Databáze českého amatérského divadla

Texty: SCHEJBALOVÁ, Pavlína: O loutkářském nadělení v Čechách 2010 - Lážnovský, Ondřej: Festival pražských a středočeských amatérských loutkářů v Praze–Kobylisích, 26 – 28. 3. 2010.

O loutkářském nadělení v Čechách 2010
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.

Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)

Festival pražských a středočeských amatérských loutkářů
v Praze–Kobylisích, 26 – 28. 3. 2010
Ondřej Lážnovský

Letošního jubilejního 35. ročníku festivalu se zúčastnilo osm divadelních souborů. Nejen dětští diváci si mohli vybrat z nabídky klasických loutkářských her, přes dramatizace literárních předloh až po autorské počiny. Umělecká kvalita jednotlivých představení byla velmi nevyrovnaná. Za zmínku stojí pouze tři představení.
Prvním je Ostrov pokladů Divadelního spolku TYL Rakovník, který si z Prahy odvezl nominaci na Loutkářskou Chrudim (LCH) 2010. Dramatizace Evy Sukové, podle románu R.L. Stevensona, o bájném pirátském pokladu na jednom opuštěném ostrově uprostřed oceánu. Tvůrci tohoto představení využili dramatičnost původní předlohy a přenesli děj na loutkové jeviště. Jednotlivé složky představení (režie, scénografie, hudba, loutkoherectví) působí vyváženě. Výtvarná složka je velmi nápaditá. Odkrytý způsob vedení matrionet na drátě a jednoduché kulisy (plošné interiéry domů a exteriér ostrova) umožňují plynulé přechody do jednotlivých prostředí. Výsledný velmi dobrý dojem z představení umocňuje hudební složka. Všechna hudební čísla jsou koncipována do vícehlasů a zpívány à capela. Herecké a animační schopnosti souboru podtrhují celkový výsledek inscenace. Největším kladem představení je již zmiňovaná vyváženost. Určitou rezervu by mohl představovat temporytmus představení. Dramatizace je rámována rolí vypravěče. Tato narativní část někdy retarduje celkový rytmus představení. Situace, které v sobě ukrývají možnosti divadelní akce, jsou tak nivelizovány na prosté oznámení vypravěče.
Dětské studio Říše loutek (doporučené do programu LCH) se představilo dramatizací pohádky Františka Nepila O hodné sani a zlé princezně Furieně. Režie a úpravy původní literární předlohy se ujala Eva Ovečková. Z názvu představení vyplývá, že se jedná o takzvanou pohádku naruby. Režijně-inscenační koncepce je vystavěna na dvou základních jevištních prostředcích, vypravěčích a divadelní hravosti. Autorce se podařilo překročit hranici „dramatického cvičení“ a vytvořit velmi kvalitní, životaschopné divadelní představení. Skvělý výsledný dojem inscenace je vystavěn na kolektivní spolupráci. Jednoduchost a především funkčnost scény (tři plátěné barevné plochy s několika otvory, rekvizity v podobě masek, chňapek atd.) jsou výsledkem dětské činnosti, jejich originálního vnímání a vidění. Děti si je pod vedením své vedoucí samy výtvarně pojednaly. Během představení sleduje divák jakousi formu řízené improvizace, kterou velmi citlivě rámuje výkon dvou vypravěček. Tato inscenace je plná dětské hravosti, spontánosti a originality vidění postav a situací v tom nejlepším smyslu. Hlavní klad spatřuji v inspiraci pro ostatní dětské soubory, jak lze maximálně možným způsobem transformovat dětskou fantazii a hravost do tvaru divadelního představení.
Loutkářský soubor Jitřenka DDM Mladá Boleslav (rovněž doporučený na LCH) se prezentoval autorskou hříčkou Jaroslava Vidlaře Rek a Cek. Příběh dvou kocourů, kteří utečou od svých pánů, aby se po sérii různých dobrodružství zase vrátili zpět a zjistili, že doma je nejlíp. Jaroslav Vidlař již deset let systematicky pracuje s technologií černého divadla. Tato nová inscenace není výjimkou. Dramaturgická stavba příběhu (tzv. putovačka) umožňuje dvěma loutkám kočičích manekýnů v životní velikosti, dostatečně využít animačních schopností souboru. Inscenaci dominuje výtvarná a hudební složka. Hlavním kladem je překvapivě vysoká úroveň animace. Synchron mluvičů a loutkoherců je po většinu představení naprosto dokonalý (soubor používá princip rozdvojené interpretace). Každou loutku animuje 4–5 loutkoherců. Autor vede děti k vyjadřování se přes předmět nebo loutku. V tom shledávám hlavní klady souboru především do budoucna. Je možné, že profesionální loutkářské obci svítá naděje, že by se na KALD mohli hlásit uchazeči se zájmem o loutky. Loutka by se tak mohla opět vyskytovat i v představeních mimo amatérskou obec... Drobným problémem představení je celkový temporytmus. Soubor je zvyklý hrát v prostoru své domovské scény. Okolnost, že se při hostování na menších scénách mění technické podmínky, se projevila negativně v rytmu vystoupení.
V programu přehlídky dále vystoupily: LS Javajka Neratovice s představením Princka Vincka (podle J.B. Hellera) odehraným javajkami, LS Z Fleku Rakovník s autorskou inscenací O kohoutkovi a slepičce, ve které jako loutky slouží různé předměty, Loutkové divadlo Jiskra zahrálo marionetami dvě krátké pohádky Vojtěcha Cincybuka Koza nebo pes a O chytrém ševci, DS Kulíšek Bystřice u Benešova využil rovněž marionety na nitích pro svou inscenaci Klicperova Hadirána z Římsků a soubor Kašpárek Mladá Boleslav zahrál s manekýny autorskou pohádku Kohout a liška.

www.amaterskascena.cz. AS 2010/3, s. 40.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':