Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2002, č. 2, s. 26, Markéta Hoskovcová.

Stodůlecký Píseček 2002 očima organizátora

6. ročník celopražské přehlídky mladého divadla byl stíhán takovými ranami osudu a nečekanými peripetiemi, že programové změny na poslední chvíli a onemocnění zvukaře a osvětlovače v jedné osobě „uprostřed běhu“ byly jen posledními hřebíčky do rakve zaklapující se nad organizátorovou, resp. organizátorčinou schopností vnímat umění. V kuse a bez vyrušení jsem si užila jen pár představení, takže tato letmá zpráva víc než kdy jindy vychází z vyslechnutých diskusí a poznámek porotců.
Těší mne, že každá ze 14 odehraných inscenací měla alespoň v jedné složce nepopiratelnou kvalitu – ať už autorskou (Diamantový Toby Divadla Karkulín, Hluboce o nás Sdruženého spolku Hityjátro Praha, Velké páky Divadla Kámen), režijní (Samota Společnosti Dr. Krásy, Milá sedmi loupežníků Divadla Flexní hlavy, Hoši z Nároďáku KDS Puchmajer) či scénografickou (O človeku, ktorý ďalekohľadá Konzistence médi, Blázen a jeptiška Studia ST.R.A.CH., Pomeranč Sergeje Praha). Bohužel, u některých souborů herecká složka značně pokulhávala za vyvážeností a originalitou autorského vkladu či režijní vize, ale tyto soubory dobře vědí, kde je bota tlačí. Takže varovně vztyčený prst a zvolání „ více píle, méně vášně“ se v různé míře vztahuje například na soubory Společnost Dr. Krásy, Březovští pulci, Divadlo Flexní hlavy, či Divadlo Kámen. Více vášně a osobního vkladu by naopak neuškodilo například protagonistům souborů CO?! (Elektrická puma) a Studia ST.R.A.CH., kteří by si vzhledem k technické herecké vybavenosti mohli dovolit více prožitku.
Nechci tu však uvádět nějaký seznam chyb, nýbrž poukázat na obecné problémy, o nichž se tu diskutuje každý rok – tj. dril oproti spontánnosti a vřelosti, či kvalita nápadu zanikající v nedotaženosti provedení. Samozřejmě netřeba nikomu vykládat, že herecká technika nemusí stát proti spontánnímu projevu a že nápad, vtip a pointu je třeba dokonale vycizelovat, i když se může stát, že právě emotivní osobně angažovaný projev může přes technické nedostatky přinést nečekaný divadelní zážitek. Pro mne byla absolutně nečekaným příjemným zážitkem dvě představení: Milá sedmi loupežníků Divadla Flexní hlavy z Prahy a Choceradská výtoč Kocábky Chocerady. Divadlo Flexní hlavy se (nevím nakolik vědomě a nakolik intuitivně) vzepřelo přelyričtělé interpretační tradici Dykovy básně, aniž potlačilo tragiku příběhu. Přesto se v inscenaci vyskytlo dost humorných a zcizujících prvků (například když Milá čekající na loupežníky nabízí zatím polévku divákům nebo když obvyklý vášnivě lyrický dialog je pojat jako přízemní kuchyňská hádka). Chtěla bych vyzdvihnout jednak režijní nápady – i když ještě bude třeba je technicky dopracovat, a především herecký výkon Marie Vodičkové v roli Milé, která vytvořila postavu lehce naivní, ale značně vyčůrané slepičky, která je ve své prostinké sobeckosti až roztomilá. Přičemž toto pojetí se vůbec nevzpírá předloze – je v ní latentně obsaženo. Nepopírám, že na inscenaci je ještě hodně práce (zvláště na herectví ostatních členů zbrusu nového souboru), ale doufám, že se s ní ještě budeme setkávat.
Druhým překvapením pro mne byla již zmíněná Choceradská výtoč, kterou bych snad nejlépe charakterizovala jako výčepní kabaret. Těžko popisovat tento rychlý sled skečů, výstupů, gagů, který působí naprosto autenticky, avšak přesnost point, zvolené tempo a zdánlivá nezávaznost a lehkost usvědčují tuto sekci Kocábky Chocerady z pečlivé autorské přípravy.
To neznamená, že by se mi jiná představení nelíbila, ale šlo o zážitky čekané, neboť jsem již znala soubory, či inscenace viděla jindy a jinde. Například oprávněně jsem očekávala, že k vrcholům přehlídky bude patřit vystoupení Divize Union souboru VOSTO5 Praha s inscenací Případ „Taneční mistr“, která se ukázala být výborným bulvárem v nejlepším slova smyslu, a nemuselo by se za ni stydět kterékoliv kamenné divadlo. Bohužel, soubor už se ocitl na hranici propozic přehlídky a bylo by obtížné ho srovnávat s ostatními. Porota však nemohla neocenit taneční výkony netanečníků.
Inscenace Pomeranč (Sergej Praha), která získala nominaci na Šrámkův Písek, byla ze zcela jiného soudku. Skupina divadelní prací zatím nedotčených spolužáků si vybrala téma agresivity a násilí a práva člověka na svobodnou volbu chování. V diskusi o inscenaci zazněla slova jako zjednodušenost, plakátovost, agitka, přijetí reklamně klipového vnímání světa a podobně. Musím říci, že inscenace Pomeranč tyto znaky skutečně vykazuje, ale zdá se, že to je svět, v němž se členové souboru denně pohybují – je to svět bytostně jejich a málokdo z nich má patrně zkušenost s jiným obrazem života. Těžko říci, zda vůbec mohli ve své prvotině udělat víc, než tento svět prostě přenést na jeviště. Možná, že uvědomění si nejednoznačnosti, pochyb a vícevrstevnatosti života bude patřit k další fázi tvorby alespoň některých z nich, jestliže se divadlu budou nadále věnovat. Každopádně bude zajímavé, jak inscenaci budou vnímat a (ne)přijímat mimopražští diváci.
Největší konkurent Sergeje – Konzistence médi – přinesl svébytnou poetiku postavenou na precizní stínohře, která svou dokonalostí sváděla až k pochybám, nejde-li o film. Sebevětší technická dokonalost by však nestačila, kdyby inscenace O človeku, ktorý ďalekohľadá neměla emotivní náboj, poezii a křehký příběh o osamělosti, touze a hledání čehosi – lásky, dokonalosti, naplnění? Prosím, nenechte se zlomit některými zvědavci a neukazujte, jak to kouzlo funguje!
Kulturně divadelní spolek Puchmajer ve hře Hoši z Nároďáku propojuje svět vrcholového fotbalu a herectví. Občas toto propojení trochu skřípe, ale ironie, jemný humor, odvaha označit „národní modly“ opravdu silným výrazem a sportovní výkon Martina J. Švejdy zasluhují uznání ( a doporučení na Šrámkův Písek).
Každoroční spory okolo inscenací pražského Ty-já-tru, které obvykle velmi dobře „šlapou“, hercům se nedá vytknout zbla, a přesto se zdají být poněkud chladné a občas až nudící, letos absolutně umlčela inscenace sekce Hrobeso Sen noci svatojánské. Souboru se podařilo vytvořit přirozenou, humornou, nevtíravou inscenaci s vyrovnanými hereckými výkony. I když oceněny byly pouze dva, uznání si zaslouží jeden každý z herců, kterým bych tímto chtěla poděkovat. Coby absolutně vyčerpaný, odrovnaný a nezaviněnými zmatky trochu znechucený organizátor, jsem potichu smíchy plakala a v závěru řemeslnické scény prvně v životě spadla ze židle. Takže je možné, že přes veškeré kletby a skřípění zubů možná půjdu opět do dalšího ročníku sebevražedné akce nazývané Stodůleckým Písečkem. Kdybyste však někdo stál o tu čest regionální přehlídku pořádat, nebo alespoň pomoci s organizací, ráda se své nedobrovolně vůdcovské role vzdám. Po tomto žalostiplném výkřiku si již konečně můžete přečíst ortel poroty ve složení Vladimír Hulec, Miroslav Pokorný a Hynek Dřízhal.
Nominace na Šrámkův Písek 2002: Sergej Praha – Pomeranč. Za autentické divadelní otisky, za vybrané téma násilí a agresivity, za divadelní přímočarost, syrovost a nasazení, za diskutabilnost a problematičnost, za inspirativnost.
Doporučení k výběru na Šrámkův Písek: 1. Konzistence médi Praha – O človeku, ktorý ďalekohľadá – za myšlenkově i formálně dotažený originální tvar stínového divadla – za malý divadelní klenot. 2. Kulturně divadelní spolek Puchmajer – Hoši z Nároďáku – za původní divadelní text a rafinovaný inscenační přístup zpracovávající divadelní a fotbalovou alternativu. 3. Hrobeso DDS Ty-já-tr Praha – Sen noci svatojánské – za divadelní přímé, prosté, upřímné a přirozené generační souznění s autorovým textem.
Individuální ceny: Janě Válkové za herecký výkon v roli Heleny v inscenaci Sen noci svatojánské. Vladimíru Škultéty za herecký výkon v roli Alexe v inscenaci Pomeranč.
Ondřeji Koudelovi za herecký výkon v roli dráteníka Hubičky v roli Díry v inscenaci Sen noci svatojánské. Martinu J. Švejdovi za scénář hry Hoši z Nároďáku. Vladimíru Mikulkovi za režii hry Hoši z Nároďáku. Konzistenci médi Praha za výtvarný počin v inscenaci O človeku, ktorý ďalekohľadá. Společnosti Dr. Krásy Praha za magickou scénografii inscenace Samota. Kocábce Chocerady za totální regionální alternativu celosvětového významu v inscenaci Choceradská výtoč. Divizi Union – Vosto5 Praha za choreografii a taneční mistrovství v inscenaci Případ „Taneční mistr“.
Markéta Hoskovcová
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':