Databáze českého amatérského divadla

Texty: Libochovice, Cimerman (Zimerman), Václav - autorem životopisného hesla Tomáš Černý, pro DČAD zasláno v srpnu 2012

Zimerman Václav

* 6.února 1892 - 19.ledna 1946

Počátky rodu Zimermanů, (v Libochovicích často psaných také Cimrmanů, Cimrmonů, Czymermanů), sahají jak sám Václav Zimerman píše v jednom svém dopise z roku 1944 „Prosím Vás vážený pane, poněvadž mě jako zdejšímu rodáku jehož rod bude příští rok v Libochovicích 250 let velice záleží…“. Ano skutečně, první zmínka tohoto rodu sahá do roku 1695, kdy Jan Tesař Zimerman 1707 koupil 28.2.1695 dům čp.63, zvaný Němečkovský. (poznámka - der Zimmermann = tesař)

Po smrti Jana, se jeho manželka provdala za Jana Wozába a vyměnila dům čp.63 za dům čp.42, který byl v držení hlavní linie rodu až do roku 1873. Nakonec přesídlili do domu čp.61, Zimermanové zde pekli a prodávali chléb, pečivo až do r. 1956, kdy byl obchod a živnost uzavřena. Zde se také 6.února 1892 narodil Václav Zimerman.

Jeho předkové, jak již bylo řečeno, byli převážně živnostníky v oborech řeznickém (jeho děda), pekařském (otec, bratr, strýc a také synovec). Měl ještě čtyři sourozence (Marii Šebkovou, Jaroslava Zimermana, Anastázii Zimermanovou a Anastazii Helclovou).

Václav Zimerman se vyučil v Třebenicích u pana Františka Wünsche, v obchodě, jako kupec v železářském oboru. Po několikaleté praxi v obchodech, nastoupil úřednickou dráhu v různých kancelářích až do roku 1914, kdy nastupuje na vojnu. Válku prodělal na obvazišti 26 pěší divize a vrátil se zdráv jako rotmistr zdravotnického pluku. Po vyučení se dostal také do Josefova, kde se seznámil s loutkářem Veselým a v Josefově vybudovali loutkové divadlo, brzo ho však osud přivedl k ochotnickému divadlu. V Libochovicích patřil k nadšeným ochotníkům a stal se i zakladatelem Scény.

Již před rokem 1945 byly snahy založit v Libochovicích loutkové divadlo právě Václavem Zimermanem - prozatímní loutkové divadlo, tzv Malá scéna v rámci „Scény“ zahájilo svojí činnost u Tří lip 23.3.1941, nemělo však dlouhého trvání, Zimerman vytvořil sám jeviště i loutky a někdy i sám hrával. Sám se však skutečného loutkového divadla v Libochovicích nedočkal.

V ochotnickém divadle působil i během vojenské služby v první světové válce. V roce 1923 nastupuje jako správce nemocenské pokladny v Libochovicích, která však byla v důsledku zákona 121/1924 likvidována a tak se Václav Zimerman stává správcem filiálky „Okresní nemocenské pojišťovny v Roudnici v Libochovicích“. I ta je však zrušena a tak v roce 1932 je přeložen do Roudnice.

Po návratu z vojenské služby do Libochovic se snažil založit stálý a řádný divadelní spolek, což se mu v roce 1926 povedlo při založení „Sdružení přátel umění Scéna“, jehož jednatelem a kronikářem byl od vzniku do své smrti.

Tento člen „Scény“ , mezi přáteli oslovovaný Váša, obětavý jednatel, pečlivý archivář, režisér a tvůrce divadelních her, a konečně i představitel dlouhé řady rolí. On také založil pamětní archiv „Scény“, který byl po jeho smrti bohužel jen kuse doplňován. Po nějakou dobou se této funkce ujal Emil Laube, který v pamětním archivu pilně pokračoval a později kroniku vedl Lotar Sedlák. Škoda, že nejsou dodnes k dispozici všechny Zimermanovy záznamy.

Je nutno si připomenout některé jeho role a alespoň z nich namátkou jmenovat: Muzikant Kalafuna, Brabec v Koptově Revoluci, pán v Olbrachtově Pátém aktu, Roškota ve Šrámkově měsíci nad řekou,Václava v Hilbertově Druhém břehu, Napoleona v Bozděchově Světa pána v županu, kuchaře v Princezně Pampelišce, jmenovat by se dalo ještě mnoho různorodých rolí, kterých se zhostil s profesionální jistotou. K dokreslení jeho portrétu je třeba připomenout, že výprava téměř všech her za 20 let byla jeho dílem, i když byl ukryt za značkou „Techod“.

Dále byl činným kronikářem města, správcem musea, turistou.

Když 31.1.1943 rezignuje na funkci kronikáře z důvodů špatného zdravotního stavu Jan Kopta (lze se však domnívat, že to v té době byl pouze zástupný důvod, ale je to jen domněnka), je 1.4.1943 městskou radou navržen Václav Zimerman, správce Okresní nemocenské pojišťovny.

Práce kronikáře je podle jeho prohlášení: „Láska k bydlišti, rodišti a úcta ke všem předkům a ke všem těm, kteří mají, nebo měli v minulosti stejné vztahy k tomuto městu. Aby budoucí nezapomněli na činy svých předků a následovali je v jejich dobrém snažení“. Jeho jmenovací dekret kronikáře byl vystaven 8.července 1943.

Zimermanova kronika oficiálně neexistuje, pouze v archivu (SOKA Lovosice) jsou jeho útržkovité poznámky na jednotlivých listech za roky 1939 – 1945. Je to možná dáno také tím, že pan Zimerman si nedělal v této kronice žádné starosti se jmény, proto také pozdější vládci Libochovic, z nichž mnozí měli máslo na hlavě, se k této kronice nechtěli znát. Kronikářem Zimermanem byl také objeven Kaubkův archív - Původní rukopis Kaubkova spisu, a poznámky z různých archívů, osobní korespondence. To vše ze složek určených do sběru a ke skartaci.

Zimerman, jako libochovický rodák po smrti Křenka (zakladatele muzea) velice těžce nesl to, jak se nakládalo s listinami a dokumenty, nakonec i se samotnými exponáty muzea. Jak se sám vyjadřuje „Dále to je historie s archivem, který byl za 1.světové války prodán do starého papíru a jen zbytky z něho byly zachráněny. Já sám jsem zachránil 10 obecních registrů při bourání záchodku při přístavbě nové věznice. Dále jsem sesbíral archiv o odhalení pomníku JEP, na rumišti u rybníčka. V roce 1938 přikázalo město zabalit celé muzeum do beden a uložit do starého pivovaru (čp.10), kde za půl roku bylo zničeno vlhkem mnoho exponátů. V té době bylo v muzeu více než tisíc exponátů. Původně se snažilo město umístnit v roce 1938 sbírky do sklepních místností pod zámek – do bývalé ovocné komory, ale z toho sešlo. Takový je tedy přístup městské rady ke sbírkám, ale přesto jej dále lákají cennost i které ještě zbyly a proto ta snaha o založení vlastního muzejního spolku pod městem“.

Václav Zimerman na konci svého života usiloval o povolení změny příjmení na Tesař-Zimerman. Proto se také důsledně po roce 1939 se snažil podepisovat a vystupovat pod jménem Cimerman, protože se mu v podstatě německé znění jeho jména značně příčilo. Právě jeho zásluhou došlo k objevení faktu, že jméno rodu bylo teprve na počátku18.století z původního Tesař zkomoleno německými písaři na Zimerman.

Tehdejší Zemský národní výbor jeho žádosti vyhověl, ale „nového jména” si Václav už neužil.

K uctění jeho památky uvedla „Scéna“ hru Zvon mého města, jež začal režijně připravovat. Režijní práci za něj bohužel dokončil pan Pilař. Před premiérou „Scéna“ uspořádala smuteční tryznu. Výtěžek ze hry byl věnován k uctění jeho památky.

Autor textu Tomáš Černý, redaktor Libochovických novin
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':