Databáze českého amatérského divadla

Texty: ZÁVODSKÝ, Vít: Kojetín s komediální převahou. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 62 - 63.

Kojetín s komediální převahou
Vít Závodský

Na prahu letošního jara, 17. 22. března 2009, stalo se centrum mikroregionu Střední Haná opět ochotnickým magnetem. Zdejší MěKS ve vstřícné spolupráci s hostitelskou obcí (její představitelé v čele se starostou Ing. Mojmírem Hauptem byli denně přítomni) uspořádalo 17. ročník tradiční přehlídky amatérských divadelních souborů.
Na šestidenním Divadelním Kojetíně 2009 jsme viděli celkem 11 nastudování (některá ve dvou představeních) stejného počtu souborů i míst ze čtyř krajů. První polovina a poté závěr přehlídky s pěti tituly patřily hostům („bláznivý vaudeville“ Babička v trenkách Ořechovského divadla, pohádka Loupežník a princezna Anka profesionálního Divadélka Andromeda Praha, formanovská adaptace Rozpalme to, má panenko! hasičské Smotané hadice z Křenovic, Pecijova veselohra Bóží dopuštění v podání DS J.K. Tyla z Brodku u Přerova, cimrmaniáda Dlouhý, Široký a Krátkozraký Hanácké scény Kojetín). Tvůrci šesti soutěžních nastudování od účastníků pravidelných i debutujících byli (s jednou výjimkou) režiséři amatérští. Při zachování pochopitelné tematické různorodosti a opětné absenci oblasti hudební zřetelně převažoval, obecenstvem přednostně vyhledávaný, rekreativní repertoár nad předlohami myšlenkově závažnějšími. Zásluhou spolehlivé organizace a propagace (znovu vycházel i skromný bulletin Divadelní Koječák) dařilo se v rozlehlém sále zrenovované sokolovny udržet dobrou návštěvnost. Čtyřčlenná porota každé ze soutěžních vystoupení důkladně veřejně rozebrala a posléze udělila čtrnáct převážně individuálních, především hereckých, ale také autorských, režijních a scénografických ocenění. Přehlídka se dvěma nadprůměrnými vystoupeními dosáhla jako celek solidní umělecké úrovně.
Jedinou ukázku světové klasiky přivezlo nyní padesátileté Divadlo U lípy Ostrava. Režisérka Drahomíra Podroužková sáhla po meziválečné veselohře bělehradského rodáka Branislava Nušiče Paní ministrová. V průběžně kráceném překladu Jaroslava Urbana, volajícím po dalších škrtech, kupodivu téměř eliminovala ideově klíčovou figuru čestného ministra a občas zápolila s typovým obsazením postav; přesto však při oceněníhodné kultuře mluvy s gogolovskou výstižností prokázala aktuálnost srbské satiry na prospěchářsky přízemní zákulisí politiky, bez skrupulí založené na korupčním klientelismu. Trvale „nažhaveným“ motorem poněkud ukřičeného večera stal se eruptivně dynamický výkon oceněné Jany Damaskinu, která titulní roli Živky Popovičové pojala v patřičném vývojovém oblouku robustně a s dryáčnickou výřečností, maně připomínajíc pověstné maloměšťácké manýry Marty Gottwaldové na Hradě. Herecká čestná uznání si odváželi také Marcel Stejskal a Marie Seidlerová.
Na veseloherní strunu hned úvodem rozpačitě zabrnkal více než stoletý DS OB Troubky, kde si režírující starosta obce Radek Brázda vybral komorní hru Amant plodného komediografa Pavla Němce. Nováček přehlídky, zvyklý spíše na realistické psychologické herectví a věnující se povětšině pohádkám, nechal si milostné peripetie v rodině mladé flétnistky, inspirované klicperovským „kuklením“, samotným autorem mírně upravit. Monotónní nonstop představení s nevynalézavým aranžmá mechanicky odříkávaných replik a váznoucími momenty včetně nastavovaného konce se neubránilo šaržírování ani dalším začátečnickým nedostatkům. Zřetelně lépe si vedl právě desetiletý Divadelní odbor Sokola Litovel, jehož hrající člen Michal Schmalz nastudoval vlastní scénář Už tu byla? Porotou oceněná černá komedie o počítačově zarytém introvertu Daliborovi (rovněž čestným uznáním ohodnocený Pavel Soldán), obklopeném dotěrnou péčí několika žen a dalšími pitoreskními figurami, disponovala četnými nápady, narážkami, konotacemi či slovní invencí, a to i v herecky vyrovnaném jevištním provedení s méně čitelným antiiluzivním zarámováním, funkční stínohrou a moldavskou cikánskou hudbou. Nabízela širokou škálu víceméně jen nadhozených témat (např. motiv rozličné manipulace či naopak nadpřirozené záhrobní záchrany, aplikaci sartrovské teze „peklo jsou ti druzí“ aj.), svou syžetovou rozbíhavostí a odstředivostí však přímo volala po zpřehledňujícím dramaturgickém dohledu. Již potřetí reprezentovalo v Kojetíně autorské snahy vysokoškoláky tvořené Divadlo Vysokozdvižného soumara Opava s novinkou účinkujícího člena Jiřího Karena (na režii se opět podílel spoluherec Robert Vaněk) Koitální materiál, napsanou na základě stejnojmenné povídky zde rovněž hrajícího Filipa Šimečka. Tímto dehonestujícím termínem označovala krátká sci-fi z půlstoleté budoucnosti, vzdáleně připomínající jakousi „Sexmisi naruby“ nebo základní motiv z R.U.R., ženy, jakožto pouhé spotřební výrobky trpně sloužící k ukájení drogujících maskulin. Poněkud sebestředná intelektuální parta, svou poetikou ne nepodobná mystifikacím brněnského Střeženého Parnassu, provázkovské skupině Jiřího Jelínka i některým pokusům Václava Havla či Davida Drábka, zaujala spíše ekvilibristicky hravou, na scéně toliko „odvyprávěnou“ textovou složkou, zatímco toporně stereotypní jevištní projev těchto „výstředních mládežníků“ znovu ustrnul v rovině letmo načrtnuté školní besídky.
Zbylé dva renomované soubory, jež v Kojetíně už dříve vybojovaly postupové úspěchy a nakonec také zaujaly „medailová“ umístění, spojoval mimo jiné vytříbený cit pro zvolený žánr a sympatická snaha o jeho důsledné interpretační naplnění. Ostřílený Divadelní spolek Kroměříž (loňský kojetínský vítěz s českou amatérskou premiérou Schmittova Manželského vraždění) zvolil tentokrát předlohu námětově méně závažnou a na našich jevištích čerstvě zdomácněnou – hru Angličana Michaela Cooneyho Habaďůra (v překladu Ruperta Dubského známou též pod názvem Nájemníci pana Swana apod.). Hostující režisér, herec Městského divadla Brno Ladislav Kolář, má jak s tímto kolektivem (srov. diplom za soustavnou práci s ním), tak s britskou odnoží feydeauovské komediální linie nejednu úspěšnou zkušenost. Z letošních tří přehlídkových inscenací konverzačních situačních komedií byla ta kroměřížská zdaleka nejzdařilejší, neboť si zdatný režisér uvědomil, že musí striktně dbát na soulad uplatněných scénických složek (nezanedbal ani výtvarně čistou výpravu, hudbu nebo vtipnou děkovačku), samozřejmě pak především na přesnou (ostatně diplomem oceněnou) souhru všech ukázněných, leč improvizačně uvolněných aktérů. S dílčími zásahy (např. zřízenec pohřebního ústavu představovaný ženou) kaskádami přesně načasovaných gagů ve zrychlujícím se kolotoči prekérních trapností akcentoval vedle suchého ostrovního humoru nonsenzové rysy spolehlivě gradované crazy, jejíž ztřeštěnost zasahovala většinu výrazně charakterizovaných, avšak nepitvořivých postav (nezahrává si s nimi jen dramatik, ale také samotný protagonista) a dobře pointovaných výstupů. Osobité a již usazené nastudování se právem setkalo s mimořádně spontánním diváckým ohlasem.
Předloňský kojetínský vítěz, Divadlo bez střechy při MKS a o. s. Thalia Vyškov, má v oceněném Vladimíru Goldovi velmi obzíravého dramaturga, takže se trvale orientuje na kvalitní předlohy pro náročné publikum. Po předchozí české premiéře Schodů pro kočku Maďarky Katalin Thuróczyové a hronovském Cocteauově Dvojhlavém orlu nastudovalo v překladu Ladislava Slívy Šťastnou událost od Sławomira Mrożka – původně rozhlasovou hru (1971), poprvé a naposledy u nás uvedenou r. 199l Těšínským divadlem. V odměněné scénografii Evy a Rada Mesarčových, absurdistický syžet znakově ozvláštňující jakoby vlastním „metapříběhem“, vyložil také oceněný režisér Tomáš Dorazil ml. vícevrstevnatý text dvacet let po sametové revoluci nejen jako bizarní alegorii o mezigeneračním napětí a touze zplodit potomka, který posléze rodinu ovládne, rozvrátí a zničí, nýbrž i coby stále výmluvné modelové politické podobenství. Přesnost výstavby mizanscén a minuciézní groteskní stylizace hereckých kreací (diplom Přemyslu Hniličkovi a čestné uznání Aloisi Kummerovi) umocnily do divácky výjimečného intelektuálního i emocionálního zážitku ironizující, živě zpívané písně Freddieho Mercuryho.
Vítězem 17. ročníku kojetínské regionální soutěže s nominací na celostátní přehlídku Divadelní Děčín 2009 se tedy stala inscenace Šťastná událost Divadla bez střechy Vyškov. Druhé místo a 1. doporučení náleželo Divadelnímu spolku Kroměříž s nastudováním hry Habaďůra, 3. místo uděleno nebylo.

Související Ročníky přehlídek

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':