Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, Milan: Časopis Amatérská scéna jako zrcadlo a paměť amatérského divadla, ale také jeho organizátor a vzdělavatel, s. 37-41. In: Tradice českého ochotnického divadla a amatérské divadlo dneška. Sborník příspěvků na sympoziu. Miletín 2010, 120 s.,

UCHOVÁNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ DIVADLA

ČASOPIS AMATÉRSKÁ SCÉNA JAKO ZRCADLO A PAMĚŤ AMATÉRSKÉHO DIVADLA, ALE TAKÉ JEHO ORGANIZÁTOR A VZDĚLAVATEL
Milan Strotzer

Časopisecká činnost, tj. snaha reflektovat ochotnické divadlo, vzdělávat ho, kultivovat a zároveň ho pomáhat spoluorganizovat zde byla už ve druhé polovině 19. století. Patrně nejstarším periodikem byl Divadelní ochotník, který vycházel v letech 1861−66, tedy ne příliš dlouho, vydával ho J. M. Boleslavský. Navázala na něj Česká Thálie, která ale nevycházela souvisle (v periodách 1867−71 a 1887–92). V období 1887−1892 se kromě Boleslavského chopila vydávání časopisu Ústřední matice divadelní, která sdružovala především profesionální scénu, věnovala se ale částečně i ochotnickému dění. Mohu vzpomenout další časopisy jako Thálie (1896/97−1900), která byla orgánem Ústřední matice divadelních ochotníků československých. Vycházela dvakrát v měsíci, a to už bylo vpravdě nezanedbatelné periodikum. Na to už dnes ani nedosahujeme, protože Amatérská scéna vychází jako dvouměsíčník šestkrát do roka.
Mohl bych jmenovat další časopisy, které vycházely vždy v určitých přeryvech, měnily se jejich názvy a bylo jich mnoho. Nevydávala je jen Matice, ale např. i dělnická divadla měla svůj časopis, atd. Tedy ve zkratce: vedle patrně nejstaršího a dosud existujícího časopisu Loutkář, který je přeci jenom specifický svým zaměřením na jeden druh divadla, asi nejsouvislejší a kontinuálně trvající historii až dodnes má časopis Ochotnické divadlo, který se počal vydávat v roce 1955 a posléze se přejmenoval na Amatérskou scénu. Ta ale bezprostředně navázala, nejednalo se o nějaký přeryv, šlo pouze o změnu názvu. Už v roce 1955 byl šéfredaktorem Jiří Beneš a patrně ho těžko kdo překoná, protože časopis vedl až do roku 1977, tedy až do své smrti, což je plných 23 let. Redakce se průběžně proměňovala, v jisté fázi přišel Pavel Bošek (v redakci od r. 1963). V témže roce také začala vycházet příloha Repertoár Malé scény, jež vycházela až do roku 1970. Pak, patrně z politických důvodů, bylo vydávání této přílohy přerušeno. Od roku 1964 časopis nese název Amatérská scéna, letos má, když počítáme i s Ochotnickým divadlem, již 56. ročník. Pokud jde o Amatérskou scénu, tak 47. ročník.
Do roku 1994 vydávalo časopis nakladatelství Panorama, stejně jako řadu dalších podobných periodik, která se věnovala zájmovým uměleckým činnostem. Panorama byla zrušena a vypadalo to, že bude zrušena i Amatérská scéna. Tehdy, za dosti svízelných podmínek, se péče o další vydávání časopisu ujal IPOS-ARTAMA. Časopis jsme tvořili ve dvojici s Lenkou Lázňovskou. Limity časopisu byly tehdy takové: 20 stran včetně obálky, obálka co nejprostší, žádné fotografie − ty stály příliš mnoho peněz, bylo to jinak než dnes. Nicméně i na těch 20 stranách jsme, myslím, postihovali tehdejší šíři divadelního dění. Divadelní dění se ale lety stále a stále rozrůstalo a rozrůstá, a spolu s ním i časopis. Překračovali jsme „potichu“ daný limit. Od 3. čísla jsem vydobyl, že budou v časopise nějaké fotografie – co by to bylo za divadelní časopis bez obrazové dokumentace. Zjistil jsem, že 10 fotografií stojí 1.100 Kč, tedy částku, která rozpočet časopisu „nezabije“. Bylo na to přistoupeno. Postupně se počet fotografií zvyšoval, dnes v Amatérské scéně naleznete přes stovku fotek v každém čísle. Časopis dnes naráží na ekonomické bariéry, ale i fyzické – redakce není zase natolik velká, nejsme redakce „se vším všudy“.
Od roku 1995 jsme postupně proměňovali vizuální i obsahovou podobu časopisu. Poslední proměna se udála v roce 2007, kdy jsme pořídili jeho novou grafickou podobu. Zamysleli jsme se také nad strukturou celého časopisu, aniž bychom ji chtěli nějak převracet – protože když si čtenář zvykne na nějaký režim, tak ho dále vyžaduje. Nicméně od roku 2007 má Amatérská scéna stálou a mírně upravenou strukturu.
Časopis má několik částí. První část se jmenuje Cesty amatérského divadla (název jsme si vypůjčili od paní Šrámkové ze známé stejnojmenné publikace), která má své rubriky, a sice Fórum, což je místo pro názory na konkrétní otázky a problémy, diskuse na vyvstalý problém a podobně. Takže jsme například diskutovali otázku toho (zde navazuji na příspěvek Doc. Lazorčákové), kde vede hranice mezi profesionálním a amatérským divadlem, a diskusi jsme vedli poměrně dlouho. Zdá se totiž, že se velice stírá, kdo že to je vlastně ještě dnes profesionál a kdo amatér. Momentálně je na stránkách časopisu rozpoutána diskuse na téma Co očekáváme od reflexe divadelních představení na přehlídkách. Ta je teď v začátcích.
Další rubrika je nazvána Téma. Obnáší příspěvky týkající se jednotlivých žánrů a stylů divadla či konkrétních divadelních oblastí. V rubrice Ze života souborů se snažíme reflektovat, co se v souborech událo, většinou u příležitosti jejich výročí, ale i mimo ně. Prostřednictvím článků nebo rozhovorů se tak přenáší zkušenosti jednoho souboru pro potřebu těch ostatních. Často se jedná o to, jak výhodně soubor zřídit, jak získávat prostředky anebo jak se soubor postupně profiluje. Bývají to začasté jakési návodné příspěvky. Další rubrikou jsou Osobnosti amatérského divadla, kde se snažíme pamatovat na výročí významných amatérských divadelníků, ale i těch, kdo jsou profesionály, ale s amatérským divadlem úzce a léta spolupracují. Další rubrika nese název Z občanských sdružení, kde se snažíme přinášet příspěvky o tom, co se děje v hlavních občanských sdruženích amatérského divadla, zejména ve Svazu českých divadelních ochotníků (SČDO), ve Volném sdružení Východočeských divadelníků (VSVD) a dalších. V této rubrice jsme vedli i seriál, ve kterém jsme všechna sdružení představili, jako např. Sdružení pro tvořivou dramatiku, Amatérskou divadelní asociaci či Dobré divadlo dětem, zkrátka aby amatérští divadelníci věděli, kde najít pro svou činnost oporu a co která instituce nabízí.
Druhá část časopisu je nazvána Divadelní přehlídky a dílny a je také rozčleněna do rubrik – první jsou Klíčové celostátní přehlídky, tj. hlavní celostátní přehlídky, ze kterých se ostatně vybírá i na Jiráskův Hronov. Zde se ocitají různé články, recenze vystoupení, obrazová dokumentace, zkrátka veškeré informace o těchto přehlídkách. Následují Krajské postupové přehlídky a pak i další rubrika zabývající se širší paletou divadelních přehlídek a dílen a divadelního dění vůbec. Samostatnou rubrikou je Kukátko do světa. Sám název napovídá, že je to příležitost zprostředkovat informace o tom, co se děje v zahraničí. Bývají to většinou reflexe významných divadelních přehlídek. Letos jsme otevřeli seriál, který píše paní Lenka Lázňovská, kde se snažíme představit amatérské divadlo v těch nejbližších zemích. Začalo se Německem, poté bylo Rakousko, Rusko a bude následovat Maďarsko. Zkrátka to, co je nám nejblíže. Je to vždy obsáhle pojednaná stať a je velice zajímavé dozvědět se o dění v té které zemi, od forem existence souborů až po repertoár či organizaci divadelního dění.
Třetí částí časopisu jsou tzv. Postgraduální sloupky, kam jsme (také na výzvy čtenářů!) zařadili knihy jako např. Hořínkovy Žánry dramatu, které (až po číslo, které teď právě vychází) po kapitolách zprostředkováváme čtenářům. Některé knihy vychází takto i opakovaně, ostatně Žánry dramatu vyšly poprvé před mnoha lety v Amatérské scéně a pak byly teprve vydány knižně. Vedle toho máme například seriál nazvaný Po stopách divadelních tvůrců, experimentátorů, reformátorů... Věnovali jsme se v něm např. J. Grotowskému, Eugeniu Barbovi a jeho Odin Teatret, aktuálně máme na stránkách Petera Schumanna a Bread and Puppet Theatre. Zavedli jsme tyto příspěvky, abychom vyhověli požadavku čtenářů, který zněl takto: „Nemám čas na to studovat literaturu, ale když to bude v časopise, tak bych se s tím rád seznámil. Neustále slyším jméno Grotowski, ale pořád nevím, co to obnáší.“
Poslední část časopisu je nazvána Servis a informace, její součástí bývá pravidelně tzv. Dramaturgický pozorník, kde prezentujeme většinou díla autorů, které už dnes pokládáme za klasiky, a vedle toho novinky světové dramatiky. Zavedli jsme i část Dramatického pozorníku nazvanou Rady nerady − stále jsem se totiž setkával s tím, co bych přirovnal k volání po Soběslavském plánu: „Řekněte nám, co máme hrát! Jsme ta a ta skupina, a vy nám poraďte titul.“ Když jsem se snažil jednotlivým voláním tohoto typu vyhovět, byly to samozřejmě „rady – nerady“, protože neznáte-li detailně ten který soubor, jde to jen těžko. Zavedli jsme tedy podrubriku, kde i nepříliš znalí začínající divadelníci mohou z předložené nabídky těžit. Především jim nabízíme texty kvalitní, aby nesáhli po něčem, s čím se zkrátka „nepoperou“.
Další podrubrikou je Divadelní literatura, kde se snažíme zprostředkovat to, co aktuálně vychází a co by neměli amatérští divadelníci pominout a měli naopak zanést do své knihovny a do svého vědění. Následuje rubrika Poradna, kde se věnujeme různým otázkám nejen legislativním. Vedli jsme například seriál na téma Autorské právo či další seriál věnovaný existenčním formám souborů. Uváděli jsme příklady, nabádali jak zpracovat organizační řád souboru, kde se má soubor registrovat atd. Vedle toho se objevovala i praktická témata jako např. Divadelní technika. Měli jsme na našich stránkách seriál, který seznamoval s divadelním svícením a s technikou dostupnou na úrovni toho, co amatérské divadlo potřebuje (a také s ohledem na jeho možnosti).
Poslední rubriky jsou tzv. Zprávičky, což jsou krátké zprávy o dalším divadelním dění na půdě amatérského divadla. Nakonec je vždy zařazen Kalendář, tj. kalendárium akcí na příští období od jednoho vydání do druhého s určitým přesahem.
Jak je patrné ze struktury, kterou jsem popsal, snažíme se opravdu věnovat divadlu amatérskému. S Lenkou Lázňovskou jsme časopis převzali od minulé redakce, kterou vedla paní doktorka Kmochová a která měla 134 předplatitelů. Slovy 134. Blahé paměti nebylo možné Amatérskou scénu dostat, protože platily limity na papír. A vím, že Pavel Bošek jednou říkal, že „teď jsme prosadili, že můžeme tisknout 3 500 výtisků“. Vidíte, jaké se tu objevují rozdíly co se týče nákladu časopisu (I když díky tomuto rozšíření jsem se také já tehdy dostal konečně k Amatérské scéně). Samozřejmě si musíme domyslet, že tehdy časopisy povinně odebíraly různé kulturní instituce, tedy socialistické kulturní instituce, a bylo jich dost. Část výtisků neodebírali tedy jednotlivci, ale instituce. To hraje také jistou roli, nicméně těchto institucí zas nebyly tisíce, a nárůst byl tedy mohutný především u jednotlivců. Nastal asi proto, že se časopis věnoval v posledních letech (před rokem 1994 včetně) všemu možnému, ale už velice málo amatérskému divadlu. Mělo to svoji genezi v tom, že v letech normalizace mnozí autoři nemohli a neměli kde své práce uplatnit, proto taky vycházel např. Hořínek, Vostrý a jiní na stránkách Amatérské scény. Mělo to tehdy své opodstatnění – časopis nebyl určen jen amatérům, odebírali jej i lidé z profese. Leč tehdejší redakce nějak nezaznamenala, že nastal jistý převrat a že vznikla nová periodika, která se mohou věnovat tomu, aby mohla prezentovat díla těch, kteří doteď nemohli, a setrvala v tom. Zkrátka došlo k tomu, že to amatéry přestalo „bavit“ a zajímat, měli pocit, že se o nich téměř nepíše, a proto ten velký úbytek.
Do redakce časopisu jsme vstoupili s předurčením, že budeme psát opravdu jen o amatérském divadle, a popřípadě v odkazech, které jsou inspirativního rázu, se budeme obracet k divadlu profesionálnímu. A ne naopak. To mělo patrně účinek, povedlo se nám zvýšit náklad asi na 700, a to během poměrně krátké doby. Leč tam jsme ustrnuli. Bohužel nemáme potřebný PR. To je škoda. U vědomí toho, že je v republice asi 2 000 souborů, je stávající náklad malý. Kdyby jenom každý jeden soubor odebíral časopis, bylo by to jiné, časopis by se samozřejmě i zlevnil.
Podařilo se nám také zřídit webový portál amatérské scény www.amaterskascena.cz, který zprvu fungoval trochu rozpačitě, ale od začátku tohoto roku se jej podařilo dostat na kvalitativně vyšší úroveň. Když se na danou adresu podíváte, dojdete k základním informacím o časopise, kontaktům na redakci, atd. Samozřejmě zjistíte, co je v posledním čísle, nyní už je na stránkách i číslo, které vyjde, i se svým obsahem. Poslední ročník časopisu nezveřejňujeme celý na webových stránkách, ale všechna starší čísla, která máme v digitální podobě, jsou kompletně k dispozici. Dohledat je lze od ročníku 2000, protože do té doby jsme nebyli vybaveni počítačovou technikou. Do roku 2004 je to formou wordových souborů, takže bez fotografií, ale od roku 2005 až po ročník 2008 (poslední ročníky vyvěšujeme vždy až po roce) tam lze najít kompletní časopis ve formátu pdf, tj. tak, jak existuje v tištěné podobě. Najdete zde ročníkové obsahy, a to až od roku 1955, na to upozorňuji zejména badatele a ty, kdož vyhledávají v našem časopise. Je tu rejstřík, ve kterém lze najít jakýkoliv článek.
Na webových stránkách máme samozřejmě kalendář akcí amatérského divadla, jsou tu festivaly, přehlídky, soutěže, jejich propozice, ale i programy, přihlášky, atd., zkrátka všechno, co s přehlídkami a vzdělávacími akcemi souvisí. Zvláštní kapitola jsou Semináře, dílny, kurzy, opět jsou zde propozice, přihlášky, atd. Samostatnou součástí jsou Dramaturgické pozorníky a také registr Dramaturgických pozorníků, všech, které od roku 1955, i když se jim tak neříkalo, vůbec kdy v časopise vyšly. Takže je to rezervoár opravdu mohutný. Do této rubriky jsme začali umisťovat i texty divadelních her, prozatím tu jsou pouze vítězné kousky ze soutěže Tři oříšky pro Popelku. Počítáme ale s tím, že bychom rubriku dále doplňovali, jednak z výsledků soutěží, ale také z her, které vznikly na půdě amatérského divadla. Zatím jsou pouze na stránkách Amatérské scény. Vycházely jako repertoárová příloha časopisu, a to po poměrně dlouhou dobu. Vydali jsme tak tiskem 51 titulů. Jde o hry, které byly „prověřeny jevištěm“ a většinou uspěly na Jiráskově Hronově nebo na jiných celostátních přehlídkách, zkrátka kvalitní textové předlohy. V současnosti je tato příloha odborná – po dvě léta zveřejňujeme po kapitolách dílo Jána Závarského, a sice Kapitolky ze scénografie.
Na závěr chci upozornit, že na webových stránkách je ještě oddíl Divadelní literatura, Divadelní hry a scénáře, a také zvláštní rubrika Adresář amatérského divadla. Dnes je dosti nákladné pouštět se do vydávání tištěného adresáře, navíc tištěná podoba z hlediska aktuálnosti dlouho nevydrží. Na webu je otevřený přístup k tomu sám sebe (soubor) zařadit do adresáře − někteří už tak učinili. Vyzývám i ostatní, abychom měli vzájemně k dispozici rychle dostupné informace a kontakty.


PhDr. Milan Strotzer
Absolvoval SVVŠ v Nymburce (1966), Institut obchodní výchovy (1974), LK SKKS Praha v oboru divadelní režie (1980), FF UK Praha, katedru teorie kultury (1983). Pracoval původně ve sféře státního obchodu, od 1977 na OKS Nymburk v různých oborech zájmové umělecké činnosti, od 1983 na SKKS Praha jako metodik pro divadlo, od 1991 až dosud v IPOS, později NIPOS-ARTAMA Praha jako odborný pracovník pro amatérské divadlo, ale také od 1995 jako redaktor Amatérské scény, od r. 2005 vedoucí redaktor. Podílel se na koncipování, odborném zajištění a organizaci řady divadelních přehlídek a vzdělávacích akcí (z nejvýznamnějších FEMAD Poděbrady/Libice nad Cidlinou, Jiráskův Hronov, Divadelní Třebíč, Popelka Rakovník, Krakonošův divadelní podzim Vysoké n. Jiz., kurzy LK SKKS Praha, Kurzy praktické režie IPOS/NIPOS-ARTAMA a další). Byl aktivně divadelně činný zejména v letech 1967−1980: Absolutní nedivadlo Nitra a POAN Nymburk. Má četnou účast v porotách amatérských divadelních přehlídek a rozsáhlou publikační činnost věnovanou amatérskému divadlu, především v časopise Amatérská scéna.

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':