Databáze českého amatérského divadla

Texty: JH 2001, Hronov mne uchvátil, říká Klaus Wachsmuth z Rudolstadtu. AS 2001, č. 5, s. 16 - 17, rozhovor připravila Lenka Lázňovská.

HRONOV MNE UCHVÁTIL,
říká Klaus Wachsmuth z Rudolstadtu

Klaus Wachsmuth je pokladníkem Durynského svazu pro amatérské divadlo a členem souboru theater-spiel-laden z Rudolstadtu, který je jednou za dva roky pořadatelem Evropských dnů amatérského divadla. Má tedy zkušenosti i z role pořadatele. V posledních letech je pravidelným hostem Jiráskova Hronova. Může srovnávat, hodnotit. Navíc jeho optika se s naší nemusí vůbec shodovat. Amatérská scéna vám proto nabízí jeho názory na 71. JH.
Jsi v Hronově popáté. Když jsi na Jiráskův Hronov přijel poprvé, překvapilo Tě něco?
Poprvé jsem na JH přijel v r. 1997. Setkal jsem se srdečným přijetím a perfektní organizací. Tehdy jsem zde byl pouhé čtyři dny. Asi tím největším překvapením byla divadelní kvalita uváděných inscenací a také jejich žánrové a druhové rozpětí. Uvědomil jsem si, že právě tím je tento festival něčím, co jej odlišuje od mnoha jiných, včetně našich německých. I přes jazykovou bariéru mne Hronov uchvátil. Přiznám se, že mě to emocionálně zasáhlo tak, že na svůj první Hronov nezapomenu.
Zdá se Ti, že se Hronov za těch pět let nějak proměnil?
To mi kladeš těžkou otázku. Vnějškově určitě nikoliv. Co se mění, je, řekl bych, základní směřování dramaturgie. Byl jeden ročník, tuším, že předminulý, kdy převládala absurdní dramatika (Genet, Mrożek ad.), letos se Cvokstory, Odysseus a další vyrovnávaly, každá jinak, s uplynulým stoletím, viděným českýma očima. Jako pozitivní vidím, že se každý rok objevují velké inscenace, tj. s velkým obsazením. Také každý rok zazáří jiný soubor. To svědčí o šíři českého amatérského divadla. Je vždy dobré, když neexistuje jen pár dobrých souborů, a za nimi velké vzduchoprázdno. Chci poznamenat, že obdivuji snahu cizelovat všechny role od hlavní až po maličkou. České amatérské divadlo je z tohoto zorného úhlu takové jemné a čisté. Pochop, že když nerozumím slovnímu sdělení, tak o to intenzivněji vnímám divadelní obraz včetně pohybu, scény, prostě vizuální sdělení je pro mne důležitější než to, co říká hlavní postava. Dívám se tedy určitě jinak než český divák.
Patříš k pořadatelům velkého mezinárodního festivalu v Rudolstadtu. Vidíš nějaký podstatný rozdíl mezi oběma festivaly?
Samozřejmě, že tím hlavním je mezinárodní dimenze obou. V Hronově je akcent kladen na domácí divadlo, Rudolstadt je klasický mezinárodní festival, na němž převažují zahraniční soubory. Dalším rozdílem je způsob výběru. Inscenace do Hronova jsou delegovány pro svou divadelní kvalitu a tu lze tudíž očekávat. Tuto jistotu mezinárodní festival nemá. Byť o zahraničních nabídkách existují nějaké informace, reklama i třeba videozáznam, nemusí být vůbec kvalitní. Záleží na tom, co pošlou partneři, pouze z toho si můžeme vybírat. Navíc, když pro Hronov existují tak jasná pravidla výběru, nesetkávají se pořadatelé patrně s nějakým nátlakem, diplomacií, zákulisními taktikami, které samozřejmě nesledují divadelní kvalitu, nýbrž preferují např. dodržení mezinárodní smlouvy. To my zažíváme často. Snažíme se vybírat kusy vizuálně zajímavé a odmítat inscenace založené na slovu. Snad mi potvrdíš, že se nám letos tento výběr podařil.
Se slovem vlastně pracoval pouze náš soubor v Mistrovi a Markétce a také Rádobydivadlo Klapý se Slečnou Julií. Zde bylo ale slovo spojeno tak důsledně s akcí, že bylo vizuálně srozumitelné.
Ideálním kusem pro mezinárodní festival by podle mého soudu byla inscenace zábavná, aniž by tato zábavnost byla na úkor oslabení autorova sdělení. Tomuto se blížila závěrečná maďarská muzikálně pohybová pohádka. Lepší kus na závěr festivalu jsme si sami nemohli přát. Přitom právě o Maďarech jsme téměř nic nevěděli. Rozdíl mezi Hronovem a Rudolstadtem vidím také v tom, jaký význam má hodnocení. To ale neznamená, že my na něj zcela rezignujeme.
Letos se v programu Hronova sešly dvě pohybové produkce (Pantomima neslyšících a koncert folklorního soubor Vycpálkovci).
Jak se Ti líbily?
Pantomimu neslyšících jsem už někde viděl, byť s jiným představením. Věděl jsem tedy, že jde o špičkový soubor. Znovu mě však udivilo, jak neslyšící pracují s hudbou. Vůbec si nedokážu představit, jak to dělají, a k tomu tak dobře. Pokud jde o folklorní soubor, pak se představení pro mě dělilo na dvě absolutně odlišné poloviny. První část byl folklorní koncert s dobrou taneční technikou a skvělou muzikou. Druhou část bych označil jako taneční divadlo. Pokud to byl ze strany pořadatelů experiment, pak tato část musela být pro ně satisfakcí. Viděl jsem v cizině hodně folklorních produkcí jako zábavné atrakce pro turisty. Tady se s folklorními prvky pracuje jako s vážným uměním. Závidím mladým lidem u vás, že mají možnost věnovat se něčemu tak krásnému.
Co Tě dosud (tj. do pátku 10. srpna) z letošního Hronova nejvíce oslovilo?
Asi nejvíc Cvokstory Ořechova pro absolutní vizuálnost sdělení. Obdivoval jsem, jak všechno funguje jako hodinový stroj - obraz, pohyb, zvuk, živá muzika atd. Zaujala mě také, a vlastně jsme se o to v našem německo-anglickém kroužku vášnivě přeli, Hra o Dorotě Úpických. Pokus inscenovat středověkou legendu s použitím atributů odkazujících na současnost, považuji za velmi originální. To také na takovýto festival patří. Měl by být výpovědí o současných trendech amatérského divadla. Kontroverzní přijetí měla slovenská inscenace Ochladzuje sa. Někteří ji přijali, jiní namítali, že k nim jednotlivé obrazy nedošly, že je neoslovily. Pro mne to byly tajemné, ale zajímavé výtvarné obrazy, ale jakoby za sklem. Nevím, o čem se hrálo. Sám pro sebe jsem si řekl, že luštit to je nesmysl. Oba kusy byly výborným materiálem pro diskusi.
Myslíš si, že takový festival jako Hronov Německu nechyběl?
Správně používáš minulý čas, neboť první ročník celoněmeckého festivalu se konal minulý rok ve Stralsundu. Mělo tam být, to nejlepší, co mohly jednotlivé svazy nabídnout. Ale teorie a praxe bývají dvě různé věci. Úplně se to nepovedlo, řada německých svazů se nepřihlásila a mnohé inscenace nebyly kvalitní. Celkem se zúčastnilo 11 skupin. To není mnoho. Další přehlídka se uskuteční v r. 2002. Podle mého názoru nás čeká vyřešení kardinální otázky, totiž, zda je lepší, aby byly zastoupeny všechny spolkové země, nebo abychom dělali výběr. Jsem přesvědčen, že i když půjdeme druhou cestou, nedosáhneme kvalit Hronova. Celý systém je totiž nastaven tak, že regionální i národní přehlídky míří do Hronova. To v Německu nemáme a ani z mnoha důvodů mít nebudeme. To jistě zároveň neznamená, že nemáme špičkové soubory.
Zdá se Ti, že kontakty mezi českými a německými amatérskými divadly jsou dostačující?
Kdybych řekl že nikoliv, lhal bych. Jsou mezi dávej a ber, mají mnoho podob, byť jistě svou roli hrají ekonomické možnosti na obou stranách. Z mého pohledu jsou lepší než s jinými východoevropskými zeměmi, např. s Ruskem či Maďarskem. Sahají od účasti na festivalech v obou zemích, přes jednotlivé projekty, jaké dělá např. F.-J. Witting, až po styky jednotlivých souborů. Díky jim např. znám, jak Hronov vypadá mimo festival. Účinkoval jsem tady s jednou pohádkou na jaře.
připravila Lenka Lázňovská
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':