Databáze českého amatérského divadla

Texty: Poličná, Vývoj ochotnického divadla ve vybraných obcích mikroregionu Valašskomeziříčsko-Kelečsko

Úvod
Již odedávna byli učitelé považováni za nositele a šiřitele vzdělanosti, kultury a historických tradic. Jelikož pocházím z malé obce Choryně, která má bohatou divadelnickou tradici, ale téměř nikdo o ní neví. Rozhodla jsem se, že jakožto budoucí učitelka se v rámci diplomové práce stanu šiřitelkou kulturní tradice naší obce. Na neznalost divadelnické tradice obce jsem narazila i v sousedních vesnicích – Branky, Kladeruby, Lešná a Poličná, a proto jsem se rozhodla nezpracovávat jen historii amatérského divadla v Choryni, ale také v jejích okolních obcích.
V teoretické části předkládám historii činoherního i loutkového ochotnického divadla, tak aby bylo možné si na těchto historických souvislostech představit dobu, ve které ochotnické soubory zkoumaných obcí hrály. Dále zde uvádím charakteristiku mikroregionu Valašskomeziříčsko-Kelečsko, pod který výše uvedené obce spadají a vývoj ochotnické činnosti v jednotlivých obcích.
V praktické části této práce si kladu za cíl zjistit, jaké podmínky pro svou činnost měly jednotlivé obce a soubory daných obcích v různých historických obdobích. Tyto informace, zjištěné na základě ankety s pamětníky obcí, mezi sebou následně porovnávám.
Prvotním cílem je tedy zjištění a porovnání podmínek činnosti, druhotným cílem je informování mladé generace v daných obcích o nedávné bohaté kulturní historii jejich obce a možnost pro ostatní nad stránkami této práce zavzpomínat.


6.2 Historie amatérského divadla do roku 1989


6.2.1 Branky
Dějiny divadelní činnosti v Brankách jsou zmapovány na webových stránkách obce, na které mě i odkázala současná režisérka divadelních představení, a proto tato práce podrobněji historii divadla v obci nezkoumá a spíše se zaměří na současný stav divadelní činnosti.
„Počátek divadla v obci je spjat se založením Sokola ve 20. letech 20. století.

• 1934 - Zelené království, Honza a Krakonoš, Vítězství lásky, Nejlepší holka, V černé rokli

• 1935 - Přednosta stanice, Zlatý liják, Padla rosa na kámen, Strýček Křópal

• 1936 - Cigánečka, Splašený kůň, Myslivečka, Charleyova teta, Srdíčko z lásky

• 1937 - Sibiročka, Prodaná nevěsta - parodie, Hřích lesního Křikavy, Čertovské námluvy

• 1938 - Děvčátko s milionem, Pasekáři

• 1939 - Cestička ke štěstí

• 1940 - Bačova dcera, Pohádka z lesního království

• 1945 - 1946 - Lešetínský kovář, Otec svého syna, Poslední muž, Had a Eva, Sirotek v Radhošti, Zakletá země

• 1947 - Ta naše písnička česká, Pohádka lesní samoty

• 1948 - Bouřlivé dni

• 1949 - Giovali

Po přestávce byly sehrány v letech 60. - 80. minulého století hry:
Divá Bára, Lucerna, Mořská panna, Na tý louce zelený, Perly pany Serafinky, Maryša, Ženský zákon, Paličova dcera, Muziky, muziky a další.“4)
Podle místní pamětnice paní Markové se hry hrávaly obyčejně kolem Mikuláše, v době adventu, a poté na jaře v době Velikonoc. K místním režisérům patřil p. Kocúrek, p. řídící Bátrla, František Kašík, Olin Pernický, Alois Včelařík, Jaroslav Placků a Zdeňka Vaculíková.


6.2.2 Choryně
První zmínky o divadelní činnosti v Choryni se objevují již kolem roku 1895, kdy se hrávalo nejprve pro řeholnice, později i pro místní veřejnost. Zpočátku se hrály hry náboženské, ale brzy se hrály i hry světské – pověsti a pohádky, např. hra „Jenovéfa“. Podle vzpomínek pana Drozda obec navštívily kočovné společnosti, například i společnost z Ruska. Podle slov paní Halaštové pomáhala s prvními hrami sestra Salesie z místního kláštera.
Na základě informací z prvního dílu knihy Místopis českého amatérského divadla z roku 2001 se dozvídáme o sehrání následujících her: „1907-1910 KrDO, Závěť, Sedlák křivopřísežník, Černý kříž v lese, Lucifer aneb Zázračný elixír, Jakou našel Jakub metlu na zlou Teklu. 1913 MSRD.“5)
Podrobnější informace o začátcích divadla v obci se nezachovaly, jelikož v roce 1918 byla místní fara vyplavena a všechny kroniky zničeny. Nový záznam je až z roku 1930, kdy pan řídící Buriánek nacvičil s ochotníky hru Aloise Jiráska „Lucerna“, která se hrála při příležitosti otevření Sokolovny, což bylo pro obec té doby velká událost. Lidé se na stavbě podíleli nejen svou prací, ale často také finančně. Sokolovna pro obec znamenala místo, kde se lidé mohou společně scházet a odreagovávat se. Tato významná hra („Lucerna“) se nehrála pouze při otevření Sokolovny v roce 1930, ale také v roce 1936 při představení nového jeviště v této budově. K účinkujícím patřily Eva Polášková, Ludmila Drozdová, Vojtěch Ječmen a Věra Jurášková
Další zaznamenanou hrou se stalo představení „To za Rakouska nebylo“ O. Rajské. Uvedena byla k 14. výročí Dne vzniku samostatné ČSR (tj. 28. října 1932). Hru s ochotníky nacvičil pan řídící Buriánek.
Výročí narození prezidenta Tomáše Gariggua Masaryka se stalo pro obyvatele Československa významným datem, ke kterému se pořádaly různé oslavy či kulturní akce. Tělovýchovná jednota Sokol uspořádala k jeho 83. narozeninám (12. března 1933) oslavu, při níž ochotníci sehráli veselohru Františka Xavera Svobody „Mlsáníčko“. Režie se opět ujal pan řídící Buriánek. Hráli následující občané: Ida Buriánková, Slávka Stančíková, 25 Jarmila Pavlínová, Františka Rýdlová, Robert Matějičný, Jindřich Bártek, Antonín Kubeša a další.
Další zprávu o divadelní činnosti v obci máme až z roku 1940, kdy byla, opět pod vedením pana řídícího Buriánka, nacvičena opereta „Náš svatý Vavřineček“. Při některých scénách bylo na jevišti až 30 účinkujících a hru doprovázelo 14 hudebníků z Hustopečí nad Bečvou.
Klima 2. světové války kulturnímu životu nepřála a divadlo v obci se tudíž nehrálo. V této době představovaly kulturní život v obci společné výlety do okolí. Ani po válce se žádné informace o činnosti ochotníků nedochovaly, ačkoli podle pamětníků ochotnický divadelní soubor existoval.
Další informace o představeních jsou dochovány až z roku 1957, kdy pan učitel J. Novosad nacvičil s ochotníky pohádku „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“. Pod jeho vedením byla v následujících letech nacvičena opereta Zdeňka Petra a Vladimíra Dvořáka „Sto dukátů za Juana“, opereta Francise Hervé „Mamzelle Nitouche“, zpěvohra Jaroslava Vrchlického „Noc na Karlštejně“ či drama Boženy Němcové „Divá Bára“, kterouž hudebně doprovázel místní farář Karel Drong.
O pět let později, tzn. v roce 1962, byla nacvičena pod vedením M. Janíka hra Nikolaje Vasilijeviče Gogola „Ženitba“. K aktivním ochotníkům v té době patřil např. Arna Kettner, manželé Královi, Ludmila Kubešová, Ivan Kalich a další. Tuto hru nehráli pouze v Choryni, ale také v sousední obci Kladeruby. Svou zálibu brali ochotníci velmi vážně, o čemž svědčí i to, že na nalíčení herců na typické ruské obchodníky si pozvali pana Kováře z Valašského Meziříčí.
Další dva roky nejsou o činnosti ochotníků žádné informace. Až v zápisech z roku 1964 se dozvídáme, že se režisérkou choryňských ochotnických představení stává paní Ludmila Kubešová. Pro soubor nebyla však jen režisérkou, ale také maskérkou a kulisářkou. První hrou, ve které se L. Kubešová uplatnila coby režisérka, byla „Paní ministrová“ Branislava Nušiče. Další hru, kterou soubor uvedl 19. prosince 1964, je hra z vesnického prostředí Jozefa Gregora Tajovského „Ženský zákon“. Podle dobových pramenů měla hra velký ohlas a dočkala se několika repríz.
26 O rok později (v prosinci roku1965) se hrála hra G. Preissové „Její pastorkyně“. V obci se hrála celkem 4krát a vždy bylo vyprodáno, což svědčí o oblibě divadla nejen v obci Choryně, ale také v okolních obcích, neboť se na představení dostavili i „přespolní“ diváci. Ve hře účinkovala např. Marie Málková, Božena Málková, Karel Segeťa a další, ještě dnes žijící pamětníci.
Od roku 1966 se věnovala L. Kubešová kromě divadla i tanečnímu kroužku, s nímž nacvičovala různé tance a šila kroje. Ve dnech 23. – 24. dubna 1966 se hrála lidová hra se zpěvy a tanci Františka Ferdinanda Šamberka „Podskalák“, ve které účinkovalo 24 osob. Hudbu nacvičil místní farář Karel Drong. V červnu téhož roku se v Choryni uskutečnila první estráda „Písničky z Babiččiny krabičky“, kterou se místní ochotníci chtěli přizpůsobit televizní zábavě. V říjnu nacvičili další estrádu, tentokrát k výročí VŘSR a v březnu u příležitosti MDŽ. V prosinci, 10. – 12., se hrála veselohra „Trampoty Fořta Meruzálky“.
Další hrou v repertoáru ochotníků byla hra Jaroslava Sadílka „Čechy krásné, Čechy mé“, která měla premiéru v dubnu roku1967 a následovalo celkem 6 repríz, z nichž se některé odehrály i v okolních obcích.
V roce 1967 se do kulturního dění v obci zapojily také děti, které pod vedením L. Kubešové nacvičily a ve dnech 14. – 15. října v Choryni a 22. října v Kladerubech sehrály pohádku Františka Hrubína „Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků“.
O rok později, v říjnu 1968, byla u příležitosti oslav vzniku republiky nacvičena hra Julia Zeyera „Radúz a Mahulena“, za kterou bylo režisérce Kubešové uděleno poděkování Okresním kulturním střediskem ve Vsetíně. Hra byla hrána 5krát. Ještě téhož roku, 7. prosince 1968, uspořádali ochotníci další estrádu s názvem „Večer dobré pohody“, se kterou hostovali také v Policích a Lačnově.
V dubnu a květnu 1969 se hrála opereta „Co Čech, to muzikant“, kterou ochotníci sehráli nejen v Choryni, ale také v Lačnově a v Policích. Věhlas souboru se mezi lidmi šířil, a proto se na jedno představení přijeli podívat diváci dvěma autobusy z Bystřičky (vzdálenost 15 km). Hudební doprovod zajistili hudebníci z Kladerub pod vedením Václava Muchy, zpěvy nacvičil František Škařupa.
V prosinci 1969 ochotníci opět uspořádali „Estrádu“, na kterou se podle dochovaných informací přijeli podívat zástupci Kulturního střediska při ONV, zástupkyně OV ČSŽ s členkou ÚV ČSŽ a člen divadelní poroty Krajské divadelní sekce, nejspíše proto, aby posoudili kvality představení, jelikož o 3 měsíce později se režisérka souboru Ludmila Kubešová se dočkala význačného ocenění. Ve dnech 5. – 7. března 1970 byla přítomna Slavnostnímu shromáždění žen na Pražském hradě ve Španělském sále za účasti prezidenta Ludvíka Svobody a dalších představitelů země.
V dubnu 1970 byla nacvičena opereta Karla Tůmy „Z českých mlýnů“, kterou jen v obci Choryně hráli 4krát. Dále ochotníci s touto hrou vystoupili v Policích, v Poličné a ve Valašské Bystřici. Režie, výpravy, masek a ušití krojů se ujala paní Kubešová. Ochotníky doprovázela hudební skupina Oty Michoňka.
Ze zápisů v kronice se dozvídáme, že se v dubnu 1971 ochotníci zúčastnili divadelní soutěže se hrou Jevana Brandona Thomase „Charleyova teta“. Ze šesti souborů se umístili na 3. místě. Bohužel není zapsáno, o jakou soutěž se jednalo.
Ochotníci mladší části souboru sehráli po 5leté odmlce (tj. v roce 1972) pohádku „Šípková Růženka“. K mladým hercům patřili: J. Ječmenová, Věra Lukavská, Alois Trefil a další.
Další zápis zaznamenává až pohádkovou hru „O zpívající Rusalce“, kterou sehráli v lednu 1975. Její autorkou, maskérkou, režisérkou i návrhářkou byla opět L. Kubešová. Hra měla 5 repríz, hrála se v Choryni, Kladerubech a Policích.
„Valašské dožínky“ od Miloše Kulišťáka včetně valašských tanců nacvičila mladší část souboru choryňských ochotníků. Toto vystoupení bylo předvedeno na slavnostních dožínkách v Krhové.
Poslední hrou, která se hrála v roce 1975, byla pohádka „Zlatá studna“, mající premiéru v listopadu. Tato hra spojila mladší generaci choryňských a kladerubských divadelníků. Hra se hrála jak v Choryni, tak i v Kladerubech.
Na mladší část souboru navázalo v únoru a březnu roku 1976 jádro souboru se hrou „Podej ruku štěstí“. Hra byla sehrána celkem 7krát, a to nejen v Choryni, ale také v Poličné, Bělotíně a na divadelní soutěži v Hrachovci. Režie, masek a kostýmů se ujala Ludmila Kubešová, světla a zvuk měl na starosti Hrbáček a kulisy František Štec.
Podzimní divadelní sezónu 1976 zahájili ochotníci estrádou „Když kapela spustí zvesela“, kterou uvedli Svazu zahrádkářů, jelikož Místní národní výbor v Choryni neměl o činnost kroužku zájem.
Od roku 1976 se v kronikách setkáváme s názvem místního ochotnického kroužku „Choryňačka“.
Závěr roku 1976 patřil vyjednávání JZD Budoucnost Poličná s dramatickým kroužkem „Choryňačka“ o tom, aby JZD převzalo záštitu nad kroužkem, což ovšem nepovolil MNV v Choryni. Z těchto vyjednávání jsou dochovány dopisy JZD i divadelního souboru.
Dramatický kroužek, kromě svých divadelních představení pořádá také různá taneční představení, většinou valašských tanců.
První hrou roku 1977 byla pohádka „Popelka“, kterou ve dnech 5. a 6. února sehrála mladší část souboru doplněná začátečníky.
V dubnu 1977 sehrálo 27 zkušenějších ochotníků Jiráskovu „Lucernu“. Nehráli v ní pouze ochotníci z Choryně, ale také ze Lhoty u Choryně nebo z Kladerub. Tuto pohádkovou báchorku hráli jejich předchůdci již v letech 1930 a 1936.
Po této úspěšné hře ochotníci nacvičili v listopadu 1978 na doporučení ZUČ Okresního kulturního svazu moderní hru Jiřího Šotoly AJAX, se kterou se zúčastnili podzimní divadelní soutěže. Hra byla hrána celkem 3krát.
V divadelní činnosti je dále aktivnější mladší část souboru, zatímco starší část se více věnuje tancům. Na jaře 1979 byla dětmi z Choryně a Kladerub nastudována pohádka „Pasáček vepřů“ podle Andersenových pohádek. Hra se dočkala šesti repríz, což je na tak malé obce, jako je Choryně a Kladeruby, opravdu hodně.
Dále byla tentokráte s dětmi od 10 do 14 let na podzim roku 1979 nastudována pohádka „O zpívající Rusalce“. Poprvé byla hrána 26. prosince 1979. Hru podle pohádky Heleny Lisické O Lešenském hradu upravila režisérka L. Kubešová. Hra byla hrána v Lešné a sousedních obcích – Choryni a Porubě.
Taneční kroužek, který nacvičoval tance soudobé i lidové, účinkoval na různých kulturních akcích v počtu 10 až 12 tanečníků. Vystoupili také v Lešné na soutěžním pořadu Svazu socialistické mládeže před porotou Okresního kulturního střediska – Vsetín.
Podle záznamů v kronice soubor ve své činnosti pokračoval i v roce 1980, kdy 16. března sehráli nejmladší členové divadelního kroužku (6-12 let) pohádkovou hru „Kouzelník Dik“ pod záštitou MO Svazu zahrádkářů. Režie se jako vždy ujala L. Kubešová.
Posledním vystoupením ochotníků byl „Malý vánoční kabaret“, se kterým nejdříve vystoupili v hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí, a až 26. prosince 1980 v Choryni. Vystupovalo 10 účinkujících.
Tradice divadelnictví v obci v 80. letech upadá, jelikož MNV tuto činnost nepodporuje, a naopak žádá vysoké poplatky za pronájem místnosti, v níž místní ochotníci hry nacvičovali a měli uschované rekvizity. Bohužel kontakty paní Kubešová se staly trnem v oku některým spoluobčanům a postupem času se od paní Kubešové všichni distancovali. Odešla ze Svazu žen a už nebyl v obci nikdo, kdo by se o kulturu staral. Tím v obci na dlouhá léta upadl kulturní život do zapomnění a L. Kubešová se kultuře nadále věnovala v sousední obci Kladeruby.


6.2.3 Kladeruby
V letech 1908-1913 zajišťoval v obci divadelní činnost spolek Hospodářská besídka.
Velkou příležitostí k sehrání divadelní hry „Valašská svatba“ se o svatodušních svátcích roku 1927 stalo svěcení kapličky – Pomníku padlých. Hra se odehrála po církevních obřadech v zemědělské usedlosti č. 20. Oslavy pořádali Orli a Strana lidová.
Většinou se hrávaly hry s vesnickou tématikou, které byly lidem blízké, např. „Lucerna“ A. Jiráska. Repertoár spolku byl volen s ohledem na počet postav ve hře, jelikož bylo jen málo lidí, kteří se i přes pracovní vytíženost rozhodli hrát divadlo. Také prostory, ve kterých probíhaly zkoušky, a následně se hrálo divadlo, byly nedostačující. Nejprve se hrálo v hospodě „U Hermanů“, kde byl ovšem sál a výčep jednou místností. Po postavení nové školy, roku 1913, se uvolnila stará budova školy, která byla přebudována na obecní hostinec a sál. S představeními jezdili ochotníci také po okolních vesnicích, stejně jako soubory okolních obcí zavítaly do Kladerub. Život obce se promítl do scének při „pochovávání basy“, které čerpaly z událostí, jež se za rok v obci udály. Po pochování basy následoval 40denní půst až do Velikonoc. O pořádání divadelních představeních se můžeme dočíst v zápisech z Jednatelských knih SDH.
Ze zápisů se dozvídáme, že se v roce 1931 SDH v Kladerubech usnesl na sehrání divadelní hry o vánočních svátcích. Režírováním a výběrem hry byl pověřen bratr Herman. Bohužel se v dalších zápisech nic o této hře již nedozvídáme. Takže ani s jistotou nemůžeme říci, zda se nějaká hra sehrála.
Další zápis o divadelní činnosti pochází až ze dne 10. října 1933, kdy se na schůzi SDH rozhodlo sehrání divadla i pro sousední vesnice Komárovice a Němetice. Výběrem divadelní hry a obsazením rolí byl pověřen bratr starosta. Rovněž se usnesli, že by se divadlo mělo hrát na začátku prosince, a tím by se mohlo spojit s Mikulášskou nadílkou. Opět již neexistuje záznam o tom, zda byla nějaká hra vybrána a následně sehrána.
V roce 1935 byla v postním čase, což znamená během 40 dní před Velikonocemi, sehrána hra „Láska Mynářovy Aničky“.
Dne 10. ledna 1936 byla na spolkovém plese sehrána hra „Má matička chudá byla“. Hra je dílo Františka Laška, mimo jiné, také známého režiséra a herce. Vedle této hry existuje také stejnojmenná píseň „Má matička chudá byla“.
Další hru, „Srdečko od Mikuláše“, která byla hrána 8. prosince, ochotníci spojili s Mikulášskou nadílkou.
Poslední zápis z Knihy protokolů SDH Kladruby je o divadelních hrách „Národ pod křížem“ a „Písně dcery duchy mého“, které sehrál divadelní soubor Orla.
Od místního kronikáře, pana Mánka, se můžeme dozvědět, že o divadelní činnosti v obci nejsou dále žádné záznamy. Podle paní Marty Mockové se v roce 1972 nazkoušela a odehrála pohádková hra pro děti „Zkoušky čerta Belímka“. Dále byla v roce 1973 odehrána komedie „Na letním bytě“ a v roce 1975 hra „Madlenka z kovárny“. Ochotníkům pomáhala Ludmila Kubešová z Choryně, bohužel se ale žádné písemné zprávy o její činnosti v Kladerubech nedochovaly.


6.2.4 Lešná
Na základě údajů z prvního dílu knihy Místopis českého amatérského divadla se o historii divadelnictví v obci Lešná dozvídáme následující údaje: „ODi od 80. let 19. stol. 1885, 1902, 1904 studující, 1901, 1903, 1905-1913 Jednota katolických mužů a jinochů, 1905 Omladina, 1909, 1910 Spolek sv. Terezie, 1911-1914 NJ pro východní Moravu. 1918 DS Sokol a DS Orla. DS Sokol vedl Ferd. Šindler. DS Orla 1946 Zemský ráj to na pohled, vlastní jeviště. 1960 DS OB, později DS PO. 1982-1987 Dkr SKZ, Neohrožený Mikeš, Janek a princezna Štika.“6)
Jelikož se podle pana kronikáře Kostihy žádné informace o ochotnickém divadle v obci do obecních kronik nezaznamenávaly, tak se můžeme při bádání o historii divadla v obci držet jen vzpomínek pamětníků. Podle nich se divadlo hrálo v bývalém hostinci, kde byly umístěny i kulisy. Ty se ovšem při stavbě nového kulturního domu zničily, když byly uschovány v kůlně u kostelníka, jelikož na ně pršelo. Zcela jistě můžeme říci, že od 40. let do 60. let 20. století se divadlo v obci hrálo, o čemž svědčí datace divadelních přestavení (podle slov pamětníků, bohužel na přesné roky si již nepamatují). V těchto letech zastával funkci režisér pan Ferdinand Šindler. Maskéry dělali hercům manželé Gartusovi. V obnoveném souboru, který hrál v letech osmdesátých, byla režisérkou paní Ludmila Kubešová z Choryně a po ní se stal režisérem pan Jiří Hatlapatka. Divadelní představení se uskutečňovala v kulturním domě, který zároveň sloužil i jako kino. Byla sehrána tato představení: „Janek a princezna Štika“ a „O statečném kováři“.


6.2.5 Poličná
V letech 1906-1910 v obci fungoval Vzdělávací spolek Valašská beseda. Tento spolek sehrál v roce 1906 dvě hry: „Srážka vlaků“ a „Mlynář a jeho dítě“. Autorem hry „Srážka vlaků“ je Jiří Dréman. Tato hra posloužila, společně s hrou „Už mou milou“, jako námět pro film „Funebrák“. Ve své činnosti pokračovali ochotníci i v následujících dvou letech, a tak v roce 1907 sehráli hry „Staří blázna“ a „Lucifer čili Zázračný elixír“ a v roce 1908 byla hrána hra „Duch nebožky Hausmeisterová“ a „Osudný den Fidlovačky“ A. Wolfa. Podrobnější informace se nám bohužel nezachovaly.
Spolek Hospodářská besídka fungující v rozmezí let 1909 – 1914 nacvičil a sehrál tyto hry: „Lešetínský kovář“ od S. Čecha a „Myslivci, mládenci ze zlata“.
V letech 1908 – 1938 se do kulturního dění v obci také začlenil SDH. Za 30 let trvání spolku sehráli 33 divadelních her a 2 akademie. Tato osvětová činnost je výsledkem stoupajícího čtenářského zájmu, a také obliby společenských styků. Hudební doprovod zajišťoval hasičský sbor pod vedením Miloše Kašlíka. Zábavní odbor (vznik již před rokem 1938), tehdy velmi důležitý pro kulturní život obce, vedou bratři: Josef Šimčík, Josef Květoň a Alois Šnajdr.První zmínka o činnosti sboru „na poli“ divadelním je z roku 1934, kdy členové sehráli hru „Jánošík“ od Jiřího Mahena a hru „Děvčata ze mlejna“.
O dalším představení jsou záznamy až z roku 1937, kdy nacvičili a sehráli hru „Není zajíček jako Zajíček“. Premiéru měla 29. března a reprízu 11. dubna roku 1937. Od této doby sbor dobrovolných hasičů podrobně zaznamenává náklady a výnosy z jednotlivých her, což svědčí o tom, že se divadlo na vesnicích nehrálo jen pro odreagování a stmelování lidí, ale také kvůli finančnímu výtěžku ze hry, což byl často jediný příjem spolků. Příjem z této hry činil 722,50 Kčs a výdej 650 Kčs, zisk byl tedy 72 Kčs.
Vzhledem k dobovým událostem máme další zmínku o divadelním představení až z roku 1943, kdy bylo sehráno divadlo „Nauč se synečku hospodařit“. Hra byla hrána celkem 6krát, 1krát pro sportovní klub a 5krát pro hasičský sbor. Celkový výtěžek činil 7.400 Kčs.
V následujícím roce byla s finančním ziskem 5.676 Kčs sehrána hra „Na svatém Hostýnku“. Za hudební doprovod sbor zaplatil 1.500 Kčs.
Od listopadu roku 1945 do ledna roku 1946 byla sehrána divadelní hra Karla Tůmy „Z českých mlýnů“. Pro svou oblíbenost byla hrána celkem 7krát. Na zřízení místního rozhlasu věnoval zábavní odbor 2.100 Kčs z výtěžku 9.100 Kčs (příjem činil 12.403 Kčs a výdaje činily 3.303 Kčs).
Téhož roku (1946) se rozpadl hudební odbor, jenž při uvádění divadelních her zajišťoval hudební doprovod.
O kulturním životě v obci nemáme z roku 1947 dochovány žádné zprávy. Po roce 1948 bylo od divadelní činnosti zcela upuštěno a v kronikách nebyla později zaznamenána ani premiéra hry Josefa Kajetána Tyla „Paní Marjánka, matka pluku“.
Až zápis ze dne 26. března 1960 informuje o repríze divadla „Paní Marjánka, matka pluku“. Další repríza hry byla naplánována na 2. dubna v sousední obci Branky, ovšem nedochovaly se informace o tom, zda byla skutečně odehrána.
Téhož roku v listopadu probíhá nácvik oblíbené pohádkové hry Aloise Jiráska „Lucerna“. K nadšeným ochotníkům, kteří se podílejí na přípravě scény, patří Miloš Kašlík, Bohumil Kristek, Bohumil Bača a Ing. Zdenek Rafaj. Divadelní kostýmy byly zapůjčeny z půjčovny kostýmů v Olomouci. Premiéra hry se uskutečnila 17. prosince 1960 a její reprízy byly sehrány 18. a 21. prosince roku 1960. Finanční výtěžek činil 847,25 Kčs.
K nastudování v jarních měsících roku 1961 byla vybrána hra Františka Ferdinanda Šamberka „Podskalák“. Pro svou nevhodnost však její nastudování nebylo povoleno. Po tomto incidentu nejsou po celý rok o činnosti ochotníků zaznamenány žádné informace. Až na jaře roku 1962 se dočítáme, že bylo sehrána hra Jaroslava Sadílka „Čechy krásné, Čechy mé“. Zisk z tohoto představení činil 577,20 Kčs.
Poslední hrou, která se podle kronik SDH Poličná v obci hrála, byla hra „Podskalák“. Hra, jejíž nastudování bylo před 2 lety (tj. v roce 1962) zakázáno, měla premiéru 4. dubna 1964 v hostinci na Fojtství. Kromě Poličné byla o rok později (5. května 1965) hrána v sousední obci Branky. O dalších divadelních aktivitách sboru již nejsou žádné záznamy.
Divadlo se hrálo pod záštitou SDH hlavně z finančních důvodů. Žádná z uvedených her neměla prodělečný charakter a pro členy sboru představovalo uvedení divadelní hry vylepšení finanční situace sboru. Další nemalou výhodu mělo divadlo při stmelování obyvatel vesnice.



6.3 Amatérské divadlo po roce 1989


6.3.1 Branky na Moravě
Motto Braneckého spolku divadelních ochotníků, které je umístěno na internetových stránkách obce, je:" I malý šašek umí udělat velký cirkus".7)
Iniciátorkou divadelní činnosti v obci se v roce 1996 stala paní Zdeňka Vaculíková, která s dětmi nacvičila hru „Pohádka o Sněhurce“. Tato hra se stala impulsem pro dospělé obyvatele obce, aby se také zapojili do kulturního života v obci. Vznikl Branecký spolek divadelních ochotníků. Zpočátku měli velmi špatné zázemí – v obci nebylo jeviště, kulisy, ani kostýmy. Kulisy i kostýmy si ochotníci museli vyrobit sami. Některé kulisy se jim podařily získat z obce Hrachovec, která je chtěla nechat spálit. Byly to převážně kulisy z roku 1928, které stačilo pouze zrekonstruovat.
Svou první hru „Seděla pod borovičkou, aneb myslivci, mládenci ze zlata…“ od Slávy Grohmannové, kterou poprvé sehráli 5. dubna 1997, reprízovali 11krát. Jelikož v okolních vesnicích se již divadlo nehrálo, měla hra obrovský úspěch. Hráli zde např. Jaroslav Placek, Marta Placková, Věra Dufková aj.
Další hrou byla veselohra Václava Bárty „Na potoce, za mlýnicí“. Hra měla premiéru v dubnu roku 2000 a dočkala se pěti repríz. Režisérkou byla, stejně jako u hry „Seděla pod borovičkou“ Zdeňka Vaculíková. Ke stávajícím divadelním nadšencům se přidali např. Jan Melem, Stanislav Šurin a další.
Zatím poslední hrou spolku je veselohra z pivovarského prostředí Karla Jaromíra Erbena „Sládci“. Premiéru měla 27. dubna 2007 v sále pohostinství U Staňků v Brankách. Režie se opět ujala paní Vaculíková. Hra se hrála nejen v Brankách, ale také v Kelči, Hrabůvce u Hranic, Kladerubech a Zámrskách. Derniéra hry proběhla 8. března 2008 v přeplněném sále hostince u Staňků v Brankách. Hudební doprovod na akordeon zajišťovala na všech představeních Marie Suchánková, nápovědu dělala Miroslava Dufková, scénu připravil p. Havran a o převoz kulis se postaral p. Plesník.
Nacvičení jedné hry trvá ochotníkům asi tři a půl měsíce, jelikož ne vždy se mohou na zkouškách sejít v plném počtu. Nyní probíhají zkoušky ve škole a v hostinci. Ochotníkům chybí zázemí nejen při zkouškách, ale také při představeních. Herci nemají šatnu, při představeních musí být schovaní za kulisami, jelikož za improvizovaným jevištěm není místo, kde by se mohli ukrýt. Kulisy jsou po představeních uskladněny na obecním úřadě či v garáži hostince a osvětlovací techniku si byli nuceni vypůjčit v kulturním zařízení ve Valašském Meziříčí.

6.3.2 Choryně
V roce 1991 se obyvatelé Choryně rozhodli oživit tradici amatérského divadla v obci. Začali se však věnovat divadlu loutkovému a maňáskovému, čímž se soubor zcela zaměřil na dětské diváky a postupem času se herci a vodiči loutek staly samy děti. Paní Marta Müllerová souboru zapůjčila cca 30 kusů loutek marionet a malou divadelní scénu. Původními majiteli loutek a celého divadélka byly řádové sestry z místního kláštera. Divadélko pochází z dob, kdy sestry pracovaly jako ošetřovatelky v nemocnicích a ústavech. Po zákazu jejich činnosti komunistickým režimem loutky skončily na 20 let na půdě kláštera. Řádové sestry se staly jedněmi z nejvděčnějších divaček divadélka a každá hra měla své představení také v klášteře (do jeho zrušení a odchodu sester). Po celou dobu trvání divadélka nenašli členové souboru vhodné a důstojné místo pro své umění. Divadélko bylo nejprve umístěno ve sklepních prostorách obecního úřadu a na čas bylo přestěhováno do zcela nevyhovujících podmínek Kulturního domu. Odtud se opět soubor stěhoval do sklepa obecního úřadu a těsně před rozpadem souboru získali členové klubovnu u základní školy. Zpočátku bylo divadélko umístěno ve sklepním prostoru pod Obecním úřadem v Choryni a nazváno „Bleděmodré divadélko“ podle barevné výzdoby stěn sklepu.
K zakládajícím členům souboru patřili:
Ludmila Kubešová – režisérka, kostymérka
Věra Pavelková, Helena Pečenková, Petr Sedlář – vodiči loutek
Štěpánka Struhárová, Jana Valouchová, Oldřich Zdráhal, Jiří Plesník – mluvčí
Drahoslava Gerlová – zvukařka.
Zpočátku se obnovený soubor zaměřoval na loutková představení, ale postupem času se k jeho činnosti přidávala i hraná představení a taneční kroužek.
První hrou, kterou soubor obnovil svou činnost, byla loutková pohádková hra Josefa Kožíška „Pohádka lesa“. Premiéru měla 11. května 1991 a repríza se konala na výletišti v Komárovicích u příležitosti dětského dne, tj. 30. června 1991.
Podle dochovaných záznamů se prvním hraným představením stal „Malý dětský kabaret“ z 12. května 1991, který se konal u příležitosti svátku Dne matek.
O několik dní později, 6. července 1991, sehráli novou loutkovou pohádkovou hru Josefa Žemly „Jak švec čerta ošidil“ a 18. července byla tato sehrána v místním klášteře pro řádové sestry.
Již v prvním roce své činnosti se divadelní soubor stěhoval z vytopeného sklepa do nevyhovujících prostor bývalého kulturního domu.
Novou divadelní sezónu zahájili ochotníci 5. října loutkovou hrou „Drak Masodrap“. Reprízy se konaly 20. října v místním klášteře, 22. října v ZDŠ Lešná a 5. listopadu v ZDŠ Kladeruby.
Soubor na svou činnost potřeboval finanční prostředky, které ochotníci získávali různými způsoby. Například 1. prosince 1991 prodávali perníky, které také sami napekli, což zčásti divadelní pokladnu naplnilo.
Ke svátku sv. Mikuláše nacvičili ochotníci loutkovou hru „Svatý Mikuláš“, kterou hráli 4. prosince pro děti v Choryni, 8. prosince v Kladerubech a 14. prosince v Rožnově pod Radhoštěm. Hrát se mělo i v Kelči, ale pro velké mrazy se do Kelče soubor nedostal. Jako každá hra, tak i tato byla hrána v místním klášteře, a to 30. prosince.
Během nacvičování nové loutkové hry získal soubor přidělenou místnost na inventář. Pohádkovou hru „Čaroděj Habakuk a princezna Zlatovláska“ Bohumila Schweigstilla sehráli 6. února roku 1992 v mateřské škole v Choryni, 20. února v Kelči a 17. března v Kladerubech.
Další nacvičenou hrou, opět loutkovou, byl „Kašpárkův boj s čerty“, kterou sehráli celkem třikrát – v Choryni, v Kladerubech v bývalé klubovně SSM a 30. května ve Valašském Meziříčí.
Od roku 1992 se členové souboru rozhodli věnovat svůj čas také tanci a vyráběli nové jeviště pro hraná a taneční představení. Pro své první vystoupení se rozhodli oživit tradici České besedy jejím nacvičením. Tančena byla poprvé 5. července roku 1992 na oslavě výročí devadesáti let od založení místního sboru hasičů.
Po této události se soubor spíše věnuje tanci než divadlu – zvláště country.
Odpoledne 21. listopadu roku 1992 mělo pro mnoho občanů obce vzpomínkový nádech. V zasedací místnosti Obecního úřadu v Choryni se uskutečnilo setkání všech divadelních ochotníků obce, bývalých i současných.
Na svou divadelní činnost soubor navázal nacvičením loutkové pohádky „Na stříbrné pavučině“, kterou poprvé sehrál 4. prosince v Kladerubech. Dále byla také hrána 22. prosince v Choryni, 26. prostince v Komárovicích a 16. ledna v klášteře v Choryni.
O několik dnů později se stal Petr Sedlář společně s řádovou sestrou sv. Kříže Salome režisérem divadelní hry „Vánoce chudých“, kterou nacvičili s choryňskými dětmi. Premiéru měla hra 20. prosince 1992, první repríza proběhla 26. prosince, druhá repríza 27. prosince, třetí repríza 3. ledna a čtvrtá 17. ledna v Domově důchodců v Novém Jičíně.
52 K účinkujícím patřili např. Jana Machačová, Iva Pečenková, Pavel Landa, Pavla Ondruchová a další.
Další stěhování divadélka nastalo na začátku roku 1993 do suterénu pod poštou s nově zrenovovanými kulisami, jelikož původní byly bezohledně zničeny bývalým vedením obce při bourání Sokolovny. Zničené kulisy i kostýmy byly vyvezeny na skládku Šutrák u obce Choryně.
Soubor nacvičoval novou hru „Lída, děvče z Krkonoš“, se kterou chtěl vystoupit o velikonočních svátcích (o čemž se ovšem nezachovalo více informací). Hra se hrála dvakrát v Choryni, jednou v Kladerubech a jednou v Lešné.
Dne 14. a 15. srpna 1993 proběhla oslava 100 let kulturního života v obci. Celá vesnice žila tyto dva dny bohatým kulturním životem. Všechen kulturní program se odehrál pod širým nebem na okraji lesa na výletišti Pod Hrázkou. Byla sehrána hra „Lída, děvče z Krkonoš“, děti představily hru Františka Hrubína „Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků“, a také byla sehrána dvě loutková představení – „Na stříbrné pavučině“ a „Kašpárkův boj s čerty“. V neděli 15. srpna oslavy pokračovaly, ale ochotníci již nehráli divadlo, ale předvedli umění svého tanečního kroužku. K stálému osazenstvu ochotníků patřil Petr Sedlář, Štěpánka Struharová, Drahoslava Gerlová, Jana Plesníková a Jiří Plesník.
Rok 1994 byl zahájen 1. ledna vzpomínkovou besídkou a loutkovou pohádkou „Drak Masodrap“. Tato hra se také hrála 12. ledna v ZŠ v Choryni, 12. března v MŠ ve Valašském Meziříčí na Štěpánově a 17. března v MŠ ve Valašském Meziříčí na Vyhlídce II.
Původní soubor se pomalu rozpadal, a tak přišli noví členové, kteří nacvičili a 13. května 1995 sehráli v místní škole loutkovou hru Ivy Peřinové „Bezhlavý rytíř“. Tuto hru hráli také u příležitosti Dne dětí na dopravním hřišti ve Valašském Meziříčí. Byla to poslední hra, na jejíž přípravě se podílela paní L. Kubešová, které nikdo neřekl jinak, než Babina. Všechny dosavadní hry režírovala za občasné pomoci Petra Sedláře L. Kubešová. Ten po ní také kroužek převzal.
Velkou změnou pro soubor přinesla spolupráce s Domem dětí a mládeže ve Valašském Meziříčí. Soubor se stal zájmovým kroužkem pod vedením DDM a svou první loutkovou hru pod tímto patronátem sehrál 8. listopadu v MŠ v Tylově ulici ve Valašském Meziříčí. Byla to hra „O bezhlavém rytíři“.
Na hraná představení soubor navázal až v roce 1996 (po tříleté pauze) pohádkou „Dřevěný zámeček“ od Netty Deborské a Zory Jirákové. Prvním vystoupením souboru toho roku se stala zlatá svatba manželů Kubešových. Děti ze souboru se spíše věnovaly tancům a zpěvům, zatímco starší členové souboru předvedli parodii na pohádku „O červené Karkulce“. Účinkování na této oslavě se stalo jakýmsi poděkováním paní Kubešové za její celoživotní úsilí o pozvednutí kulturního života nejen v naší obci.
Hru „Dřevěný zámeček“ sehráli mladší členové souboru 26. května v Kulturním domě v Choryni, leč o činnost kroužku ze strany obyvatel nebyl přílišný zájem. Dále se hra hrála 27. května v DDM ve Valašském Meziříčí, 9. června jako součást oslav Dne dětí ve Valašském Meziříčí a dne 26. června pro školy z Valašského Meziříčí.
Po roční přestávce, kdy se soubor zabýval hraným divadlem, opustili na podzim roku 1996 čtyři členové mladší část souboru a místo nich přišli noví zájemci z řad žáků místní školy, jímž ovšem nadšení příliš dlouho nevydrželo.
Dne 14. února 1997 uvedli členové v MŠ Choryně a v MŠ Šafaříkova ve Valašském Meziříčí loutkovou hru Jiřího Žáčka „O slepičce Pepičce“ a hru maňáskovou „O vlkovi a kůzlátkách“. Repríz se hry dočkaly 30. března ve Valašském Meziříčí, 23. dubna v MŠ a ZŠ Kelč a v MŠ Kladeruby a 11. května v KD Choryně. Děti si nejen k těmto, ale také ke hře „O makovém království“ samy vyrobily loutky.
Starší část souboru, která se již ne příliš aktivně zapojovala do dění v obci, se připomněla na oslavě 210 let od založení školy v Choryni (tj. roku 1787), kde uvedli scénku „Jak to dřív mohlo asi vypadat ve škole?!“
Další loutkovou hrou v repertoáru souboru byla hra „Jak se málem neslavil svátek sv. Mikuláše“, která byla sehrána 6. prosince v KD v Choryni. Stejnou hru sehrál i 7. prosince v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí a 20. prosince v klášteře sester sv. Kříže v Choryni.
Následující rok, tj. rok 1998, zahájili ochotníci loutkovou hrou „O stromku v parku“ a hranou pohádkou Vladimíra Čorta „Kopretinka“. Obě dvě hry se hrály 1. února v KD 55 Choryně a dále se hrály 12. února v DDM Valašské Meziříčí a „Kopretinka“ se hrála ještě 19. března.
Poslední vystoupení s touto pohádkou se konalo ve dnech 3. – 4. dubna 1998 na krajové přehlídce dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů v Ostravě „Dětská scéna ´98“. Jelikož se této přehlídky zúčastňovali jen výherci okresních nebo meziokresních přehlídek, ale v okolí nebyl žádný jiný stálý soubor než „Choryňáček“, zúčastnili se členové souboru přehlídky i bez absolvování povinného mezistupně. Přehlídky se celkem zúčastnilo 20 divadelních souborů ze severní Moravy, a jelikož se na dětských přehlídkách nevyhlašuje pořadí, ale jen se doporučují inscenace k dalšímu postupu, není tedy možné zjistit kvality souboru. S názvem „Choryňáček“ se setkáváme až v souvislosti s touto divadelní přehlídkou.
V březnu roku 1998 došlo k dalšímu stěhování divadla ze sklepních prostor Obecního úřadu do bývalé pionýrské klubovny u školy, kterou ovšem bylo nutné nejprve vyklidit a zrekonstruovat.
V roce 1999 soubor nacvičil dvě loutkové pohádky „Perníková chaloupka“ a „O korbelu“. Svá představení předvedl 27. dubna v ZŠ v Hrachovci, 19. května v MŠ Křižná a MŠ Seifertova. To byla poslední loutková představení v obci, protože obyvatelé již o činnost kroužku nejeví zájem.
Soubor tvořil kulturní základ obce. Jeho činnost nespočívala pouze v hraní divadla, ale především v obnovení kultury v obci. Členové pořádali taneční vystoupení u příležitostí různých svátků – Dnu matek, vzniku samostatné Československé republiky a také dbali na dodržování tradic v obci, např. vytvářeli doprovodný program u kácení máje, vodění medvěda atd.
Soubor se i nadále věnoval loutkovému divadlu, ale přesto divadelní kroužek „Choryňáček“ zanikl v únoru roku 2000, jelikož v září 1999 odešlo jádro souboru a nově se přihlásilo pouze 5 dětí, které ale postupně o činnost kroužku ztrácely zájem. Tím v obci zanikla nejen divadelní činnost, ale také se vytratil bohatý kulturní život, který členové souboru obci poskytovali. Na jejich kulturní programy po čase navázala činorodější odnož Českého svazu žen, takzvaný Babinec, který pořádá besedy s důchodci, zájezdy na divadelní představení a udržuje tradice obce jako je vodění medvěda, kácení máje nebo drakiáda. Díky tomuto spolku a spolupráci s kulturní komisí, v níž zasedají podobně osvícení spoluobčané, se do života obce opět navrátila kultura. Bohužel se nikdy nejednalo o divadelní činnost.
Nová éra loutkového divadla se v obci začala psát díky skautům v říjnu minulého roku, tj. roku 2007, kdy nacvičili loutkovou pohádku Františka Čecha „Princezna Jitřenka se vdává“. Hru nacvičili pod vedením Lucie Černochové a sehrána byla 5. prosince 2007 v tělocvičně místní základní školy. O sehrání pohádky mají zájem školy v okolních vesnicích, ale zatím žádné konkrétní informace o reprízách představení dostupné nejsou. Doufám, že skauti budou ve své činnosti i nadále pokračovat a šířit kulturu nejen mezi nejmenšími dětmi.
Hadašová, Jana, diplomová práce, PedF Masarykovy univerzity v Brně, 2008
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':