Databáze českého amatérského divadla

Texty: PROVAZNÍK, Jaroslav: Zázrak v Lounech. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

ZÁZRAK V LOUNECH
To, co se odehrálo o víkendu 27. a 28. března v Lounech, byl dosud nevídaný úkaz. Pokud vím, bylo to v našich krajích poprvé, co se pořádání recitační přehlídky ujala (dobrovolně, a ráda!) knihovna. Ano, Městská (!) knihovna se ujala krajské (!) přehlídky. Už sám tento fakt pokládám za mimořádný a oceněníhodný. A když k tomu připočtu to, že o přehlídku a její účastníky se pracovnice knihovny postaraly po všech stránkách skvěle, je to cosi, co samo o sobě stojí za zaznamenání a velké díky - knihovně, ale i městu Lounům, které ji zřizuje.
Organizátoři, vlastně organizátorky včele s ředitelkou knihovny se rozhodly věnovat přehlídce celý víkend - celou sobotu a celou neděli, každé kategorii půlden, což se blahodárně projevilo na průběhu akce: vše probíhalo bez stresu, v poklidu, byl čas na naladění dětí, na přednes i na detailnější popovídání s recitátory i jejich vedoucími. A protože se přehlídka konala o víkendu, mohli se jí účastnit i rodiče.
K úrovni přehlídky přispěla i další skutečnost: Ředitelkou přehlídky byl člověk z nejpovolanějších - Eva Venclíková, která dlouhá léta ovlivňovala dění v severních Čechách a udržovala laťku dramatické výchovy a dětského přednesu na vysoké úrovni, jak vlastní prací s dětmi a mládeží především v žatecké ZUŠ, která se díky ní stala v oboru pojmem, tak svou lektorskou činností (dodnes je možné potkat při různých příležitostech ty, kteří prošli jejími kurzy a dílnami dramatické výchovy, zejména v Chomutově, ale i jinde).
Porovnáme-li úroveň kategorií na letošní lounské přehlídce, pak nám vycházejí jako nejlepší recitátoři nejmladší, tedy přednašeči v první a druhé kategorii, zatímco nejstarší recitátoři patřili k problematičtějším. Třetí kategorie vyzněla - jak tomu bývá často - jaksi rozpačitě. Není to nic překvapivého. Recitátoři ve třetí kategorii jsou zkrátka přesně v tom věku, v němž se cosi láme, kdy si děti už nevystačí s pouhou přirozeností a bezprostředností, ale k dovednostem a zvládání techniky se teprve propracovávají.
V 1. kategorii vystoupilo 15 recitátorů. Dvěma z nich se porota rozhodla udělit ceny, byť nejmladší recitátoři na celostátní přehlídku nepostupují, a třem čestná uznání. Jistě není náhoda, že se dvěma z těchto oceněných recitátorů pracuje zkušená vedoucí Jana Štrbová, která dnes učí na děčínské Základní škole Na Stráni: Valentina Trajerová (cena) si připravila nonsensovou básničku Pavla Šruta Lichožrouti, v níž si dobře poradila s verši a v níž se jí povedlo zprostředkovat šrutovský humor, a Vojtěch Grubr (dostal čestné uznání), který diváky zaujal živým přednesem známé Milneovy básničky Schovávaná. Další recitátorkou, které porota udělila cenu, byla Kristýna Jungová ze ZŠ Maršovská z Teplic, která v přednesu básničky Jiřího V. Svobody Byl jednou zapůsobila, navzdory věku, jako přednašečka vyspělá, která dokáže přirozeně vyprávět příběh, vytvořit atmosféru, pracovat s veršem, temporytmem a dynamikou, a dokonce si i připravit pointu. Zaznamenat je třeba i další dva recitátory, kteří byli oceněni čestným uznáním: Tomáš Fous ze ZŠ a MŠ Podkrušnohorská z Litvínova si vybral Žáčkův Zvěřinec a Kamila Hejhalová ze ZŠ Svojsíkova z Litoměřic přednesla text Norberta Frýda Byla jednou jedna vcelku přirozeně, i když ho místy poněkud zatěžkala.
Když se podíváme na 1. kategorii jako celek z hlediska dramaturgie, je spravedlivé poznamenat, že se recitátoři a jejich vedoucí až příliš často zbytečně uchylovali k málo nápaditým textům, nejčastěji k Jiřímu Žáčkovi, jehož tvorba z poslední doby se bohužel už poněkud opotřebovala a nabízí mnohdy jen prvoplánové vtípky a rýmovánky.
Ze 17 recitátorů 2. kategorie zaujali tři natolik, že je porota doporučila k postupu na celostátní přehlídku. Byli to: Magdalena Trajerová ze ZŠ Na Stráni v Děčíně (ved. Jana Štrbová), která nás dokázala skvěle vtáhnout do atmosféry básniček Daniely Fischerové z knihy Duhové pohádky, Michaela Růžencová ze ZŠ Petlérská z Klášterce nad Ohří, jejíž suverénní přednes prózy Ilji Hurníka Placky a pracky byl postaven především na dobrém prokreslení humorné situace, a dobrý „vypravěč anekdot“ Jiří Vízner ze ZUŠ Žatec (ved. Alžběta Urbancová) s přednesem Tuwimova Tomáše Trumpety. Za zmínku rozhodně stojí i tři další recitátoři, kteří dostali čestná uznání: Luděk Pivrnec ze ZŠ Postoloprty (ved. Eva Vinterová) s Maršakovým Broučkem, Samuel Preisler ze ZŠ TGM z České Kamenice, který s textem Viktora Fischla Na Vojáky sice poněkud zápasil, ale publikum si získal přirozeným projevem, a Petr Pavlíček ze ZŠ Aléská z Bíliny. Ten si sice situaci neusnadnil výběrem „evergreenu“ Jiřího Žáčka Hledám tátu, ale nenechal se strhnout k povrchnímu sentimentu a s publikem dokázal navázat přirozený kontakt.
I v této kategorii porota recitátorům připomínala, že by se neměli spokojit s tím, že si najdou od daného autora jeden text, který je na první pohled zaujme, ale že by měli zajít do knihovny a prohloubit si pohled na autora z jeho dalších knih, protože jim to může v interpretaci vydatně pomoci.
Ve 3. kategorii vystoupilo v Lounech 15 recitátorů a - jak už jsem se zmínil - působila tato kategorie celkově poněkud rozpačitě. Po technické stránce byli přednašeči vcelku na solidní úrovni, ale zaujetí a osobitý pohled bylo vidět a slyšet méně. Nejpřesvědčivější přednesy předvedli Mark Malevič z děčínské ZŠ Na Stráni (ved. Jana Štrbová), jehož přednes Otravné pohádky pro otravná pacholátka od Ivana Wernische byl skutečným zážitkem (Mark ostatně přesvědčil i v druhém textu, ve dvou básničkách Miloše Kratochvíla z knížky Potkal kočkodán kočkonora), a Zdeněk Sušický ze ZUŠ Louny (ved. Milena Nečesaná) se suverénním přednesem Niklovy Doslovné pohádky, ale také Niklova Jesetera (2. text). Kultivovanými, byť ne ve všem všudy vyrovnanými přednesy se představili Ondřej Kvěch z Podkrušnohorského gymnázia z Mostu-Bíliny (J. W. Goethe: Král duchů), Adéla Přibíková z Gymnázia Dr. V. Šmejkala z Ústí nad Labem (Jaroslav Seifert: Rozhovor s obláčkem) a Tereza Grubrová z děčínské ZUŠ (Michal Viewegh: Jak se maminka a tatínek seznámili) - všichni tři byli oceněni čestným uznáním.
15 recitátorů vystoupilo i v nejstarší kategorii. Ale tady měla porota dosti složité rozhodování, protože byla celková úroveň této kategorie slabší. Dokonce jsme se tu nejednou setkali i se školáckými nedostatky, jako bylo podlehnutí metru - tzv. kolovrátek, nepřirozené přízvukování, násilné intonace, ledabylá artikulace atp. A navíc nejstarší recitátoři poněkud podcenili přípravu druhých textů, a tak nakonec porota k postupu na celostátní přehlídku doporučila jen Karolinu Kučerovou ze ZUŠ Postoloprty (ved. Eva Vinterová) především s ohledem na Macourkovu Myšlenku pro kočku (v Rožděstvenského Pohádce o hodném Džinovi Karolina přesvědčila, že je dobrou vypravěčkou, ale tento text měla bohužel připravený pouze z jedné třetiny). Čestné uznání po dlouhém váhání nakonec dostali ještě dva recitátoři 4. kategorie: Jaroslav Rác ze ZUŠ Děčín neměl sice Červenou karkulku jako horor Ephraina Kishona úplně hotovou, ale diváky zaujal svým osobitým, někdy až suchým humorem. Simoně Kmoníčkové z Akademie Heyrovského trvalo delší dobu, než sebe a posluchače uvedla do atmosféry Čapkova apokryfu Svatá noc, ale nakonec přesvědčila o tom, že humoru tohoto textu rozumí.
Když se ohlížím za lounským víkendem, vybavují se mně jen samé příjemné zážitky. K dobré atmosféře přispělo jistě i to, že všichni recitátoři i se svými doprovody mohli trávit volné chvíle přímo v knihovně mezi knihami a volně si jimi listovat, případně si koupit drobné občerstvení, zajišťované z domácích zdrojů pracovnicemi knihovny.
S jedním drobným šrámem na tom veskrze příjemném víkendu jsme se přesto setkali - i když ho neměli na svědomí ani organizátoři, ani vystupující: Po vyhodnocení nejmladší kategorie se u poroty přihlásil pobouřený otec jednoho z recitátorů (jak se později ukázalo učitel hudebního oboru ZUŠ!), který byl rozhořčený nad tím, že recitátorům nejsou udělovány ceny podle pořadí. V přítomnosti svého syna-recitátora rezolutně prohlásil, že pokládá den strávený na přehlídce za ztracený, protože se nedozvěděl, na kolikátém místě se jeho syn umístil („My hudebníci jsme zvyklí měřit výkony a bodovat je, takže vy jako porota jste nekompetentní, pokud recitátorům nedokážete přidělit místa“). Potěšitelné je, že tento hlas se ukázal jako zcela ojedinělý.
Lounským pořadatelům držím palce, aby mohli i příští rok uspořádat krajskou přehlídku. Jestli všecko dopadne dobře, měla by se konat ve zgruntu nově renovované historické budově na náměstí, kde bude přehlídce určitě dobře.
Lektorský sbor ústecké krajské přehlídky pracoval ve složení: Jiřina Lhotská (předsedkyně), Iva Dvořáková a Jaroslav Provazník.
Jaroslav Provazník

Související Ročníky přehlídek

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':