Databáze českého amatérského divadla

Texty: Vysoké nad Jizerou, KDP 2009, hodnocení Laurin

Závěrečné slovo

Festival Krakonošův divadelní podzim se uskutečnil ve dnech 9. – 17. října 2009. Ale mohl se také jmenovat Krakonošova divadelní zima a nebo také Zimní festival humoru. Z osmi inscenací se v přehlídce objevilo sedm komedií různého druhu, ale každá z nich měla svoji nespornou kvalitu a nepatřila k řadě podbízivých her často frekventovaných na českém jevišti. A jako protipól k nim ve šťastném kontrastu bohatě strukturovaná básnická skladba převedená do divadelního scénáře.

Limonádového Joea vysockého souboru hned v úvodu otevřel skvělý nápad filmové dotáčky, která naznačovala lokalizaci inscenace právě do Vysokého, tento nápad soubor brzy opustil a ke škodě režijní koncepce dále nerozvíjel. Představení přineslo pokus o výraznou komediální stylizaci s menší schopností odlišit charaktery jednotlivých postav. Radostná hravost, herecké nasazení, hudebnost a skvělé zvládnutí bohatého komparzu připravily divákům hned v úvodu přehlídky příjemný večer.

Opereta patřila v minulém století k základním kamenům české a světové divadelní produkce. Odpověď na nejednoduchou otázku, co s ní dnes, se Boleradičtí pokusili řešit skvělým nápadem využít hudebního cítění souboru a přepsat Straussova Cikánského barona pro cimbálovku. Z podstatně kráceného textu zůstaly jakési dějové klipy. Text byl aktualizován text o glosy či hlášky různé kvality jdoucí často mimo příběh. Pěvecká úroveň nedávala zaznít Straussovým melodiím v plném lesku, přestože živá kapela byla podmaňující. Soubor si své vystoupení ve Vysokém plně užíval a diváku s ním bylo dobře.

Sloupničtí disponují několika skvělými devizami - dlouhodobou prací režisérky se souborem, výraznými hereckými typy a až překvapivou hudebností. Italský muzikál Alelujá, dobří lidé přinesl zajímavé téma manipulace s lidmi, ale také téma manipulace z druhé strany, kdy se člověk rád a dobrovolně stává obětí. A právě v této inscenaci se mohla projevit celková hudebnost souboru, lehce samozřejmé prolínání hudebních a činoherních situací. Ale především výtečně řešená scéna, komediálnost a plasticita hlavních představitelů připravila skutečný divadelní zážitek.

Ořechovští mají svoji tradiční poetiku. Jejich principál není jen autorem Babičky v trenkách, ale také režisérem, skladatelem, scénografem, prostě duší a hlavní hybnou silou celého souboru. Text sám je jistou směsí frašky a kabaretu. Inscenace působí jako dobře fungující stroj, herci jsou tradičně dobře herecky vybaveni. Ovšem nepřehledné řazení situací, jejich malá výstavba i překotné tempo a také režijně ne zcela vybudovaný kontakt průvodkyně večerem nepomáhají diváka vtáhnout do příběhu. Publikum se baví spíše strojovou mechanickou souhrou, do které se nevešel živý člověk se svým bohatým lidským jednáním. Zdá se, jakoby technicky artistní přístup Ořechovských, při vší úctě k umění a tradici tohoto souboru, potřeboval nový impuls.

Chvaletický Muž sedmi sester realizoval adaptaci Havlíčkovy novely jako černou erotickou komedii s groteskními rysy. Inscenace je určitým podobenstvím, kdy na jedné straně skupina mladých mužů ve snaze zvýšit intenzitu prožitku vlastního života dochází k naprosté společenské destrukci a hazardu se životem. Již v textu jsou jejich situace pouze naznačeny a režisér spolu s herci nenašli průkazně čitelnou a měnící se motivaci jejich jednání. V té druhé rovině je to pak sedm dívčích situací, ve kterých jsou postavy pro realizaci svých cílů schopny udělat cokoliv. Jsou zajímavé nejen typovým obsazením, ale především herecky výborně odlišené. Zkratkovitý vývoj dialogu působí překvapivě, zajímavě a dává zároveň dostatek prostoru k bohatě diferencovanému jednání hlavního hrdiny. Především tady inscenace naplňuje své poslání. Může a nemusí být přijata. Ale v každém případě je důsledným varováním a otázkou o naplnění smyslu existence jednotlivce ve společnosti.

Klapý připravilo dramatizaci (Národního divadla) Hrubínovy bohatě strukturované lyricko epické básně Romance pro křídlovku. Inscenace je přehledná v dobře řešeném simultánním prostoru. Chtěla zobrazit řadu témat jako všudypřítomnost smrti a života, prudkého citového vzplanutí, návratu domů k vlastním kořenům, téma člověka v životní krizi, který hledá smysl svého života. Z těchto témat některá zobrazuje průkazně, jako velmi sugestivní téma dědečka, jiná pouze lehce naznačuje. A právě v tomto smyslu nenašla inscenace šťastný start. Představitel staršího Františka spíše melancholicky medituje nad albem minulosti, než aby byl nosnou významovou linií celého příběhu. A tak především této postavě chybí žár bolestného hledání, nacházení smyslu vlastního života. Hrubín stál ve výrazném kontrastu ke komediálnímu charakteru přehlídky. Odvaha souboru realizovat tento složitý básnický text, ale také citlivost a jistá zjitřenost našly nesporně emociální ohlas v hledišti.

Najemníci pana Swana v inscenaci TMY z Terezína našli režisérku a soubor, který nejen dobře ví, co zvolený žánr potřebuje, ale umí ho jevištně realizovat. Především představitelé pánských rolí řešili situace výrazně s citem pro charakteristiku v prudkém temporytmu, často až se zběsilou urputností. Ne vždy se dařilo stavět situace od jednoho dějového bodu ke druhému s citem pro pointu. Zvláště v závěru, když ani postavy nevědí, kdo je kdo, se v logice děje a jednání ztrácí trochu i divák. Přesto inscenace ukázala, že zárukou úspěchu je dobře zvolená koncepce režiséra a poučený soubor, který umí rozehrát, co tento žánr potřebuje. A to byl také asi základ mimořádného ohlasu diváků.

Soubor z Horšovského Týna se nesetkal s žánrem frašky poprvé. Tentokrát měl smůlu i v tom, že v průběhu přehlídky diváci viděli bezprostředně za sebou celou řadu komedií a tak měli možnost srovnávat. Feydeauovo a Desvallieresovo Manželství na druhou nepatřilo z různých důvodů k těm podařeným. Snad vlažnější motivace jednání postav, ne zcela dobré typové obsazení a různá míra komediální nadsázky způsobily, že mechanismus souhry se často zpomaloval téměř k jinému žánru. Svědci dokládají, že inscenace působila dravěji a komediálněji. Patrně se stalo, co se někdy stává, nikdo neví ani přesně proč, že místo komponovaného celku vznikla jakási mozaika postav a tříšť situací.

Ve stručném shrnutí lze charakteristiku inscenací jen lehce naznačit. Proto také několik zajímavých scénografických řešení a celá řada znamenitých hereckých výkonů najdou své zhodnocení v udělených cenách a čestných uznáních.

V průběhu festivalu pořadatelé organizovali celou řadu významných akcí. Byl to především seminář KDP, kde stálá skupina frekventantů analyzovala zhlédnutá představení. Dále pak seminář určený mládeži KDP mladým, který se zabýval abecedou divadla, rozborem inscenací a také účastí na seminářích s porotou. Klub režisérů SČDO jako seminární dílna na téma „Principy a prostředky comedie dell´arte“, mimo program pak předvedení Klicperovy komedie Potopa světa vzniklé na základě analýzy hry na loňském semináři. A v neposlední řadě pak diskuze poroty s jednotlivými soubory za účasti divadelní veřejnosti.

Jubilejní 40. národní přehlídka venkovských divadel Krakonošův divadelní podzim přinesla úhrnem celou řadu zajímavých inscenací a divadelních setkání, které dávaly dostatek inspirace a otázek k přemýšlení o divadle a jeho smyslu v nejširších souvislostech.
František Laurin
Vyšlo ve Větrníku č. 10
18. 10. 2009
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':