Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2002, č. 3, s. 35 - 36, Milan Strotzer.

Zlomový Šrámkův Písek ?!

Plakát letošního 41. ročníku píseckého divadelního festivalu akcentoval snahu místních organizátorů znovu přijmout jednu z nejstarších kontinuálně konaných divadelních akcí v ČR za svou. Projevilo se to největšími písmeny v názvu akce : Město v pohybu - Šrámkův Písek 2002. Nejde o to, co si kdo dá do štítu, ale o to, zda se pod ním v něm vepsaná anonce setká s realitou. Zdálo se, že záměr otevřít Šrámkův Písek občanům města i širšího okolí byl myšlen upřímně, že v posledních cca 20 letech do sebe uzavřená přehlídka nakročila k někdejší otevřenosti a propojení s kulturním životem píseckých občanů. Myslím, že lze konstatovat, že 41. Šrámkův Písek byl zlomový.
Projevilo se to zejména v tom, že v průběhu a vedle vlastní národní přehlídky mladého divadla bylo připraveno a realizováno mnoho dalších divadelních, koncertních, filmových, šermířských aj. atrakcí. Konaly se literární čtení, představení pro děti, prostory města ožily pouličním divadlem, nechyběla ani taneční zábava. Otázkou je, zda bylo nejvýhodnějším řešením organizovat paralelní divadelní produkce, neboť vynaložené prostředky se tak ne vždy efektivně zúročily. Např. 3 desítky diváků na představení hostujícího předního profesionálního divadla nemohly nikoho potěšit. Národní přehlídky mladého divadla se to příliš nedotklo, její účastníci chtěli vidět především vystoupení svých souputníků. A věru, bylo opravdu na co koukat. V tomto ohledu byla letošní přehlídka skutečně zlomovou. Tolik zajímavých inscenací se na ŠP sešlo naposledy před převratem v roce 1989. Jen těžko bych označil inscenaci, kterou bych v programu přehlídky oželel, a když, tak jen ze zorného úhlu svého subjektivního chtění. Ostatně, výmluvně o tom píše Vladimír Hulec v zásadní stati věnované v tomto čísle AS píseckému festivalu.
Mezi to zlomové patřilo i slavnostní oficiální zahájení akce v rytířském sále píseckého hradu, kterému byli přítomni zástupci MK ČR, hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník, starosta města Luboš Průša a další významné osobnosti. Další novinkou bylo na přehlídce nově otevřené Divadlo pod čarou, rekonstruované z bývalého kina. Vznikl tak třetí hrací prostor (vedle divadla Fr. Šrámka a Kulturního klubu města Písku), který svou dimenzí a poskytovanými službami obohatil stávající možnosti.
Zlomový byl přístup města, ale i vyšších samosprávných orgánů k finančnímu zajištění přehlídky. V hledištích soutěžní části přehlídky se objevovali i písečtí občané, což se v posledních letech nedělo. Bylo by toho ještě více, co by dotvořilo obraz proměny Šrámkova Písku. Chci na tomto místě zmínit ale již jen jeden nový efekt. Souvisí s již zmíněnou úrovní inscenací a odtud s otázkou, která v minulých letech sice zaznívala, ale nebyla tak naléhavou. Ta otázka zní : Komu je Šrámkův Písek, národní přehlídka mladého amatérského divadla určen ? Kdo a s čím by se měl na jeho jevištích prezentovat ? Koho a s čím by měly poroty krajských přehlídek na ŠP nominovat a doporučovat ?
Letošní ročník ŠP poukázal na to, že nazrál čas k zřetelnému vymezení a profilování píseckého festivalu. Pokud jsi, čtenáři, na ŠP byl, nebo jsi o něm zpraven prostřednictvím již zmíněného článku Vladimíra Hulce, pochopíš, oč jde. V programu přehlídky se objevují inscenace nesouměřitelné. Nejde přitom o kvalitu, ta je nazírána z různých východisek a pohledů na divadlo. Až na výjimky (a ty budou vždy) byly inscenační výsledky řádově srovnatelné. Jde spíše o to, zda je účelné v jednom přehlídkovém kvasu zhodnocovat inscenace, u nichž lze bez velkých obtíží používat zažitá estetická kritéria vlastní divadlu a vedle nich pokusy o vybočení ze zažitých konvencí a vystoupení paradivadelního charakteru. I to samozřejmě lze, pokud ve jménu novosti nebude jedna z mnou vymezených skupin vnímána jako méněcenná. Zdálo se mi, že touha po experimentu, neotřelosti, šokování v roce 2002 vítězila. A to tak, že to muselo působit na některé soubory, které hledaly a mnohé našly cestu za divadlem jako druhem umění, coby výraz nedocenění jejich upřímného a houževnatého úsilí a výsledků jejich práce. Kdyby se ocitly např. v kontextu národní přehlídky činoherního a hudebního divadla, došly by dozajista ocenění, některé i vyzdvižení.
Nazrál nepochybně čas, aby se propozicemi dalšího ročníku ŠP jasně vymezil. A jestliže to nebylo po roce 1989 a až donedávna možné ( téměř nikdo neexperimentoval), myslím, že nyní se skýtá možnost vymezit tuto národní přehlídku souborům experimentujícím, překračujícím hranice divadla a zakotvených svými východisky v jiných druzích umění, projevům paradivadelním atp. Mladých a experimentujících souborů je oproti minulým letům dostatek. Končící divadelní sezóna to zřetelně prokázala. Příští ŠP by mohl mít v podtitulu „Přehlídka mladého experimentálního divadla“, přičemž slovo mladého by nemělo být vnímáno jako dosud, tj. věkem, nýbrž duchem a formou.
Kdyby takové vymezení platilo letos, mohlo tu slavit úspěch věkem postarší Dividýlko ze Slaného se svým představením Bedřich raději jódluje, zatímco v kontextu FEMADu Poděbrady / Divadelní Třebíče bylo přijato velmi rozpačitě. A naopak kdyby např. Jesličky z Hradce Králové se svým Drakem nebo Krátké a úderné divadlo Liberec se svou adaptací Klicperovy Veselohry na mostě hrály v Poděbradech či Třebíči, patrně by figurovaly mezi doporučeními na Jiráskův Hronov, a ne na posledních místech, zatímco z Písku se takového doporučení (dle mého soudu na škodu) nedočkaly.
ŠP 2002 byl nepochybně zlomový, a to, co s sebou přinesl, by mělo být podnětem k přesnějšímu vymezení jeho zacílení a směřování. Věřím, že se tak stane ku prospěchu celku amatérského divadelního dění. Méně už věřím tomu, že se rázem zlomí zažité a přitom vágní představy o tom, čím ŠP byl a čím je. Teď myslím hlavně na soubory, které se budou hlásit do krajských přehlídek s výběrem na ŠP a na porotce těchto přehlídek. A nejde jenom o respektování obecně stanovených premis. Je to ještě složitější v tom, že vnímání toho, co je experiment a co ne, bude narážet na subjektivní zhodnocování. Uvědomuji si to např. proto, že bych osobně ani náhodou nepovažoval za experiment neumělý, s diletantismem hraničící jevištní přepis-dramatizaci slavného románu Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč z roku 1962, který byl k mému překvapení jako reprezentant experimentujícího divadla doporučen na Jiráskův Hronov. Kdo mě zlomí?!
Milan Strotzer
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':