Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2001, č. 6, s. 29, Vladimír Zajíc.

STOSEDMČERVENÝCHZELENÁTOTLAČÍ
aneb
VŠECHNO NEJLEPŠÍ PANE PROFESORE!

Není třeba zvedati obočí, neboť gratulace ta není mimodivadelní, alébrž paradivadelní. Divadlo, podobně jako licitovaný mariáš, je totiž záležitostí metafyzickou. V obou těchto disciplínách profesor Jan Císař - u rozdaného listu pak pán presor nebo YANEK, což mu jde více k pleti - vyniká. Vyniká vynikajícně, stejně jako vynikajícně kormidluje divadelní katamaran po vlnách profesionálních a amatérských. Já vím, divadlo je jen jedno, ale tohle rozdělení se vztahuje k principům komunikace. K jazyku výsostně teatrologickému i výsostně srozumitelnému všem, což je schopnost, kterou ne každý, kdo divadelní vody brázdí, vyniká.
Aha, už to mám!
Profesor je ve skutečnosti plavec. SAILOR YANEK skrze vlny divadelních žánrů všeho druhu: od rozkošnicky podkasaných, přes rvavá dramata až k tragediím, dunivě rezonující s bytím. Do všech umí vložit dlaň a nahmatat podstatu divadelnosti, stejně jako podél ní vzlínající morfologické otisky podvědomí, a navíc má schopnost totéž naučit i jiné. Teď mne napadá, že sice nevím jak spojit obraz plavce s oblými stráněmi hor Orlických, ale, marná sláva, i ty k profesorovi neodmyslitelně patří. Na horách stojí v mírném svahu chalupa, u chalupy stůl, u stolu lavice, na stole stroj, u stroje profesor. Dotykem na klávesy spouští dlouhé pásy teatrologicky strukturovaných textů. Textů, v nichž lze s rozkoší a srozumitelně šplhat příčkami kauzality a odkazů a důkazů s rychlostí a elegancí, s jakou kapitán Achab vypouštěl harpunu na Moby Dicka. A hleďme. Není náhodou profesor Jan Císař, Sailor Yanek, zároveň kapitán Achab? Určitě, protože svou Bílou velrybu má, a ne že ne, i když je tak ohromná, že z okraje na okraj vidět není.
Poslyšte!
Píše několik veledůležitých knih o divadle. Například důsledně probádá a zargumentuje Tylovskou éru, kdy pro budoucnost zachytí jak se zrodil fenomén českého divadla se všemi predestinacemi, omezeními i výšinami. Jako první publikuje obsáhlý svazek „Divadla, která našla svou dobu“, v němž reflektuje zrod malých scén, jako byl SEMAFOR, Divadlo Na zábradlí a další. Spoluvytváří tvář časopisu „Divadlo“, odborného periodika, které je po internacionální pomoci zrušeno. Od těch dob v Zemích českých už nikdy tak zasvěcené rozpravy o divadle, včetně scénářů, nevychází. „Divadlo“ se honosilo přesným teatrologickým jazykem, ale bylo srozumitelné všem, tedy i laikům. Další a další jím produkované odborné statě a skripta nemá ani smyslu vypočítávat. Píše hry, jako dramaturg putuje oblastními divadly, ale má svou éru i v Národním divadle. Komentuje mnohá dění ve studiových scénách, ať už je to DRAK nebo Divadlo Na provázku a jiné. Pedagogická činnost na divadelní fakultě Akademie múzických umění je dostatečně známa, ale málo kdo ví, že inicioval zrod dálkového studia dramaturgie pro ty z nás, kteří z důvodů rozličných, politických i existenčních, nemohli DAMU studovat denně. Jen pro zajímavost vězte, že tento nově otevřený obor jako první navštěvoval Václav Havel.
A to jsme sotva uprostřed hřbetu Moby Dicka. Lecos bylo opomenuto a lecos ještě bude, neboť vypočítávat, co Jan Císař, Sailor Yanek českého divadla vykonal, by bylo až únavné. Možná se někomu zdá, že v důsledku nejde o Bílou velrybu, ale o hemingwayovského merlina. Pokud ano, pak ale merlin vlečen Janem Císařem napříč oceánem zanechává kosti a maso, které neskončí v zubech žraločích, ale zachytí úrodnou prst unášenou monzuny, takže vzniknou ostrovy uprostřed proudů. Takovými ostrovy je jeho lektorská a vzdělávací činnost na poli amatérského divadla. V této oblasti beze zbytku platí nomen omen, neboť Yanek je skutečným CAESAREM českého amatérského divadelního hnutí.
Ach jo. Jako by Jana Císaře čas míjel. Před chvíli jak před sto lety si notoval When I'm Sixty Four, a dnes si píská I Can get no, Satisfaction, a jeden hledí a hledí a ... A přesto jsem hluboce přesvědčen, že skutečná Bílá velryba profesora teprve čeká, neboť má jeden dluh. Možná dluh mají nakladatelské domy, ale hoďme na Yanka také nějakou tu odpovědnost. Jako jediný řadu let zpracovával v zichovském duchu vztahy uvnitř vyjadřovacích prostředků loutkového divadla. Vztahy mezi hercem, loutkou, předmětem, hereckou postavou, dramatickou postavou, a následně - avšak v tomto druhu divadla problematickou - dramatickou osobou. Jen pár z nás vlastní na stroji rozmnožená skripta na toto téma, vzácnou to relikvii, která není k zapůjčení. To je skutečná Bílá velryba Jana Císaře, skutečný Moby Dick českého divadla, kterou by měl ulovit tím, že ji vydá.
A už dost!
Pane profesore! Přeji Vám zdraví, štěstí, tsunami duchovní energie, abyste i nadále jako Sailor Yanek mohl podle větrné růžice českých jevišť plout oceánem divadla. A ještě Vám z hloubky srdce přeji, abyste si k narozeninám sám nadělil ten velký detektivní příběh z divadelního prostředí. Předpokládám, že řešení bude nalezeno v pozůstalém rozdaném listě licitovaného mariáše.
A proto Vám pane profesore přeji s láskou STO SEDM ČERVENÝCH ZELENÁ TO TLAČÍ aneb VŠECHNO NEJLEPŠÍ NOCH EINMAL.
Vladimír Zajíc

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':