Databáze českého amatérského divadla

Texty: Přibyslav, Jednota divadelních ochotníků v Přibyslavi

Jednota divadelních ochotníků v Přibyslavi

Dne 21. srpna roku 1911 schvaluje c. k. místodržitelství spolkové stanovy Jednoty divadelních ochotníků, které sepsal Karel Bübel. První valná hromada se koná 1. října 1911 v hotelu Klusáček a jako předseda je na ní zvolen Ignát Pekárek, jako místopředseda a první režisér je zvolen MUDr. František Půža, druhým režisérem se stává učitel Rudolf Ludmila, hospodářským správcem Karel Bübel, pokladníkem knihař Antonín Seidl a jednatelem Karel Smejkal. Dalšími členy výboru se stali A. Dohnalová, M. Půžová, B. Schilingová a Josef Hulej. Od bývalého odboru divadelních ochotníků dostala Jednota 58 korun.
Za členské příspěvky si kupuje spolek divadelní kulisy, dekorace a zřizuje skříň na garderobu. Svůj námořnický oblek věnoval spolku vysloužilý námořník František Tonar. V roce 1912 zorganizoval spolek pro své členy kurz šminkování, který pořádal ředitel kočovného divadla p. Muška. V tomto roce čítal spolek 59 členů, jednatelem a posléze i režisérem divadla se stal František Xaver Pelikán.
Výtěžkem ze svých představení podporovali ochotníci Ústřední matici školskou a Červený kříž. Z funkce druhého režiséra i ze spolku odchází v roce 1914 starosta hasičské župy Rudolf Ludmila. Z důvodu nízké účasti herců v představeních rozhoduje divadelní výbor, že každý ochotník musí hrát nejméně jednou za rok a nesmí hrát v žádném jiném spolku. Ve volbách do výboru se v roce 1914 stává předsedou spolku MUDr. František Půža, prvním režisérem Josef Ligaun, druhým režisérem Karel Bübel a jednatelem spolku František Xaver Pelikán.
Útlum pro ochotnické divadlo nastává nástupem první světové války, kdy někteří členové odcházejí na frontu a jiní vystupují ze spolku. Jedinou doloženou hru ve válečném období, kterou režíruje 28. září 1915 František Tonar je hra „Sirotčí peníze“. Na počest 50. výročí položení základního kamene Národního divadla se v roce 1918 hraje v Přibyslavi „Vojnarka“ od Jiráska, kterou režíruje František Tonar. 26. a 27. prosince toho roku režíruje MUDr. Půža hru Dýchánek paní doktorové. V režii se od té doby v divadle střídali MUDr. František Půža s Josefem Ligaunem s Františkem Tonarem a Karlem Bübelem. V roce 1919 hrají ochotníci parodii na operety „Edip král“ a dlouho odkládanou hru „U bílého koníčka“. V roce 1920 se v repertoáru divadla objevuje Jiráskova hra „Lucerna“, kterou ochotníci hráli v dalších letech při významných příležitostech. Dne 27. a 28. března 1921 se hraje „Rozkošná příhoda“ pod taktovkou nového režiséra Jindřicha Vodičky.
U příležitosti oslav 500. výročí úmrtí Jana Žižky sehráli ochotníci v roce 1924 pod širým nebem hru J. Kolára „Žižkova smrt“. Režijně se na této hře s MUDr. Františkem Půžou podílel Jindřich Vodička. Vodička si ve hře, které se účastnilo přes 40 herců, hereček a dětí, zahrál hlavní postavu Žižky.
Jednota divadelních ochotníků stále využívala sál s jevištěm v hotelu Klusáček, který měl k sezení kolem 200 míst a k stání 150 míst, dalších 30 míst na sezení i stání bylo na galerii. Cena jedné vstupenky byla od 5,20 Kč za místo k sezení do 2 Kč za místo k stání.
Ve dvacátých letech zažívala Jednota ochotníků nejúspěšnější léta své existence. Skoro každý měsíc se hrálo nějaké představení. Divadelní soubor byl schopen nacvičit i dvě premiéry za měsíc. V této době mělo divadlo rekordní počet aktivních režisérů: MUDr. František Půža, který byl zároveň předsedou spolku, Jindřich Vodička, Josef Hulej, Karel Bübel, A. Kraus, J. Bübel a František Imramovský. Na členské schůzi si Jednota divadelních ochotníků odsouhlasila zavedení divadelního předplatného. To pro divadlo znamenalo stálou návštěvnost a mělo více finančních prostředků k dispozici. Spolku se tak lépe hospodařilo s penězi a mohl si dovolit více investovat do spolkového vybavení, jako byly dekorace, kostýmy apod.
Dne 1. října 1927 se ve Vodičkově režii hrála první hra v rámci předplatného „Choulostivá historie“ od Wernera. 21. července roku 1928 se na louce pod zříceninou hradu Ronova hrál „Jánošík“ v režii Jindřicha Vodičky. Jednalo se v té době o nejnákladnější představení v celé historii přibyslavského ochotnického divadla. Představení se zúčastnilo kolem sta herců, hudební složku zajišťovala Kozderkova kapela z Luže, najato bylo 20 jezdeckých koní a kočár s žebřiňákem. Mezi realistickými kulisami mezi sebou stříleli herci slepými patronami a louku zbarvila falešná krev.
V roce 1929 režíruje MUDr. František Půža svou poslední hru „Plukovník Švec“ a odchází ze své funkce předsedy spolku a režiséra, jehož nahrazuje režisér Jindřich Vodička. Ze svých funkcí v tomto roce odchází také Karel Bübel, Josef Ligaun a František Zimmermann. Jednota divadelních ochotníků měla v roce 1929 68 členů činných a 19 členů přispívajících. V roce 1934 investovalo divadlo 12 000 Kč do úpravy jeviště.
Ve dnech 6. a 7. března roku 1936 se jako jubilejní dvousté představení Jednoty divadelních ochotníků hrála Jiráskova „Lucerna“ režírovaná Jindřichem Vodičkou. Ve stejném roku k oslavě 25. výročí spolku hrála se Langrova „Jízdní hlídka“, taktéž v režii Jindřicha Vodičky.
Poslední divadelní hra před německou okupací „Vyzvědači“ se hrála 17. dubna 1938 a režíroval jí František Bübel. Další představení se konalo až 18. listopadu 1939, pod režijní taktovkou Jaromíra Kasala se hrál „Svátek věřitelů“. V prosinci téhož roku režíruje Jindřich Vodička hru „Příklady táhnou“. Divadelní předplatné muselo být zrušeno, protože divadelní představení se za války hrála nepravidelně. I přes veškeré těžkosti doby se Jednota divadelních ochotníků snažila udržet si věrné diváky a na jevišti hrála činohru, operety i představení pro děti. V režii Františka Břízy se v únoru roku 1940 konalo představení „Směry života“. Opereta s prvky národního uvědomění s názvem „Perly panny Serafinky“ se v režii Jaromíra Kasala hrála 6. a 7. července 1940.
Během válečného období hostovalo v Přibyslavi také Horácké divadlo. Spolu s Jednotou divadelních ochotníku to byla jediná divadla na ochotnické půdě, která za války v Přibyslavi hrála. Pro zpestření svých představení pozvali ochotníci do Přibyslavi na hostování herce Národního divadla Rudolfa Deyla staršího. 4. a 5. února Rudolf Deyl st. skutečně ve hře „Na Valdštejnské šachtě“ hostoval.
Prvním představením po osvobození Československa byla, při významných událostech hraná, Jiráskova „Lucerna“ v režii Jindřicha Vodičky. Režiséry v poválečném období byli: Jindřich Vodička, Jaromír Kasal, Vladimír Pohořelý a Josef Růzha.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':