Texty: Police, Divadlo v Polici (u Jemnice), o. Třebíč, web obce

Divadlo v Polici

http://www.obec-police.cz/divadlo-v-polici/d-38716/p1=19437

V dobách, kdy nebyla televize ani kino, byly nositeli kultury na vesnici různé kočovné společnosti, které svými divadelními kusy bavily diváky, kteří unaveni těžkou prací, uvítali každou příležitost k rozptýlení. Úsměvná divadla je alespoň na chvíli odvedla od tvrdé reality na tu dobu mnohdy klopotného života. Lidé toužili po zábavě tohoto druhu, která je nakonec i dávala dohromady. A tak si zakládali divadelní soubory sami. Bylo to takovou módou a bylo jen málo vesnic, které neměly svou divadelní společnost.

Ani Police nebyla výjimkou. A s hrdostí lze konstatovat, že divadelnictví v Polici bylo vždy na úrovni a mělo bohatou tradici.

Kdy a jak zde divadlo přesně vzniklo se už asi zjistit nepodaří. První zmínka v obecné kronice o divadle je z neděle 21. 3. 1926, kdy děti sehrály divadelní představení „Zlatá nit“, jehož čistý výnos 346,- byl věnován chudým žákům.

Nadšenci, kteří zakládali ochotnické soubory, se ve velké míře prezentovali z řad kantorů, protože nejmódnější bylo nacvičit divadelní kus s dětmi. A bylo tomu tak i v Polici. Dětské divadelnictví se stalo tradicí. A tak se můžeme dočíst, že po „Zlaté niti“ to byla „Krakonošova medicína“, nacvičená v roce 1928 a v roce 1931 „Kouzelný prsten“.

Tak by se dalo pokračovat dál, ale ochotnické divadlo prodělalo největší rozmach až po válce.

Byl vybudován, lépe řečeno adaptován, Kulturní dům, v jehož kinosále se konaly různé akce z veřejného a politického života. První premiéra divadelní hry na jeho prknech byla uvedena 6. 3. 1948. Byl to „Očistec“ od Zdeňka Rhona. Pak nastala několikaletá přestávka, protože lidé se v této době soustřeďovali na budovatelské úsilí či politické akce, takže kultura v Polici zde v této době prodělávala svoji stagnaci, co se divadelnictví týkalo.

Zásadní obrat přinesl až rok 1951, kdy byly zrušeny ochotnické spolky. Jejichž činnost se sdružovala v ČSM v závodních či vesnických klubech. Nedošlo už však k obnovení divadelního spolku Sokola, který byl činný hlavně mezi oběma válkami.

V padesátých letech tedy vznikla Osvětová beseda v Polici a roku 1956 při ní vznikl Divadelní soubor, který později dosáhl značného věhlasu.

V roce 1953 rozšiřovali slávu divadla v Polici hlavně žáci Základní školy. Nastudovali divadelní hru „Jak Mráz čaroval“.

Ačkoliv v r. 1955 OB a ZŠ sehráli 6 divadelních a 3 loutkové hry, svůj největší rozmach. V tomto roce bylo v Polici promítnuto neuvěřitelných 174 filmů, takže divadlo už nebyla tak žádané. V r. 1956 ale nově vzniklý Divadelní soubor při OB Police nastudoval hru „Naši furianti“. A okamžitě zaznamenal pronikavý úspěch. A protože se hrálo v kinosále, tak doma mívala každá z her 2 – 3 reprízy.

Žáci školy se v tomto roce představili pohádkami „Popelka“ a „Perníková chaloupka“.

V r. 1957 začali hrát v přírodě divadla i zaměstnanci místního kamenolomu.

V r. 1958 hostovalo v Polici Horácké divadlo z Jihlavy s představením „Zmoudření šefce Fanfrnocha“. A žáci ZŠ sehráli divadelní hru „Sněhová královna“. Ochotníci pak hru „Strakonický dudák“ v režii Karla Bartoše.

V r. 1960 to byl „Zlý jelen“ v režii Jana Žižky.

V r. 1961 hra „Vyměním dvoupokojový byt“ v režii Jindřicha Svobody.

V r. 1960 se občas jezdilo hrát i mimo polické jeviště. Od tohoto roku se také repertoár her rozdělil na letní a zimní divadla. Ta letní byla uváděna na zámecké galerii. Byly nastudovány dva divadelní kusy: „Noc na Karlštejně“ v režii MuDr. Emila Vandase a „Past“ v režii Jindřicha Svobody.

V r. 1963 to byl „Zvíkovský rarášek“ – režie MuDr. Emil Vandas a v jeho režii byl i další divadelní kus – „Paní mincmistrová“. Dále „Mikuláš Dačický z Heslova“ v režii Jindřicha Svobody.

V r. 1964 „Děvče z předměstí“ – režie Alois Kasal a „Lucerna“ – režie MuDr. Emil Vandas.

V r. 1965 „Paní ministrová“ (to není překlep, skutečně ministrová a ne mincmistrová) a „Václav Hrobčický z Hrobčic“. Obě režie Jan Žižka.

V r. 1970 „Naši furianti“ a v roce 1971 „Kaviár nebo čočka“ – obě režie MuDr. Emil Vandas.

A pak všechna divadla až do roku 1976 režíroval Jan Žižka.

V r. 1972 „Paní Pipperová zasahuje“ a „Rodinná vojna“.

V r. 1973 „Ostrov Afrodity“. V r. 1974 „Anna přechází na červenou“.

V r. 1975 „Platon Křeček“ a v r. 1976 „Jednou na Silvestra“.

Od této doby až do rozpadu souboru v r. 1990 režírovala všechny divadelní představení Věra Tobolková.

V r. 1976 „Město šťastných lásek“, v r. 1977 „Moudrá Jana“, „Na dvoře vévodském“ a „Hledání radosti“.

V r. 1978 „Filosofská historie“, v r. 1979 „Výtečníci“, v r. 1980“Červnové loučení“ a „Bílý jelen“, v r. 1981 „Sůl nad zlato“, v r. 1982 „Český Honza“, v r. 1983 „O brejlatý princezně“ a „Ženský boj“. V r. 1985 „Charleyova teta“ a v r. 1986 „Potopa světa“. V r. 1987 „Pro nic za nic“ a „O Ance a Petrovských“. V r. 1988 „Napoleon z Doubku“. A to bylo také poslední sehrané představení.

V přelomovém roce 1989 připravili ochotníci hru „O ševci Ondrovi a princezně Julince“, kterou začali dokonce i nacvičovat. Premiéru měla mít koncem února 1990. Avšak v revoluční euforii této doby najednou nebyl na divadlo čas. Politické zájmy v této době narušily veškeré divadelní dění do té míry, že se soubor rozpadl a jeho činnost už nikdy nebyla obnovena. Což je vzhledem k bohaté tradici divadelnictví v Polici, velká škoda.