Texty: MADĚRYČ, Vojta: Olomouc, PODĚS - Hodnocení poroty 2013. web Sdružení D.

Hodnocení poroty 2013

Podařený Poděs

Olomouc 20.–21. 4. 2013

O tom, že má dramatická výchova a dětské divadlo v Olomouckém kraji dobré zázemí, nikdo nepochybuje. Že jsou zde dospěláci, kteří svou práci dělají velmi dobře, je základem pro to, aby byly spokojeny i děti. A od toho je už jen krůček k tomu, aby byli spokojeni i diváci. A to vše se ukázalo jako platné na krajské přehlídce dětského divadla Poděs 2013.

Tuto přehlídku již tradičně pořádá Sdružení D, dramacentrum nabízející prožitkové programy pro různé cílové skupiny. Dále se na organizaci přehlídky podílí ZUŠ Žerotín, která poskytla své prostory a dala tak přehlídce pevnou půdu pod nohama a střechu nad hlavou. V neposlední řadě se na organizaci přehlídky podílel Dům dětí a mládeže v Olomouci.

Organizátorům se podařilo vytvořit skvělou přátelskou nesoutěžní atmosféru. Pořadatelé nabídli účastníkům přehlídky nejen možnost se setkat a seznámit v hledišti a na chodbách, ale umožnili jim také, aby se poznali blíže v tvořivých dílnách. V dětské rozborové dílně se děti učily formulovat své názory a vhodnou formou je sdělovat, přijímat kritiku a v neposlední řadě podnikly spolu s vedoucími dílny Magdou Veselou a Veronikou Slovákovou první krůčky k odhalení tajemství, kouzla a zákonitostí divadla. Druhou příležitostí k bližšímu poznání se navzájem byla dílna her a improvizací, které vedla Zuzana Zapletalová a Jan Němeček.

Přehlídka nabídla celkem jedenáct představení na značně vysoké úrovni. Všechna představení svědčila o poučenosti vedoucích souborů, o jejich snaze vytvořit fungující a srozumitelný divadelní tvar s velkým podílem tvořivé práce dětí. A aby divadla nebylo náhodou málo, zavítal na přehlídku host, který nabídl inspirativní představení. Divadelní sál se naplnil k prasknutí a nebylo se čemu divit. Naivní divadlo Liberec přijelo se svou inscenací Budulínek, která v loňském roce sklidila nejedno ocenění. Nadšení, které v sále po představení zavládlo, dalo tušit, že diváci nejen rozeznají kvalitu, ale že ji dovedou také náležitě ocenit.

Ale zpět k představením, které nabídly dětské soubory. Představení posuzovala odborná porota ve složení Alena Palarčíková, Vladislav Kracík a Vojtěch Maděryč.

DS PVdram, ZUŠ V. Ambrose Prostějov nabídl inscenaci, ve které zpracoval několik povídek z předlohy Dušana Taragela. Inscenace Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče byla pojata jako zábavné a zároveň varovné vyprávění, jak to může dopadnout, nebudou-li děti poslouchat. V inscenaci se objevilo velmi mnoho dobrých nápadů, funkčních postupů a představení bylo velmi působivé. Škoda jen, že kvůli drobné nedotaženosti v organizaci prostoru, neujasněnosti v používání rekvizit a příliš rychlému sledu událostí se stávalo, že divák ztrácel nit, byl zahlcen, neměl čas a prostor „dostat se do hry“. Některé motivy postav nebyly zřetelné či nesouvisely přímo s dějem, nepřispívaly k sdělení tématu ani vypointování jednotlivých situací. Pokud se vedoucí Jana Turčanová bude těmito drobnými připomínkami zabývat a pročistí celkový tvar, vznikne srozumitelná, zábavná a s nadšením hraná inscenace. Porota doporučila toto představení do širšího výběru (1. pořadí) na celostátní přehlídku dětského divadla Dětská scéna Svitavy 2013.

Tak trochu mimo přehlídku, ale v podstatě oprávněně zařazené, bylo představení souboru Rybky, MŠ Velká Bystřice. Představení Mamute, mamute, máš to pěkně nahnuté bylo nahlédnutím do práce vedoucích Zuzany Vodičkové a Zuzany Švierčkové s předškolními dětmi. Jejich práce je nesmírně poctivá, metodicky poučená, citlivá k věku dětí. Bylo vidět, že takto vedené děti by byly brzy schopny pracovat na inscenaci, která by si dělala ambice na to být velmi dobrým divadlem. Děti byly na scéně vedeny bočním vedením obou vedoucích, bezpečně procházely všemi úskalími pračlověčího života. Vedoucí využívaly buben jako prostředek k členění dění na scéně. Řád, porozumění pro to, co se na scéně děje, účast všech dětí na tomto dění, práce s dynamikou, s tempem, to vše jsou základy pro dobrou divadelní práci. Nicméně zatím to byla spíše dramatická hra, na kterou se velmi příjemně koukalo. Pokud by se vedoucím podařilo do hry zapracovat více jednání dětských hráčů, jejich rozhodování v problémové situaci, jejich vlastní způsoby, jak se s daným problémem vypořádat, dostalo by se i na divadelní zážitek v pravém slova smyslu. Přesto má práce vedoucích nesmírnou hodnotu, diváci i porotci dokázali ocenit vhodně zvolené téma i prostředky, se kterými děti pracovaly.

Moře ve flaštičce je název představení, které zahrál DS ZUŠ Šternberk pod vedením Žanety Káňové. Předlohou byl text Daniela Heviera, který je pro začínající skupinu přibližně desetiletých hráčů vhodně zvolený. Inscenace nabídla opět mnoho dobrých nápadů a funkčních postupů a navíc zajímavé téma. Porota doporučila vedoucí, aby se zaměřila na kostýmní prvky, kterými může podpořit zobrazení typových postav. Po této stránce na tom byli nejlépe dva úředníci patentního úřadu, kterým se vědec snažil předat svůj vynález. Zneužití tohoto vynálezu (moře, které se dá vylít z flaštičky a zase ho do flaštičky uzavřít) pro vojenské účely je motivací vědce, aby tomuto zneužití zabránil. Tato motivace je ale málo exponovaná, čímž dochází k nejasnostem u dalšího počínání vědce. Ten nakonec nachází ty pravé, kterým svůj vynález může s klidným svědomím předat. Jsou to děti, které dokáží vynález patřičně ocenit.

Ivana Němečková nabídla svému souboru z 5. ročníku I. stupně LDO ZUŠ Žerotín jako předlohu sbírku strašidelných povídek Chrise Priestleyho. Záměrem bylo zpracovat více povídek, zůstalo však nakonec u jediné. Zimní řez je drobná, výtvarně pojatá a atmosféru navozující inscenace, ze které divák více než tuší, že jde o poctivou divadelní práci ze strany vedoucí i hráčů. Výkony dětských herců vypovídají o značné divadelní zkušenosti a poučenosti. Porota se zabývala hlavně prací s loutkou stařeny, jejíž vedení bylo velmi minimalistické. Doporučila podpořit hlavní gesto loutky (zastřihávání větví jabloní). Pro ucelený divadelní tvar a jeho estetické kvality porota doporučila toto představení na přímý postup na celostátní přehlídku dětského divadla Dětská scéna Svitavy 2013.

Divadelní soubor Mandarinky ZUŠ Uničov pod vedením Jany Jurkasové se nechal při práci na své inscenaci Lililinda superhvězda inspirovat stejnojmennou knižní předlohou od Anette Herzog. Děj se odehrává ve velmi lákavém prostředí pracovní plochy počítače, na kterém se spisovatelka snaží napsat povídku. Nikdy však není se svou prací spokojená, a tak většina jejích výtvorů končí v koši. A v koši smazané postavy nabývají svéprávnosti a mohou žít své životy. Ze soužití těchto vymazaných postav vzniká ten nejlepší příběh, který spisovatelka kdy stvořila. Vedoucí, ve snaze sdělit příběh co nejsrozumitelněji, svěřila velký díl tohoto sdělení slovu. Vypointování situací nebylo vždy zdařilé a divák tak ztrácel smysl jednání jednotlivých postav. Vše jakoby se odehrávalo bez srozumitelného klíče, který by divákovi umožnil nalézt odpovědi na základní otázky kdo, co, kde, kdy a proč. Inscenace však nasvědčovala tomu, že soubor poctivě pracoval s kvalitní literární předlohou, že hledal jevištní prostředky, kterými své hledání vyjádřit a že je tento proces velmi oslovil a obohatil.

Divadelní soubor při ZŠ a MŠ Staré Město pod vedením Báry Hubíkové se pustil do velmi odvážné práce. Inspirací jim byla báseň Emanuela Frynty Švec. A k básni přistoupili dosti neobvyklým způsobem. Snažili se ji zprostředkovat divákům beze slov. Tento přístup skýtá mnoho úskalí a soubor se všem snažil vyhnout. Někdy se jim to dařilo více a někdy méně. Sdělit obsah básně, poučení v básni vtipně vyřčené, se bohužel zcela nepodařilo. Fryntova hravost byla nahrazena hravostí hráčů, jejich invencí v podobě snů, které se ševci zdají, když usíná nad přemírou práce u ševcovského kopyta. Tyto sny však působily spíše jako epizodické odbočky a celé sdělení ještě více komplikovaly. Na druhou stranu se hráči snažili pracovat s prostředky pantomimy a němohry, čímž získali cenné zkušenosti, které jistě dokáží využít při další práci.

Zajímavým pokusem o prozkoumání možností psychologického herectví byla práce souboru Truhlíci při ZUŠ V. Ambrose Prostějov pod vedením Jana Šprynara. Příšerný příběh tety Montaguey vypráví o tom, co vše může způsobit zahleděnost do sebe sama, bezohlednost a sobectví. Příběh je spíše drobničkou, strašidelným vyprávěním než psychologickou studií lidského jednání. A zde byl největší problém celé inscenace. Text dramatizace nenabízel dostatečně silné podněty pro psychologické bádání a pro tento způsob herectví. Hráči však pracovali velmi svědomitě, byla vidět citlivá práce vedoucího s jednotlivými protagonisty na hereckém projevu, který byl celkově velmi kultivovaný a ukázněný. Inscenace získala ocenění poroty.

Velmi hravým představením pobavil publikum soubor dRáčci Roveňáčci ze ZŠ a MŠ Rovensko pod vedením Pavly Schönové. Představení s názvem Co si vyprávějí andělé? se odehrává v kostele, kde se andělé scházejí a vyprávějí si příběhy o svých chráněncích. Každý anděl má nějakého toho člověka, se kterým jsou jen potíže. A právě příběhy těchto potížistů jsou jádrem celé inscenace. Vedoucí zvolila k zobrazení útrap andělů se svými svěřenci stínohru a plošné loutky. V některých případech byly loutky nahrazeny stínohrou hranou lidmi a zde se kouzlo ztráceno. Jednotlivé epizody strážných andělů jsou rámovány příběhem dětí, které jdou do kostela právě proto, aby se přesvědčily, zda andělé strážní existují. Porota toto představení doporučila do širšího výběru (2. pořadí) na celostátní přehlídku dětského divadla Dětská scéna Svitavy 2013.

Děcka z Drahotuš, divadelní soubor ZŠ a MŠ Hranice IV-Drahotuše přivezl folklórní pásmo písní a poezie. Název Přišlo jaro do vsi napovídá, jakou tematikou se tento soubor zabýval. Práce s folklórním dědictvím je velmi náročná jak po stránce znalostní a vědomostní, tak i po stránce divadelní, neboť převést folklórní materiál do divadelní podoby je až nadlidský výkon. Vedoucí souboru Táňa Hrubá se o to pokusila. Její pokus nevyzněl naprázdno, a pokud se bude se souborem zabývat prohlubováním mezilidských vztahů a výpovědí jednotlivých postav v zobrazovaných situacích, může soubor udělat ještě velmi mnoho pro to, aby tato skvostná podívaná byla ještě více podívanou divadelní.

Divadélko Slunečník při ZŠ a MŠ Sluneční, Šumperk pod vedením Evy Šalkové zpracovalo předlohu Karla Poláčka Edudant a Francimor. Kvalitní předloha byla dobrým materiálem pro práci souboru. Také u dětí bylo zjevné, že je předloha a práce na jejím jevištním ztvárnění baví. Pro podpoření těchto kladů porota doporučila vedoucí, aby zapracovala na dramatizaci předlohy, aby zpřehlednila jednotlivé situace, ve kterých si jasně pojmenuje, o čem jsou a jak nastolené problémy hlavní protagonisté vyřeší. Tím může dojít k odstranění nelogičnosti některých okamžiků a k souladu mezi hereckou akcí a textem.

Když se ohlížím za Poděsem 2013, musím říci, že by se přehlídka mohla jmenovat Potěš 2013, neboť všechna představení, dílny a setkávání byla velmi příjemná, milá a člověk byl z průběhu celé přehlídky potěšen a ne poděšen.

Vojta Maděryč