Databáze českého amatérského divadla

Texty: DEJL, Jaroslav, Mgr.: 45. třebíčské loutkářské jaro - pátek 25. – neděle 27. 3. 2011.

45. třebíčské loutkářské jaro - pátek 25. – neděle 27. 3. 2011

Tradiční přehlídka loutkářských souborů nabrala druhý dech. Devět soutěžních ( nakonec jen osm, protože soubor z Holešova se na poslední chvíli pro nemoc v souboru omluvil ) a jedno úvodní nesoutěžní vytvořilo ve třech dubnových dnech v Třebíči nádhernou kytici představení pro děti. Téměř všechna představení byla vyprodána, organizace Městského kulturního střediska bezchybně fungovala, souboru měly dostatek času na přípravu představení. K zhlédnutí byla i výstava v předsálí o historii přehlídky, souboru Zdravíčko Třebíč a jeho principálu Miloši Blahovi. Nejvíce děti zaujaly vystavené loutky z dílny Áji Novosadové. Nádherný byl sobotní neformální společenský večer, kdy se pělo až hory zelenaly a teklo moravské víno proudem. Prostě pohoda. Nutno předem podotknou, že přehlídka byla žánrově i stylově velmi zajímavá, její celková úroveň poměrně vysoká.

Pátek 25. 3. 2011
Skupina 3a1 Zdravíčko Třebíč
Miloš Blaha: Červená Karkulka
Jaroslav Dejl: Malý Tygr
Úvodní nesoutěžní představení třebíčského souboru věnované památce dvou osobností třebíčských loutkářských jar, které nás opustily vloni na podzim. Byli to principál Zdravíčka Třebíč a zakladatel přehlídky MUDr. Miloš Blaha a dlouholetý porotce přehlídky brněnský nestor českého loutkářství pan Mirko Matoušek. Červená Karkulka je nejdéle reprízovanou inscenací souboru 3 1 (premiéra byla 25. února 1983, počet repríz je vysoko přes stovku) a nové nastudování Malého tygra připomnělo nejúspěšnější inscenaci Zdravíčka sedmdesátých let.

Sobota 26. 3. 2011
Soubor Bedruňka – Selesiánské středisko mládeže Brno
Ursula Lietz - Kašpárek a hradní strašidlo
překlad Daniela Burdová
režie Ladislav Mika
scénografie Milan Suchánek
loutky Antonín Maloň
použité loutky maňásky.
První soutěžní představení přehlídky dlouholetého účastníka z Brna. Hra z ranku maňáskové rakvičkárny. Hráno na jednoduchém paravanu. Bohužel mnohdy dotvářeného zbytečně a nefunkčně popisnou dekorací ( les, skála ). Místy se objevila ona poetika rakvičkárny ve vodění maňásků, většinou ale šlo o pouhé odstání loutky. Nešťastná byla i barevnost kašpárka – nevíme proč žluto modrý. Text je mnohomluvný, chtělo to více škrtat, či zcela nově tvořit. Zápletka je o tom, že loupežníkovi je už malý brloh a v zámku mají dost místa, tak jej chce uloupit. Nedá se pochopitelně odnést, tak chce vypudit krále a princeznu strašením. Kašpárek králi a princezně pomůže. Ale to vše se dozvídáme až ke konci. Větší část se mluví, chodí na zmrzlinu atd. Škoda – soubor sympatický, s velkým nasazením. Výsledek zůstal zatím na polovině cesty.

Divadelní a loutkářský soubor Blučina
Jiří Oudes - Byla jedna ves a v ní chytrý pes
Dáda Weissová, Jarda Ipser - O ptáku vzácném...
Režie a scénografie Hana Kratochvílová
Loutky Jitka Klimešová a Hana Kratochvílová
použité loutky plošné a marionety.
Opět tradiční účastník přehlídky. Neúnavná a duchem neuvěřitelně mladá Hana Kratochvílová přivedla dva soubory mladých loutkářů. V první Oudesově pohádce o dopravní výchově zvířátek, kdy hloupá a nafoukaná husa po zásluze doplatí na svůj nezajem Hana účí děti jevištním základům – souhře, vzájemné komunikaci, nadsázce. Každé i to nejmenší dítě má svůj jasný úkol, který se zájmem a nadšením plní. Důležitá je i role vypravěčky, nejstarší dívky. Organizuje a hlídá rytmus. Hraje se s plošnými loutkami, před na jednobarevném paravanu. Je to milé, má to spád a nevadí ani ona didaktičnost textu. Nádherně je ztvárněn i tragický moment smrti hloupé husy – představitelka jednoduchým gestem otočí loutku hlavou dolů a sama svoji hlavu skloní. Proč ne. Dopravní výchova je součástí vzdělávání dětí v mateřských školách a na nižším stupni základky. A co je lepšího, než když to děti hrají dětem.
V druhé pohádce si tři dívky či slečny zkusily na malém téměř bytovém divadle s loutečkami na drátě odehrát představení v rychlém rytmu a nadsázce. Každá vodí a mluví několik figur. Je jasné , že vše není ještě dokonalé, ale je radost se na holky koukat, jak je to baví.
Cena Haně Kratochvílové za výchovu mladé loutkářské generace.

Divadlo Povidlo Otrokovice
Bohumil Schweigstill - Kašpárek a doktor Honza
režie Robert Bazika
loutky vyrobilo divadlo
použité loutky ploché loutky voděné v ruce ze dřeva a kovu.
No tak tady to bylo o velkém zklamání. Parta sympatických lidí, ale výsledek práce je velký zmatek a nedorozumění. Začíná to nekvalitním a mnohomluvným textem, pokračuje přes zmatenou scénografii – zbytečně popisnou a mohutnou, přes zmatek při tvorbě loutek ( sice sympatické použití běžných věcí – máma má ruce z měchačky a tak paradoxně nakonec míchá polévku rukou, atd. ), loutky nakonec neumožňují ani pořádnou animaci, přes snahu o repování a končí to nechutným kašpárkovým a Honzovým počuráním dětí. Vše co se odehrálo před tímto bych byl schopen souboru odpustit a pochopit. Ale tohle bylo i na mně trochu moc. Škoda.

Říše loutek Kroměříž
Pavel Polák - O červené Karkulce
režie a scénografie Jiří Lisý
loutky Jiří Lisý a soubor
kostýmy Marie Baierová a Martina Hrtúsová
použité loutky a javajky.
Představení, které bylo skutečným pohlazením po duši. Dramaturgicky šťastný výběr Polákovy úpravy klasické pohádky či spíše hororu je poeticky zjemněno. Celé představení je vlastně kombinací výstupů dvou klaunů a vlastního příběhu. Do představení jsou aktivně zapojováni malí diváci a jejich připomínky jsou respektovány a realizovány. Představení tak dostává i podobu improvizace. Některé momenty, které děj jenom doplňují by bylo možno zkrátit /např. sázení stromků/. Scénografie je laděna do pastelových barev, využívá různých úrovní paravánů a jednoho centrálního otočného paravánu /slunečníku/. Vytváří se tak množství herních prostorů, které umožňují kombinovat velké javajky s jejich drobnými variacemi, pokud se děj odehrává v dáli. Nedílnou součástí jsou i písničky. Herectví je na vysoké úrovni, všichni dokáží navázat okamžitě kontakt s diváky. Z jeviště jde obrovská pozitivní energie a dokonce ani nevadí, že moment sežrání babičky a Karkulky je vždy odehrán za plentou.
Cena souboru za komunikativní představení.
Soubor navržen do širšího výběru na Loutkářskou Chrudim 2011 na 1. místě.

Loutkové divadlo Starost Prostějov
Etienne Ducret
Ženich z Turecka
překlad Václav Sojka
dramatizace a režie Ivan Čech
scénografie a loutky Lidka Kalová j. h.
použité loutky maňásky s dřevěnou hlavou.
Opět pravidelný účastník třebíčské přehlídky, který udržuje tradici jarmarečního a driáčnického divadla. Soubor často vystupuje i na hradech či ve volné přírodě. Předlohou je opět text s oblasti rakvičkárny. Soubor využívá svých schopností v nadsázce, vodění maňásků v duchu rakvičkárny, i když tady by šlo ještě přidat a více charakterizovat jednotlivé figury. Představení je zatím ve stavu zrodu, ale slibuje příjemnou a inteligentní zábavu o napálené nevěstě. Neodmyslitelnou součástí je i hudební doprovod harmonikářky, který je plně v duchu zvoleného žánru.

neděle 27. 3. 2011
soubor EĎAS–experimentální divadelní amatérský soubor Gymnázia Moravský Krumlov
Oscar Wilde
dramatizace, scénografie, loutky, režie Jiří Liška
kostýmy co dům dal
druhy loutek manekýny, černé divadlo.
Sympatické oživení přehlídky novým ryze studentským gymnaziálním souborem z Moravského Krumlova. Nadšený student Jiří Liška si Wildeovu předlohu sám dramatizoval, doplnil ji řadu studentských recesí /televizní reklama, nácvik tance atd./. Časté je použití černého divadla, které je sice zajímavé, ale mnohdy pouze ornamentální. V místě, kde mohlo být nejvíce použito jeho kouzel, to je v okamžiku cesty za odpuštěním, se ke škodě věci jeho možností využije minimálně. Herectví je na různé úrovni podle schopností a možností jednotlivých protagonistů. Nejvýraznější je právě Jiří Liška, který si po celou dobu udržuje schopnost nadsázky a charakterizace postavy šílené paní Umneyové. V okamžiku, kdy se objevuje na jevišti, vše dostává větší napětí a rytmus a výborná je jeho hra s loutkami mrtvolek. Jde o sympatický pokus mladého souboru.
Cena Jiřímu Liškovi za herecký výkon.

Loutkářský soubor Podivíni z Podivína
Ladislav Dvorský
Skákavá princezna
dramatizace studenti KL DAMU
režie Vlastimil Ondrišík
scénografie soubor
loutky Tomáš Gála
hudba Roman Kratochvíl
použité loutky manekýni.
Opět tradiční účastník přehlídky tentokrát přivezl dramatizaci pohádky O skákavé princezně. Jednoduchá a plně funkční scénografie využívající sice tradiční štafle, ale přesto plně sloužící rytmu a stylu představení. Loutky jsou manekýnového typu, výborně animované a zcela jasně charakterově odlišené. Herci souboru jsou ve svém projevu přesní, dokáží rychle navázat kontakt, v mluvním projevu je jasně vytvořen charakter jednotlivých postav, využívá se nadsázky. Nedílnou součástí představení je hudba a písničky Romana Kratochvíla, který sám doprovází představení na elektrickou kytaru. Děti pohádky přijaly s nadšením a lze říci, že šlo o inscenaci vyváženou ve všech složkách.
Soubor nominován na Loutkářskou Chrudim 2011.

Soubor Já a On ZUŠ Jana Štursy Nové Město na Moravě
Autorský text
Shenti Kuilei
režie Tomáš Machek a soubor
použité loutky – tělové loutky
Cena souboru za jevištní impresi.
Dva kluci, jejich šéf, stůl, jedno světlo, zvuky, improvizace. Jedná se o představení, které neustále vzniká a objevuje možnosti tělových loutek /na ruce a nohy jsou nakresleny oči či jiné části mořských tvorů/. Na stole jsou ještě kameny, používá se i dým. Jednoduše lze říci, že je nám představen podmořský svět ve všech neustále se opakujících se situacích. Podmořští tvorové nasávají omamnou chuť nafty, kterou ale chce v jednom okamžiku získat svět lidí/objevuje se ponorka a hadice od vysavače představující ropnou aparaturu/, tvorové ji zničí, aby se nakonec předávkovali omamnou naftou a všechno končí smrtí všech. Trochu apokalyptický, leč působivý závěr. Vše je velice expresivní. Soubor dostal cenu za jevištní impresi.
Soubor doporučen do širšího výběru na Loutkářskou Chrudim 2011 na 2. místě.

Celou přehlídkou vládla pohoda, rozborové semináře byly pracovní a do diskuse zasahovali i účastníci ze všech souborů. Porota pracovala ve složení: Ivana Němečková z Olomouce, scénograf Jiří Pitr z Brna a Jaroslav Dejl z Třebíče.

Hodnocení vypracoval po poradě s ost. členy poroty
Jaroslav Dejl

Pozn.:
Hodnocení poskytla paní Mirka Čermáková, MKS Třebíč.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':