Texty: AS 2002, č. 2, s. 3, Ladislav Valeš.

PRAŽSKÁ PŘEHLÍDKA AMATÉRSKÉHO
DIVADLA – ADA – ZBRASLAV

Pražská divadelní přehlídka, která se konala pod ochrannými křídly ADA v prostorách malého, ale útulného divadélka na Zbraslavi ve dnech 1.3.-3.3. se tentokráte vydařila. Mám tím především na mysli předvedenou úroveň jednotlivých souborů. Jelikož mi bylo dopřáno několik let po sobě pečlivě mapovat scénu pražského amatérského divadla, vím o čem mluvím. Éra osmdesátých let je tatam a soubory, které patřily v té době ke špičce amatérského divadla stagnují nebo neexistují a nebo nemají bývalou úroveň (ANEBDIVADLO, LAMPA, LUCERNA, MÁJ apod.) Devadesátá léta se vyznačovala velkým tápáním a hlubokou krizí, ale jestliže mohu připodobnit ještě loňský rok k notné kocovině (připomínám - mluvím o I. ročníku ADA přehlídky), letos jako by se část pražského amatérského divadelnictví napilo zázračného životabudiče. Není to doslova žádné „velké divadlo“, ale může být.
Jak už jsem předeslal v úvodu, úroveň byla dobrá a všech devět soutěžních představení bylo ku prospěchu samotné přehlídky vzájemně vyrovnané. Takže teď trochu letem světem ztratím o každém představení stručnou noticku.
Pátek 1.3. 18:00 Divadlo času / P. Lněnička: Host paní Lukrécie.
Jako by to byl další přívažek ke hře O. Daňka Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo. Model naprosto stejný, historický fragment méně zdařile napsaný a trochu zdlouhavý. Lněničkovi jsou však schopní hráči, i když paní Lněničkovou si představuji v daleko jiných a přesvědčivějších rolích. Na ztvárnění Lucrezie Borgie mi připadala až příliš velkou dobračkou.
Sobota 2.3. 10:00 DS Vavřinec / J. Zeyer: Radúz a Mahulena.
Mladí a sympatičtí lidé (prý loutkáři, chvílemi to bylo tak trochu znát) ve značně upravené a zkrácené verzi (ku prospěchu věci) předvedli ve své předpremiéře slibný vstup do činohry. Jistá rozvleklost jednotlivých meziscén nahrazena čistotou a upřímností jednotlivých protagonistů. Především dívenka v roli Prie byla kouzelná. Nutno též ocenit scénu, která byla velmi jednoduchá, ale velice funkční. Několik osekaných haluzí dovedlo vytvořit dokonalou iluzi, například za zmínku stojí Radúzovo laskání se stromem (Mahulenou).
Sobota 2.3. 13:00 Divadlo pod úrovní / M. Machoň: Kdo to přichází.
Hříčka, anekdota, která nemá hlubší opodstatnění. Režijně i herecky neujasněná záležitost. Chybí moment nadsázky.
Sobota 2.3. 17:45 Divadlo pod úrovní / J. Šubrt: Sláva rodince.
Stejný soubor, ale jiná káva. Groteskní hříčka, která má nadsázku. Pokřivené a složité rodinné vztahy. Herecké výkony vzácně vyrovnané, snad pan Šubrt v roli právníka dává ještě něco navíc. Polidšťovací dimenzi.
Sobota 2.3. 19:30 Divadýlko na dlani / A. Goldflam: Horror.
Tak trochu problém. Trochu nepochopení páně autora. Horror se nemůže od začátku hrát jako horor. Pokud začně od samého začátku protagonista otce řvát jak zupácký důstojník a matka ječet jako Viktorka, je vše prozrazeno. Škoda. Herecký potenciál by tu byl.
Sobota 2.3. 21:30 Divadlo Repete / P. Lněnička Pyramos a Thisbé.
Vtipně napsaný text, který byl skvostně podepřen téměř tryskajícím entuziasmem všech zúčastněných. Herců i diváků. Medvěd, který sežral vránu a nezabránil mladým milencům v sebevraždě, to si budu dlouho pamatovat.
Neděle 3.3. 13:15 Divadlo na cestě P.M. / M. Janda: Smečka.
Zpočátku se toto svébytné autorské dílko jevilo jako intelektuální blábol, nicméně jakési jiskérky toto rozdmýchaly a objevila se náhle vtipná glosovaná současnost. Hráno expresivně, s volně nabízenými schválnostmi (např. muž hrající dívku, dekadentní kanibalistická hostina apod.). Hra, která si bude pro svoji nevázanost a zašifrovanost hledat nelehce, nebo právě naopak, své diváky. Moji krevní skupinu to doslova rozjařilo. Výtka souboru: Trocha pokory by neuškodila.
Neděle 3.3. 14:45 Sokol Jinonice / A. Vampilov: Úspěch.
Pravděpodobně premiéra na českém jevišti. Režijně dobře odvedená kratičká záležitost. Herci dobře mluví. U hlavního představitele by neškodilo trochu zapracovat na výkladu.
Divadlo a život / G. Gorin: Na služební cestě.
Dobře odvedená hříčka. Je radost sledovat p. Veselého a p. Špaleho, jak si jeviště užívají. Bravo.
Na závěr jen tolik: Do Poděbrad a Třebíče porota nic nenominovala ani nedoporučila. Na Popelku doporučuje Radúze a Mahulenu a do Písku Smečku.
Ladislav Valeš