Databáze českého amatérského divadla

Texty: ZAJÍC, Vladimír: Bechyňský sekt aneb Perlení 05 - Don Juan. Amatérská scéna 2005, č. 1, s. 13–17.

ŠOS Prachatice - Jean-Baptiste Poquelin Molière: Don Juan. Inscenace přináší obvyklé otázky: jak dnes rozumíme Molièrovi (tvůrci závažných témat a zároveň bombastickému showmanovi krále Slunce) jak chápeme smysl textu a divadelní konvence jeho doby (co vzhledem k postavám akceptovat, a co proměnit) jak přijmout téma her (je Juan prostopášník?, libertin?, narušený jedinec?, totálně free a cool a nic neuznávající?) nakolik jsou potřebné zásahy do textu ve smyslu příběhu a nakolik ve smyslu sdělení, jehož je příběh pouhým nosičem zda stačí najít pouhé ozvláštnění a tak zvaně „nově a neotřele“, tedy zvnějšku Molièra vyložit, nebo je nutné vyjít z vnitřku, tedy zjistit, zda nám poskytne téma souznějící s dneškem et cetera. Nuže, Jaromír Hruška, režisér a tvůrce koncepce příliš do textu nezasahoval, naopak nechal zaznít i ty situace, které se zkracují až na samu dřeň či se vypouštějí. Jemně, ale nezpochybnitelně podtrhl téma poukazující k dnešku, k politicko-společenské situaci. Jsou to motivy přetvářky, vědomé lži, lži všemi přijímané jako pravda myšlená upřímně - to kromě současných politiků už říkal právě Don Juan. Dravčí motivace především poukazují na úplnou ztrátu jakéhokoli morálního úběžníku, jakéhokoli etalonu, kromě postoje: co slouží mně, mému prospěchu a ukojení, je jediné skutečné, a tedy pravdivé. Tím je dáno, že nikdo nepočítá s posledním účtováním, tedy s dodnes nevyřešenou otázkou úzce související s morálním úběžníkem atlantské civilizace, totiž, co přichází po životě. Oproti tomu v postavách Elvíry a Sganarela – ano, hraje ho žena, což je tematicky i divadelně odůvodněno a zprostředkováno – nacházíme ponižovaný a opovrhovaný soucit, schopnost odpouštět a změnit se, včetně toho nejzásadnějšího: vášně! Vášeň nelze spojovat pouze s rovinou erotiky, jde o vášeň k životu i vášeň obětování se pro někoho, popření sebe i svých tužeb ve jménu milované osoby. Toto vše inscenace prachatických obsahuje, přičemž tempo vyprávění je sice volné, avšak uměřené, pouze rytmicky plošší. Jednotlivé situace mají rozličnou stylizaci, tedy rozličnou divadelní i diváckou úroveň, a tak je subjektivní čas diváka delší, než čas absolutní. Určitě ještě dojde ke zkrácení faktickému, i ke zkrácení vnímání, ale inscenace je takto stavěna záměrně, neboť v souboru je řada nových členů a Don Juan byl prostředkem, jak ty, co stojí poprvé na jevišti, naučit základům řemesla. V tomto směru režisér zadání splnil a co bude dál, ukáže možná za rok tento titul, nebo další jiný.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':