Databáze českého amatérského divadla

Texty: Opava, RICHTER, Luděk: Opavská rolnička 2010, psáno pro čas. Loutkář - Smolíček Pacholíček a ti druzí.

Druhá inscenace Opalu, Smolíček Pacholíček a ti druzí, vychází ze sympatického záměru zahrát nejmenším dětem sedm pohádek ve zpracování Františka Hrubína. Úvodní dohadování čtyř dam, která začne, nemá na další podobu či význam prvých čtyř pohádek žádný vliv a nic nepřináší, stejně jako poučné konstatování, že společně to jde lépe, což je motto zbylých tří pohádek; zvlášť když společně odehrály i ty předchozí. Stěžejním problémem samotných pohádek je, že jsou jen vnějškově a bez velké vynalézavosti odilustrovány, aniž inscenátorky postihnou a jevištně vytvoří to podstatné, na čem ta která pohádka stojí, co je jejím jádrem, s nímž stojí a padá, klíčem k její podstatě. Jeskyňky (jinak pěkné tyčkové loutky) na Smolíčka Pacholíčka nikterak nedotírají, jen z povzdálí s ním diskutují. Následující Paleček je tak velký, že mizí to, co ho činí Palečkem a umožňuje mu dělat to, co může dělat jen někdo malý jako paleček. Hadrákovitý Otesánek je vedle herecky provedených rodičů tak nicotný, že jeho výhrůžkám nelze věřit ani na chvíli, a vinou své plošnosti tak nemohoucí, že s rodiči ani nemůže jednat, natož sekat dříví. Budulínek je snad chytrý, ale lišce brání chytit ho do tlamy a vytáhnout z veleokna, z něhož se k ní vyklání, snad jen to, že je téměř stejně velký, jako ona. Paleček a jeho kamarádi jsou jakési látkové penály, zvící snad pětadvaceti centimetrů, takže o jejich malosti nemůže být řeč, a ruka, jež má jejich spojením vzniknout (smysl Hrubínovy pohádky), z nich vzniknout nemůže a také nevznikne, neboť nakonec odnášejí šišku na "hlavách". V Malé pohádce o řepě stojí napřeskáčku, bez náležité gradace herci dědy, babky a vnučky, kteří drží plošňákové hlavy psa a kočky a plošnou myš - v kterémžto složení ani není divu, že pointa pádu není příliš výrazná a krtek pod hromádkou se nemá příliš čemu smát. A závěrečné Kuřátko (a obilí) nikam neputuje, jen se obrací doleva doprava k panelům s namalovaným obilím (ten ječmenový se při syčení alespoň vlní), až se před ním vynoří slepice (působící, jako by byla v posledním tažení) - a tak ani tady nemáme pocit prodělaného napětí a úlevného naplnění z nalezení rodinného hnízda. Ostatně pointy, ba vůbec zřetelné konce chybí u všech sedmi pohádek. Škoda. Opal je znám jak svou energií, tak četnými nápady - ale tentokrát se nezadařilo. Zbyl hezký vztah k dětem - a to stojí za pochvalu.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':