Texty: Plzeň, SouZDiFor – historie a chronologie, autor Jan Kotnauer, 2011

HISTORIE Divadla malých forem SOUZDIFOR aneb pocta Standovi Spurnému

Ing. Stanislav Spurný, absolvent elektrofakulty plzeňské techniky (1941-1995), byl zakladatelem, autorem, režisérem, hercem, organizátorem – zkrátka duší divadélka malých forem KOSA (KOlektiv SAtiry) a později SouZDiFor (soubor zvláště divných forem) v Plzni.
Tato divadla vznikala jako odezva úspěchu pražských DMF (Semafor, Paravan, Rokoko aj.), byla složená z plzeňských studentů VŠ a středních škol a mladých lidí všech typů.

Podmínkou jejich vzniku byla nejen osoba, kolem které vznikla skupina (jako byl Standa Spurný), ale i poskytovatel prostor, kde se mohla tato parta lidí scházet. To byly zejména závodní kluby velkých podniků a institucí. V Plzni to byl ZK ZČE v Tylově ulici, ZK ZVIL (Beseda) v Kopeckého sadech, případně Dům pionýrů a mládeže, nebo vojenská kasárna (v případě vojenského souboru VOSA).

První pokus o vytvoření divadla za účasti Standy Spurného vznikal v Domě pionýrů a mládeže v Plzni (DPaM) a k jeho vzniku přispěla i pracovnice Svazu mládeže Libuše Puchingerová, později i trochu záhadný „doktor“Jan Votruba (tehdy pracovník pražského ÚDLUT).
Počet členů divadla se pochopitelně měnil nejen s časem, ale i s naplněnými či nenaplněnými ambicemi jednotlivých členů – vždy však byli stmelováni Spurným, který většinu textů napsal (pravděpodobně hodně i opsal nebo přepsal) sám, nebo si vypůjčil.
Zpívající pistole - zpěv Jiří Hromádka a Helena Růžičková (jmenovkyně, nikoliv známá herečka).

Hráli, zpívali, tančili mnozí ( a další, na které jsem zapomněl, ti ať mi prominou):
např. Hruška-Bazika, Chalužová, Nekola, Spurný, Odehnalová, Divíšková, Zajíc, Průcha, Kotnauer, Haruda, Kysela, Dragoun, Ekrt, Hromádko, Remtová, Klečka, Hübnerová, Boček, Hovorková, Merkleinová, Šperl, Valenta, Kadlec, Kout, Čermáková, Böhmová, Back, Fischer, Sedláček, Petrus, Pták... Hudbu obstarávali Vašek Kozlík se svou skupinou, Míra Sábl na klavír a jeden čas dokonce beatová skupina Black Stars (s později slavnými KATAPULTáky Říhou a dědkem Šindelářem).
Nesmím zapomenout ani na Jirku Augustu, který to vše jako technik zcela sám ozvučoval a osvětloval (na programech se skrýval pod názvem: technika).

Divadlo malých forem Souzdifor bylo asi nejvýznamnější z několika DMF, která tehdy v Plzni vznikala (třeba jako bylo „Divadlo pro 120“ v ZK ZČE po odchodu Spurného), protože málokdo měl tolik vytrvalosti a uměleckých ambicí jako Stanislav Spurný, aby dokázal přesvědčit (doslova ukecat) různé povolovací orgány na NVM Plzně, že všelijaké drobné repliky nebo narážky nechtějí zbourat socialismus, ale naopak jej posilovat. Nemusím totiž příliš zdůrazňovat, že řadu našich produkcí nám zakázali ihned po premiéře nebo po pár reprízách.
Takováto DMF mohla fugovat pouze kolem silné vůdčí osobnosti autora a stmelovatele (tedy nikoliv uměle vytvořená na přání orgánů), a s tímto člověkem i skončila (což se stávalo nejen v Plzni ale všude v celé republice).
Vzorem pro SOUZDIFOR vždy bylo pražské divadlo SEMAFOR, o čemž svědčí i jeho trošku opsaný název.

Nejlepší inscenace během let byly asi:
– Hrdina se potratil – autorská hra o tom, že ze školní knihovny zmizeli všichni knižní hrdinové, dokonce i nesmrtelný Timur,
– Utrpení Petra Oheje, hra polského satirika Stanislava Mrožka o debilitě a neúprosnosti byrokracie (dokonce v české premiéře),
– Křest Sv. Vladimíra na motivy K. Havlíčka Borovského,
– muzikál Raubíř a jeho dítě - Františka Pavlíčka.


Souzdifor měl své vrcholy i propady, které záležely i na přílivu a odlivu členů, na počtu zkoušek na školách, odchodech na vojnu, případně na vzniku a rozpadu lásek, ale jedno je nepopiratelné – vznikl a zanikl se Standou Spurným.


Jan Kotnauer, 2011-01-10


CHRONOGRAFIE divadla SOUZDIFOR:


SOUZDIFOR – od roku 1964 v ZK ROH ZVIL (Beseda, tzv. Loutkárna)

24. 4. 1964 – Spurný: Hrdina se potratil, tragikomedie o tom, že se všichni knižní hrdinové ze školní knihovny domluvili a emigrovali z knih. Ředitel se utěšuje…“hlavně, že nám zůstal Timur ..“ (jako obvykle to tiskový dozor NV města Plzně zakázal).
Hráli: Zajíc, Jeníček, Dragoun, Průcha, Spurný a další, režie St. Spurný

24. 11. 64 – Cirkus, režie Jan Zajíc, výpravné „cirkusové“ představení s klauny, “zvířaty“, tanečnicemi, pantomimou,
hráli: Klečka, Spurný, Remtová, Zajíc, Húbnerová, Kotnauer, Nekola, Boček, Hovorková; hudba Kozlík a jeho skupina

6. 1. 1965 – Big Beat není chuligán, r. Spurný, představení rokenrolové skupiny se dvěma moderátory,
hrála skupina Black Stars (mj. Říha, Šindelář)

24. 11. 1965 – Bio Ponrepo, pásmo skečů s postavami pana Ponrepa a Káji Maříka

1.12.1965 - Proces s B. B.
hraje skup. Black Stars – rokenrol a moderátor

17.11.1965 – Vo lidský blbosti, r. Spurný
pásmo scének, písní a pantomimy

19.1.1966 – Zpívající pistole (pásmo kovbojských písní)
Zpívající pistole - zpěv Václav Bazika, Jiří Hromádka a Helena Růžičková (jmenovkyně, nikoliv známá herečka).

16.3.1966 – Křest Sv. Vladimíra, režie Spurný
- pásmo poezie místy absurdní, nejen K.H. Borovský ale i Morgenstern
hráli a zpívali P. Lukeš, J. Jeníček, K. Soukup, M. Sábl, St. Spurný
16.9.1966 – Houpačka (písničky s komentářem), zpíval Jiří Hromádko

29.9.1966 – Písničky na pozítří (pásmo písní, scénky)

15.1.1967 – Hitparáda –pásmo skečů, písní, hudby, pantomimy, režie Spurný.
hráli: Spurný,Kotnauer,Haruda,
23.1.1967 – Bio u dvou koček – pásmo grotesek s komentářem

25.1.1967 – Velegradtheater varieté, r. Spurný
pásmo skečů, písniček, pantomima
hráli všichni
15.2.1967 – Absurdní drama, r. Spurný

22.2.1967 – Raubíř a jeho dítě - muzikál dle hry Fr. Pavlíčka, r. Spurný
(Čapkova Loupežnická pohádka)
Hrají: Jan Kotnauer,Jar.Haruda a ostatní, hudba M. Sábl

15.4.1967 – Night Club, režie Spurný
noční představení s pokusem o první plzeňský striptease (což málem skončilo rozvodem hlavní představitelky)
Chalužová, Odehnalová, Spurný, Kotnauer
19.4.1967 – Cinema na Champ Elysee (komponované pásmo grotesek)

24.5.1967 – Beat či Nebeat, koncert, The Shakers

16.1.1968 – 2 aktovky: Rodina, Mrtvá kočka, režie J. Zajíc
Zajíc, Průcha, Nekola
--------------------------------------------------------------------------
A to byl konec SouiZDiForu ….


Jan Kotnauer, 2011