Databáze českého amatérského divadla

Texty: Praha-Nové Město, Scéna Drak, citace z bakalářské práce Zdeňka Poláka. Brno, Ústav hudební vědy, FF MU 2006

VÝVOJOVÉ ZMĚNY VÝTVARNÉ STRÁNKY ČESKÉHO LOUTKÁŘSTVÍ V ZÁVISLOSTI NA DRAMATICKÉ TVORBĚ V OBDOBÍ OD
ZAČÁTKU 20. STOLETÍ DO KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY (název bakalářské práce)
Autor: Zdeněk Polák
Vedoucí práce: Mgr. Petr Christov, Ph. D.

Scéna Drak

Divadlo zahájilo činnost v sezóně 1924-1925 s ambiciózním programem pod vedením grafika a
designéra Ladislava Sutnara (1897-1976). Sutnar však vstoupil do divadelního dění již v roce
1921, kdy proběhla výstava v Topičově saloně v Praze, jejímž autorem byl Jindřich Veselý a jíž
se zúčastnila řada umělců a výtvarníků. Vystaveny byly práce nejrůznějších stylů a pojetí
loutek. "Návrhy na stylizované dekorace"[28] Ladislava Sutnara vyvolaly zájem pro svoji
charakteristickou jednoduchost až zkratkovitost kresby, snahu o zdůraznění atmosféry, nálady,
harmonickou barevnost a koncepčně odpovídající stylizovanému gestu loutek. Příznivé přijetí
kritikou povzbudilo Sutnara k další tvorbě -- návrhům loutek pro družstvo Artěl, v nichž se
naprosto odklonil od typického iluzivního pojetí a novou inspiraci našel v zjednodušených
tvarech lidových hraček. Jeho snahou bylo vytvořit loutky, které svou stylizací a hýřivou
barevností souznít s představou o směřování celé výtvarné složky loutkového divadla, jejich
omezená hybnost je však odsoudila k praxi na malých rodinných divadélkách než k hereckým
výkonům na jevištích veřejných loutkových divadel. Zájem o loutkové divadlo dokládá Sutnarova
uveřejněná stať Dekorace loutkového divadla: "Jako loutka sama sebou nechce být miniaturou
živého člověka, má již svůj vytvořený typ proporční a vyžaduje si svého účinného způsobu
řezby, tak je i hlavním požadavkem dekorace, aby byla divadelní, ale nejen to, ale i
loutkovou, aby byla na scéně účinnou, aby odpovídala strohosti a stylizovanému gestu loutek,
aby vytvářela loutkám přiměřené okolí. Doba realistické výpravy již minula. Poznalo se, že
realisticky řešená dekorace, propilovaná, se snůškou nejrůznějších detailů a podrobností, je
nevýraznou, odvádí divákovu pozornost od loutek, tříští jeho zrakový vjem, zatěžuje a dusí
ilusi hraného díla."[29] Lapidárnost kresby a barevnou expresivitu uplatnil Sutnar i ve svém
návrhu na dekorace pekla, vydaných v páté sérii Dekorací českých umělců v roce 1923, velmi
doceňovaných kritikou, neboť se svým pojetím přiblížili psychice dětských diváků. Po této
přípravě zbýval Sutnarovi již jenom krůček k realizaci svých představ na loutkovém jevišti.
V roce 1924 probíhala rekonstrukce loutkového divadla Dělnické akademie, kde Sutnar provedl
dekorativní výzdobu stěn. Výsledkem této spolupráce bylo jeho ustanovení uměleckým vedoucím
divadla Dělnické akademie. Do svého týmu si přizval malíře Augustina Tschinkela a publicistu
Václava Fryčka. Východisko programu nového divadla určovala jednak základní orientace Dělnické
akademie, směřující k výchově dělnických dětí v duchu socialistických idejí, jednak Sutnarova
představa o umělecky průbojné scéně, navazující na výsledky nejnovějších uměleckých směrů, a
jeho snaha o zdůraznění loutkovosti jako rozhodujícího atributu jevištního účinku. Průbojný
charakter divadla mělo zdůraznit i jeho přejmenování na Scénu Drak. Zatímco Fryčkova formulace
programu v Loutkáři je spíše v obecné rovině[30], Sutnarovy příspěvky v témže čísle směřují
k mnohem konkrétnějším problémům. Jedním z nich, jenž měl zásadní význam, bylo rozhodnutí
vytvářet pro každou inscenaci nové dekorace a kostýmy.

Drak zahájil v listopadu 1924 alegorickou hrou A. Jiráska Pan Johanes. Poté byla nastudována
v rychlém sledu řada her (Inženýr Robur B. Beneše Buchlovana, Kapulinka v pekle M. Grdowské,
Durantyho Kometa krále Mirabola, dvě hry z repertoáru lidových loutkářů Žid Šiloch a Turecké
pomezí, ...), jejichž eklektický dramaturgický výběr ukazuje, že Sutnarovi chyběly hry, které
by odpovídaly proklamovaným ideovým záměrům. Lze se domnívat, že z tohoto důvodu se Sutnar
soustředil na texty, které odpovídaly jeho scénografickým aspiracím. Ve svých inscenacích
prokázal, jak uplatnit nové principy v speciálních loutkářských souvislostech. Své scény řešil
v duchu krajního zjednodušení, pro jejich účin byla důležitá dynamika tvarů a expresivnost
barev. Například scénu mořského pobřeží ze hry Turecké pomezí namaloval třemi vlnovkami, které
představovaly mořské vlny, síň sultána trojnásobným přepažením předešlého obrazu cihlově
červeným závěsem.[31] Tímto spojeným dvou hyperbolických detailů dosáhl hravého účinu, který
nečekaně odhalil kouzlo bezelstné naivity a fantasie starého textu jako novou kvalitu a
zároveň se mu alespoň částečně podařilo dát do souladu scénu s loutkami, které měl prozatím
k dispozici.

Ladislav Sutnar chtěl svou prací vyvolat diskusi loutkářské veřejnosti, prudkou bouří odporu,
se kterou se setkala, jej však zaskočila. Program Draku byl kritizován pro svůj vyhraněný
politický názor (i když levicová orientace mladých avantgardních umělců je pro toto období
příznačná), Sutnarova scénografie pro bezohlednost na dětskou vnímavost. V některých
příspěvcích byly Sutnarovy realizace označeny za primitivní, dětské publikum za oběti jeho
pokusů, znásilněné na svých představách.

Dnes víme, že celý konflikt měl spíše generační podtext spojený s obavou konkurence, že
příčina neúspěchu Draka nespočívala v kvalitě scénografie a její vhodnosti pro děti, ale
v tom, že Sutnar nedokázal obhájit své umělecké názory přímo na jevišti. Byl si vědom logiky a
estetické funkčnosti svého pojetí, pro které nebylo závazné napodobení empirické zkušenosti,
ale vyjádření vnitřní podstaty dramatického díla, měl ovšem k dispozici nezkušený
loutkoherecký soubor a chyběl mu, což bylo rozhodující, režisér, který by se ztotožnil s jeho
tvůrčími názory a začlenil je do celku inscenace. Výsledkem všeho bylo, že Sutnar na další
působení v Draku koncem sezóny rezignoval, a tím se ukončila také krátká historie tohoto
divadla.[32]
Literatura:
[28] Veselý, J.: Loutkářská výstava. Loutkář, 1921-1922, s. 54

[29] Sutnar, L.: Dekorace loutkového divadla. Loutkář, 1921-1922, s. 72

[30] Fryček, V.: Problémy loutkového divadelnictví. Loutkář, 1924-1925, s. 103

[31] Sutnar, L.: Výprava Tureckého pomezí od Matěje Kopeckého. Loutkář, 1924-1925, s 110

[32] Dubská, A. : Pokus o divadlo jásavé radosti v: Janáková, I., Heller, S., Dubská, A.,
Rous, J., Hlaveš, M., de Wit, W., Toman, J., Makovsky, P., Anděl, J., Vlček, T.: Ladislav
Sutnar -- Praha - New York - design in action. Uměleckoprůmyslové museum v Praze a
nakladatelství Argo, Praha 2003.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':