Texty: Vilémovice, o. Havlíčkův Brod - Historie ochotnického divadla

Veškerá kulturní činnost v obci byla soustředěna v pořádání divadelních představení již před druhou světovou válkou. Divadlo se hrávalo v hospodě u Rajdlů a později v hospodě u Klofáčů. Kromě několika her, jako od Klicpery Každý něco pro vlast, v paměti zůstává i hra Palackého třída 27. V březnu

1938 je založen nový ochotnický spolek a na scénu vstupuje veselohrou Zelené království. V ochotnické činnosti pokračují po celou dobu okupace. Vrcholem byla divadelní hra Maryša, kterou Vilémovičtí získávají soutěžní titul za nejlepší hru v tehdejším ledečském okrese.

Činnost dospělých nabírá na intenzitě, když do Vilémovic přichází nadšený a neúnavný divadelník Arnošt Hotovec, který se ujímá práce režiséra. Se svými bohatými zkušenostmi a dalšími ochotníky se uskutečňují hry jako Každý něco pro vlast, Slavnost lampionů, Třetí zvonění, Lucerna, Lakomec a jiné. Dosavadním vyvrcholením činnosti souboru je provedení hry Lakomec, s níž se v roce 1960 stávají vítězi okresního kola vesnických divadelních souborů a v roce 1961 hra Příliš Štědrý večer, rovněž získává první místo. V šedesátých letech se ve Vilémovicích pravidelně pořádaly Okresní divadelní festivaly. Kromě nezapomenutelných vynikajících hereckých výkonů většiny ochotníků patří mezi nejlepší Zdeněk Pavelka a Marie Havlínová.


V roce 1970, když se Arnošt Hotovec na nějaký čas odstěhoval z Vilémovic, režíruje Josef Váňa hru „Neočekávaný host“, je rovněž znamenitým maskérem a osvětlovačem. Po té se ujímá práce režiséra zkušený a zapálený divadelník Jiří Vaníček. Největší autoritou ochotníků ve Vilémovicích byl po celá léta místní učitel Bohumil Čuba. Další uskutečněná představení: Sylva, Vinice, Divotvorný klobouk, Chudák manžel, Kolébka, Mrtví daně neplatí, Sňatkový podvodník, Když ptáčka lapají, Senohrabské grácie, Nebezpečný věk, Obecní hrdina, Palackého třída, Moliér a další. Nesmíme také opomenout dětská školní divadelní představení. Bylo sehráno nespočet dětských divadelních představení a besídek. Jako například Za chlebem, Štědrý večer po pěti letech, Krakonošova medicína, Nanynka z Týnice, Zlaté jahody, Stříbrná studánka, Sněhurka a sedm mužíčků, Sestry a růže. V červnu 1961 na ukončení školního roku byla předvedena velkolepá dětská estráda. Program trval téměř tři hodiny. V té době obec čítá 204 obyvatel, přišlo 160 diváků, 35 dětí účinkovalo, může se tedy říci, že doma téměř nikdo nezůstal. V témže roce divadelní představení Medová pusa, hrálo se odpoledne i večer. Dále Neohrožený Mikeš, Krejčího milosti a taneční předvedení České besedy. Uzavřením místní školy v roce 1972 se malí ochotníci loučí se školou představením „Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlás- ce“.



V roce 1982 se opět ve větším začíná probouzet činnost ochotnického divadla. Po návratu z vojny, také zapálený divadelník Václav Vacek dává dohromady partu svazáků, Lenku a Václava Pavelkovy, Jiřího Vaníčka ml., Alenu, Marii a Zdenu Pavelkovy, Vlastu Těšínskou, Zdenu a Pavla Sarkányovy, Jaroslava Bubela, Evu Sekotovou, Martina Pavelku, Petru Janákovou a další. Požádali bývalého režiséra Arnošta Hotovce o spolupráci, který přijímá a vybírá hru Neohrožený Mikeš, která měla velký úspěch. Ještě téhož roku vybírají k nastudování další hru Třetí zvonění, která se vzhledem k nedostatkem času k nacvičování neuskutečnila. Ochotníci pokračovali až na jaře roku 1983 pohádkou o Sněhurce. Režijní taktovku přebírají manželé Zdena a Jiří Vaníčkovi. V roce 1984 byly nacvičeny tři pohádky – O zakletém kačerovi, O perníkové chaloupce, Jak se kašpárek stal králem. V dalším roce vybrána jedna velká pohádka o třech dějstvích Král 3333. V roce 1986 je tento ochotnický spolek oficiálně zaregistrován na OKS Havlíčkův Brod, jeho vedoucí a režisér je Jiří Vaníček st., práci s dětmi zastává Zdena Vaníčková, která je zároveň maskérkou a nápovědou. Václav Vacek se stává členem poradního sboru pro amatérské divadlo při Okresním kulturním středisku v Havlíčkově Brodě. V této době působily na okrese Havlíčků Brod čtyři divadelní amatérské soubory a vilémovický jako pátý, jediný vesnický soubor. Pro tento rok byla vybrána hra Dámy a husaři. V dalším roce nacvičují představení Rozbitý džbán. V roce 1987 bylo započato s nacvičováním hry Rajčatům se letos nedaří, tu se však nastudovat nepodařilo. Po příchodu roku 1989 přicházejí nové starosti a ochotnická činnost ubírá na intenzitě. Nadále však panuje odhodlání, že s plánovanou výstavbou nového kulturního domu ve Vilémovicích opět ochotnické divadlo naplno ožije.

(kráceno)

zdroje: archiv Zdeňka Pavelky a kniha "Vilémovice" od Václava Vacka a Františka Plevy
Odkazy

Historické fotografie z divadla 2008


Autoři: David a Jan Pavelkovi