěla shora na
jeviště a na které byl obraz převzatý z praporu
Svatopluka – moravský kníže Svatopluk na
smrtelném loži podává svým třem synům
pruty ke zlomení. Elektřina byla do Národního
domu zavedena již v r. 1915, proto i jeviště
bylo elektricky osvětleno. Instalaci provedla
firma Wagner z Olomouce. Této firmě poskytl
poradenství p. Šperka z Městského divadla
v Olomouci. Veškeré práce řídil a organizoval
P. František Jašek, bludovský kaplan a
předseda Svatopluku. Jeviště bylo otevřeno
slavností trvající tři dny na Svatodušní svátky.
Hrálo se divadlo „Probuzenci“ a v pondělí
byla zahradní slavnost, která skončila asi
o páté hodině velkým lijákem. Na novém
Josef Straka, Karel Řežucha a
Anežka Klimešová.
Je proto zcela pochopitelné,
že návrh na přístavbu jeviště
k sálu Národního domu byl přijat
s největším možným nadšením
a ochotou ke stavbě pomoci.
S odstupem času je tuto stavbu
možno označit jako jednu
z prvních staveb „Z“ (zdarma)
v obci. 16. října 1923 se započalo
s přípravami na výstavbu jeviště.
Vzadu v zahradě Národního domu
byl vykopán pořádný důl, v němž
byla pěkná červenice. Z červenice
byly za vedení Antonína Kotrlého
dělány a sušeny cihly. 26. října
se započalo se stavěním pece.
Nebylo však uhlí, a proto byly cihly
vypáleny až koncem listopadu.
Cihel vyrobili přes 40 000 kusů.
Zároveň bylo vypáleno vápno
z vápence posbíraného po obecním
lese a v lese Žerotínova velkostatku.
V obecní skále se lámal kámen
do základů. Spolek chtěl stavbu
provést ve vlastní režii – mezi
členy byli zedníci, tesaři, stolaři.
Také pomocné práce chtěli členové
udělat zadarmo. Hledal se proto
stavitel, který by stavbu svou
firmou zaštítil bez jakéhokoli zisku.
Stavitel Prosinger ze Šumperka
příslib této služby odvolal pro neshody, které
měl se starostou obce Františkem Krejčím,
který mu zdražoval vyplacení předložení
účtu za opravu staré školy a obecního domu.
Stavbu provedenou zcela svépomocí nakonec
zlegalizoval Bohumil Sedláček z Postřelmova,
který byl zavázán Občanské záložně. Potvrdil
plány vypracované členy spolku a na strom
v zahradě nechal pověsit tabulku, na které
byl uveden jako dodavatel stavby. Stavitel
se vyhnul konkurzu, který byl na jeho firmu
vyhlášen, tím, že přislíbil mimosoudní
vyrovnání. Na podzim, kdy mělo být věřitelům
vyplaceno 35 % z dluhu, nebylo čím platit.
Kolaudace přístavby však naštěstí mimosoudní
vyrovnání předběhla. Největší obtíže byly,
jak postavit otvor pro oponu – zda vyzdít
klenutý oblouk, či osadit pouhou traversu.
Zedníci – Josef Pecháček, Antonín Matějček,
Jeník Konečný – však vypočítali, jak oblouk
vyklenout: drží dodnes.
28. ledna 1924 se začalo s vykopáváním
propadliště pod jevištěm. Na stavbě pracovali
i chlapci z Bohutína. Hlína byla na železných
vozících na kolejničkách vypůjčených od
Žerotínova velkostatku odvážena do dolu
v zahradě, který vznikl při výrobě cihel – byl
zcela zasypán. 5. března se začalo se stavbou
základů a 22. března byla hrubá stavba
pod střechou. Do 10. května byla přístavba
zomítána. Stolařské práce na novém jevišti
a novou podlahu v sále provedl Josef Snášel
z Bludova. Akademický malíř Jan Daněk
z Letovic vymaloval sál včetně zemských
znaků na stropě a bílou orlici nad jevištěm.
Namaloval i oponu, která se spouštěla shora na
jeviště a na které byl obraz převzatý z praporu
Svatopluka – moravský kníže Svatopluk na
smrtelném loži podává svým třem synům
pruty ke zlomení. Elektřina byla do Národního
domu zavedena již v r. 1915, proto i jeviště
bylo elektricky osvětleno. Instalaci provedla
firma Wagner z Olomouce. Této firmě poskytl
poradenství p. Šperka z Městského divadla
v Olomouci. Veškeré práce řídil a organizoval
P. František Jašek, bludovský kaplan a
předseda Svatopluku. Jeviště bylo otevřeno
slavností trvající tři dny na Svatodušní svátky.
Hrálo se divadlo „Probuzenci“ a v pondělí
byla zahradní slavnost, která skončila asi
o páté hodině velkým lijákem. Na novém
V roce 1932 byla jako další novinka zavedeno
loutkové divadlo a byl utvořen loutkařský
odbor Orla. Divadlo si získalo značnou
oblibu. Průměrná návštěva na představeních
byla 361 osob.
Hraní divadel nebylo výsadou Orlů a
Svatopluka. Také ostatní spolky působící
v obci hrávaly divadla – Sokoli nejdříve
v sále Krčmy, v sále hostince Na nové,
později v Sokolovně. Sociální demokraté
hrávali jednak Na nové a téměř každoročně
divadlo v přírodě. Kupř. v roce 1930 hráli
„Na zámečku“ operetu Kráska ze Šumavy.
Jednu hru ročně sehrával spolek „Národní
jednota“, který veškerý výdělek věnoval pro
chudé školní děti.

V roce 1932 byl založen ještě jeden dobro
Orla, a to eucharistický, který měl za úkol
podporovat rozkvět exercičního hnutí
v jednotě Orla i mimo ni, dále také pěstovat
časté (alespoň měsíční) svaté přijímání.
V roce 1932 se projevila hospodářská krize.
Ovšem nevedlo to k nutnosti zastavení
činnosti spolků. Důsledky krize pocítil spolek
na poklesu návštěvnosti pořádaných podniků.
Nejvíce se to projevilo na poklesu návštěvnosti
divadel, kočovného kina a loutkových
představení. Díky šetrnosti v minulých letech
na tom byly oba spolky lépe než katolické
spolky v okolí, které vlastnily spolkové domy
zatížené značným dluhem.

...
Německá okupace
8. října 1938 odpoledne bylo provedeno
obsazení obce Bludov Německou říší. Bludov
byl přejmenován na Blauda, přináležel k
nově utvořené župě Gau Sudetenland, v níž
byl Gauleiterem (župním správcem) Konrád
Henlein. Župa se dělila na vládní okresy a
ty dále na kraje. Postup byl tento: Gemeinde
Blauda (obec Bludov) – Kreis Mährisch
Schönberg (kraj Moravský Šumperk či
Šumperk na Moravě) – Regierungsbezirk
Troppau (vládní okres Opava).
Tělocvičná jednota Orel byla rozpuštěna
v roce 1939, dle všeobecného výnosu
„Stillhalterkomisaře“ (komisař pro likvidaci
organizací) v Liberci z 15. července 1939. 6.
února 1940 byl úředně vymazán ze spolkového
katastru také Katolický čtenářsko-zábavný
klub Svatopluk. Důvodem bylo, že územní
změnou se stal spolkem, jehož sídlo leží mimo
hranice Protektorátu Čechy a Morava. Spolek
se však rozešel dobrovolně 15. července 1940
a protože okupační úřady o jeho rozpuštění
úřady pochybovaly, rozpustily jej ještě úředně
samy 7. července 1943. Jeho majetek Národní
dům v Bludově čp. 353 připadl dle stanov
spolku pod správu místního faráře P. Karla
Dřímala. Ten se snažil udržet správu domu co
nejdéle. Za starosty Franze Otřeno (od 11. 8.
1941 do 1943) byl P. Karel Dřímal přinucen
dům odprodat obci Bludov (23. 3. 1943) za
16 200 říšských marek. Peníze však neobdržel
prodávající, ale byly uloženy na vázané konto
Henleinova budovatelského fondu v Liberci.
Stanislav Balík st.
Obor činnosti:
činohra
opereta
Typ souboru:
soubor víceúčelového spolku
odbor Orla

Související Organizace

Mapa působení souboru - Svatopluk, Orel

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':