Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2001, č. 3, s. 42, Pavel Němeček.

Přehlídka amatérských loutkářských souborů severomoravského regionu

Víkendový přelom března a dubna je v opavském loutkovém divadle každoročně vyhrazen setkání amatérských loutkářů ze severní Moravy. Na nové krajské uspořádání doposud nikdo ani z Olomouce či Ostravy uspořádáním vlastní přehlídky nereagoval, a tak se zde sešly soubory jak z Olomouckého tak Ostravského kraje. V soutěžním programu o postup na národní přehlídku amatérského loutkářství v Chrudimi vystoupilo v průběhu tří dnů 7 souborů.
Přehlídku zahájil opavský soubor Divadélko Na dlani inscenací vlastní úpravy pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký (text upravil režisér a vedoucí souboru J. Vilímec). Soubor zasadil pohádku do rámce “putování” středověkých muzikantů – herců, po pravdě řečeno však nikterak ozvláštňujícího vývoj hry. V pojetí opavských dominovala hudební složka představení, umně zkomponované vícehlasy a pění kánonů však poněkud brzdilo temporytmus celku. Děti, které mají tento příběh rády díky kouzlům, čarování a “všelikým kejklům hrdinským” si moc neužily … Bystrozraký měl baterčičky v očích, Dlouhý se natáhl jen jednou a Široký nebyl při vypíjení moře pro hluboce pojatou mizanscénu téměř vidět. Z inscenace čišel prostě dojem, že divadlo poněkud zavazí zpívání.
Druhým vystupujícím byli opět opavští, a to soubor Skřítci s inscenací textu F. Pešána Co vítr vyprávěl. Text pojednávající o malém strašáčkovi na poli, který nikam nepatří, protože nedokáže postrašit ani špačky ozobávající třešně na blízkém stromě bohužel trpí převahou naprosto nedramatických dějů. Hledajíc své “místo” setkává se hrdina postupně s věšákem na půdě a anténou na střeše, aby ho vítr zanesl zpět do bezpečí louky před dotírajícími kočkami. Vše se však odehrává ve slovech, a nikoliv v divadelně zpracovaném obrazném jednání.
Sobotní dopoledne zahájil soubor Střess z Opavy s inscenací Skákavá princezna od Ladislava Dvorského. Souboru od minulého roku ubylo něco členů a celé představení v podstatě hraje ve dvou lidech, což v případě některých scén, kdy je potřeba jednat za postavy čtyři, je značný problém. Vystoupení Střessu však bylo v mnohém sympatické. Vystupující dvojici nechybí herecká odvaha, enthusiasmus a zapálení pro vlastní herecké hledání, chybí však větší důslednost v hledání prostředků (možná by pomohla úprava loutek). Základní princip představení totiž tvoří kontrast mezi skákavostí – zakletím a tancem – harmonií a svobodou, a ten nelze uplatnit jinak, než v dokonale zvládnutém pohybu loutky.
Prvním neopavským souborem na letošní přehlídce byl divadelní spolek DUO z Frýdku Místku. Pro své vystoupení si zvolil starodávný text O zlém sněhuláku sněhuráku od Emílie Skálové. Text chtěl být patrně jakousi zimní variantou pohádky o Otesánkovi. Jenže zatímco v Otesánkovi veškeré zlo pramení z nepřirozeného jednání proti osudu, v této inscenaci sněhurák (sněhulák bez příčiny očarovaný zlým severákem) požírá vše na co přijde, bez ozřejmování příčin a bez vnitřní gradace. Nakonec v honbě za další obětí nešťastně uklouzne v lese a nad ohýnkem, který náhodou rozdělali dřevorubci, se rozpustí. Inscenace dokázala postrašit nejen děti sedící v prvních řadách.
Dalším vystupujícím souborem byli žáci literárně dramatického oddělení ZUŠ Žerotín z Olomouce s dramatizací literární předlohy knihy Tomáše Pěkného – Havrane z kamene (text upravila vedoucí souboru Ivana Němečková). Inscenace se nesnaží pokrýt všechny filozofické roviny původního příběhu, jádrem vyprávění se stává bytostná potřeba osvobodit se ze zajetí osamocení, přidat se k někomu a sdílet s ním bytí. Inscenace zanechala dojem vnitřně upřímně cítěného, ale i s velkou chutí a nápaditostí inscenovaného příběhu. Dle mého názoru se pojetí textu šťastně protnulo s věkem a pocity vystupujících (převážně dívky ve věku 15-18). Jejich herectví s loutkou je uměřené, přesto však emotivně velmi působivé. K tomu napomáhá funkční scéna, řešená za pomocí malé dřevěné pyramidy, stylizovaných cest-žebříčků, gázovinových zástěn prosvěcovaných zepředu i zezadu. Slabší složkou inscenace jsou výrazově ne zcela odlišené loutky dvou hlavních představitelek a loutka sedláka Berky, působící možná zbytečně démonicky. Vyladění si také inscenace zaslouží ve zpřesnění proporcí čarování – představování světa čarodějnic a jednání postav v reálném světě. Představení bylo na přehlídce určitě největším divadelním zážitkem.
Nedělní dopoledne zahájil zkušený kopřivnický soubor Rolnička se hrou Hanny Januszewské Tygřík Petřík. Souboru nelze upřít už po několik let schopnost vyprodukovat představení na jehož konci budou děti skandovaně tleskat. Soubor ví, jak na to. Velké loutky, podobající se plyšovým hračkám, jenž zaplňují pokoj leckterého dítěte, dominují roztančenému pohybu v rytmu televizních estrád. Všechno pěkně šlape, představení je dokonale naorganizováno, a je to vše krásně barevné. Za vším je (a tomu skutečně věřím) dát dětem to nejlepší. Jenže divadlo pro děti má hlubší a důležitější funkci než obdarovávat zábavou typu televizní pohádky.
Přehlídku uzavřel domácí soubor Berušky s inscenací hry J. Augusty Krakonošův les. Soubor zraje, což dokázal již při loňském vystoupení, a i letos zanechal sympatický dojem. Příběh chudého dřevorubce, kterého Krakonoš zakleje do stromu, a jeho synek musí podniknout těžkou cestu, aby ho osvobodil, je vyprávěn neokázalými prostředky s citem pro lyričnost, souborem téměř dospělých dětí a vedoucím - režisérem L. Heinem. Výstavbu příběhu je zapotřebí však ještě dramaturgicky domyslet, zvláště v počátku, kdy chybí dostatečné odůvodnění dřevorubcova “přečinu”, chybí důvod k tomu, aby nám hrdiny bylo líto, abychom mu fandili na cestě k osvobození. Kladem inscenace je scénografická práce - dynamické oživování prostředí pomocí velkých kusů látek a kolektivní cítění tempa celé inscenace.
Na závěr porota udělila ceny souboru Divadélka Na dlani za práci s hudbou v inscenaci Dlouhý, Široký a Bystrozraký, za práci se scénografií souboru Berušky v inscenaci Krakonošův les a cenu za překonání sebe sama (zvláště v počtu vystupujících) souboru Střess v inscenaci Skákavá princezna. Na národní přehlídku nominovala přímým postupem soubor ZUŠ Žerotín z Olomouce s inscenací Havrane z kamene.
Pavel Němeček

Související Ročníky přehlídek

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':