Texty: TOMAS, Karel: MUMRAJ! 2010 - Muzikanti. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 53 - 54.

Jednoduchá modelová hra o překonání nemožného, o vůli, optimismu a fantazii: Muzikanti Patricka Marbera v podání LDO ZUŠ Františka Jílka Brno (režie Jaroslav Vojáček) přinesla zajímavé otázky o prolínání tzv. „vážné“ hudby a divadla v činoherním žánru. Představení oslovuje zejména generačně spřízněné publikum. Na moskevském jevišti uklízí mladý Alex. Jeho dávnou touhou je hrát na kytaru jako hudebníci z The Who (skladba The Pinball Wizard prostupuje inscenaci, a to i svým textem o vůli pomáhající překračovat zdánlivě nepřekročitelné hranice), kytaru však nemá a učit se nemůže, ve chvílích samoty improvizuje na smetáku. Přijíždí britský studentský orchestr, který zjišťuje, že mu celníci na letišti zabavili nástroje. Jedná se o důležité vystoupení, po několika krizích a připomenutí textu Pinball Wizard se soubor na radu Alexe rozhoduje hrát druhou větu Čajkovského Koncertu f-moll fiktivně bez nástrojů. Prožitek dirigenta a hudebníků přechází na koncertní publikum, orchestr má úspěch, jako výraz vděčnosti a nového přátelství koupí Alexovi novou elektrickou basovou kytaru. Souboru se podařilo vytvořit modelovou hru jasně a přehledně, se snadno čitelnými typy i významy. Herecky vyniká Alex, jehož ruština není dokonalá, ale na českém ochotnickém jevišti je její kvalita spíše výjimečná. Téma „hudby bez hranic“, „přenesení uměleckého prožitku“ a „překonávání a posouvání limitů“ předává soubor jednoduchými a čitelnými prostředky. Souboru bylo doporučeno zamyslet se nad temporytmem inscenace (dlouhé pauzy, nevyhrání některých rozhovorů, příliš dlouhé vystoupení orchestru bez divadelního rytmu) a nad rytmickou a fantazijní precizností pseudo-hudební produkce, jakož i odstranit řadu nelogičností.