Databáze českého amatérského divadla

Texty: HLUBUČKOVÁ, Petra: Přijměte pozvání k seznámení se se semináři 59. Loutkářské Chrudimi. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 33 - 34.

Přijměte pozvání k seznámení se
se semináři 59. Loutkářské Chrudimi

Petra Hlubučková
(za redakci Loutkářského Labužníka, zpravodaje 59. LCH)

A – Anatomie rytmu v prostoru a čase (hudebně pohybový seminář)
Lektorky: taneční pedagožka a vedoucí taneční skupiny NoTa Lenka Jíšová a perkusistka Jarmila Parčiová
„Cesta k objevování a uvědomování si sama sebe, své jedinečnosti, tvořivosti a současné propojení harmonického pohybu i rytmu v celé skupině, napojení se na bytí v prostoru a čase.“ Tak představily v propozicích lektorky svůj seminář, který si svým zaměřením (africkými tanci kombinovanými s bicími nástroji) odbyl chrudimskou premiéru a nakonec dostál všemu, co předem slíbil. Frekventanti se učili poznávat sebe samé i jeden druhého skrze tanec, pantomimu, improvizaci, doteky, pocity, dech, masáže i relaxaci. Pro kontinuálnost a efektivnost výuky bylo třeba je občas rozdělit. Jedna skupina procvičovala tanec s Lenkou Jíšovou, druhá techniku bubnování s Jarmilou Parčiovou. Od úvodního „hraní si na…“, přes nacvičování konkrétních tanečních kroků, až po závěrečné představení, kde se propojily oba elementy, zvuk a pohyb.
D – Dramatizátorsko-autorský
Lektor: Luděk Richter
Již tradiční seminář Loutkářské Chrudimi „pro dospělé“ nabídl opět možnost konzultovat text, k jehož realizaci se seminaristé chystají, s ostatními budoucími inscenátory a především odborníkem Luďkem Richterem. Pro co největší účinnost bylo nutné zaslat třem spoluseminaristům svůj rozpracovaný scénář nebo údaje k předlohám a tématům, které si vybrali. Hodiny se nesly v „badatelském“ a zkoumacím duchu. Snaha pojmenovat téma, shrnout příběh, zvolit inscenační možnosti a určit pedagogické cíle byly základními složkami celého semináře.
F – Fagi
Lektor: režisér, herec a autor Jiří Jelínek
Seminář pro účastníky nad 17 let vycházel z inscenace Svět podle Fagi a komiksů, jejichž autorem je právě Jelínek. Heslo „Jsem Fagi, třináctiletá dospělá holčička, žiju v zapráskaně dětském pokojíčku, nemám problém, vy máte problém, já jsem váš problém,“ se stalo základním spojovacím prvkem. Úkol pro frekventanty byl jasný, naladit se na stejnou vlnu slovních hrátek a přesmyček, z nichž komiksy a inscenace o Fagi vycházejí a tvořit krátké scénky a videoklipy. Seminaristé sami vymýšleli nové příběhy v duchu jejího dětskydospělého myšlení a názorů. Jako jeden z mála seminářů tvořili převážně venku, nechávali se inspirovat prostředím a tvořili zábavu kolemjdoucím. Pointa, gag, úsečnost byly hlavními prvky jejich etud o Fagi. S Fagi se může každý během roku potkat na Facebooku a stránkách www.divadlodno.cz.
H – Hlas jako individualita člověka
Lektorka: hudební a hlasová pedagožka Jana Konvalinková
Co je hlas? Máme jej? Jak vzniká? Co odráží? Jak má znít? Jak ho správně utvořit? Může odrážet vnitřní pocity? Tyto a mnohé další otázky si během celého týdne kladli seminaristé „Háčka“ a doufali v odpověď z úst lektorky. Nedočkali se jí. Dostalo se jim mnohem většího privilegia, mohli si odpovědět sami. Na základě nejrůznějších dílčích cvičení a technik, např. objevováním vnějšího a vnitřního prostoru rezonancí, propojováním hemisfér, procvičováním samohlásek a souhlásek, posloucháním dechu, syčením, hučením, zpíváním, relaxací, masáží… A nejzákladnější otázka byla zodpovězena: Máme hlas a zní! Závěrečné vystoupení, na kterém zpívali skladbu Hallelujah Leonarda Cohena, bylo jedním z nejzajímavějších a nejpůsobivějších. V pouhých několika minutách si dokázali uvědomit a zužitkovat celou týdenní práci.
K – Kostýmní etudy neboli Tělo jako scéna
Lektorka: scénografka Irena Marečková
Praktický výtvarný seminář se věnoval tvorbě kostýmu pro herce s loutkou, a to především v sólovém výstupu. Dopředu si frekventanti nic nepřipravovali, nechali se inspirovat až na festivalu. V první fázi šlo především o tvorbu mikroetud na téma „kostým“. A to v dialozích mezi jednotlivými seminaristy, bez konkrétního literárního textu. Druhým krokem bylo samotné modelování již vymyšlených kostýmů na figurínách, tedy animace. Předně šlo hlavně o funkčnost a přesnost výpovědi. Součástí práce byla také fotodokumentace a bodový výtvarný scénář. Seminář tradičně zakončila prezentace etud a výstava s doprovodným komentářem tvůrců.
O – Od nápadu k realizaci
Lektoři: Dáda Weissová a Jarda Ipser (Čmukaři Turnov)
Seminář, který sice získal stejné jméno a stejné lektory jako loni, nebyl pokračováním toho loňského, ale pro velký úspěch byl jeho systém a snahy zopakovány. Účastníci, což byli letos především velmi mladí lidé, si měli dopředu přečíst pohádky Karla Jaromíra Erbena. To byl onen „nápad“, který v názvu užili lektoři. A do samotné „realizace“ se frekventanti pustili hned první den. Od pečlivého čtení, přes krácení příběhu do deseti vět, hledání inscenačních prostředků po konečné zkoušení herecké a loutkové. Tento seminář byl (opět) ideální ukázkou, že lze za týden „vymyslet“ představení a s velkým úspěchem sehrát. Ruka Čmukařů znát byla, ale jen v tom nejlepším slova smyslu a ku prospěchu představením, kterých bylo hned šest: Dobře tak, že je smrt na světě, Balada utonulá, Král tchoř, Hrnečku vař, Jíra s Honzou, Hádanky.
P – Pět P. Pozoruhodné Putovní Příběhy Polštářkových Panáků
Lektoři: herečka Blanka Luňáková a muzikant Martin Švantner
Prvním unikátem tohoto semináře bylo zpočátku složení: přihlásily se samé ženy a dívky. Druhým koncept: kombinace polštářových loutek a zvukového doprovodu. Od úvodní hodiny, kdy seminaristky nejprve objevovaly prostor, hrály různé pohybové, výrazové a kontaktní etudy, přes cvičení, ve kterých měl nejdříve vedoucí úlohu herec a hudba sloužila jako doprovod a naopak. Středobodem semináře bylo budování dramatických situací. Jak fungují pohledy a gesta ve vztahu k rekvizitě? A zvládne loutka to samé co živák? I na tyto otázky si seminaristkiy spolu s vedoucími odpovídali. Polštářoví panáci byli neuvěřitelně roztomilí (něco mezi lidmi a tučňáky), a poněvadž jim scházely oči, musely loutkovodičky hrát opravdu důsledně a využívat především nosu, jediného výrazného místa na jejich obličejíčcích. Závěrečné vystoupení semináře sklidilo obrovský ohlas. Písmeno P, které tolik dominovalo v názvu, nakonec zafungovalo přesně, a to ve slově pointa.
R – Rodiče s dětmi
Lektoři: pedagožka a herečka Zdena Vašíčková, učitelka a herečka Klára Lukášová a herec Martin Lukáš
Seminář myslící na ty nejmenší, kteří se do jiného zatím stále „nehodí“. Avšak jsou tu a mají (stejně jako jejich rodiče) chuť dělat divadlo. Letos se vedení divadelní školky ujal soubor Rámus z Plzně, respektive jeho zakladatelka Zdena Vašíčková a další dva herci. Spojovacím tématem celého týdne byly pohádky, každý den jedna. Od Zlatovlásky, přes Smolíčka pacholíčka, Červenou karkulku, Budulínka až k Perníkové chaloupce. Přes „bojovky“, pohyb, hraní si, rytmus, muziku, napětí i legraci a hlavně vzájemnou aktivní spolupráci dokázal seminář R vytvořit krátké, ale velmi přirozené a hravé závěrečné vystoupení.
S – Stvoření světa
Lektoři: pedagog a herec František Kaska a Martina Vořáčková
Mládež ve věku 12–16 let se letos pustila do mýtů o stvoření. „Ať už podle Genesis nebo inspirované mýty severskými, řeckými, africkými, indiánskými či východními, případně vlastními, vytvořenými podle odhalených principů.“ Důležitou roli měly různé výtvarné techniky i různé divadelní postupy (masky, stínové loutky, objekty, živé obrazy, pohybové divadlo…), ale především snaha vytvořit fungující partu mladých divadelníků, další generaci pro Loutkářské Chrudimi. Závěrečné vystoupení budiž tomu důkazem. Nejprve nám předvedli vyrobené sádrové masky „v akci“, kouzla se světlem a možné způsoby vzniku člověka, krátké natočené skeče a pohybové divadlo ukazující charakterové vlastnosti lidí. Pobavili, potěšili a sklidili patřičný potlesk.
Z – Zvuk-hlas-divadlo
Lektor: muzikant Jan Matásek
Ve své anonci přizval Jan Matásek „k netradičním způsobům hudebního vyjadřování, používání hlasových možností a jejich využití při ilustrování děje“. Tento seminář by obstál na jakémkoliv festivalu, neb s loutkami jako takovými neměl nic společného. Zcela se vyhnul užívání zvuků na divadle a věnoval se pouze hlasu. Jistě však naučil mnohé o práci v souboru. Dle slov jednoho z účastníků: „Sejde se 15 lidí, kteří se neznají, a když si „zaimprovizují a zavariují“, tak jim to prostě ladí. Stačí se jen poslouchat.“ Aby se jim poslouchalo dobře, zašli si do kostela ve vesnici Kočí a nechali se unést atmosférou a zvukem. Vyzkoušeli si hlasové improvizace, pěvecká cvičení, a to ve swingových, bluesových, chorálových melodiích a dokázali, že lze z malých popěvků vytvořit „velké písně“, že lze hudbou komunikovat a že umění naslouchat je potřeba v jakémkoliv divadle. Ať už máte v ruce loutku nebo ne.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':