Databáze českého amatérského divadla

Texty: GALETKOVÁ, Hana: Jaká je ta správná předloha?! aneb Krajská .... Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

JAKÁ JE TA SPRÁVNÁ PŘEDLOHA?!
aneb Krajská přehlídka dětského divadla v Brně ve znamení problematických předloh
Na krajskou přehlídku dětského divadla Dětská scéna 2010 v Brně, kterou pořádalo SVČ Lužánky, se letos přihlásilo celkem sedmnáct divadelních souborů z Brna a okolí, Znojma a Vyškova. V příjemných prostorách historické budovy uprostřed parku Lužánky se na třídenní přehlídce při společných rozpravách ponejvíce hovořilo o výběru předloh - kvalitě pedagogem vybraného dramatického textu, jeho vhodnosti pro daný věk dětí v souboru, kvalitách autorských textů, které si soubory napsaly samy, nebo výrazněji upravily. Z těchto důvodů si dovoluji nahlédnout celou brněnskou přehlídku právě z tohoto pohledu.
Základní a zásadní problém - výběr dramatické předlohy a její zpracování do jevištní podoby - se objevil u pěti představení. Pedagožky dvou souborů si vybraly pro jevištní zpracování knižně vydané dramatizace známých klasických pohádek, u kterých nakladatelství anoncovalo, že jde o pohádky dramatizované přímo pro děti mateřských školek a prvního stupně základních škol. Dané texty bohužel nebyly dramaticky zpracovány kvalitně. Jednalo se o přebásněné pohádky: O Šípkové Růžence a O Popelce. V těchto dramatizacích s verši, např. „je to tady těsné, to je ale děsné“ (text prince - zachránce Růženky), nebo „co je mi, co je mi, táhne mě to moc k zemi“ (text usínající mouchy) nešlo v žádném případě o nadsázku. V celé dramatizaci nebyly ani naznačeny charaktery postav, nebyly vedeny dějové linie, natož dramatický oblouk Aristotelovsko-freytagovského modelu, zkrátka texty postrádaly základní kompoziční výstavbu (tedy záměrné uspořádání formálních i tematických složek díla, v němž má vše své významově i esteticky pevné místo). Verše navíc často nebyly vhodné pro věk dětí, ve vedení příběhu nebylo možné nalézt žádný záměr (chronologický, retrospektivní, ani záměrně nonsensový). Dětský kroužek Sluníčko ze ZŠ a MŠ Olešnice sáhl po textu O Popelce, Dětský soubor Kapky ZŠ Bosonožské náměstí, Brno po Šípkové Růžence.
Podobnost v „kvalitě“ dramatizace bylo možné shledat i u pohádek O Červené Karkulce souboru ze ZUŠ Letovice a Jak Honza léčil princeznu souboru Letňáčci ze ZŠ Vyškov - Letní pole, který napsala pro děti sama paní učitelka. Poslední jmenovaný soubor vznikl ve školní družině ZŠ. Vedoucí souboru potvrdila, že nemá povědomí o psaní dramatického textu a jeho kompozici. Žádné z vedoucích výše zmíněných souborů navíc dosud neměly žádné předchozí zkušenosti s tvorbou inscenace s dětmi. Při tvorbě představení se potýkaly nejen s nekvalitním textem (jehož nekvalitu nedokázaly odhalit), ale i s vlastní nezkušeností, jak situace jevištně ztvárnit. Nevedly děti k vzájemnému jevištnímu jednání, nehledaly motivace pro jednání postav, neřešily scénografi i, prostor, kostýmy. Nedostatek zkušeností, ale i invence, nápaditosti a estetického cítění vedlo k jevištním „výtvorům“, které bylo možné jen stěží hodnotit jako dětské divadlo. Doufejme, že je tato první zkušenost s dětským divadlem inspiruje a podnítí k získávání informací a povědomí o něm, aby se následně mohly vydat cestou tvořivé práce s dětmi.
Stejně tomu bylo i v případě Divadelního kroužku Kamínky z Ořechova. Z představení O vznešené ježibabě bylo zřejmé, že jde o první zkušenost vedoucí i dětských interpretů s vystupováním na jevišti. Nejistota a určitá bezradnost v jejich hereckém projevu se přenášela i na diváky. V případě ZŠ Vyškov - Letní pole nebylo možno hovořit o plnohodnotném divadle s dětskými herci. Příběh Jak pejsek a kočička myli podlahu recitovaly dvě děti v kostýmech a čepičkách s našitými oušky a nakreslenými čumáčky na tvářích ve velmi rychlém tempu, bez pohybu a náznaku vzájemného dialogu.
Vlastní dramatický text si napsaly čtyři soubory. Ne všem se však podařilo vytvořit svébytné, přehledné, dramatické dílo se silnými tématy. Soubor z divadla Prkno ve svém představení Hraješ ten strom jako úplný dřevo vrstvil, prolínal a svévolně míchal různé roviny. Jednalo se o divadelně ztvárněné dějiny divadla pod vedením učitelky, která se třídou tyto dějiny před očima diváků inscenuje. Dětští herci hráli žáky a tito žáci vstupovali do rolí v inscenovaných příbězích z dějin divadla, které mnohdy měly ještě uvnitř retrospektivní pasáže. Klíč, dle kterého žáci hráli dané role, se většině diváků nepodařilo odkrýt a roviny se natolik promíchávaly, že nebylo možné na jedno zhlédnutí inscenovaný příběh pojmout. Stávalo se také, že v tomto divadle na divadle se ne vždy dařilo udržet nastolený nadhled a přijatelný humor. Mnohé scény byly herecky přeexponované a hraničily s exhibicionismem dětských herců.
Naopak velmi zdařilý dramatický text napsala vedoucí souboru ze ZŠ Pavlovská z Brna. Představení s názvem Jak byl pan Bouček na návštěvě v úlu pojednávalo o tom, co všechno se může stát, když včelař usne blízko svého včelího úlu v trávě. Text byl adekvátní věku a zkušenosti dětí v souboru. Soubor má dobře nakročeno, bohužel ne všechny situace v představení byly čitelné a fungovaly. Vycházelo to především z nejasného ukotvení v žánru. Z první scény se zdálo, že půjde o nadsázku s bizarními scénickými prvky, v dalších pak šlo o zcela vážně míněný muzikál s realistickými prvky a přesnými choreografi emi. Je otázka, kterou z možných cest se soubor při dalším přemýšlení nad inscenací vydá. Základní jevištní materiál pro další tvořivou práci si již vytvořil.
Zdařilé bylo také taneční představení dětského souboru ze stejné školy ZŠ Pavlovská z Brna, ovšem z jiné třídy a pod vedením jiné paní učitelky. Paní učitelka se inspirovala lidovými básněmi a říkadly a diváci viděli pohybové vystoupení založené především na užití jasných symbolů a tanečním ztvárnění čtvera ročních období. Čtvero ročních období, tak zněl i název představení. Stylizovaným pohybem děti ztvárňovaly činnosti v průběhu roku. Atmosféru dokreslovala hudba Tomáše Kočka. Soubor nezapomněl ani na adekvátní kostýmy a rekvizity, které si děti vyráběly samy.
Problematikou výběru předlohy se lektorský sbor i zájemci z řad diváků, studentů a pedagogů zabývali při společné rozpravě u představení Muzikanti LDO ZUŠ Františka Jílka z Brna. Jednalo se o dramatický text známého britského dramatika Patricka Marbera. Byť se jedná o text, který byl napsán pro amatérský divadelní festival mládeže a který je kvalitní, vrstevnatý, s dostatečně vykreslenými postavami a situačně bohatý, je přece jen postavený především na slově a je dosti obsáhlý. Postavy v dramatu jsou navíc starší než dětští interpreti. Představení bylo zdlouhavé, monotónní a temporytmicky kolísalo. V emocionálně vypjatých situacích děti nedokázaly hrát uvěřitelně (je také otázka, kolik jim k tomu dal prostoru samotný autor). Je však znát, že interprety jejich postavy baví hrát, baví je hrát tzv. velký kus (představení trvalo téměř hodinu) a potýkají se s ním se ctí.
Jako náročná se jevila také předloha, kterou si zvolil další soubor ze ZŠ Pavlovská z Brna. Představení s názvem Otevřenýma očima tvořily povídky k zamyšlení s až fi lozofi ckým podtextem spisovatele předrevoluční doby Karla Houby. Začátek představení a první inscenovaná povídka diváky oslovila a vtáhla. Měla svou osobitou atmosféru. Bohužel následující příběhy ztrácely temporytmus, jednotlivé mizanscény méně promlouvaly v jednoduchých znacích a více slovy, což ubíralo na pozornosti diváků a kladlo zároveň velké nároky na herecký projev dětských protagonistů. Kolísala i sdělnost jednotlivých příběhů. Soubor si však otevřel zajímavou a tvůrčí cestu, na které může přemýšlet a zkoušet, jak jednotlivé příběhy ztvárnit a kompozičně uspořádat.
Přehlídky se se svými představeními zúčastnili také žáci ze ZŠ a MŠ logopedická z Brna, soubor Sluníčka s představením O dvanácti měsíčkách a soubor Zkřížená vesla s představením Odznak. Přítomní diváci ocenili především snahu vedoucích s dětmi s logopedickými problémy pracovat a vytvořit divadelní inscenaci. V představení Odznak byla vidět radost dětí z bytí na jevišti. Osobně jsem přesvědčená, že právě divadlo má moc terapeuticky působit. Když jsou pro děti s jakýmikoli problémy či handicapem vytvořeny správné a tvůrčí podmínky, tak může vzniknout plnohodnotné divadelní dílo. Proces vzniku i výsledek pak může přinášet pocity zadostiučinění, uplatnění, seberealizace a osobnostní rozvoj dětských protagonistů.
Nakročeno správným směrem má i soubor ZUŠ z Tišnova. Vedoucí souboru zdramatizovala literární předlohu Mikulášovy patálie Reného Goscinnyho. Bylo zřejmé, že vycházela ze skladby dětského souboru, ve kterém jsou jen chlapci, a našla v Mikulášových příbězích adekvátní látku k jejich věku. V představení Mikulášovy patálie šest chlapců rozehrává klukovská dobrodružství. V mnohých situacích jsou všichni dětští protagonisté přirození, spontánní a z jeviště se na diváky v hledišti přenášela jejich radost ze hry a spontaneita. Bohužel slabším místem představení byla představitelka učitelky, starší žačka ZUŠ, na které byla zřejmá nervozita, obavy a herecká bezradnost. Nedařilo se jí herecky ztvárnit ráznou učitelku. Její projev narušoval temporytmus inscenace, u které je ještě velký prostor pro přemýšlení nad scénografi í, výběrem jednotlivých Mikulášových patálií a jejich spojováním, pointováním a uzavřením celé inscenace.
Do vlastní dramatizace se pustil i soubor Dlaně, CVČ Hustopeče u Brna. Okouzlila jej známá kniha Jiřího Trnky Zahrada - kvalitní, avšak nikoli pro dramatizaci snadná literární předloha. Pět kluků z Trnkova textu ztvárnilo pět děvčat ze souboru Dlaně. Samo o sobě nevadilo, že chlapecké postavy ztvárňují dívky, jako problém se jevil spíš věk původních chlapeckých postav v předloze a věk dívek-hereček. Pro čtrnáctileté herecky nezkušené dívky to byl úkol nad jejich schopnosti a možnosti. V mnohých situacích nepůsobily přirozeně, uvěřitelně, postavy jim „neseděly“. Výjimkou byla pouze nejmladší z dívek, která byla věkově blízko své postavě. Jako šťastné se nejevilo ani prostorové řešení. Brankou byla opona a zahrada byla za oponou. V pěveckých výstupech kocoura před zavřenou oponou byl divák zmatený, jak je možné, že se postava ocitla mimo zahradu.
Zajímavé a výtvarně výrazně pojednané představení nabídl soubor Loutkino z Brna. Představení neslo název MIMO ZOO 2. Šlo o pokračování příběhu dvou kamarádů, který soubor inscenoval minulý rok. Je chvályhodné, že příběh si vymyslely děti samy. Avšak škoda, že s nastřádanými motivy, rozehraným příběhem a jeho nastolenými možnostmi a závěrečnou pointou nepracoval soubor společně s vedoucím pečlivěji. V příběhu se dvě děti dostanou na planetu, kde se setkají s místními zvláštními tvory. Propracování nastartovaného motivu (ten, kdo je na planetě nechtěný host - v tomto případě paní učitelka - vše lehce zvládne a projde testy), i podpoření celkového vyznění (učitel je tvořivější než jeho žáci) by inscenaci prospělo.
Scénografi cké řešení pro jevištní ztvárnění textu Daniely Fischerové Duhové pohádky nepodcenila ani vedoucí Dětského kroužku Babylon ze ZŠ JUDr. Josefa Mareše ze Znojma. Výrazně barevně byly řešeny kostýmy dětí, které korespondovaly s jednoduchým příběhem. Ten byl adekvátní věku a zkušenostem dětských interpretů. Děti věděly, o čem pohádkový příběh vypráví, své postavy a bytí na jevišti si užívaly a hrály je s radostí. Celkový estetický i emocionální zážitek z hraní souboru rozhodl o doporučení souboru do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2010 do Trutnova.
Hana Galetková

Související Ročníky přehlídek

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':