Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, Milan: HOBBLÍK a MUMRAJ! v Hodoníně 2012, článek o KP pro www.amaterskascena.cz

HOBBLÍK & MUMRAJ! v Hodoníně 2012

Milan Strotzer

Hodonínské spojené přehlídky Hobblík a Mumraj! se v roce 2012 konaly již podesáté. Hobblík, krajská postupová přehlídka činoherního a hudebního divadla ve dnech 20. ‒ 24. března. Mumraj!, krajská postupová přehlídka studentského divadla ve dnech 21. ‒ 24. března. V programu Hobblíku bylo osm soutěžních inscenací, v programu Mumraje! šest. V závěru přehlídky navíc vystoupil, jako již tradičně, hostující soubor ze Slovenska. Tentokrát to byl Divadelný spolok Františka Krištofa Veselého Skalica s prvorepublikovou komedií podle předlohy Martina Friče Darujem svoju ženu.
Dělení hodonínské přehlídky na Hobblík a Mumraj! má své částečné opodstatnění z hlediska doporučování souborů na příslušné přehlídky celostátní, v prvním případě na Divadelní PIKNIK Volyně, ve druhém na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. Ve skutečnosti jde o přehlídku jednu, neboť v programu toho kterého přehlídkového dne jsou většinou zastoupeny obě linie. Při svém následném souhrnném ohlédnutí za hodonínským festivalem si dovolím pojmout přehlídku jako celek.
K pozitivům patřila nesporně dramaturgie, a to jak v pestré dramaturgické skladbě, tak volbou kvalitních titulů, namnoze velice odvážnou a v nejednom případě objevnou. Nelze v této souvislosti pominout vlastní autorský vklad členů souborů, ať již šlo o vlastní dramatizace literárních předloh či původní autorskou tvorbu. V devíti případech soubory své inscenace budovaly na základě převzatých dramatických textů, čtyři inscenace vznikly na základě vlastních dramatizací, jedna stavěla na původním textu režisérky souboru. Z celkem 14 titulů bylo 9 her vážného charakteru a 5 her v komediálních žánrech, v tom 1 hudební komedie. Tento vzorek hodonínského festivalu dosti razantně popírá často slýchané tvrzení, že se amatéři ubírají cestami zábavného divadla, a že ani nemohou s ohledem na své diváky jinak.
Překvapila i rozmanitost dramaturgické volby, v níž převažovaly hry současných autorů nad klasikou v poměru 9 : 5. Pokud jde o současné hry, zastoupena byla 4 x česká dramatika, 2 x francouzská a 3 x britská. Klasiku reprezentovala ve 2 případech dramatika ruská, 1 x britská, 1 x francouzská a 1 x hra z německé provenience.
Vedle dramaturgie přehlídku zdobila celá plejáda velice pěkných a nadstandardních hereckých výkonů, a to v rovnováze mužských a ženských. V zhruba třetině inscenací byla ocenění hodná práce scénografická. Celá polovina inscenací pak prokázala takovou inscenační úroveň, která snese poměřování na půdě přehlídek celostátních. Navzdory tomuto tvrzení je třeba poukázat na to, kde se nedaří, jak by se mohlo. Pro některé soubory je to především v oblasti režie, respektive v dramaturgicko-režijní přípravě inscenace, a ruku v ruce s tím v oblasti scénografie.

Nyní tu stručně tu obsáhleji k inscenacím, jak jsme je na přehlídce postupně zhlédli. Zahájil domácí soubor Svatopluk Hodonín inscenací komedie N. V. Gogola Ženitba. Režisér Josef Jaroš se se souborem dopracoval velice pěkného, standardního, v ničem nevybočujícího inscenačního výsledku. Inscenací je přehledně sdělen příběh hry i její myšlenkové poselství. Zdobí ji herecké výkony Viťky Mojžíšové v roli Tekly Ivanovny, Jiřího Pavůčka v roli Podkolesina a Ingrid Nesvadbové v roli Agáty Tichonovny. Soubor byl oceněn čestným uznáním za inscenaci. (Hobblík)

Divadelní spolek Kroměříž uvedl své nastudování komedie britského dramatika Donalda Churchilla Na ocet, která je vděčnou příležitostí pro dva herce. Rasantní režijní a herecké uchopení předlohy slibovalo nevšední divácký zážitek. Oba protagonisté byli také po zásluze oceněni – Romana Blažková za roli Jane a Radek Svoboda za roli Mika. Překonat handicap autorovy předlohy, která se po úvodním gejzíru komediálnosti láme do vážnějších poloh, v nichž autor navíc vysvětluje, co divák už ví nebo přinejmenším tuší, se však nepodařilo režisérce Kláře Havránkové ani výborným hercům. (Hobblík)

Divadlo Bedřicha Kaněry při Obchodní akademii Břeclav přijelo s dramatizací čtyř pohádek bratří Grimmů, uváděných pod společným názvem Z pohádky do pohádky. Pohádky Čertův začouzený švagr, Přadleny, Locika a Lesoníčci si odděleně připravily čtyři skupiny souboru, aby je pak v supervizi režisérky a vedoucí souboru Dany Vilímkové spojily v jedno představení. Pomineme-li, že cílovou skupinou je dětské publikum, kterému se inscenací nedostává patřičných vzorců chování či v pohádce Přadleny se mu dostane dokonce vzorce nepatřičného (podváděj a budeš se mít dobře), musíme s lítostí konstatovat, že jsme viděli tvar velmi problematický. Úskalí představuje již vlastní dramatizace, která je povýtce spíše vypravěčským partem než dialogickým jednáním. V samotné inscenaci se pak namísto jednání vypráví a ilustruje. (Mumraj!)

Poněkud radostnější je reference o druhém představení, které rovněž směřovalo k dětskému publiku. Soubor Štěk Opava se pokusil o jevištní adaptaci populární filmové pohádky Pyšná princezna režiséra Bořivoje Zemana z roku 1952. Režisér Daniel Kollmann z filmu vychází, ale neopisuje filmový scénář, nýbrž vytvořil textovou předlohu, která nepopisuje a má divadelní parametry. Přitom nemění základní příběh známé pohádky a její poslání. Inscenace je budována v minimalistickém duchu, až na ne zcela vyřešené úvodní scény, staví na hravosti a vtipných komentářích. Ocenění hodná je souhra hereckého souboru, ale i minimalistické výtvarné řešení inscenace. Slovy Jany Cindlerové, členky poroty, soubor Štěk vytvořil stylově čisté a vizuálně minimalistické dílko založené na čirém potěšení ze hry, a to v obou hlavních významech slova. Byl oceněn čestným uznáním za inscenaci a doporučením k účasti na celostátní přehlídce Mladá scéna. (Mumraj!)

Druhým představením Divadla Bedřicha Kaněry z Břeclavi byl Monolog Lízy, vyňatý z jednoho z nejpřednějších děl světové literatury Bratři Karamazovi od F. M. Dostojevského. Cituji zde výstižné vyjádření kolegy v porotě Josefa Morávka: „Úsporný jevištní tvar ‒ monolog a následný dialog s Aljošou, stojícím v zadní části hlediště ‒ vytváří prostor k osobní citové zpovědi. Dramatická postava je na životní křižovatce ‒ omezena a uvězněna na invalidním vozíku. Vyznává se, rozhoduje se, jedná, odhaduje podobu budoucího soužití. /.../ Herečka nevytváří primárně postavu ‒ ale vnitřní situace zrající mladé ženy na životní křižovatce ‒ ve vlnách, které jí zmítají a kterými se snaží odpovědně proplout. Jana Krásná vytvořila intenzivní zpověď. Její projev je opravdový, bez sentimentu, oslovující i mladé publikum.“ Monolog Lízy byl doporučen k účasti na Wolkrově Prostějově, celostátní přehlídce uměleckého přednesu a divadel poezie.

Ochotnické divadlo při TJ Sokol Boskovice přijelo pobavit komedií z divadelního prostředí francouzských autorů Patricka Haudecoeura a Danielly Navarrové-Haudecouerové Mátový nebo citron? Moc nepobavilo. Věhlas komedie, která měla před lety v Paříži mimořádný úspěch a několik stovek repríz, se v provedení boskovických nepotvrdil, ba zdál se být reklamním podvrhem. Asi nebudu dalek pravdy, když dílko Haudecouerových označím za velmi slabý odvar komedie Zepředu zezadu Michaela Frayna. Když k tomu připočteme, že se v inscenaci v režii Jany Řezníčkové nepodařilo ztvárnit potřebné typy, vybudovat situace, přesně načasované gagy, že se nepracuje s tíživostí času před premiérou a hereckou nadsázku nahrazuje pravděpodobná přibližnost či jinak tzv. „kuchyňský realismus“, nelze se divit, že nebylo co ocenit. (Hobblík)

Divadelní soubor Pod Maskou Žďár nad Sázavou předvedl autorské zpracování Juliiných monologů v podání dvou dívek ze hry W. Shakespeara Romeo a Julie pod názvem Žal Juliin. Opět si vypůjčím slova kolegy Morávka: „Dvě studentky hrají známý příběh tak, jak je osobně oslovuje – jsou střídavě dvěma Juliemi, představují partnery, v nadsázce i šermířské scény. Tvar nelze sledovat či hodnotit z hlediska interpretace Shakespearova textu. Lze jej považovat za scénickou podobu čtenářského deníku dvou studentek, které si v dívčích renesančních kostýmech plní své přání. Přání „být Julií“, zkusit si blankvers, vyprávět příběh pro vrstevníky, ve zkratce odehrát mužské situace. Je otázkou, zda mladé publikum bez znalosti hry přečte detaily příběhu. Silnou stránkou je niterný přednes a osobní zaujetí Julií ve zdvojených monolozích a klíčových scénách.“ Proto byl Žal Juliin doporučen k účasti na Wolkrově Prostějově. Z dvojice dívek zaujala především I. Klimešová.

Královská divadelní společnost Effrenata Žďár nad Sázavou přispěla do přehlídkového spektra dramaturgickým počinem. Tím byla jevištní adaptace románového debutu mladé francouzské autorky Anne-Sophie Brasmeové s názvem Dýchej. Jde o poutavě a jednoduše napsaný příběh, který má řadu autobiografických rysů. Devatenáctiletá Charlène nám ze své cely svěřuje svou minulost – příběh o posedlosti, závislosti na druhém člověku, charismatické sebevědomé dívce Sarah, vedoucí až ke ztrátě identity. Vedle Sarah má Charlène konečně důvod žít a udělá všechno proto, aby to vydrželo co nejdéle. Když ji ale Sarah připraví o poslední zbytek důstojnosti a sebeúcty, nachází Charlène jediné východisko: Sarah musí zemřít.
Výborná dramaturgická volba režisérky souboru Jany Mifkové bohužel nedošla v inscenačním tvaru odpovídajícího výsledku. Inscenace postrádala potřebnou dynamiku, vše v ní bylo jakoby stejně důležité. Představení trpělo prodlevami a zdlouhavými scénami. Mnohé se v inscenaci vyslovilo a poté se sdělení dokreslovalo a namnoze ilustrovalo nekonečně dlouhými obrazy. (Mumraj!)

Jedním z vrcholů přehlídky, ne-li tím nejvyšším byla inscenace Divadla NABOSO Boskovice, které se v režii Tomáše Trumpeše odvážně pustilo do dosud jevištně neprovedeného textu Jáchyma Topola Uvařeno. Topolův text jsou de facto tři monology uvězněných vrahů, jimiž je umožněno nahlédnout pohnutky jejich zrůdných činů a s nimi spojené myšlení a jednání. Topolovo obtížně uchopitelné metafyzické drama je spíše poezií v próze.
Slovy kolegyně v porotě Silvie Julie Slivoňové „se jedná o metafyzické drama, které se odehrává v bezprostřední blízkosti diváků, a tak se jich mnohdy dotýká víc, než by si sami přáli. /.../ Je situováno do prostoru tělocvičny, a jakožto zástupné rekvizity herci využívají sportovního náčiní. Díky nevšednímu použití světel je tělocvična nejenom hracím hřištěm tří trestanců, ale zároveň i celou, ve které má každý z vězňů vymezen svůj vlastní prostor. Příběh jednoho vězně se mj. věnuje procesu s Miladou Horákovou, čímž starším divákům připomene hrůznost totalitního režimu a pro mladší diváky se stane nenásilným edukativním prostředkem.
Celým dramatem provází postava Anděla, která krom vypravěče zastává i zosobnění obětí vrahů. Ti skrze ní komunikují se svojí minulostí. Vzniká tak sugestivní inscenace, která nehledá odpovědi, spíše klade otázky a zkoumá, jak dalece dokážeme soucítit se zlem. Soubor NABOSO Boskovice tak „uvařilo“ díky neotřelému dramaturgickému počinu a zajímavému výtvarnému řešení inscenaci, která v divácích zanechá hluboký dojem a to i bez toho aby se vnucovala afektovaným hraním.“ Soubor získal ocenění za inscenaci, za dramaturgický počin, za režii, za výtvarné řešení inscenace, za herecké výkony a byl doporučen k účasti na Divadelním PIKNIKu Volyně. (Hoblík)

Hry Martina McDonagha, britského dramatika irského původu, se vyznačují scénami explicitního násilí, vulgarismy a černým humorem, který má místy nádech grotesky. Není tomu jinak ani ve hře Mrzák inishmaanský, černé komedii, kterou uvedl divadelní soubor Břetislav z Břeclavi v režii Jany Vrzalíkové. Autor vypráví barvitě drsný příběh mrzáka Billyho, kterému se dostane možnosti ověřit si v praxi, že cokoliv zlého člověk udělá, může se to obrátit proti němu.
Inscenace břeclavského souboru Břetislav staví na dobrém typovém obsazení a neméně dobrých hereckých dispozicích členů souboru. Režisérka Jana Brzalíková provedla úpravy textu, zejména ve spojitosti se záměnou postavy šestnáctiletého chlapce Bartleye za věkově odpovídající dívku Kyru McCormickovou. K razantnějšímu krácení textu přistoupila v druhé části hry. Režii se podařilo vystavět jednotlivé dramatické situace, přehledně sdělit příběh i téma hry. Inscenace má patřičný tah, snad jen ve scéně, kdy se tetičky zlobí na Billyho, neboť je beze slova opustil, tempo inscenace poněkud zvolnilo. Podobný nežádoucí efekt může vzbuzovat scéna filmové projekce. V ní však jde spíše o přehodnocení výhodnosti aranžmá postav v hracím prostoru tak, aby diváci měli více potěchy z reakcí postav hry v dané situaci, neboť ty jsou podstatnější než iluze filmové projekce.
Zvolené scénografické řešení umožňuje rychlé proměny prostředí. Základem je obchod tetiček McCormickových vybavený jen nejpotřebnějším mobiliářem. Další prostory jsou utvářeny pomocí dvou igelitových revuálek nasvícených tak, aby evokovaly příslušné prostředí, umožňovaly průhledy, projekci a současně potlačily umělost zvoleného materiálu. V přehlídkovém představení se však díky absenci potřebné světelné techniky nepodařilo revuálky patřičně nasvítit, což vedlo k položení otázky nad volbou materiálu.
Představení zdobí především herecké výkony, a je jich požehnaně. Oceněni byli Zdeněk Blabla za titulní roli Billyho, Roman Vlašic za roli Bobíka Bobbyho, Pavel Doležal za roli Doktora McSharryho, Roman Tetur za roli Johnyho Pateena Mika, Magda Zhánělová za roli Heleny McCormickové, Petra Štollová za roli Kyry McCormickové a Stanislava Akaiová za roli Kate Osbournové. Oceněn byl takřka celý herecký soubor. Jana Brzalíková byla poctěna čestným uznáním za režii, stejně tak soubor za inscenaci.
Soubor byl s inscenací Mrzák inishmaanský doporučen k výběru na Divadelní PIKNIK Volyně pro nadstandardní inscenační výsledek v oblasti interpretačního divadla, současně pro dramaturgickou volbu v amatérských podmínkách zřídka frekventovaného titulu. (Hobblík)

Navzdory předchozímu tvrzení jsme v Hodoníně viděli inscenaci stejné hry Martina McDonagha dvakrát. Tu druhou uvedla Komorní scéna 21 z Frýdku-Místku pod názvem Mrzák z Inishmaanu v režii Norberta Závodského. Herecky dobře disponovaný Frýdecko-Místecký soubor se nesnažil, jako břeclavští, vykládat hru z vnitřku dramatických postav a situací, v nichž se ocitají, spolehnout se na autora a sílu jeho výpovědi. Byli jsme svědky ambice uchopit hru po svém, neiluzivně. Věkově mladý kompaktní herecký soubor ani nemohl jít cestou typového obsazení, a tak je jeho snaha pochopitelná. Avšak vše, a nebylo toho málo, co do hry vnesl, přinášel zvnějšku. A tak se stalo, že se podstata McDonaghovy hry utopila v přehršli nápadů a ozvláštnění, ke kterým chyběl zřetelný klíč a nemohly být vnímány jinak než jako schválnosti. Přitom šlo evidentně o cílevědomé a usilovné divadelní snažení. Důkazem toho je mj. i mimořádně zdařilá, velkoryse pojatá a ocenění hodná scéna evokující zelený ostrov utopený v izolaci. (Mumraj!)

Jediným zástupcem hudebního divadla bylo v Hodoníně Divadelní studio Dialog z Brna s inscenací Limonádový Joe podle Jiřího Brdečky v úpravě a režii Karla Hoffmanna. Brdečkova předloha byla pojata v minimalistickém duchu, připomínala produkce někdejších tzv. divadel malých forem, jakési leporelo známých pěveckých čísel a scén, v nichž jsou některé postavy nahrazeny plošnými maketami, takže si lze vystačit s minimálním obsazením klíčových postav hry. Je to možnost, jak neotřele uvést na jeviště tolikrát inscenovanou předlohu a nekopírovat jiná provedení či notoricky známou filmovou podobu díla. Leč i v leporelu je třeba budovat situace a gagy, a to navíc tak, aby byl divák poután a překvapován nečekanými řešeními. To se však brněnskému Dialogu nepodařilo. Divák si spíše připomněl známé písně. Herecky a pěvecky v inscenaci zaujali Pavel Urbanovský v roli Joea a Martina Zitová v postavě Winifred. (Hobblík)

Stejně jako vloni, vnesl i letos vzruch do programové skladby přehlídky Divadelní soubor Rozkoš z Prahy svým novým představením Taťkové a kukačky aneb Všichni jsou úchylové. Autorkou předlohy je vedoucí a režisérka souboru Hana Malinová, autorem hudby Vladimír Pecka. Autorka hru uvádí podtitulkem Hlubší vhled do mužského světa, odhalování zranitelnosti a osobní lability. A o tom se také hraje formou několika pásem skečů, pěveckých a tanečních čísel. Představení lze označit jako sociální kabaret. Různorodé složení souboru ani disproporce v hereckých, pěveckých a tanečních dispozicích tu nejsou překážkou k prožitku z komunitní existence na jevišti. A o ten jde v případě pražské Rozkoše především. Patří k němu sotva odříkaný text, profesionálně vystřižené pěvecké číslo i organizování představení režisérkou přítomnou na scéně po boku herců. Soubor byl oceněn za realizaci předvedeného sociálně-divadelního projektu, Hana Malinová a Vladimír Pecka za jeho písňovou složku. (Hobblík)

Poslední soutěžní inscenací byly Služky podle Jeana Geneta v nastudování souboru NETRDLO ‒ Divadélka Zdeňka Řehky z Vyškova v režii Alexandra Nováka. K referenci zde použiji řádky z pera kolegyně v porotě Svatavy Morávkové: „Inscenace Služky vyškovského souboru je dílem vyzrálého divadelního týmu. Ambiciózní dramaturgický výběr tak zcela souzní s vysokou úrovní režijní i herecké práce.
Režisér Alexandr Novák přichází s jasnou koncepcí, která je naplněna důsledným a funkčním propojením všech inscenačních složek. Příběh dvou sester, jejichž život určuje beznadějná nenávist a pomstychtivost pramenící z pocitů podřazenosti a vyloučení, se před očima diváků rozvíjí v promyšleném a přesně vedeném rytmu, jemuž napomáhá také práce s hudbou. Tento rytmus, v němž se postupně poodhalují dějová fakta a vnitřní motivace jednání hlavních postav, pomáhá zároveň po celou dobu inscenace udržet napětí a atmosféru tajemství.
Obě hlavní představitelky podávají precizní a přesvědčivé výkony plné vnitřního napětí bez povrchní psychologizace a přebytečných gest. Každá z hereček pracuje s autonomními hereckými prostředky, každá vytváří charakterizovanou a svébytnou postavu, která se ovšem bezvýhradně zapojuje do služby celku. Diváci tak s ustrnutím sledují vztah vzájemné lásky podporující se v chorobných a sebezničujících pocitech odporu k zaměstnavatelům, z nichž má služky osvobodit plánovaný zločin.
Neobvyklá volba režiséra při obsazení postavy paní domu mužským hercem není zdaleka jen vnějším ozvláštněním. Jde o neobyčejně přesnou stylizaci bezstarostně bezohledné nadřazenosti. Monstrózním zjevem, ale jemným, jakoby tlumeným projevem naznačená exaltovanost nikdy nesklouzne do karikatury. Toto pojetí postavy zásadně dotváří režijní koncepci a stává se zřetelným motivem šílených sesterských her nenávisti, z níž není úniku.“
Soubor byl oceněn diplomem za inscenaci, Alexandr Novák za režii, Ivana Šmelová za roli Solange, Olga Pitelová za roli Claire a Alois Kummer za roli Paní. Inscenace byla doporučena k účasti na celostátní přehlídce Divadelní PIKNIK Volyně. (Hobblík)

V průběhu festivalu se vedly tzv. Čajové řečičky, tak v Hodoníně poeticky nazývají rozborové a hodnotící semináře k jednotlivým soutěžním inscenacím. Na ně jsou zvány nejen hrající soubory, ale i široké publikum. Řečičky vedli členové odborné poroty. Pro přehlídku Hobblík Jaroslava Chalupová, Vladimír Michal, Josef Morávek, Svatava Morávková a Milan Strotzer. Pro přehlídku Mumraj! Jana Cindlerová, Josef Morávek, Silvie Julie Slivoňová a Milan Strotzer. Svůj vstup do Čajových řečiček měl vždy člen redakce přehlídkového zpravodaje pověřený napsáním reflexe na to které představení.

Ve dnech 22. ‒ 23. 3. se vždy v odpoledních hodinách uskutečnil workshop Jany Cindlerové nazvaný Když se řekne dobré divadlo... aneb Úvod do alchymie inscenace. Byl koncipován jako zasvěcení do základů přemýšlení o divadle. Teatroložka Jana Cindlerová předeslala workshop slovy: „Nepůjde o to přímo se naučit, jak se dělá dobré divadlo, ale snad o to lépe pochopit, z čeho se dobré divadlo skládá.“

Hodonínský festival se v rámci svých vzdělávacích cyklů programově zaměřuje na otázky organizace amatérského divadla. Po úspěšných seminářích z minulých let (Divadlu s láskou… a Naši Milášci o pořádání festivalů) letos pořadatelé svolali Klub principálů a jejich přátel. Setkání bylo koncipováno spíše jako otevřená a podnětná moderovaná diskuse. Jejími panelisty ‒ odborníky – byli sami účastníci. Zváni byli všichni, kteří se do vedení souborů chtějí jakkoli zapojit. Klub principálů a jejich přátel se uskutečnil za značného zájmu účastníků přehlídky v sobotu 24. března v odpoledních hodinách. Moderovala jej Silvie Julie Slivoňová.

V průběhu Hobblíku & Mumraje! 2012 bylo vydáno šest čísel přehlídkového zpravodaje, o jehož vydání se zasloužila početná a všudypřítomná redakce v čele se členy Studentského parlamentu Hodonín, který si sám opatřil sponzora na jeho vytištění. Zpravodaj naleznete na adrese http://zpravodaj.hobblik-mumraj.cz/.

Divadelní Hobblík a Mumraj! 2012 pořádal Dům kultury Hodonín ve spolupráci s Oblastním předsednictvem Svazu českých ochotníků ‒ jižní Morava, Klubem přátel umění v České republice a Studentským parlamentem Hodonín za podpory Města Hodonín, Jihomoravského kraje, Ministerstva kultury ČR a Reklamní agentury a tiskárny Motičák.

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':