Texty: LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 107-109.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 107-109.
DIVADELNÍ STUDIO LŠU PROSTĚJOV
(Prostějov)
Soubor založil roku 1967 Svatopluk Vála – v šedesátých letech aktivní člen olomouckého souboru Abeceda i prostějovského Větrníku – na místní lidové škole umění LŠU, kde působil jako učitel výtvarného a literárně dramatického oboru. V jádře středoškolský soubor, vystupující postupně pod jmény Soubor LŠU Prostějov (do 1969), Divadélko poezie LŠU (1970) a do roku 1972 jako Divadelní studio LŠU, postupně nabýval na výraznosti, jeho ambice rostly a vedle tehdy nastupujícího pražského Divadla na okraji představoval nejvýbojnější přístupy k divadlu poezie i autorským jevištním adaptacím prózy. Prvním úspěšným krokem bylo inscenování povídek Josefa Škvoreckého Ze života lepší společnosti (Wolkrův Prostějov 1968), následoval Křest sv.Vladimíra Karla Havlíčka Borovského (WP 1969), inscenace, jež především ironicky traktovaným principem přednesu satirického textu rozeznívala řadu dobově aktuálních konotací a jinotajů. Od této zjevně aktuální linie pak soubor zamířil k inscenování kabaretně poeticky laděných miniskečů a básní polského autora Konstanta Ildefonse Gałczyńského Zelená husa (WP 1971), v nichž se nechal inspirovat jejich hravě satirickým rukopisem a rozvíjel na nich svůj stále divadelnější jazyk. Za vrchol činnosti souboru lze považovat inscenaci Prévertovy poezie Transcendantní Prae-Wert (WP 1972). V ní soubor potvrdil, rozvinul i završil své dosavadní postupy. Charakteristická byla především práce s výrazně (de)formovanou hlasovou stylizací a kombinací kabaretních postupů s principy poetického divadla. Po čtyřleté činnosti tak tento vitální soubor dospěl k vlastnímu jazyku, který byl ve své době jedním z nejvýraznějších a svou formální zaujatostí, přesností a invenčností ovlivňoval celou tehdejší oblast netradičního divadla. Podstatou jeho poetiky byla pevná režijní koncepce, výrazná jevištně ozvláštňující stylizace, která se opírala o tradici voicebandu, apelativní a deziluzivní herectví (např. talentovaného Miroslava Kubese – mj. i nadějného beatnického básníka), funkční scénografii, metaforické možnosti jeviště i linii satiricko-poetických kabaretů malých divadel šedesátých let (s autorskými hudebními vstupy Václava Koláře). Soubor v těchto letech získává ceny na WP, hrává v Praze, Brně, Ostravě aj. a stává se pro svou generaci jedním z nejzajímavějších netradičních divadel náročného vrstevnatého rukopisu, jímž přispěl svým dílem k tehdy vznikajícímu jazyku autorských divadel sedmdesátých let. Tento nesporný ohlas nakonec umožnil roku 1974 vznik poloprofesionálního Hanáckého divadla (HaDivadla), v němž Vála zejména zpočátku pokračoval v rozvíjení své poetiky.

Bibliografie:
Divadlo poezie v letech 1945–1989. In: Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 252.
Hraše, Jiří (sest.): Prostě Prostějov. 40 let ve městě s poezií. IPOS-ARTAMA, Praha 1997, s. 34.
Kovařík, Miroslav: Prostějovská divadla poezie. Štafeta (Prostějov), 1977, č. 4, s. 13–16.
Šrámková, Vítězslava: Divadlo na okraji a interpretace poezie. In: Slova o Divadle na okraji. Interní materiál SČDU, Praha 1985.