Databáze českého amatérského divadla

Texty: Praha, Stavovské divadlo: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 34 (František Černý)

PRAHA, Stavovské divadlo
První oponu Hraběcího a národního divadla, které v Praze v roce 1783 otevřel Antonín hrabě Nostic, vytvořil malíř a historik umění Jakub Quirin
Jahn. Jeho opona se bohužel nedochovala ani v podobě obrazu či kresby. V roce 1804, kdy již budova byla několik let v majetku stavů Země české, byla nahrazena oponou novou, kterou navrhl německý malíř Josef Bergler, první ředitel pražské Akademie výtvarných umění. Ta se však dochovala jen v olejomalbě, podle níž ji namaloval ve svých drážďanských dílnách divadelní malíř Friedrich Reinhold. Opona nabízela atraktivní alegorickou podívanou na skupiny postav holdujících soše bílého lva, dávného znaku Čech.
Za víc než třicet let se po jejím zvednutí nabízely někdy i velké divadelní zážitky. Zpívala tu třeba v roce 1818 Angelica Catalani, proslulá italská
zpěvačka spjatá zejména s operou v Miláně, Paříži a Londýně, a o deset let později zde koncertoval slavný houslový virtuos Niccolo Paganini.
A operu před ní nebo při hře dirigoval v letech 1813–1815 Carl Maria von Weber. V době, kdy opona vítala diváky, začaly se v divadle stále více
o nedělních odpoledních hrát české činohry i česky zpívané opery. Zvedla se poprvé nad Štěpánkovým Čechem a Němcem, Klicperovým
Hadriánem z Římsů nebo Škroupovým Dráteníkem. Ve vánočním čase v roce 1834 ukázala i Tylovu pražskou lokální frašku, hranou pod titulem
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, v níž basista Karel Strakatý v roli slepého písničkáře Mareše poprvé zazpíval píseň Kde domov můj?, která se záhy stala „společnou písní“ Čechů a po roce 1918 součástí československé státní hymny, což mělo, bez ohledu na národnostní situaci v zemi, politický význam.
Opona sloužila až do roku 1836, kdy ji u příležitosti korunovace Ferdinanda V. za českého krále vystřídala opona Tobiáše Mössnera.
František Černý

• Originál návrhu opony Josefa Berglera pro Stavovské divadlo. Olej na plátně, 90 x 133 cm. Památník národního písemnictví, i. č. EC 1066.
> Dějiny českého divadla II. díl. Praha, Academia 1969, s. 19, podrobná anotace s. 384
> Port, Jan: Paběrky v odkazu divadelních Čech VII. Divadlo 12 (19), 1932/33, s. 153
> Novotný, A.: Berglerův návrh opony Stavovského divadla. Umění 0, 1935/36, s. 188

JOSEF BERGLER (1753 Solnohrad – 1829 Praha) byl malířem, kreslířem, rytcem a pedagogem. První výtvarné zkušenosti získal od svého otce, dvorního sochaře
pasovského knížete biskupa. V letech 1776–1786 studoval v Itálii, kde si osvojil klasicistní styl. V roce 1797 ho pověřila Společnost vlasteneckých přátel umění
organizací umělecké školy v Praze a o tři roky později se stal prvním ředitelem zdejší kreslířské akademie. Jeho učebním systémem založeným na kresbě prošli
zakladatelé českého umění 19. století – F. Horčička, F. Tkadlík, V. Prachner a J. Navrátil.

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':