Texty: PANENKA, Pavel: Děčínská brána 2009: Kvalitu nemusí přinášet kvantita. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 32 - 33.

Děčínská brána 2009: Kvalitu nemusí přinášet kvantita

Pavel Panenka, ředitel přehlídky

Málo, velmi málo představení, která by byla schopna aspirovat na účast v letošním programu Děčínské brány, oblastní postupové přehlídky amatérského divadla, se urodilo v části severních a východních Čech.
Rumburští se s novou hrou nedostali ani na dohled k cílové rovince, Benešovští by to nestihli, Bílinští by museli premiérovat přímo na přehlídce, dokonce i Rádobydivadlo Klapý posléze účast odřeklo a mnohé další soubory na tom byly stejně nebo podobně. Naštěstí se podařilo dát program o pěti představeních dohromady tím způsobem, že kamarádi ze Starých Křečan, kteří už svou komedii derniérovali před čtyřmi měsíci, se uvolili ji oprášit. Kdyby věděli, jak se jim bude dařit, asi by to nedělali... Ale řada diváků přijala i toto představení s povděkem.
Další nepříjemností byl vzkaz z ARTAMA, že naše stálá členka odborné poroty Mgr. Lenka Lázňovská je nemocná. Dali jsme jí vědět, že nám je to moc líto a budeme se tedy těšit napříště. V porotě pak zasedli MgA. Kateřina Baranowska, MgA. Jiří Hraše, oba z Prahy, a Mgr. Pavel Harvánek z Liberce, jimž tajemnicí byla Jana Urbanová z Krupky.
O víkendu 28.–29. března nakonec skoro všechno vypadalo stejně jako v předešlých šestnácti ročnících. Porotci přijeli, ubytovali se a začali pracovat. Spolu s diváky zhlédli nejprve v sobotu dopoledne inscenaci Broukovcova KamDivadla z České Kamenice. To v režii Aleše Vlčka nastudovalo Goldoniho Hrubiány. Téma – jak jsou muži zapšklí a zlí a jak se nakonec ženám s pomocí intrik povede věci dovést do zdárného konce, včetně nezbytné svatby – se jim podařilo ztvárnit přehledně. Problém byl trochu s hereckými výkony a také s kostýmy, všechno to bylo poněkud z jiné opery. Inu, nováčkovská daň. Po semináři s porotou soubor jistě nastartuje „lépe a radostněji“ a příště bude těm nejlepším vyrovnanějším partnerem.
Sobotní odpoledne přivedlo obecenstvo do komorní úpravy improvizovaného hlediště přímo na jevišti, kde vystoupila pětice mladých dam ze souboru The Spis – Hovězí králíci z Košťan u Teplic. Uvedly svou koláž slavných monologů Známky života autorky Jane Martin. Tento ansámbl už na děčínské přehlídce hrál, ovšem kusy ve zcela jiném duchu; absurdní poetika kdysi studentského souboru, který uváděl věci jak z vlastního pera, tak známé autory typu Mrożka, zřejmě s věkem bere za své. Kdo čekal, že půjde o průměrnou produkci relativně nedramatického charakteru (vždyť jde „jen“ o monology), mýlil se. Svěží, jednoduché zpracování věci jen pomohlo a diváci se celou tu hodinku skvěle bavili (jako ostatně vždy, i při někdejší absurdní poetice The Spis).
V podvečer byla na programu inscenace tradičního a úspěšného účastníka této přehlídky, Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa. Jako obvykle uváděl představení, jehož základem je text dvorního režiséra souboru Václava Klapky, tentokrát pod názvem Obři dona Quijota. Neobvyklé bylo, že se jednalo o hořkou komedii, jak autor avizoval, ba téměř tragikomedii. Jiráskovci předvedli, jako ostatně vždy, vyspělé kolektivní pojetí s výbornými hereckými kreacemi ve vynikající, působivé a účelné scéně, podpořené takměř brilantní technikou. Milé bylo zjištění, že ve hře – na rozdíl od předcházejících Holmesiád – šlo o vážné téma, méně povzbudivý však byl v podstatě nihilistický závěr. Nicméně diváci s herci šli od začátku do konce, odpustili sem tam problesknuvší nervozitu a v divácké soutěži soubor odměnili nejlepším hodnocením. Porota nezůstala pozadu.
Sobotní program uzavřela v úvodu zmiňovaná crazykomedie Divadelního souboru Domu kultury Staré Křečany, který mnozí znají z dřívějšího letitého působení v Domě kultury v Rumburku. Tam se ovšem klima změnilo natolik, že skupina režiséra Jaroslava Mrštíka zamířila do pět kilometrů vzdálené obce. Na jevišti v Děčíně soubor předvedl svou další frašku z pera otce a syna s přízviskem Cooney, aktuálně tedy syna Michaela, Nájemníky pana Swana aneb Habaďůru. Inu, člověk, který soubor zná, věděl dobře, jak inscenace ve své nejlepší době asi vypadala. Nyní však na řadě míst drhla, a to je zejména u sitcomů věc velice nepříznivá. Přesto se někteří herci uvedli zkušenými výkony s velkým nasazením, což bylo oceněníhodné.
Přehlídku pak v neděli dopoledne zakončil soubor Městského divadla Děčín se svým divadelně-hudebně-výtvarně-tanečním klipem Malá mořská víla na základě předlohy Hanse Christiana Andersena. Klasického jevištního dramatického projevu je v něm, pravda, méně, ale to ani není ambicí tohoto multimediálního tvaru. Ve špičkové scéně se hodně pracuje s výtvarnem, od kostýmů po světlo (tmu), skoro neustále zní hudba (má-li ovšem text, pak zásadně anglický), velmi zajímavá je i choreografie tanečních a modelingových vstupů. Za padesát minut člověk vidí a slyší tolik, že byste tak krátkou dobu zdaleka nehádali.
Jak vidno, dramaturgie přehlídky byla velice pestrá, a o to těžší práci měla porota. Byla však dosti zkušená na to, aby se tím nechala zaskočit. Nakonec k postupu na národní přehlídku činoherního a hudebního divadla Divadelní Děčín 2009 nominovala českolipské představení, na prvním místě doporučila děčínské a na druhém košťanské. Ceny za inscenace obdržely první dva soubory, Česká Lípa a Děčín, Košťany pak za totéž čestné uznání. Oceněny byly výrazně také scénografie obou nejlepších představení, u České Lípy Renata a Cyril Grolmusovi a u Děčína Jana Stejskalová. Stejně tak hudba Bohuslava Myslíka v inscenaci Obři dona Quijota. Z herců získali nejvíce ocenění opět Českolipští, celkem tři – ceny mají Karel Bělohubý a Dita Krčmářová, čestné uznání Miki Vik. Dvě čestná uznání za herecké výkony obdržely dámy z Košťan (Marie Mertlová a Helena Elmanová) a jedno Staré Křečany (Jan Solar). Poslední čestné uznání získala děčínská Alena Tichá za choerografii Malé mořské víly.
Zcela zjevné bylo, že u tří zúčastněných inscenací bylo možno konstatovat vysoce nadprůměrnou kvalitu. A ta, jak se letos ukázalo, nemusí jít nutně ruku v ruce s kvantitou.
Za organizátory mohu konstatovat, že děčínská přehlídka už má takovou pozici, že nemusí mít strach o účinkující ani diváky, a to ani v dobách, kdy inscenace zrovna nerostou jako houby po dešti. Dobře se jí daří také co do hmotného zabezpečení. Už sedmnáct let ji pořádá Svaz českých divadelních ochotníků, jemuž se daří získávat pravidelně grant Ústeckého kraje i města Děčín, jimž proto za jejich trvalou přízeň živé kultuře náleží poděkování.