Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, Milan: Tragikomické Lounské divadlení 2012. AS 20.4.2012.

Tragikomické Lounské divadlení 2012

Ve Vrchlického divadle v Lounech proběhla ve dnech 9.‒11. března 2012 oblastní postupová přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla Lounské divadlení. Letošního 8. ročníku se zúčastnilo šest divadelních souborů, z toho pět soutěžně s možností postupu na celostátní přehlídku Divadelní PIKNIK Volyně.

Ke každé soutěžní inscenaci se uskutečnil rozborový a hodnotící seminář vedený členy odborné poroty. Porota pracovala ve složení Jaroslav Kodeš (předseda), Dagmar Bahnerová, Milan Strotzer, Romana Tůmová a Veronika Valešová. Dramaturgie přehlídky, a to včetně představení hostujícího souboru, se až na jedinou výjimku linula v tragikomickém duchu.

Divadelní soubor KLAS z Klášterce nad Ohří zahájil sérii přehlídkových představení tragikomedií Královny od autorů Michaely Doleželové a Romana Vencla. Předlohu, skýtající mimořádnou hereckou příležitost pro tři herečky, se v režii Miroslava Nyklíčka nepodařilo proměnit v plnokrevný jevištní tvar. Především proto, že mnohé zůstávalo pouze ve slovech, v jakýchsi osamocených promluvách mimo situace hry, což vedlo k potlačení konverzační podstaty textové předlohy a z ní pramenícího humoru. Nebylo tomu tak vždy. Oněch vybočení směrem k jednání slovem v situaci nebylo však mnoho. V lounském představení se to dařilo Olze Ratajové v roli Johany Geršlové (čestné uznání).

Divadýlko na dlani z Mladé Boleslavi přijelo do Loun s velmi sympatickým inscenačním počinem nahlížejícím do omrzení hranou a okoukanou detektivní komedii Osm žen Roberta Thomase neobvyklým prizmatem. Režisér Petr Matoušek se po patřičné textové úpravě (čestné uznání) pokusil Thomasovu hru inscenovat jako grotesku. Tento záměr podpořila i scénografie inscenace, scéna Petra Matouška (cena) a kostýmní výprava Petry Kluzákové. Z přehlídkového představení byl zřetelný odvážný inscenační záměr. Nejedna scéna byla přetavena do groteskní nadsázky především díky herectví Simony Matouškové v roli Augusty (cena), Kateřiny Fixové j.h. v roli Bábi a dílem i Kláry Pabištové v roli Katky (čestné uznání). To jsou však pouze tři pilíře z osmi, nad nimiž by bylo zapotřebí sklenout klenbu groteskní nadsázky. Možná to bude někdy a někde jinak, avšak v Lounech si divák nemohl být ani jistý, zda ony jmenované čnící herecké pilíře nejsou chyba, zda se nevymkly z „důvěryhodného a pravděpodobného detektivního příběhu“. Ty uvozovky jsou úmyslné, neboť pohlédneme-li dnešníma očima na Thomasův text, nic důvěryhodného a pravděpodobného v něm nenalezneme. Už proto mi počin mladoboleslavských připadá přínosný. Obávám se však, že jeho završení je v současnosti nad síly hereckého souboru. Rád bych však byl překvapen z toho, že jsou mé obavy liché. Ať tak či onak, mladoboleslavská inscenace Osmi žen byla na Lounském divadlení 2012 vrcholem z hlediska tvořivého divadelního usilování, a to navzdory tomu, že byla na celostátní přehlídku doporučena inscenace jiná.

Divadelní soubor Scéna Libochovice uvedl své nastudování hry Salcburský guláš současných českých autorů Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy. Komorní hra pro dva starší pány a jednu dívku vypráví o síle přátelství nalamovaného, leč nezlomeného relikty doby, v níž hlavní hrdinové žili od narození po stáří. Hra je založena na slově, na konverzaci plné slovních gagů. V inscenaci libochovických v režii Aleny Burdové se však slovem příliš nejednalo, a tak slova plynula a slovní gagy přicházely bez potřebného načasování vniveč. Rozvolněný pomalý začátek hry, časté proluky a výpadky, tím i pozvolné tempo celé inscenace a zdlouhavý závěr nemohly vést k jinému než velice rozpačitému inscenačnímu výsledku. Nic na tom nezměnila skutečnost, že jsme na jevišti viděli zkušené a technicky vybavené herecké opory souboru. A tak mohla být vyzdvižena pouze Alena Burdová za dramaturgii (cena). Hynkovo divadlo z Litoměřic se představilo inscenací hořké komedie úspěšných současných francouzských autorů Agnès Jaouiové a Jeana-Pierra Bacriho Rodinný průvan v režii Evy Andělové. Hra je kritickou sondou do jedné rodiny, do vztahů jejich příslušníků, které jsou povýtce poznamenány egoismem a bezohledností. Inscenace zůstala jakoby nerozhodnuta ve volbě žánru a výrazových prostředků, zda jít cestou úsměvného a shovívavého obrazu ze života či cestou razantní komediální nadsázky. A tak vedle věrohodného ztvárnění postavy Jolandy Terezou Radovou (čestné uznání) se objevovaly postavy vedené v notné míře nadsázky, mnohé z nich byly spíše karikaturami. Odtud se odvíjela celá řada problémů, které litoměřické nastudování Rodinného průvanu nedovolily přivést k odpovídajícímu inscenačnímu výsledku.

T.M.A. divadlo z Terezína završilo soutěžní část přehlídky inscenaci hry francouzského autora arménského a židovského původu Francise Vebera Blbec k večeři v překladu Antonie Miklíkové. Hlavní hrdina Pierre Brochant, bohatý nakladatel, pořádá s přáteli velkou večeři blbců, na niž každý dovede svého kandidáta. Z klání těchto „blbců“, kteří samozřejmě nic netuší, vzejde na konci večeře vítěz. Jenomže Pierre Brochant na tuto svou zlomyslnost doplatí. Před jednou takovou večeří si pozve adepta na vítěze Françoise Pignona, aby si ho otestoval. Ten večer je však postižen tzv. houserem, chce Pignona odvolat, ale ten je už na cestě a přijde k němu do bytu. Pignon způsobí velký rozkol v Pierrově životě a nevědomky tak pomstí všechny zneužité „blbce“. Komedie je plná slovní i situační komiky, gagů a překvapujících situací i rozuzlení. Inscenace v režii a scénografii Evy Andělové staví na mimořádných hereckých schopnostech představitelů ústřední dvojice hry a odpovídajícím dobrém typovém obsazení dalších postav. Především však buduje inscenaci důsledně v duchu konverzační komedie, která ve vypjatých situacích přerůstá do frašky. Herecké nasazení ústřední dvojice hry je nevídané. Kreace Františka Hose v roli Françoise Pignona (cena) a Martina Soudského v roli Pierra Brochanta (cena) jsou ukázkou výsostné herecké práce v daném žánru. Nejsou osamoceni, dobře jim sekundují i další postavy hry, především představitelů mužských rolí, z nichž se nejlépe dařilo Jiřímu Kaiserovi v nepříliš vděčné roli Leblanca (čestné uznání). Aby bylo možné hovořit o vyrovnaných hereckých výkonech, bylo by zapotřebí zapracovat v duchu žánru na postavě Christine, Brochantovy manželky. V inscenaci dominuje František Hos svou schopností „sjíždět“ méně důležité pasáže a akcentovat podstatné, uplatňovat v přesném načasování slovní gagy, zhodnocovat a komentovat svou postavu či situaci, v níž se ocitá. Jeho nasazení je tak velké, že si v jisté fázi hry lze klást otázku, zda je možné dál postavu gradovat. František Hos prokáže, že je toho mocen. V inscenaci hrané bez přestávky, dochází (v místě, kde je přestávka předepsána), tj. při příchodu postavy daňového úředníka Chevala řečeného Kůň na scénu, k znatelnému zvolnění, které je nejspíše způsobeno škrty a upozaděním pro Brochanta nebezpečné a svízelné situace, v níž by mohly být odhaleny jeho daňové úniky. Rozehráním této situace by nejspíše bylo ono zvolnění méně očividné. Nicméně, i bez toho lze chápat tuto část inscenace jako peripetii, která umožňuje připravit výrazné finále hry. Velmi zdařilé je scénografické řešení inscenace, jehož autorkou je režisérka Eva Andělová, a to jak v úsporném leč vypovídajícím řešení scény, tak ve složce kostýmní.

Inscenace byla doporučena k výběru do programu celostátní přehlídky jako ukázka výjimečně zdařilého uchopení nelehkého žánru v podmínkách amatérského divadla a v ruku v ruce s tím pro nadstandardní ukázku herecké práce představitelů hlavních rolí. Získala cenu za nejlepší inscenaci přehlídky. Vedle již výše uvedených ocenění byla režisérka Eva Andělová obdařena cenou za režii.

Závěrečné představení Lounského divadlení 2012 byl věnováno památce Václava Havla. Jeho aktovku Vernisáž uvedlo mimo soutěž Divadlo Navenek z Kadaně v režii Jana Losenického. Inscenace kadaňských byla zdařilou divadelní tečkou za přehlídkou, a to natolik, že by se mezi soutěžními inscenacemi přiřadila k nejlepším. Přinejmenším byl ocenění hodný herecký výkon Markéty Peti. Po představení Vernisáže následovalo slavnostní zakončení přehlídky s vyhlášením výsledků a oceněním nejlepších výkonů a inscenace. Vedle cen a čestných uznání uvedených výše v referencích o soutěžních představeních byla udělena na základě výsledků ankety Cena diváka. Získalo ji T.M.A. divadlo z Terezína za inscenaci hry F. Vebera Blbec k Večeři. Každoročně uděluje svou cenu ředitel Vrchlického divadla Vladimír Drápal. Tentokrát ji získal redakční tým přehlídkového zpravodaje Zrcadlení Lounského divadlení za udržování zpravodajské tradice. Přehlídku uspořádalo Vrchlického divadlo v Lounech ve spolupráci s Rádobydivadlem Klapý, o. s. Generálním partnerem přehlídky byly Ekostavby Louny, s. r. o. Přehlídka se konala za finanční podpory Ústeckého kraje.

Milan Strotzer
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':