Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, Milan: Ohlédnutí za posledními deseti ročníky Jiráskova Hronova 2000–2009. In: Almanach 80. JH, 2010, s. 23-34.

Ohlédnutí za posledními deseti ročníky Jiráskova Hronova
2000–2009

Milan Strotzer

Tento přehled posledních deseti ročníků festivalu navazuje na obdobné charakteristiky hronovských divadelních přehlídek. Za léta 1945–1969 je pro almanach Čtyřicet Jiráskových Hronovů zpracovali Jiří Beneš a Josef Vavřička (Divadelní ústav v Praze, Hronov, 1970, 48 str.). Za období 1970–1999 je připravila Lenka Lázňovská pro almanach Jiráskovu Hronovu k sedmdesátinám. Hold Aloisu Jiráskovi a amatérskému divadlu (Občanské sdružení Kruh, Hronov, 2000, 117 str.).
Předznamenejme, že všech deset následně popsaných ročníků pořádaly NIPOS-ARTAMA a město Hronov z pověření Ministerstva kultury ČR. Koncepci jednotlivých ročníků připravoval festivalový výbor složený ze zástupců pořadatelů, organizátorů a spolupořadatelů (Amatérská divadelní asociace, Česká sekce UNIMA, České středisko AITA/IATA, Klub přátel umění v ČR, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Společnost Amatérské divadlo a svět, Svaz českých divadelních ochotníků, Volné sdružení východočeských divadelníků). Předsedkyní festivalového výboru JH byla po celé období Mgr. Lenka Lázňovská, nyní ředitelka NIPOS Praha. Základní programovou skladbu včetně vzdělávací části zajišťoval, tak jako i v předchozím desetiletí, PhDr. Milan Strotzer, odborný pracovník NIPOS-ARTAMA. Hlavním organizátorem v místě bylo do roku 2003 o. s. Kruh, přičemž tíha odpovědnosti za organizaci ležela na jeho jednatelích Luboši Červeném a po něm na Ivaně Richterové. Od roku 2004 organizaci festivalu v místě převzalo Kulturní a informační středisko Hronov v čele s ředitelkou Marcelou Kollertovou.

70. Jiráskův Hronov 11.–19. 8. 2000

Jiráskův Hronov (JH) byl pro svůj jubilejní 70. ročník koncipován jako historicky programově první mezinárodní festival amatérského divadla v ČR. Jmenovitě jako II. Festival Středoevropské sekce AITA/IATA pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla a České komise pro UNESCO. Současně si však zachoval statut celostátní mezidruhové přehlídky amatérského divadla ČR. V hlavním programu bylo uvedeno 21 inscenací od 22 souborů v 38 představeních. Vedle českých se zúčastnily soubory z Francie, Litvy, Německa (2), Nizozemí a Slovenska (2).
Vedle 11 inscenací činoherního (hereckého) divadla pro dospělé byly na hronovských jevištích v základním programu uvedeny 3 loutkářské inscenace, 2 dětských divadelních kolektivů, 3 z oblasti netradičního divadla autorského typu a divadla poezie a 1 hudebního divadla.
Inscenace a vystoupení, uvedené v programu 70. JH, vycházely ve 12 případech z textů dramatických autorů (3x českých, po jednom ruském, americkém, německém, francouzském, polském, slovenském, italském, švédském a litevském), v 5 případech vycházely z prozaické či básnické literární předlohy a 4 vznikly na základě původní autorské tvorby členů souborů. Představení komediálního typu byla v menšině proti těm, která se zabývala závažnými společenskými tématy, a to v poměru 2:1.
Inscenační výsledky, které soubory předvedly, byly vesměs vyrovnané a na velice dobré úrovni. Ačkoliv se některým souborům nepovedlo zopakovat zplna to, co předvedly na druhových národních přehlídkách, nebylo v programu uměleckých propadů. Naopak, objevily se tentokrát mimořádné inscenační počiny, které bylo možné vnímat jako projevy nových tendencí a trendů. Patřily mezi ně inscenace bechyňských Tatrmanů Zachraňte vojína Kuřátko podle S. Spielberga, Fr. Hrubína a Josefa Brůčka, slovenská inscenace Divadelného súboru V.S.O.P. Hviezdoslav z Dolného Kubína Hájnikova žena (Zabíjala…) podle P.O. Hviezdoslava, dále pak inscenace Nejhodnějších medvídků z Hradce Králové Artikulátor – souboj o tlumok, jejímž hlavním tvůrcem byl René Levínský a konečně svým způsobem i inscenace Společného dramatického činění PRASETAUN Dětského výchovného ústavu v Jihlavě Skupinka podle předlohy L. Langrové, P. Gábora a J. Juráše. Ze zcela jiného hlediska, pro mimořádné herecké kvality stanuly v popředí nejméně dvě další inscenace, a sice Podzimní koncert aneb Až se zima zeptá, nebudu se bát (Tři na lavičce) Divadla Jesličky z Hradce Králové podle Alda Nicolaje a inscenace hry D. Fischerové Náhlé neštěstí Divadla AHA! z Lysé nad Labem.

Dvanácti seminářů a dílen Klubu (nejen) mladých divadelníků /K(n)MD/ se zúčastnilo 180 posluchačů. Návštěvníci festivalu využívali i dalších příležitostí k poznání a získání dovedností mimo K(n)MD, jakými byly Problémový club, Rozborové semináře pro tuzemské a zvlášť pro zahraniční účastníky, Dílna divadelní režie a herectví vedená ruským režisérem Sergejem Fedotovem a další.
Po léta poněkud nevýrazná tvář plakátů a dalších propagačních materiálů došla proměny díky novému výtvarnému řešení, jehož autorem byl (i pro všechny následující ročníky) renomovaný brněnský výtvarník Rostislav Pospíšil.



71. Jiráskův Hronov 4.–11. 8. 2001

Hronovský festival byl v roce 2001 (stejně tak i v následných osmi letech) koncipován jako celostátní přehlídka amatérského divadla se zahraniční účastí, jejímž hlavním zdrojem výběru inscenací zařazených do hlavního programu byly nominace a doporučení uplatněné celostátními (národními) druhovými přehlídkami.
Hlavní program obnášel 20 inscenací od 20 souborů v 38 představeních. Bylo uvedeno 5 inscenací činoherního (hereckého) divadla, z toho 1 určená dětskému publiku, 7 inscenací, které se druhově dají počítat k činoherním, ale měly výrazné rysy tzv. autorského divadla nebo šlo o původní hry členů souborů, z toho 1 byla určena dětskému publiku, 2 inscenace hudebního divadla, z toho 1 pro dětské diváky, 2 loutkářských souborů, z toho 1 také pro děti, po jedné inscenaci dětského divadelního souboru (činoherní s výrazným autorským podílem, divácká adresa: dětské publikum), pantomimy a produkce folklorního souboru.
Inscenace a vystoupení, uvedené v programu 71. JH, vycházely v 9 případech z textů dramatických autorů (5x českých, po jednom slovenském, ruském, americkém a francouzském), ve 4 případech vycházely z prozaické či básnické literární předlohy a 7 inscenací vzniklo na základě původní autorské tvorby členů souborů. Představení vpravdě komediálního typu byla výjimkou. Většina inscenací se zabývala závažnými společenskými tématy, byť se tak dělo v některých případech komediální formou.
71. JH se přiřadil k nejzdařilejším v období po listopadu 1989. Takto jej shodně vnímali nejen jeho účastníci a organizátoři, shodné stanovisko odeznělo i v médiích, sdílela jej i odborná veřejnost, která byla na JH přítomna. Objevilo se nejméně pět inscenací, v nichž lze spatřovat životadárné těžiště amatérského divadla, a sice schopnost vyjadřovat se prostředky divadla k přítomnosti. Na vrcholu těchto snah stanuly spojené soubory Nejhodnější medvídci z Hradce Králové a Divadlo na tahu z Prahy s inscenací Ještě žiju s plácačkou, věšákem a čepicí. Významné příspěvky v tomto smyslu přinesly soubory V.A.D. Kladno v inscenaci Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Divadelní klub Jirásek z České Lípy v inscenaci Odysseova cesta, Ořechovské divadlo ve své CVOKSTORY, ale i mimo hlavní program v předvečer zahájení JH spojené soubory náchodského okresu svou inscenací Jiráskovy hry Emigrant. K vrcholům 71. JH patřily z jiného důvodu bezesporu inscenace Variace na slavné téma Cyrano loutkářského souboru DNO z Hradce Králové a Tvrdohlavá žena rakovnického souboru Tyl.
71. ročník festivalu potvrdil správnost koncipování JH jako mezidruhové přehlídky. Ruku v ruce s přijatou koncepcí došlo během 90. let ke generační proměně účastníků přehlídky. Hronovské auditorium celkově omládlo. V předchozích ročnících JH se však na přehlídku počali navracet i zástupci střední a starší generace divadelníků. V roce 2001 tento návrat zatímně kulminoval. Projevilo se to i ve věkové skladbě posluchačů K(n)MD, zejména však ve zvýšeném počtu dalších návštěvníků.

V Klubu (nejen) mladých divadelníků došlo k dalšímu nárustu posluchačů na 202. Dalších 20 frekventantů navštěvovalo Rozborový seminář SČDO. V roce 1971 dostál Problémový club (PC) svému názvu, prosadily se v něm přesahové a poznávací funkce. Programová skladba 71. JH navíc přímo vybízela k tematizování PC v tom kterém dni. Odrazilo se to i ve vysoké návštěvnosti. Průměrně se PC zúčastňovalo 92 posluchačů. výjimkou nebyla odpoledne, kdy se v malém sále Jiráskova divadla těsnalo více jak 110 osob, jednou i 145. Novinkou, či přesněji staronovou příležitostí diskutovat o inscenacích, byl Diskuzní klub vedený moderátorem a odborně zaštítěný střídajícími se lektory PC.
Výrazným počinem místních organizátorů bylo zlepšení elevace hlediště v sále Josefa Čapka. Citelný posun nastal i ve vnímání foyeru sálu Josefa Čapka jako divadelního klubu – centra společných setkání účastníků přehlídky (mj. i s hrajícími soubory). Takový prostor, od doby, kdy byl ukončen provoz v objektu někdejšího hotelu Slavie, chyběl.



72. Jiráskův Hronov 1.–10. 8. 2002

V roce 2002 se Jiráskův Hronov uskutečnil v intencích zdařilého předchozího ročníku. Z hlediska výběru hlavního a doplňkového programu a jeho skladby, stejně tak ve struktuře vzdělávací části festivalu nedošlo k žádným podstatným změnám.
V hlavním programu bylo uvedeno 20 inscenací od 19 souborů ve 40 představeních. Z toho 6 inscenací činoherního (hereckého) divadla, v tom 1 jednoaktová hra a 1 divadlo jednoho herce, 6 inscenací, které se druhově dají počítat k činoherním, ale měly výrazné rysy tzv. autorského divadla nebo šlo o původní hry členů souborů, 2 hudebního divadla, 3 loutkářských souborů, z toho 1 byla vytvořena dětským kolektivem a určena dětskému publiku, po jedné inscenaci dětského divadelního souboru (činoherní s loutkářskými prvky, divácká adresa: dětské publikum), divadla poezie a souboru na pomezí pohybového a tanečního divadla.
Inscenace a vystoupení, uvedené v programu 72. JH, vycházely v 9 případech z textů dramatických autorů (2x českých, 2x ruského autora, po jednom slovenském, německém, anglickém a francouzském), ve 3 případech vycházely z prozaické či básnické literární předlohy a 8 inscenací vzniklo na základě původní autorské tvorby členů souborů. Představení komediálního typu byla výjimkou. Většina inscenací se zabývala závažnými společenskými tématy, byť se tak dělo v některých případech komediální formou.
V hlavním programu se objevilo nejméně pět pozoruhodných inscenací svědčících o schopnosti amatérského divadla reflektovat poutavými prostředky klima a neduhy našeho současného bytí. Prokázaly ji především soubory Divadelní klub Jirásek z České Lípy inscenací Na druhé straně řeky, kolínské divadlo IGDYŽ osobitou adaptací Gogolových Hráčů uvedenou pod názvem Čoklí hráči, českobudějovické D 111 inscenací Hráči, čerpající ze stejného dramaturgického zdroje, hostující divadlo Apron z Halle (SRN) svébytnou jevištní realizací Büchnerova Vojcka s názvem Woyzeck & Woyzeck a konečně i divadlo De Facto Mimo z Jihlavy svou původní hrou Hukot 4.

Zvýšený zájem o účast v seminářích a dílnách Klubu (nejen) mladých divadelníků a o další vzdělávací příležitosti na JH nepolevil. Dvanácti seminářů a dílen K(n)MD se zúčastnilo 208 posluchačů, Dílny Sergeje Fedotova organizované Střediskem amatérské kultury Impuls z Hradce Králové se zúčastnilo dalších 30 frekventantů. Dvacet stálých posluchačů navštěvovalo Rozborový seminář SČDO. Stabilně vysokou návštěvnost měl Problémový club a více jak dvojnásobnou oproti roku předchozímu Diskuzní klub.

Na JH 2002 byla poprvé udělena znovuobnovená vyznamenání pro ochotnické divadelníky – Zlaté odznaky J.K. Tyla. Prvními oceněnými na prknech Jiráskova divadla byli Jiří Bušina, Josef Doležal a Vlasimil Ondráček.
72. JH byl bezesporu ročníkem zdařilým, leč poněkud poklidným. Z řad tzv. odborné veřejnosti zazněly hlasy volající po větší inscenátorské odvaze, neobvyklých divadelních postupech, experimentu, potažmo projevech paradivadelních.




73. Jiráskův Hronov 31. 7.–9. 8. 2003

Programová struktura 73. JH opisovala model posledních dvou ročníků, zůstala bez podstatné změny. V hlavním programu bylo uvedeno 7 inscenací činoherního (hereckého) divadla, 8 inscenací, které se druhově dají počítat k činoherním, ale měly výrazné rysy tzv. autorského divadla nebo šlo o původní hry či dramatizace členů souborů, 2 inscenace hudebního divadla, z toho 1 adresovaná dětskému publiku, 2 inscenace loutkářských souborů, z toho 1 byla vytvořena dětským kolektivem, obě na základě původní textové předlohy nebo dramatizace, 2 inscenace poezie, 1 inscenace tanečního divadla.
Inscenace a vystoupení, uvedené v programu 73. JH, vycházely v 9 případech z textů dramatických autorů (2x českých, po jednom slovenském, ruském, švédském, anglickém, francouzském, americkém a maďarském), z toho šlo ve 2 případech spíše o inspiraci předlohou a o razantní autorské zpracování režisérem inscenace (Macbeth, Medvěd), v 8 případech vycházely z prozaické či básnické literární předlohy a 5 jich vzniklo na základě původní autorské tvorby členů souborů. Čtvrtina představení byla komediálního typu. Většina inscenací se zabývala závažnými tématy, byť se tak dělo v cca čtvrtině případů komediální formou. Nutno však připojit, že v základním programu 73. JH byly více než jindy uplatněny inscenace činoherních souborů. Příčinou toho byla skutečnost, že se v některých oblastech divadla příliš neurodilo (dětské divadlo, divadlo poezie, pohybové divadlo a pantomima) a také to, že soubory nominované z některých národních přehlídek pozvání na JH neakceptovaly. Týkalo se to především loutkářů.
Hlavní program tentokrát přinesl poměrně početnou a neméně barvitou plejádu zajímavých inscenací, a to i takových, které mohly uspokojit hlasy volající po inscenační odvaze, experimentu... Přede všemi, které v hronovském hlavním programu vzbudily zaslouženou pozornost, je třeba jmenovat Divadelní studio mladých Aglia z Litvy s inscenací Medvěd, Černé šviháky z Kostelce nad Orlicí s původní hrou svého režiséra Amatéři, Divadlo V.A.D. Kladno rovněž s původní hrou Hotel Infercontinental, soubor 3 1 z Prahy se svébytným názorem umně vyjádřeným představením Zajímá mě jenom nesmysl, Rádobydivadlo Klapý s inscenací Fajdraricie, Divadlo Gut&Edel z německého Lörrachu s dramatizací Abeho románu nazvanou Žena v písku.
Vedle těchto inscenací je možné jmenovat i další, které byly z různých pohledů cennými příspěvky do programu JH nebo do diskuze o současném hledání smyslu amatérské divadelní činnosti. Platí to zejména o Loutkovém divadle Střípek z Plzně a jeho původní hře Kouzelnej mlejn, Divadelním souboru MěKS Červený Kostelec a jeho inscenaci Falettovy hry Zelňačka, Divadlu De Facto Mimo z Jihlavy a jeho jevištním ztvárnění básnického díla Karla Hynka pod názvem Inu, mládí je mládí (Románek), Divadelním souboru Jana Honsy z Karlolinky a jeho nastudování Maryši bří Mrštíků, Divadlu TAMTAM OZ TAM-TAM Humenné ze Slovenska a jeho přístupu ke zpracování slovenské klasiky v inscenaci Na jednom dvore a o Ořechovském divadle a jeho představení Po všem hovno, po včelách med s jeho osobitou poetikou. Poprvé v historii přehlídky hostoval na JH maďarský soubor – Taneční divadlo Panboro z Budapešti.
Po mnoha letech, kdy se hrací prostory pro inscenace hlavního programu omezovaly na Jiráskovo divadlo a sousedící sál Josefa Čapka, došlo k programovému využití hronovské sokolovny.
73. ročník JH se svým programem přiřadil k těm nejzdařilejším. Takto jej vnímali nejen řadoví účastníci a organizátoři JH, shodné stanovisko odeznělo i v médiích. Sdílela jej i odborná veřejnost, která byla JH přítomna. Část této veřejnosti jej prohlásila za vůbec nejzdařilejší.

Navzdory mohutnému zvýšení počtu účastníků v předchozích ročnících, došlo i v roce 2003 k nárůstu, jednak seminaristů Klubu (nejen) mladých divadelníků a dalších vzdělávacích akcí, především však účinkujících v základním programu. Zvýšením přímých účastníků festivalu (účinkujících, seminaristů) na zhruba 220 se JH dostal na hranici svých stávajících možností ubytovacích, ale především z hlediska počtu míst v hledištích. 73. ročník JH tak dal impulz organizátorům k úvahám o změnách programového schématu a k hledání dalších zdrojů umožňujících pobyt většímu počtu zájemců o účast na festivalu.

V Klubu (nejen) mladých divadelníků pracovalo ve 13 tematických seminářích a dílnách 246 posluchačů, dalších 55 pak při dalších samostatně organizovaných vzdělávacích příležitostech (Rozborový seminář SČDO, Dílna Sergeje Fedotova aj.). Nechyběly Problémový club a Diskuzní klub. Aby mohl být tak velký zájem uspokojen, museli organizátoři nalézt řešení ve zdvojení některých seminářů či lektorském posílení, spolu s tím i v nalezení dalších učebních a ubytovacích prostor.

Vedle udělení Zlatých odznaků J.K. Tyla byla na půdě JH poprvé předána i Cena Ministerstva kultury ČR za zásluhy v oblasti neprofesionálního umění Mgr. Alexandru Gregarovi (první dvě – MUDr. Karlu Šefrnovi a Josefu Brůčkovi byly předány na Loutkářské Chrudimi v předchozích letech).




74. Jiráskův Hronov 5.–14. 8. 2004

Rok 2004 vnesl do přípravy a realizace JH několik podstatných změn. Poprvé se výběr inscenací hlavního programu realizoval dvoukolově prostřednictvím dvou jednání programové rady (ta druhá se oproti minulosti uskutečnila až po skončení všech celostátních přehlídek nominujících a doporučujících inscenace do hronovského programu). Jednání programových rad se uskutečnila podle nově stanovených pravidel propozicemi JH. První programovou radu tvořili především předsedové odborných porot celostátních druhových přehlídek, druhou pak především odborní pracovníci NIPOS-ARTAMA.
Novinkou bylo zavedení tzv. HronOff programu, který byl koncipován jako záměrně vybraná a do hlavního programu začleněná suma inscenací, které měly inspirativní či poznávací charakter, respektive byly prezentací výsledků práce hronovských divadelních dílen (inscenace dílny M. Hechta Přelet).
Po vzoru předchozího ročníku byly základní hrací prostory posíleny o hronovskou sokolovnu. Bylo tak umožněno hrát představení pro menší počet diváků třikrát oproti dosavadnímu modelu obligátních dvou představení. JH byl zlomový v celkovém zvýšení počtu inscenací, a to nejen o ty, které byla zařazeny do HronOff programu, ale i o další v programu doplňkovém, hrané převážně v parku A. Jiráska a také poprvé ve stanu pražského souboru Vosto5 umístěného ve dvoře ZŠ na náměstí ČSA. Návštěvníci tak měli možnost zhlédnout navíc 14 divadelních představení a vystoupení.
Rozšíření možností o nové hrací prostory ve výsledku přivodilo dosud nebývalou šíři a množství divadelních produkcí. Festivalový program tvořilo celkem 42 inscenací a vystoupení od 36 divadelních kolektivů v 73 představeních. Z toho v hlavním programu bylo uvedeno celkem 22 inscenací od 22 souborů v 49 představeních, dalších 6 inscenací od 6 souborů v 9 představeních obnášel HronOff program.
Hlavní program byl sestaven z 9 inscenací činoherního (hereckého) divadla, 7 inscenací, které se druhově dají počítat k činoherním, ale měly výrazné rysy tzv. autorského divadla nebo šlo o původní hry či dramatizace členů souborů, 2 inscenace loutkářských souborů, 2 poezie, 1 divadla pro děti (oscilující na pomezí činoherního a loutkového divadla se zpěvy), 1 pohybového divadla. V HronOff programu byly uvedeny 1 inscenace činoherního (hereckého) divadla, 3 loutkového divadla, 1 pantomimy, 1 čínské opery.
Inscenace a vystoupení, uvedené v základním programu 74. JH, vycházely v 10 případech z textů dramatických autorů (3x českých, po jednom řeckém, ruském, švédském, anglickém, francouzském, americkém a rakouském), z toho šlo ve 3 případech spíše o inspiraci předlohou a o razantní autorské zpracování režisérem inscenace (Othello, Antigona /L´amourt/, Vánoce u Ivanovových), v 5 případech vycházely z prozaické či básnické literární předlohy a 6 inscenací vzniklo na základě původní autorské tvorby členů souborů. Polovina představení byla komediálního typu, avšak většina z nich se zabývala závažnými tématy. V základním programu 74. JH byly stejně jako v předchozím ročníku uplatněny větší měrou inscenace činoherních souborů. Příčinou toho byla opět skutečnost, že se v některých oblastech divadla příliš neurodilo (dětské divadlo, divadlo poezie, pohybové divadlo a pantomima) a také to, že soubory nominované z některých národních přehlídek pozvání na JH neakceptovaly. Týkalo se to opakovaně především loutkářů.
Na výsluní diváckého i odborného zájmu se ocitly soubory Divadlo De Facto Mimo s původní hrou Modrej drahokamen anóbrž Zelená Gizela a mrkvajzníci určenou dětskému publiku, DS Čtyřlístek z Frýdku-Místku s původní autorskou hrou Impérium vrací uhlo, Divadlo Vosto5 Praha s původní autorskou hrou Snieżka, Rádobydivadlo Klapý s jevištní adaptací Bergmanova filmového scénáře Podzimní sonáta, uvedenou pod názvem Taková podivná kombinace citů a slovenský soubor Potoň Levice s inscenací Antigona (L´amourt).

Vedle zmnožení festivalových představení zaznamenal zvýšení počtu frekventantů i Klub (nejen) mlaých divadelníků. Do 12 tematických seminářů a dílen se zapojilo 260 zájemců. Dalších 65 účastníků festivalu navštěvovalo Rozborový seminář, Dílnu Sergeje Fedotova (tentokrát vedenou jeho žáky) a Dílnu V.K. Klicpera a jeho dílo. V novodobé historii JH se jeho 74. ročník zapsal svými 325 seminaristy jako rekordní.
Nebyl realizován Diskuzní klub, namísto toho byl dosavadní Problémový club pozměněn na Kritický klub (K2). Byl koncipován jako vzdělávací fórum hybridního formátu, v jehož první části měla vymezený prostor kritická hodnocení inscenací, o něž se měla opírat část druhá – nadstavbová, poznávací, přesahující kritická hodnocení. Tento záměr se podařilo naplnit pouze částečně, a to tak, že byla na škodu upozaděna zamýšlená nadstavbová část. Návštěvy měl K2 rekordní – průměrná účast byla 95, maximální 140 posluchačů.

Významnou akcí společenského charakteru bylo udělení Ceny Ministerstva kultury v oblasti neprofesionálních divadelních a slovesných oborů za zásluhy a činnost v oblasti amatérského divadla prof. PhDr. Janu Císařovi, CSc. Akt se uskutečnil před odpoledním představením v den oficiálního zahájení JH na jevišti Jiráskova divadla. Cenu MK předal osobně ministr kultury Pavel Dostál. Byla to mj. poslední účast P. Dostála na JH, neboť třináct dní před zahájením dalšího ročníku podlehl zákeřné nemoci.
Po mnoha letech se podařilo zajistit elevaci hlediště v sále Josefa Čapka, což přispělo k dobré viditelnosti ze všech míst hlediště. K největším pozitivům 74. JH náleželo otevření přehlídky inscenacím a produkcím nad rámec základního programu a nepochybně jeho rozsáhlá a kvalitní vzdělávací část. Ruku v ruce s tím vyvstala potřeba neodvratného řešení absence komorních hracích prostor.
Nově byla zavedena funkce samostatných recenzentů inscenací hlavního programu (Mgr. Karol Horváth a Mgr. Jana Paterová, kterou během přehlídky vystřídala Mgr. Radmila Hrdinová). Recenze zveřejňované ve Zpravodaji JH tak přestaly být výlučně zátěžovou povinností lektorů K2 (PC) a tematických seminářů. Počínaje 74. JH se pro ně rozsah recenzní činnosti dostal do přiměřených mezí.
Hlavním pořadatelem v místě konání festivalu se namísto o. s. Kruh Hronov stalo nově zřízené Kulturní a informační středisko Hronov v čele s ředitelkou Marcelou Kollertovou.



75. Jiráskův Hronov 4.–13. 8. 2005

75. ročník hronovského festivalu se stal výjimečným především nemalým počtem výlučných inscenací, které poukazovaly na podstatu a smysl amatérské divadelní tvorby, na schopnost vyjadřovat se prostředky divadla k přítomnosti, ale také na výsostnou schopnost navazovat komunikaci, ať již s diváky dospělými či dětskými. Objevily se mezi nimi inscenace vpravdě špičkové, které se s odstupem let – od boleradického uvedení Roku na vsi – zapsaly nesmazatelně k tomu nejlepšímu, co na půdě amatérského divadla kdy vzniklo. Předně to byla inscenace hry Martina Františáka a kolektivu divadelního souboru Jana Honsy z Karolinky Doma, hra zakotvená v mateřštině, v prostředí valašské obce, v její současné konkrétní realitě, ve vztazích a v osudech jejích obyvatel. Toto důsledné zakotvení v mateřštině ve všech jejích účelně volených podobách umožnilo vytvořit drama přerůstající do metafory, čímž inscenace nabyla dimenze dramatického básnictví. Nebylo náhodou, že se Františákovo a Karolinské Doma umístilo v anketě Divadelních novin (2006) na 6. místě mezi profesionálními inscenacemi a že je do svého repertoáru převzalo pražské Národní divadlo (premiéra 21. 7. 2007), což je, nejen z hlediska historického, jev naprosto mimořádný.
Hronovský program zaznamenal další vrchol v klauniádě Christiana Seyra a Divadla Perpetuum mobile Bruneck z italských Jižních Tyrol nazvané Veliká stolice (Stuhl – Gang). K těmto dvěma nepochybným vrcholům programu 75. JH se přiřadily svými inscenacemi další soubory: Poslední mravenec ZUŠ Žamberk – Johana Vaňousová se svým představením Vojna s Turkem, Loutkové divadlo Střípek Plzeň s inscenací Ivany Faitlové podle Jamese Thurbera Třináctery hodiny, V.A.D. Kladno s vlastí dramatizací Vančurova Rozmarného léta, Divadlo kámen z Prahy s původní hrou Patra Macháčka Mlejnek, Bílé divadlo Ostrava s kolektivní akcí nazvanou Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu, dDDD ZUŠ Děčín s jevištní loutkově-hudební adaptací arménské pohádky O líné a lakomém, Ty-já-tr Praha s inscenací Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic, Malé divadlo kjógenu s japonskými fraškami Mnich, kostra a její obal / Zloděj tomelů / Papouškování a Tyl Rakovník s hrou Jiřího Kroce podle Marka Twaina Princ a chuďas.
V hlavním programu bylo uvedeno 21 inscenací od 21 souborů v 52 představeních. Z toho z hlediska druhového 7 inscenací činoherního (hereckého) divadla, 4 loutkového divadla, po jedné inscenaci divadla poezie, hudebního divadla pro děti, pantomimy, klauniády a kabaretu. Z hlediska dramaturgického 7 vlastních dramatizací literárních předloh, 7 původních autorských her či scénářů, 4 hry ze světové klasiky, jejichž inscenace prokazovaly značný autorský podíl inscenátorů, po jedné hře z české klasiky, české současné dramatiky a současné ruské dramatiky.
HronOff program obsahoval z hlediska druhového: 3 inscenace činoherního (hereckého) divadla; 2 produkce pouličního divadla; 1 inscenaci vycházející z loutkářských principů. Z hlediska dramaturgického pak 3 původní autorské hry či scénáře; 2 hry světové klasiky; 1 hru současné rakouské autorky.
Festivalový program byl stejně obsáhlý jako v předchozím ročníku. Celkem se v hlavním a HronOff programu prezentovalo 40 inscenací a vystoupení od 35 divadelních kolektivů v 87 představeních.
JH 2005 lze označit za zlomový z hlediska programového schématu. Přispělo k tomu zřízení improvizovaného komorního hracího prostoru v ZUŠ. Inscenace se odvisle od různého počtu míst v hledištích hrály dvakrát, třikrát a některé šestkrát. Došlo k řetězení představení v hracích dnech. Tento programový model byl poté uplatňován i v dalších ročnících JH.

V Klubu (nejen) mladých divadelníků pracovalo ve 13 tematických seminářích a dílnách 241 frekventantů. Dalších 35 navštěvovalo Rozborový seminář SČDO a Dílnu Sergeje Fedotova. Byl opětovně organizován Problémový club (PC). Po experimentu s hybridním Kritickým klubem (K2) v roce předchozím byl PC vymezen jako nadstavbová vzdělávací instituce JH, jakási jeho „vysoká škola“, mající především poznávací a inspirativní charakter. Byl realizován formou rozpravy – disputace pětičlenného lektorského týmu, složeného z předních odborníků, do níž mohli vstupovat účastníci z pléna. Odrazovým můstkem k rozpravě byly inscenace uvedené v hlavním a HronOff programu. Svou návštěvností se PC vyrovnal předchozí rekordní účasti v K2.
Vzdělávací část byla obohacena o přednášku PhDr. Ivany Ryčlové, Ph.D. Současné ruské divadlo a dramatika. Asi padesátičlenné auditorium se mělo možnost seznámit s novými tvůrčími osobnostmi ruského divadla, především s režiséry a jejich významnými inscenacemi, se současnou ruskou dramatikou a s činností alternativních divadelních scén.
Zvláštností 75. JH bylo soustředění posluchačů semináře R (jako režie – herectví – dramaturgie), který se uskutečnil při 74. JH. Účastníci semináře byli natolik nadšeni jeho průběhem a zaujati probíranou látkou, že si založili občanské sdružení (DRH) a na vlastní náklady po dobu celého roku připravovali inscenaci Gogolovy Ženitby, kterou uvedli na 75. JH v tzv. HronOff programu. Soustředění se uskutečnilo v týdnu před zahájením 75. JH (30. 7.–4. 8.) za účelem zkoušek inscenace v hronovském hracím prostoru.

Slavnostně byla předána Cena MK ČR Vlastimilu Ondráčkovi.
Přehlídkové dění mapoval, jako každoročně, Zpravodaj JH. Jeho devět čísel připravovala redakce v novém složení. Vedoucí redaktorkou byla Zuzana Vojtíšková, jejími členy Michal Drtina, Mgr. Jakub Hulák, Vladimír Hulec, Lenka Novotná, Mgr. Jana Soprová, výtvarník Rostislav Pospíšil a fotograf Ivo Mičkal. Zpravodaj měl velice dobrou úroveň. Lze jej označit za jeden z nejzdařilejších, jaký kdy JH měl, ne-li za nejlepší vůbec.



76. Jiráskův Hronov 10.–19. 8. 2006

Divadelní sezona 2005/2006 nepřinesla tak početný záběr výjimečných, natož špičkových inscenací jako ta předešlá. V hlavním programu po dlouhé době chyběla představení loutkového divadla, dětských divadelních kolektivů a divadla hraného pro děti. Tato absence byla vyvážena inscenacemi v HronOff a doplňkovém programu. Velice výrazný posun nastal v jednoznačné a dosud nebývalé převaze původních her a vlastních dramatizací literárních předloh, jejichž autory byly členové souborů.
Zhruba čtvrtina hronovského hlavního a HronOff programu vykazovala výjimečné kvality a prokázala i z hlediska kontextu přesahujícího jednu divadelní sezonu vysokou úroveň divadelní invence a tvořivosti českého amatérského divadla. Mezi prvními je třeba jmenovat Divadlo Kámen Praha a jeho inscenaci Marmeláda, Divadlo De Facto Mimo Jihlava a inscenaci Groteska. K těmto dvěma se přiřadil i slovenský host DS Partizánske s dramatizací Charmsových povídek Spomienky budúceho starca.
V hlavním programu bylo uvedeno 20 inscenací od 20 souborů v 48 představeních. z toho z hlediska druhového 14 inscenací činoherního (hereckého) divadla; 3 inscenace kabaretního typu; 2 inscenace pohybového divadla; 1 produkce divadla improvizace. Z hlediska dramaturgického pak 3 vlastní dramatizace literárních předloh; 12 původních autorských her či scénářů; 2 hry ze světové klasiky; 3 hry ze současné americké a francouzské dramatiky.
V HronOff programu bylo uvedeno 6 inscenací od 6 souborů ve 22 představeních. Z toho z hlediska druhového 2 inscenace činoherního (hereckého) divadla, 2 vycházející z loutkářských principů, 1 inscenace poetického divadla s významnou hudební a taneční složkou, 1 rekonstrukce hry commedie dell´arte. Z hlediska dramaturgického se jednalo o 2 původní autorské hry či scénáře, 1 dramatizaci moravských lidových balad, 2 hry světové klasiky a 1 hru současné rakouské dramatiky.
Festivalový program ve svém celku byl ještě obsáhlejší než v minulém ročníku. V hlavním, HroOff a doplňkovém programu bylo uvedeno celkem 45 inscenací a vystoupení od 36 divadelních kolektivů v 89 představeních.

V Klubu (nejen) mladých divadelníků bylo realizováno 14 tematických seminářů a dílen. Zájem seminaristů opětovně vzrostl, a to takovou měrou, že nemohli být z kapacitních důvodů všichni přijati. Počet seminaristů K(n)MD se vyšplhal na 271. Tradičně byly realizovány Problémový club a Rozborový seminář SČDO.




77. Jiráskův Hronov 2.–11. 8. 2007

Výběr inscenací 77. JH byl nově vymezen propozicemi a organizačním řádem tak, aby byly vytvořeny optimální podmínky pro utváření programové skladby festivalu. Šlo především o omezení nominací z klíčových celostátních druhových přehlídek na jednu, neurčování pořadí doporučovaných inscenací, zachování statutu nominace pro soubory z Loutkářské Chrudimi i pro následný ročník JH, možnost zařazení výjimečné inscenace přinášející inspiraci, a to bez ohledu na statut souboru, svěření doplňkového (HronOff) programu plně do pravomoci KIS Hronov. Nově byla také ustavena funkce programového ředitele JH (PhDr. Milan Strotzer), vymezeny jeho povinnosti a kompetence.
Aby bylo možné realizovat hlavní program v daném rozsahu, bylo zapotřebí získat další hrací prostor. To se díky KIS Hronov a jeho ředitelce Marcele Kollertové podařilo. K stávajícím hracím prostorům přibyl sál někdejšího hotelu Slavie, který jeho současný majitel v období od posledního JH částečně adaptoval na prodejní prostory. Protože nastal další příliv seminaristů, bylo nutné zmnožit počet představení v prostorách s omezeným počtem diváků oproti Jiráskovu divadlu a sálu Josefa Čapka s plným obsazením (při hraní na kukátku). Takže se některé inscenace hrály dvakrát, některé třikrát, některé čtyřikrát, některé šestkrát a jedna dokonce dvanáctkrát. Proto přibyla další základní divácká řada. Možnost zhlédnout všechna představení byla zajištěna prostupnými diváckými řadami vstupenek A, B a C, přičemž každá z nich měla čtyři mutace (A1, A1 , A2, A2 atd.). Programové schéma (zmnožení představení v hracích prostorách s menší kapacitou, řetězení vystoupení v hracích dnech etc.), které bylo uplatněno v minulých dvou ročnících festivalu, se na 77. JH stalo nezbytností.

Inscenační výsledky, které na 77. JH soubory předvedly, byly vesměs na velice dobré úrovni, byť se neobjevila špičková inscenace srovnatelná s těmi, které přinesl např. 75. ročník JH (Doma, Stuhl – Gang). Nicméně nejméně třetina inscenací hronovského hlavního programu vykazovala výjimečné kvality a prokázala i z hlediska kontextu přesahujícího jednu divadelní sezonu vysokou úroveň divadelní invence a tvořivosti. Mezi prvními je třeba jmenovat soubor V.A.D. Kladno a jeho Tajemný VAD v Karpatech, soubor Tragaču, tragaču ZUŠ V. Ambrose z Prostějova s inscenací lidové poezie Tragaču, tragaču, Rádobydivadlo Klapý s inscenací Shafferovy hry Equus, Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary s inscenací Čerokí, soubor Antonín D.S. Praha s původní hrou Dítě!, pražský soubor Krvik totr s kabaretem Produkt, soubor Disk z Trnavy a jeho inscenaci Geniální epocha podle Schulze, Divadlo (bez záruky) Praha s inscenací Titanic orchestra a Malou scénu Zlín se Schwabovým Lidumorem.
Výrazný posun k nebývalé převaze původních her a vlastních dramatizací literárních předloh, jejichž autory byli členové souborů, který se naplno projevil v předchozím ročníku festivalu, byl charakteristický i pro 77. JH.
V hlavním programu bylo uvedeno 26 inscenací od 25 souborů v 80 představeních. Z toho z hlediska druhového 12 inscenací činoherního (hereckého) divadla, 4 loutkového divadla, 4 tzv. divadla poezie, 2 inscenace kabaretního typu, 2 činoherního divadla pro děti, 1 pohybového divadla, 1 produkce divadla improvizace. Z hlediska dramaturgického: 10 vlastních dramatizací literárních předloh, z toho 2 čerpající z poezie, 9 původních autorských her či scénářů, 2 hry ze současné anglické dramatiky, 1 ze současné české dramatiky, po jedné hře ze současné rakouské, bulharské a americké dramatiky, 1 hra (hauptakce) barokní dramatiky. Z hlediska podílu komediálních a vážných žánrů byla dramaturgie hlavního programu v rovnováze.
Celkově bylo v hlavním a tzv. doprovodném programu uvedeno 47 inscenací a produkcí od 45 divadelních kolektivů ve 114 představeních. Byly to nejvyšší počty, jakých kdy bylo v zatímní historii JH dosaženo. Překonány však byly hned ročníkem následujícím.
Mohutného rozsahu nabyl i doprovodný program.Vystoupilo v něm více jak 30 hudebních aj. kolektivů.

Také Klub nejen mladých divadelníků zaznamenal rekordní počty zájemců. Do 15 tematických seminářů a dílen (16. možnost skýtala zúčastnit se coby kmenový posluchač PC) se přihlásilo 430 osob. Kapacitní možnosti nedovolily tak velkému množství divadelníků vyhovět. Ve finále bylo zapojeno v práci Klubu (nejen) mladých divadelníků 306 seminaristů v 15 tematických seminářích a dílnách. Největší zájem byl o seminář K (jako Komunikace) Daniely Fischerové. Hlásilo se do něj na preferenčním místě nejméně 64 seminaristů (poslední došlé přihlášky již nebyly evidovány), což je tak na tři samostatné semináře.
Nejpočetnější věkovou skupinou K(n)MD byly seminaristé ve věku od 17 do 25 let (asi 62 %), 18, 6 % tvořili posluchači od 26 do 35 let, 13,6 % byli starší 36 let, a to takřka v celém spektru let narození až po ročník 1941. Rozpětí mezi nejmladším a nejstarším seminaristou bylo 51 let. Poměr mužů a žen byl obligátní 1:2. Vůbec poprvé se do K(n)MD přihlásilo 43 % účastníků, opakovaně 57 %. K pravidelným návštěvám PC se navíc hlásilo 38 % seminaristů.
Příležitostí pro všechny účastníky JH nad rámec základních seminářů a dílen byl obnovený diskuzní klub, umožňující spontánní výměnu názorů na představení. Konal se od soboty 4. 8. do pátku 10. 8. včetně, vždy v nočních hodinách po skončení představení hlavního programu. Organizační a odborné zázemí v diskuzním klubu zajišťovali chvályhodně MgA. Jan Šotkovský, dramaturg Městského divadla v Brně, a Jitka Páleníková, studentka bohemistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Navzdory pozdním hodinám se obnovení diskuzního klubu ukázalo jako žádoucí a přínosné. Průměrně se jej zúčastňovalo po sedm dnů 40 zájemců. Ve středu 8. 8. byla zaznamenána rekordní návštěva 75 osob.
Problémový club se uskutečnil v intencích minulého ročníku jako nadstavbová vzdělávací instituce JH mající výrazný poznávací a inspirativní charakter. Průměrně jej navštěvovalo 63 posluchačů. Nechyběla možnost zúčastňovat se Rozborového semináře SČDO, kterou využívalo v průměru 20 návštěvníků JH.

Na půdě JH se uskutečnila schůzka zástupců Divadelního ústavu, NIPOS Praha a občanských sdružení sdružených v Matici českých divadelníků, věnujících se amatérskému divadlu s celostátní působností.



78. Jiráskův Hronov 31. 7.–9. 8. 2008


Postupná proměna programové skladby od převahy her dramatických autorů k vlastní autorské tvorbě se projevila na 78. JH nejrazantněji. V hlavním programu totiž ubylo (byť vlastních) dramatizací a počet původních autorských počinů jednoznačně převážil.
Programovou skladbu charakterizovala především různorodost, ale ruku v ruce s ní zřetelné směřování k hledání a nalézání smysluplných cest amatérského divadla, a to takových, které jsou dány jeho podstatou a s ní spojenou výlučností. Jen stěží by bylo tentokrát možné určovat objektivizující žebříček kvality a přínosnosti jednotlivých inscenací. Patrně by se posuzovatelé shodli na tom, že na nejvyšší příčku dosahovala inscenace hry Jeana Cocteaua Dvojhlavý orel Divadla bez střechy z Vyškova. Z různých zorných úhlů pohledu by však na stejnou či těsnou příčku museli přiřadit celou plejádu dalších inscenací JH 2008 a jen málokterá z nich by se ocitla o nějaké to patro níže. Mezi nejkvalitnějšími a nejpřínosnějšími je třeba jmenovat inscenace Hotel Beránek plzeňského loutkářského souboru Střípek, Žáby pražského souboru Kámen, Hugo Teatra Hugo ze Semil, Asteroid Bejček královéhradeckého souboru Samohana, Fucking generation souboru VĚK z Plzně, Ach, ta něha našich dam stochovského souboru Luna, Kino DS TJ Sokol z Lázní Toušeň. V těchto souvislostech nelze pominout inscenace zahraniční, zvláště nastudování Mittererovy hry Můj netvor divadly z Abtenau a Holzhausenu z Rakouska a Zlatíčka (Oud Zweet; Starý pot) holandského souboru KROV z Bredy. Výčet však stále zdaleka není úplný, cennými příspěvky do programu JH, respektive do diskuze o současném hledání smyslu amatérské divadelní činnosti, byly i další inscenace (viz soupis repertoáru 78. JH).
V hlavním programu bylo uvedeno 24 inscenací od 24 souborů ve 101 představeních. Z toho z hlediska druhového 12 inscenací činoherního (hereckého) divadla 4 loutkového divadla, 3 tzv. divadla poezie, 1 činoherního divadla pro děti, 2 pohybového divadla, 2 tanečního divadla, 2 produkce experimentujícího divadla. Z hlediska dramaturgického: 14 původních autorských her či scénářů, z toho 1 původní hra vycházející z barokní dramatiky, 7 vlastních dramatizací literárních předloh, 2 hry ze současné světové dramatiky (rakouské a francouzské), 3 z odkazu světové klasické dramatiky (francouzské, norské a německé). Z hlediska podílu komediálních a vážných žánrů převažovaly v dramaturgii hlavního programu inscenace se závažnou tematikou. Byly jich plné čtyři pětiny.
Divadelní představení hlavního programu doplnila další v rozsáhlém doprovodném programu, do nějž lze započíst i představení seminářů a dílen Klubu (nejen) mladých divadelníků, kterých se oproti obyčeji uskutečnilo značné množství (12). Opakovaně byly v programu zúročeny výsledky práce posluchačů hronovských seminářů. Tentokrát v předvečer zahájení JH uvedli posluchači Kurzu praktické režie NIPOS-ARTAMA Praha 2003–2007 své absolventské představení hry Arthura Schnitzlera: U zeleného papouška.
Celkem hronovský festival obnášel 50 divadelních inscenací a produkcí od 47 divadelních kolektivů v 135 představeních. Vedle toho měli návštěvníci festivalu možnost navštívit na 30 hudebních produkcí a zhlédnout 6 výstav, mezi nimi např. expozici k 100. výročí narození hronovského rodáka Egona Hostovského. Součástí doprovodného programu bylo slavnostní setkání divadelníků u příležitosti 40. výročí vzniku SČDO. Tímto rozsahem programu se stal 78. JH ročníkem rekordním v celé historii festivalu.

Klub (nejen) mladých divadelníků byl realizován v 15 tematických seminářích a dílnách, šestnáctou volbu představovala možnost být kmenovým posluchačem Problémového clubu (PC). Do K(n)MD se zapojilo 278 seminaristů, což byla třetí nejvyšší účast za dobu jeho existence. Největší zájem byl o semináře D (jako Dramatická situace) Milana Schejbala, K (jako Komunikace) Daniely Fischerové a TaP (jako Tanec a Pohyb) Henka Smitse z Holandska.
Vedle PC nabízely v průběhu celého festivalu možnosti poznání a tříbení názorů Rozborový seminář SČDO a Diskuzní klub.

Na půdě 78. JH se uskutečnilo několik jednání: schůzka zástupců divadelních organizací sdružených v Matici českých divadelníků, schůzka Koordinační rady amatérského divadla a jako každoročně zasedání Českého střediska AITA/IATA. Svůj křest zde měly nové internetové stránky festivalu. V den oficiálního zahájení festivalu byla udělena Cena MK ČR za celoživotní přínos k rozvoji amatérského divadla Rudolfu Felzmannovi.




79. Jiráskův Hronov 30. 7.–8. 8. 2009

Proměna programové skladby od převahy her dramatických autorů k vlastní autorské tvorbě se projevila shodně s předchozím ročníkem i na 79. JH nejrazantněji za celou dobu konání hronovské přehlídky. V hlavním programu se objevily ve 23 případech z 30 původní autorské počiny a vlastní dramatizace literárních předloh. Ruku v ruce s touto proměnou se mohli návštěvníci JH těšit ze zajímavého barvitého divadelního programu a z vesměs velice kvalitních inscenací.
Stejně jako v ročníku předešlém by bylo jen stěží možné určovat objektivizující žebříček kvality a přínosu uvedených inscenací. Patrně by se posuzovatelé shodli na tom, že na nejvyšší příčku diváckého zájmu dosahovala inscenace hry bří Mrštíků Maryša. Mezi nejkvalitnějšími a nejpřínosnějšími je třeba současně jmenovat inscenace Já, Holden Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy z Karlových Varů, Ve dvě na hruškách II souboru Někdo ZUŠ F.A. Šporka Jaroměř, Za každým rohem jeskyňka turnovských Čmukařů, Svou vlastní ženou Divadla SoLiTEAter Praha, Pan Polštář Buranteatru Brno, Andromache Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu. V těchto souvislostech nelze pominout inscenace zahraniční, zvláště inscenace Kouzelná jablka ruského Divadla Alexandera Gondarčuka z Omsku či Zpráva pro jednu akademii belgického univerzitního souboru z Liège. Výčet však stále zdaleka není úplný, cennými příspěvky do programu JH, respektive do diskuze o současném hledání smyslu amatérské divadelní činnosti, byly inscenace Včera se mi zdálo souboru Třetí věk při MěK v Lounech, Diskrétní den kolektivu LÁHOR/Soundsystem, Zvěstování Bohunce pražského Divadla Kámen, Měla babka čtyři jabka libického Vojanu, dále inscenace obou slovenských souborů, dětských divadelních kolektivů, vystoupení scénického tance a další.
V hlavním programu bylo uvedeno 30 inscenací od 30 souborů ve 24 programových blocích uvedených v 74 představeních. Z toho z hlediska druhového 10 inscenací činoherního (hereckého) divadla (1 studentského souboru a 2 hrané dětmi), 5 loutkového divadla, 4 produkce experimentujícího divadla, 3 inscenace tanečního divadla, 2 hudebního divadla, 2 tzv. divadla poezie, 2 pantomimy, 1 činoherního divadla pro děti, 1 divadla jednoho herce. Z hlediska dramaturgického: 13 původních autorských her či scénářů, z toho 1 původní hra vycházející z barokní dramatiky; 10 vlastních dramatizací literárních předloh; 5 her ze současné světové dramatiky (ruské, USA, britské od autora irského původu, argentinské a francouzské); 1 z odkazu české klasické dramatiky; 1 současná česká hra. Z hlediska podílu komediálních a vážných žánrů převažovaly v dramaturgii hlavního programu inscenace se závažnou tematikou. Byly jich plné dvě třetiny.
I v roce 2009 byl realizován nemalý počet divadelních představení v rámci doprovodného programu. Celkem bylo na 79. JH uvedeno 53 inscenací a produkcí od 53 divadelních kolektivů v 101 přestaveních. Divadelní dimenzi měl i program nedělního Vavřineckého dne s hosty Uršulou Kurkovou a manžely Zímovými, stejně jako představení orientálních tanců Afrah. Mezi divadelní produkce této části lze započíst i předváděčky sedmi hronovských dílen a seminářů. Nutno poznamenat, že např. vystoupení účastníků dílen vedených Kubáncem Guillermem Hortou Betancourtem a Michalem Hechtem předčilo takříkajíc o několik délek vybrané zástupce scénického tance a pantomimy v hlavním programu. Vedle těchto divadelních představení měli účastníci festivalu možnost navštívit 30 hudebních produkcí.

Klub (nejen) mladých divadelníků, vzdělávací instituce JH, po léta účinně rozmnožující řady poučených divadelníků-juniorů, byl i tentokráte otevřen všem bez ohledu na věk. Setrvale značný zájem o vzdělávací část JH ani v roce 2009 neutuchl. Do 15 různých tematických seminářů a jako kmenoví posluchači tzv. Problémového clubu, diskuzního klubu a Rozborového semináře Klubu režisérů SČDO se hlásilo přes 350 zájemců. Šestina z nich svou účast z různých příčin odvolala. Ve finále jsme v Hronově přijali 291 seminaristů, z toho 9 kmenových frekventantů rozborového semináře. Za stávajících podmínek a současném programovém modelu festivalu to byl téměř strop možností z hlediska ubytovacích kapacit, prostor pro práci seminářů a dílen, zejména však z hlediska míst v hledištích.
Největší zájem byl o semináře RA (jako Recovered Alchemy) kubánského lektora Guillerma Horty Betancourta, K (jako Komunikace) Daniely Fischerové, O (jako Odjindud) lektorky Feng-yün Song čínského původu, TIP (jako Theatre for Young People) Michala Hechta, J (jako Jevištní řeč) Reginy Szymikové a Ž (jako Žonglování) Adély Kratochvílové.
Nejpočetněji byly v KnMD zastoupeny ročníky 1993–1986, tj. šestnáct až třiadvacetiletí. Byli jich plné dvě třetiny. Statisticky zanedbatelný byl počet mladších účastníků, takže lze konstatovat, že plnou třetinu tvořili posluchači starší 23 let. Zajímavé je, že až na tři výjimky byly zastoupeny všechny ročníky v nepřetržité řadě od roku narození 1985 až po ročník 1948, tj. od čtyřiadvacetiletých až po jednašedesátileté. S odstupem pak byl pouze nejstarší účastník KnMD, a sice šestasedmdesátiletý, narozený v r. 1933. Rozpětí mezi nejmladším a nejstarším frekventantem bylo 62 let.
Organizátoři vzdělávací části JH zaznamenali dříve neobvyklý jev – stále hojněji se seminářů K(n)MD účastní posluchači uměleckých škol divadelního či jiného uměleckého zaměření.

Přínosnou novinkou bylo zřízení nového komorního hracího prostoru v tělocvičně ZŠ na náměstí. Naproti tomu chyběl hrací prostor v sále bývalého hotelu Slavie a musel být nahrazen improvizovanou scénou v hronovské sokolovně.
79. JH zahájil spolu se starostkou Hronova Hanou Nedvědovou ministr kultury profesor Václav Riedelbauch. Zakončen byl, jako po dlouhou řadu let obvykle, velkolepým závěrečným ohňostrojem.

Související Přehlídky

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':