Databáze českého amatérského divadla

Texty: Sopotnice, M. Coufal, Záchrana divadelní opony, 2003

ZÁCHRANA DIVADELNÍ OPONY
Starší generace ještě dobře pamatuje divadelní oponu, která se nalézala v sále hostince u kostela. Zůstala na svém místě ještě dlouho, když už se ochotnické divadlo v Sopotnici přestalo hrát v roce 1962, Byla využívána při silvestrovských zábavách s programem, při besídkách pořádaných místní hudební školou, nebo také jen při tanečních zábavách, kdy se spouštěla, aby teplo neunikalo na jeviště, když nebylo obsazeno. Jinak zůstávala natočena na válci a spouštěla se pomocí rumpálu. Za ta léta si opona užila své, zejména její pravý a levý okraj, kudy se procházelo z jeviště do hlediště a obráceně. Prach, vlhkost, střídání tepla a zimy, to vše se na ní také svým dílem podepsalo. Přesto na svém místě vydržela až do počátku devadesátých let 20. století v poměrně dobrém stavu.
Oponu si pořídila spolu s novými kulisami v roce 1927 Ochotnicko-čtenářská beseda. Ta byla založena v roce 1897 a zprvu hrávala divadla v sále U Lorenců na horním konci. Když hostinský František Martinec přestavoval hospodu u kostela, dal zbudovat stálé jeviště. To bylo pro ochotníky výhodnější, a tak v roce 1927 Ochotnicko-čtenářská beseda přesídlila a s hostinským Martincem uzavřela nájemní smlouvu na 10 let. Součástí nové scény byla samozřejmě i opona. Oponu i novou scénu provedl malíř Petr Musil ze Žamberka. Ústředním motivem opony je busta Josefa Kajetána Tyla, kolem níž jsou seskupeny tři alegorické postavy symbolizující literaturu, divadlo a hudbu. Vedle stojí malé dítě, představující znovu nabytou svobodu českého národa. Dítě ukazuje do levého dolního rohu, kde je vyobrazena střední část obce, což značí, že ve svobodné vlasti přichází svobodná kultura i do naší Sopotnice.
Když na počátku devadesátých let od obecního úřadu koupil hospodu zdejší občan p. Luboš Barvínek, pustil se záhy do přestavby. Vznikla tak nová restaurace Formanka. Úpravy postihly i sál a jeviště. Už se nepočítalo s ochotnickým divadlem. Jeviště sice zůstalo, ale opona byla snesena. Zatímco kulisy byly spáleny, oponu stejný osud naštěstí nepostihl. Byla navinuta na menší válec a uložena na půdě nad jevištěm. Po několika letech, po obnovení činnosti osvětové besedy v Sopotnici vroce2001, se začalo uvažovat o záchraně opony a jejím umístění na důstojném místě. Stále tu hrozilo nebezpečí, že skončí stejně jako zmíněné kulisy - v ohni. Jediným místem, kde by mohla opona nalézt stálé místo, se jevila zasedací místnost na obecním úřadě. Problém byl v tom, že nikdo neznal přesné rozměry opony. Sláva Lžíčař tvrdil, že se na jedinou vhodnou stěnu zasedačky nevejde, že je delší, A tak jsme alespoň oponu chtěli umístit na nějaké vhodnější místo, a tak předejít její zkáze. Uvažovalo se o půdě na obecním úřadě. S přepravou by sice byly problémy, ale záměr by se snad dal realizovat.
Dlouho se nic nedělo, až v únoru 2002 při výstavě „Sopotnice v obrazech" přišla otázka přemístění opony opět na přetřes. Mrzelo nás, že na této výstavě opona chybí, zejména pro zobrazení obce na ní. Uplynul rok a v květnu 2003 se konečně celá záležitost s oponou dostala do pohybu. Dohadům, zda se opona vejde či nevejde do zasedačky, učinil rázný konec p. Jan Kašpar. Získal svolení majitele Formanky a s metrem v kapse vylezl na půdu a délku opony přeměřil. Zjištění bylo potěšitelné - opona se do zasedací místnosti vejde bez problémů!! Události vzaly rychlý spád.
29.5.2003 pánové Jan Kašpar a Josef Hradecký snesli oponu z půdy a na střeše auta p. Kašpara ji převezli k obecnímu úřadu. Tam, na zahradě před obecním úřadem, byla opona rozvinuta, prohlédnuta a vyfotografována. Pak byla znovu stočena a přenesena do zasedací místnosti. Po poradě se starostou Ladislavem Martincem se došlo k závěru, že oponu by bylo nutno odborně restaurovat a teprve pak natrvalo umístit vzasedačce. Možnosti restaurování, hlavně však přibližnou cenu, měl zjistit Miloslav Coufal.
4.6.2003 navštívil M. Coufal Městské muzeum v Ústí nad Orlicí a jednal tam sjeho ředitelkou pí Jarmilou Sússerovou. Ta se hned telefonicky spojila s restaurátorkou pí Soňou Hákovou z Opatovic nad Labem a získala od ní slib, že se do Sopotnice přijede na oponu podívat. Podle zkušeností odhadla ředitelka muzea pravděpodobnou cenu za restaurování na 50.000,- Kč, což se jevilo jako problém, zda obecní úřad bude schopen a ochoten takovou částku investovat. Bylo nutno vyčkat na vyjádření samotné restaurátorky.
20.6.2003 přijíždí restaurátorka do Sopotnice. Jelikož nemá vlastní dopravní prostředek, jedou pro ni J. Hradecký a M. Coufal do Ústí nad Orlicí na nádraží. Na obecním úřadě už čekají starosta a Jan Kašpar. Opona je rozvinuta a restaurátorka po zběžné prohlídce konstatuje, že je zachovalá, ale opravy bude potřebovat. Cenu prací odhadla na 20.000,- Kč, což by byla cena velmi příznivá. Bylo dohodnuto, že oponu si restaurátorka odveze sama a že dostane zálohu ve výši čtvrtiny ceny, tedy 5000,- Kč. Práci slíbila provést do konce srpna 2003. Zpět do Ústí k vlaku zavezl pí Hákovou Jan Kašpar. Ještě téhož dne jsme se starostou dojednali další podrobnosti, zejména umístění opony v zasedací místnosti. Celou věc však musí starosta ještě projednat na nejbližším zasedání rady obce.
3.7.2003 si restaurátorka pí Háková přijela pro oponu. Naložit ji pomáhali pánové Kašpar, Hradecký a starosta Martinec. S ohledem na fakt, že obecní rada rozhodla, že se opona bude navíjet na rumpál umístěný u stropu, došlo k navýšení ceny. Restaurátorka navrhla, že za těchto okolností napustí rubovou stranu opony, aby se při navíjení nelámala. Cena za restaurování se tak zvedla na 24.000,- Kč. Práce by měla být hotova počátkem srpna.
Členové osvětové besedy byli rozhodnutím obecní rady velmi rozčarováni. Představovali si, že opona bude napnuta na rám a trvale umístěna na příslušné stěně zasedací místnosti jako stálá výzdoba. S tím radní projevili nesouhlas. Podle nich to vhodné není, opona by prý zaslepila jedno okno (i když je tam oken více a světla dostatek), že by se mohla opona poškodit při různých akcích (kým?) a snesli další námitky. Kdo platí -rozhoduje! Nakonec bude tedy opona na válci pod stropem a bude-li třeba, bude se stahovat či vytahovat. Jenže ne rumpálem, ale musí se vylézt na štafle a válcem rukou otáčet. Při zpětném navíjení musí být dokonce dva, protože jeden na to stačit nebude. Konzoly zhotovil kovář Josef Cabalka, válec na patřičnou délku upravil truhlář a jeden z radních p. Jaroslav Zima. Stále se domníváme, že náš návrh je lepší a praktičtější. Restaurovanou oponou se přece můžeme chlubit, není důvod ji schovávat. Leč - stalo se. Trochu doufáme, že se názor někdy změní. To ukáže čas.
4.8.2003 přiváží restaurátorka oponu zpět do Sopotnice. Na obecním úřadě na ni čekají starosta L. Martinec a pánové Hradecký, Kašpar, Coufal a Langr. Paní Háková přijíždí se zpožděním. Přemisťujeme oponu z auta do zasedačky, rozvineme ji a restaurátorka podá výklad o provedené práci. Samozřejmě se natáčí na video a fotografuje. Starosta podepisuje protokol o převzetí a pí Háková slibuje zaslat dokumentaci k restaurované oponě dodatečně. Konečná cena, kterou obec za restaurování zaplatí, činí 23.500,- Kč. Opona je opět navinuta na tyč a položena ke stěně zasedačky. Bude čekat na své definitivní umístění. To se také v následujících týdnech uskutečnilo. Bylo rozhodnuto, že restaurovaná opona bude poprvé předvedena veřejnosti na připravované Besedě nad kronikami,která je plánována na konec října.
Všichni máme dobrý pocit, že se nám podařilo něco záslužného, což však může být oceněno mnohem později.
Říjen 2003 Miloslav Coufal

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':