Databáze českého amatérského divadla

Texty: MACEK, Stanislav: České ochotnické divadlo v Butovicích (2. část), čas. POODŘÍ 2011, č. 2

České ochotnické divadlo v Butovicích (2. část)

Stanislav Macek

Německá okupace v r. 1938 přinesla rozpuštění a zákaz činnosti českých spolků a organizací i v Butovicích. Místní policejní orgány byly složeny z tamějších Němců, kteří se dobře orientovali při konfiskaci peněžních hotovostí, ničili veškeré písemnosti a zabírali cenný spolkový majetek. Jeviště divadelního spolku „Kollár“ si místní Němci převezli do svého Obecního hostince (č. p. 82) v horní části Butovic, kde údajně pak hráli svá divadla. Během války byla tato divadelní konstrukce jeviště zničena. Během let 1938–1945 nebyla ze všech výše uvedených důvodů zaznamenána žádná veřejná aktivita českých obyvatel.
Přechod válečné fronty v r. 1945 zanechal v Butovicích po sobě 250 zničených nebo vážně poškozených domů a hospodářských usedlostí hlavně v horní části obce, kde bylo její centrum. Během měsíců května a června se však již vracely české rodiny spolu s novými osídlenci, kteří se ujímali národní správy nad majetky německých obyvatel, kteří uprchli před frontou. Byly doplněny stavy učitelů, takže již 1. září se na školách mohlo vyučovat. Mezi novými učiteli byl i mladý Karel Makuch, který v mezích tehdejších možností iniciativně oživil kulturní život v obci a stal se spoluzakladatelem místní skupiny Svazu české mládeže.

Foto 17 na sloupec:
Karel Makuch – režisér.

Prvním veřejným vystoupením této skupiny byla oslava 28. října 1945 uskutečněná v přeplněném sále Závodního hotelu Vagonka. Pro oslavu nacvičil jmenovaný pásmo veršů a písniček za klavírního doprovodu Rudolfa Rozehnala.
Divácký úspěch vystoupení byl impulzem k založení Divadelního kroužku SČM, který započal s nácvikem pohádky Jar. Kvapila „Princezna Pampeliška“, jež byla určena hlavně školní mládeži. Činnost dramatického kroužku vesnické organizace SČM se projevovala hlavně v horní části Butovic.
Do obce se vraceli i bývalí členové předválečného spolku „Kollár“ a v krátkém čase se podařilo soustředit zájemce o ochotnické divadlo v obci k obnovení činnosti. Na první schůzi zájemců došlo k ustavení souboru s názvem „Nové divadlo“, pod kterým byl ohlášen k registraci. Předsedou byl zvolen Rudolf Pospíšil, jednatelem Karel Gartus, pokladníkem Rudolf Navrátil a režisérem František Kos. Všichni byli zaměstnanci Vagonky. První veřejné vystoupení „Nového divadla“ se uskutečnilo 7. března 1946 při oslavě narozenin T. G. Masaryka.

Foto 23 - vyříznout jen foto osob:
Divadelní sdružení Nové divadlo – foto funkcionářů v r. 1946: Rudolf Pospíšil předseda, Rudolf Navrátil, pokladník, František Kos, režisér a Karel Gartus, jednatel.

Zmíněná „Princezna Pampeliška“ byla sehrána dvakrát v dopoledních představeních pro mládež a dvakrát ve večerních pro dospělé. Vždy při početné návštěvě, přestože podmínky pro divadelní činnost byly tehdy podle výpovědí účinkujících velmi těžké. Uváděli doslova: „Sál v Obecním hostinci (č. p. 82) – to byly holé stěny, jeviště bylo prázdné bez kulis, elektrické osvětlení bylo v devastovaném stavu. Dík obětavosti členů mládežnického souboru a dospělých příznivců z Vagonky byly provedeny nejnutnější opravy a vyrobeny potřebné dekorace. Kulisy náznakové scény byly podle návrhu režiséra Karla Makucha namalovány na papír členy souboru SČM společně se členy dramatického kroužku „Nové divadlo“, který se v té době připravoval na své první vystoupení. Stejně tak byly vyrobeny všechny potřebné rekvizity.“ Podle dochovaného programu v této prvé inscenaci v r. 1946 účinkovali v jednotlivých rolích: Robert Dostál – král, Jarmila Jonášková – princezna Pampeliška, Vlasta Grossová – chůva, Rudolf Eckelsberger – kuchař, Karel Makuch – Honza, Vlasta Sedláčková – máma, Vlastimil Martínek a Josef Petrovič – pastevci, Otta Kiss – stráž. Tato jména se později objevují i v dalších divadelních butovických seskupeních.
První incenací „Nového divadla“ byla lidová zpěvohra K. Fořta „Kráska ze Šumavy“ sehraná 10. října 1946 v Obecním hostinci za režie Františka Kosa a klavírního doprovodu Rudolfa Rozehnala. V počátečních fázích činnosti měl soubor potíže s obsazováním charakterových rolí, které byly překonávány „zvýšeným úsilím jejich představitelů“, jak vypovídali tehdejší aktéři. V této souvislosti nelze opomenout zásluhu agilní a nadšené divadelnice Marie Kosové, která osobně chodila po rodinách a získávala členy pro soubor. V praxi souboru „Nového divadla“ jednotliví aktéři dle jejích slov přihlíželi při obsazování jednotlivých rolí k tomu, aby herci a herečky svým typem a osobními vlastnostmi mohli v co největší míře uplatnit při tvorbě role, zvláště v případech, kdy šlo o role charakterové. Bylo proto celkem běžné, že v jedné hře byl ochotník protagonistou a v druhé měl jen roli epizodní. Tím soubor dosahoval vyrovnanosti hereckých projevů a větší účinnosti a působivosti na diváka. V podobné praxi pokračovali ochotničtí režiséři i v dalších následných souborech. Proto uvádím – pokud to bylo možné zjistit – i celá jmenovitá obsazení her. K základním informacím o „Novém divadle“ ještě jen to, že všechny inscenace byly hrány v Obecním hostinci (č. p. 82). Písemná dokumentace o počátečních fázích nebyla vedena, a tak zůstaly jen souhlasné výpovědi tehdejších členů souboru.
V r. 1947 můžeme zaznamenat v Butovicích činnost dvou divadelních souborů. O Velikonocích kroužek SČM za režie Karla Makucha inscenoval v Obecním hostinci komedii K. S. Macháčka „Ženichové“. Z autentického programu ke hře s obsahem a hereckým obsazením vyplývá inscenační záměr. Původně veršovaná „rytířská parodie“ byla pojata jako parodie na tehdejší „zlatokopy“, osoby které obhospodařovaly volné zemědělské usedlosti v pohraničí dané jim do národní správy tak, že po nich zůstávala jen zkáza. K tomu vysvětlení nepamětníkům: termín „zlatokopové“ (dnes bychom snad řekli tuneláři) vzniknul brzy po válce v r. 1945, když se do opuštěných německých usedlostí v pohraničí přistěhovali noví osadníci, jejichž hlavním cílem bylo přivlastnit si majetek a pak s živým i mrtvým inventářem tajně ujet zpět do vnitrozemí.
Hru zhudebnil a na klavír doprovázel Rudolf Rozehnal. Pro velký divácký úspěch byla inscenace opakována v několika časově nezjištěných reprízách. Škoda, že se nedochoval autentický text hry, který by byl svou tématickou příbuzností i dnes velmi aktuální. Ve hře vystupovali: František Kos – jako nár. správce hradu, Radka Horáková hrála jeho dceru, Vlastimil Martínek – t. č. brigádník, Otto Kiss – válečný hrdina, Josef Petrovič – velkošmelinář, Rudolf Eckelsberger – kolaborant.
Po této hře ještě učitel Makuch se členy SČM připravil několik literárních pásem, která se uskutečnila v budově tehdejší měšťanské školy (dnes Základní škola Butovická ul. č. p. 346). Po jeho odstěhování do Kopřivnice se mládežnický divadelní soubor odmlčel.
Druhým účinkujícím souborem v r. 1947 bylo „Nové divadlo“. To 28. října v Obecním hostinci sehrálo pohádkovou hru Aloise Jiráska „Lucerna“, jejíž režii měl František Kos. Pohádkovost výpravy zdůrazňovaly kostýmy zapůjčené ze Státního divadla v Ostravě. Na základě zachované fotografie bylo podle výpovědí tehdejších účinkujících rekonstruováno obsazení rolí: kněžna – Marie Tymlová-Šrubařová, dvořan – Václav Satek, vrchní – František Kos, mlynář – Květoslav Kadlčík, jeho bába – Josefína Kozílková, Hanička – Vlasta Sedláčková-Volná, Zajíček – Ladislav Jaglař, Braha – Gustav Holáň, Zima – Jaroslav Horáček, Sejtko – František Antoš, Klásek – František Mückstein, Klásková – Jozefína Hlobilová, Michal – Josef Petrovič, Ivan – Vlastimil Martínek, pan Franc – Rudolf Eckelsberger, mušketýr – Emil Kupčík, Žán – Jaroslav Tomanec, komorná – Vlasta Prosková-Helisová, rychtář – Jaroslav Nývlt, víly – Draha Pavlínová, Vlasta Grossová a Olga Zmeškalová.

Foto 20, na šířku strany - vyříznout jen foto:
Divadelní soubor Nové divadlo – ze hry Aloise Jiráska Lucerna z 28. října 1947.

Politické události v únoru 1948 měly částečně i svůj dopad v ochabnutí zájmu o ochotnické divadlo. Naštěstí zásluhou zkušeného ochotníka Františka Kosa byla na podzim svolána společná schůze všech bývalých ochotníků a těch, kteří o tuto činnost projevili zájem. Na schůzi bylo dohodnuto pokračování činnosti „Nového divadla“. Novým předsedou a režisérem byl zvolen František Kos, který také naznačil výhledový program.
Dle něj byla již 16. dubna 1949 v Obecním hostinci inscenována za jeho režie hra K. Fořta „Kráska ze Šumavy“. Hra byla již podle tehdejších nových zásad pro povolování klasifikována jako hra „která nevyhovuje podmínkám státní osvětové péče a povoluje se jedině s dávkou ze zábavy“. Jinak totiž byla ochotnická představení od této dávky osvobozena.
Vedle ochotnického souboru „Nové divadlo“ sehráli taktéž v Obecním hostinci dne 23. dubna 1949 členové Dobrovolného sboru hasičů z Butovic Jiráskovo drama „Vojnarka“, jejíž režii měl Viktor Raška. Hra měla reprízu i následující den. Další hrou v r. 1949 bylo drama bratří Mrštíků „Maryša“ inscenované souborem „Nového divadla“ v premiéře 12. května s reprízou 15. května v Butovicích a s další reprízou 22. května v Bartošovicích. Jednotlivé role režisér František Kos obsadil takto: Lízal – Vlastimil Chromec, Lízalka – Josefa Hlobilová, Maryša – Vlasta Volná, Rozára – Bohuslava Konvičková, Vávra – Ladislav Grosman, Francek – Sláva Farda, Horačka – Marie Kupčíková, Strouhalka – Libuše Bednářová, Strouhal – Jan Matýsek, stařenka – Hermína Kašparovská, hospodský – Josef Petrovič, Pavel – Vlastimil Martínek, Hrdlička – Jan Silvar a soudní sluha – František Mückstein.
V druhé polovině r. 1949 odbor kultury Okresního národního výboru v Novém Jičíně vyhlásil soutěž jednoaktovek s místem konání v Albrechtičkách na říjen. Soubor „Nové divadlo“ se soutěže zúčastnil s aktovkou V. Neffa „Soused“, režie František Kos a umístil se na 3. místě. Ve hře vystupovali: Jaroslav Nývlt, Ladislav Jaglař, František Kos, Antonín Alčer, Jaroslav Tomanec a Radka Horáková. V závěru roku ještě soubor uvedl 25. a 26. prosince veselohru V. V. Štecha „Třetí zvonění“ v režii Fr. Kose.
V r. 1950 bylo v Butovicích divadelním souborem „Nové divadlo“ (ND) a dramatickým odborem Sboru dobrovolných hasičů (SDH) sehráno celkem 7 divadelních her. Premiéry se uskutečněnily v Obecním hostinci (č. p. 82), případně v Závodním hotelu (č. p. 333):
- 26. únor, A. Jirásek „Kolébka“, SDH, režie Viktor Raška, repríza 11. 3. v Pustějově
- 29. duben, F. F. Šamberk veselohra „Palackého třída 27“, ND, režie Fr. Kos
- 14. květen, Matěj Bor drama „Noc v Hlubokém“, SDH, režie Viktor Raška
- 28. červen, Jaroslav Klíma, drama „Na dosah ruky“, ND, režie Josef Štěpán, repríza 29. června
- 15. říjen, Ladislav Stroupežnický veseloherní aktovka „Zvíkovský rarášek“, ND, režie Fr. Kos, hráno v Závodním hotelu Vagonky. Reprízy 25. října tamtéž, 3. listopadu Dělnický dům ve Studénce a 15. listopadu v Bítově

Foto 30, na sloupec - foto vpravo uprostřed – bude asi nekvalitní, pak ho nebudeme dávat
Divadelní soubor Nové divadlo ve hře Ladislava Stroupežnického Zvíkovský rarášek v r. 1950. Stojící: Kryštof ze Švemberka – František Kos, Mikuláš Dačický – Jiří Kania, Eliška – Marie Kosová, Salomena – Marie Kupčíková, Markéta – Naďa Němcová, scénograf – Alois Kos. Sedící: Michálek, páže – Karel Renza, Petr Švemberk – Jarmila Tomášková a neidentifikovaná osoba (asi kulisák).

Podle dochované fotodokumentace a výpovědí účinkujících byla tato aktovka obsazena následovně: Kryštof – Fr. Kos, Eliška – Marie Kosová, Petr – Jarmila Jonášková, Salomena – Marie Kupčíková, Markéta – Naďa Němcová, Mikuláš Dačický – Jiří Kania, Michálek – Karel Renza.
- 10. prosinec, Viktor Nejedlý hra pro mládež „Nezasmálka“, SDH, režie Viktor Raška
- 12. prosinec, Pavel Pavlík drama „Nikdy“, ND, režie Hynek Růža, sehráno v Závodním hotelu. Reprízy: leden 1951 Závodní hotel a 17. březen 1951 Bartošovice

Foto 35, na sloupec:
Hynek Růža – herec a režisér.

K uvedené inscenaci se váže příhoda, která se udála při její repríze v Bartošovicích. Byla podrobně popsána v článku o ochotnickém divadle tamtéž (POODŘÍ 1/2007) a uvedu ji jen ve stručnosti: Vlivem naturalistického pojetí některých dějových situací ale hlavně herecké přesvědčivosti hlavního představitele v roli důstojníka SS mu hrozilo fyzické napadení skupinou diváků, takže soubor musel po představení urychleně opustit hostinec zadním vchodem. Tato příhoda dokázala, jak silné emoce může vyvolat hra dobře nastudovaná a sehraná i ochotnickým souborem. Je tedy na místě uvést její herecké obsazení: první důstojník SS – Ing. Dobromil Musil, sedlák – Robert Dostál, starší syn – Emil Kupčík, matka – Naďa Skácelová, mladší syn – Vlastimil Martínek, druhý důstojník SS – Josef Petrovič, sedlákova dcera – Bohumila Konvičková-Staňková, soused – Václav Satek.
Touto inscenací byla v podstatě ukončena činnost ND. Členové souboru však v ochotnické práci pokračovali jako divadelní soubor Závodního klubu ROH Vagonka Studénka, který byl ustanoven v r. 1952.

Foto 48, nas sloupec:
Závodní hotel Vagonky č. p. 133 v r 1952.

Začátkem r. 1951 vznikl v rámci místního Jednotného zemědělského družstva divadelní soubor, který 1. dubna 1951 sehrál v Obecním hostinci pod vedením režiséra Viktora Rašky veselohru Štefana Kralika „Buky pod Poľanou“. Další hru soubor nenacvičil. Hra je doložena vydaným povolením a osobní výpovědí jednoho z účinkujících. Na herecké obsazení si repondent nevzpomněl.
Dne 2. června 1951 sehráli žáci Národní školy v Obecním hostinci hru pro děti od Václava Vaňátka „Jak květinky přezimovaly“, kterou režíroval učitel Josef Závodský. Výnos ze vstupného byl věnován na úhradu nákladů výletu za sociálně slabé žáky a na školní pomůcky.
Dne 21. října 1951 vystoupil v Obecním hostinci divadelní soubor kulturně-propagačního oddělení spotřebního družstva Budoucnost z Ostravy se dvěma inscenacemi. Dopoledne byla pro děti odehrána veselohra „Tesaříci“ od J. Urbana a večer pro dospělé uvedli veselohru N. V. Gogola „Ženitba“. A konečně 22. listopadu 1951 zavítal do Butovic Sokolský divadelní kroužek při osvětové besedě z Fulneku s dramatem Al. Jiráska „Vojnarka“.
V průběhu roku nastudovali členové bývalého ND pod vedením Jiřího Hantka drama Miroslava Stehlíka „Mordová rokle“, se kterým vystoupili 24. listopadu v Obecním hostinci pod hlavičkou zakládaného Závodního klubu ROH Vagonky. Z dosažitelných podkladů je možno přesně seznat jména účinkujících a jejich role: bába Bašusová – Ludmila Belavá, vnuk Ondra – Robert Dostál, vnučka Marie – Naďa Skácelová, strýc Martin – Vlastimil Chromec, Prokeš – Hynek Růža alt. Emil Kupčík, Karel – Dobromil Musil, Slávek – Vlastimil Martínek, Hajl – Josef Petrovič, Hajlka – Marie Kupčíková, pan vrchní – Ladislav Křapek alt. Jiří Kania, slečna učitelka – Olga Žampachová, Vojtěch – Josef Štěpán, Prskavec – Emil Kupčík a Vašek – Jan Šavrňák.
Dne 14. prosince 1951 sehrál divadelní kroužek místní organizace SČM po několikaleté odmlce v Obecním hostinci vesnické drama Al. Jiráska „Otec“ za režie Miloše Horáčka. Hra byla reprízována v Albrechtičkách, Bartošovicích, Pustějově, Krásném Poli a ve Studénce. Jednotlivé role byly dle výpovědí obsazeny takto: sedlak Kopecký – Bohuslav Danys, jeho žena – G. Gavlasová, právník Antonín – Ladislav Konvička, Václav – Václav Skařupa, Anna – Bohumila Konvičková, Divišek – Z. Olšina, Jan – Miloš Horáček, Bobeš – Václav Vavřík, právník Janáč – B. Žídek, Křivda – L. Tomáš, Vašina – V. Chuda, Jílek – S. Šimurda, Peluňková – L. Machaňová.
V rámci silvestrovského večera pak ještě bývalí členové ND sehráli frašku V. K. Klicpery „Rohovín Čtverrohý“. O konkrétních jménech účinkujících však nejsou spolehlivé údaje.
Za r. 1952 byly tehdejším režisérem souboru SČM Butovice Antonínem Alčerem vzpomenuty bez bližších podrobností jen dvě inscenace odehrané v Obecním hostinci a to hry Jar. Janovský „Noc pod Čerchovem“ a Vojtěch Cach „Případ plukovníka Adamíra“. Stejně tak za r. 1953 vzpomněl studování hry K. Čapka „RUR“ a hry F. Sokola Tůmy „Gorali“. K té jen doplnil poznámku, že hra byla reprízována v Pustějově, ve Studénce a v Pusté Polomi na tamější oblastní přehlídce mládežnických divadelních souborů.
Jako první oficiální představení dramatického souboru Závodního klubu ROH Vagonka (dále ZK) se dá považovat inscenace hry Konstatina Simonova „Ruští lidé“ režírovaná Hynkem Růžou, která měla premiéru v červnu 1953 v Závodním hotelu (č. p. 333), jenž byl sídlem této nové organizace. Ve hře účinkovali: I. N. Stefanov – Jiří Kanis, Marta Petrovna – Marie Kupčíková, Valja – B. Bierská, Vasík – František Kos, felčar –Oldřich Minstr, korespondent – Robert Dostál, politruk – Josef Štěpán, písařka – Draha Žárská, lékař – Ladislav Liška, jeho žena – Marie Kosová, Vasil – Jaroslav Tomanec, Morozov – Hynek Růža, Gavrilov – Vilém Kuncek, poručík – Miroslav Knebel, generálmajor – Ludvík Nikl, Saměnov – Josef Petrovič, Rozenberg – Jan Matýsek, Vainer – Teofil Bujnoch, Krause – Emil Kupčík, raněný – Josef Němčák.

Foto 52, na sloupec:
Jiří Kania – herec a režisér.

Další skupina členů ZK sehrála v Závodním hotelu 26. prosince 1953 ve dvou představeních veselohru F. F. Šamberka „Jedenácté přikázání“, režii měl František Kos. Scénickou výpravu navrhl tehdejší pracovník propagačního oddělení Vagonky, dnes známý ostravský výtvarník Karel Říhovský. Hra byla reprízována 3. ledna 1954 v Pustějově, 14. ledna v Jistebníku a 15. ledna v Bartošovicích. Jednotlivé role obsadili: Jiří Vokovský – Václav Satek, major Jičínský – Jaroslav Tomanec, Emanuel Střela – Vladimír Podroužek, profesor Beránek – Ing. Václav Dostál, Bartoloměj Pecka – František Kos, Florián Králíček – Jan Šavrňák, jeho žena Veronika – Marie Kosová, Julie – Jarmila Jonášková, Ema – Jiřina Hartabusová, Františka – Dobromila Lukášová, Ferdík – Václav Vališ alt. Václav Kupka, Pepík – Václav Vavřík.
V r. 1954 byla inscenována jen jediná hra. V Závodním hotelu ZK sehrál na své domácí scéně 10. dubna komedii Suchovo-Kobylina „Svatba Krečínského“. Režie se ujal herec souboru Jiří Kania a scénickou výpravu opět navrhl výtvarník Karel Říhovský.
Ve hře se představili: František Kos – jako P. N. Muromskij, Jiřina Hartabusová v roli jeho dcery Lidočky, Marie Kosová v roli tety Antonovny, Vladimír Podroužek jako V. D. Nělkin, Vladimír Kameník v roli M. V. Krečínského, Václav Satek hrál I. A. Raspljujeva, Václav Bayer v roli lichváře Saviče Boka, Hynek Růža si zahrál komorníka a policejního úředníka představoval sám režisér.

Foto 51 na šířku strany:
Divadelní soubor dramatického odboru Závodního klubu Vagonky – Suchovo-Kobylin, hra Svatba Krečinského z r. 1954.
Zleva sedící: teta Antonovna – Marie Kosová, I. A. Respljujev – Václav Satek, Lidočka – Jiřina Hartabusová, V. D. Nělkin – Vladimír Podroužek. Zleva stojící: P. N. Muromskij – František Kos, M. V. Krečinskij – Vladimír Kameník, komorník – Hynek Růža a lichvář Savič Bok – Václav Bayer.

V r. 1955 se opět uskutečnila jen jediná ochotnická inscenace. Soubor ZK sehrál na své scéně 15. května historickou veselohru Jana Říhy „Polibek královský“, kterou nastudoval herec souboru Václav Satek. Scénu navrhl Alois Kos, rovněž pracovník propagačního oddělení Vagonky. Hra byla reprízována 20. května v Klimkovicích a v Bílovci na tehdejší okresní soutěžní přehlídce. Z dochované fotodokumentace je zjevné typové pojetí rolí při jednotlivých dějových akcích při dodržení historického středověkého koloritu. Postavy byly představovány takto: Václav IV., král český – Vladimír Kameník, Johana, jeho choť – Milada Šrubařová, arcibiskup Jan z Jenštejna – Vladimír Podroužek, lovčí Jíra z Roztok – Václav Vavřík, jeho šenk Budivoj – Vlastimil Charvát, Štěpán z Častonic – Václav Humplík, Eliška – Bohumila Konvičková-Staňková, kuchařka Veronika – Ludmila Kopečková-Belavá, Jakub Plíšek – Ladislav Konvička a kněz Haštal – Václav Bayer.

Foto 57, na sloupec - jde o foto vlevo dole:
Václav Satek – herec a režisér.

O něco bohatější byla v Butovicích v r. 1956 ochotnická dramaturgie. Nesporně nejzajímavějším počinem byla inscenace „Papírové panoptikum“ uskutečněná 24. března na scéně ZK. Její autor, Jaroslav Bartončík, agilní místní kulturní pracovník a úředník Vagonky, měl režii a podílel se na ní i konkrétní špičkovou hereckou tvorbou několika postav.
Satirická komedie o několika obrazech a baladách se divácky zábavnou formou dotýkala řady nešvarů, které ovlivňovaly život v tehdejší době v oblasti osobních i společenských vztahů. To naznačovaly i názvy jednotlivých obrazů, které jsou zajímavé i pro dnešní současníky, a proto si je dovoluji citovat: Návštěvník, 12 funkcí najednou, Nikdy už žádné výkazy, Balada výrobní, Zdravý nemocný, Nové písničky na staré melodie, Kdo šetří má za tři, Svatba s mrtvolou, Červená knihovna, Péče o pracující, Balada o plánech.
Jednotlivé dějové situace obrazů byly dramaturgicky a herecky postaveny na dobře vypracovaných dialozích diváky bezprostředně akceptovaných. Naprosto organickou součástí inscenace byla i její hudební složka interpretovaná vynikajícím tanečním orchestrem ZK Vagonky za řízení jejího dirigenta Jaroslav Vavroše. O umělecké úrovni inscenace se mohli přesvědčit i diváci na reprízách v Bartošovicích (14. dubna), v Olomouci i v Praze. Na výzvu tamější odborové organizace Vagonky Tatra Smíchov se soubor zúčastnil přehlídky divadelních souborů ROH, která se konala na Smíchově. Hra se setkala s velkým obdivem jak po stránce dramaturgické tak i z hlediska inscenační formy a perfektně zvládnutých hereckých výkonů. Herci si proto zaslouží, aby byla jejich jména připomenuta i dnešním příznivcům ochotnického divadla. Vedle zmiňovaných osob to byli – Bohumila Konvičková, Jiřina Charvátová, Karel Belza, Zdeněk Hradský, Vlastimil Charvát, Dobromil Pekař, Vladimír Podroužek, Pavel Olšák a Zdeněk Šrubař.

Foto 59, na sloupec:
Ing. Jaroslav Bartončík – autor, herec a režisér.

Druhou inscenací, která se v r. 1956 se svým divadelním souborem zapsala do paměti ochotnického divadla v Butovicích, bylo vystoupení Sboru dobrovolných hasičů. Jeho divadelní soubor v březnu v Obecním hostinci uvedl hru Otty Minaříka „Zorka“ za režie Viktora Rašky. Hra byla 14. dubna reprízována v Hukovicích.
Jednorázovou aktivitu v tomto roce projevilo seskupení vystupující v rámci místní vesnické organizace SČM, které v dubnu s režisérem Antonínem Alčerem v Obecním hostinci sehrálo pohádku Miloše Zbavitele „Čarovné dudy“.
V r. 1956 ještě v Butovicích podle uděleného povolení vystoupil amatérský divadelní soubor z Nového Jičína, který působil v rámci OURZ s dramatem L. Fraye „Ztracená pozice“. Přesné datum a místo vystoupení nelze uvést pro neúplnost vydaného povolení a také pro to, že v místě nebylo nijak komentováno. Jmenovité složení posledních tří uvedených souborů se nepodařilo zjistit.

Foto 27- vyřízněte dolní foto, na sloupec:
Obecní hostinec č. p. 82 v Butovicích – foto z r. 1972.

Jako druhý amatérský divadelní soubor působící v rámci ZK v letech 1957–1960 bylo mládežnické seskupení, které vzniklo z podnětu Závodní organizace Svazu české mládeže ve Vagonce. Tento soubor s vlastní samosprávou byl složen ze členů Základní organizace SČM v závodě a na učňovském učilišti. Vystupoval s názvem „Mládež Závodního klubu Vagonka“ a jeho hlavními osobnostmi a organizátory byli Bohumil Svoboda a Ing. Bohumil Hušek.
Volbou vhodného nenáročného repertoáru se za pomoci zkušených režisérů souboru podařilo uskutečnit čtyři divácky přitažlivé inscenace. Důležitým přínosem kolektivu mladých divadelníků byla skutečnost, že byli získáni noví mladí zájemci o ochotnické divadlo. S řadou z nich, kteří po vyučení zůstali ve Studénce, se pak diváci mohli setkat v inscenacích dalších souborů. Soubor za dobu své existence uvedl následující divadelní hry:
- 27. března 1957, Olga Fišarová, „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“, režie Marie Kosová, reprízy: 12. dubna Butovice, 16. dubna Studénka a 22. dubna Nový Jičín
- září 1958, F. X. Svoboda „Poslední muž“, režie Bohumil Svoboda
- 16. ledna 1959, Karel Dittler „Sůl nad zlato“, režie Hynek Růža, reprízy 17. ledna Butovice a 23. ledna Kujavy
- 9. května 1959, Zdeněk Sýkora „Čertův švagr“, režie Hynek Růža, reprízy 10. a 11. května Butovice, 23. května Kujavy a 30. května Velké Albrechtice

Foto 62, na sloupec - jde o foto uprostřed:
Divadelní soubor Mládež Závodního klubu Vagonka – Olga Fišerová, hra Dlouhý, Široký a Bystrozraký v r. 1957.
Široký – Karel Renza, Dlouhý – Josef Kudlička a Bystrozraký – Jaroslav Hrubeš.

V uvedených inscenacích vystupovali tito mládežníci – Ludmila Cirková, Miroslava Galiová, Dagmar Hanzelková,. Otylie Horníčková, Eva Horzínková, Ludmila Hudcová, Eva Chudová, Gerda Johnová, Ivana Johnová, Libuše Kahánková, Ludmila Rozenzweigová, Jiřina Růžová, Soňa Šmudlová, Eva Urbanská, Josef Bayer, Jaroslav Belza, Svatopluk Borek, Ing. Bohumil Hušek, Jaroslav Hrubeš, František Jelínek, Jiří John, Jaroslav Kazík, Jiří Kos, Josef Kudlička, Jiří Měch, Karel Renza, Václav Skařupa, Bohumil Svoboda, Vladimír Štancl, Josef Tenora a Josef Toman.

Foto 61. Jde o foto vpravo nahoře, pokud by bylo hodně nekvalitní, tak ho nedávejte: Ze stejné hry: Král – Bohumil Svoboda, princezna – Ludmila Cirková a princ – Josef Tenora.

Činností tohoto divadelního kolektivu byla v podstatě uzavřena historie ochotnického divadla v Butovicích. Od 1. ledna 1959 vzniká město Studénka a Butovice se stávají jeho městskou částí.


Stanislav Macek
Více o autorovi viz POODŘÍ 1/2011.


České ochotnické divadlo v Butovicích (2. část)

Stanislav Macek

Německá okupace v r. 1938 přinesla rozpuštění a zákaz činnosti českých spolků a organizací i v Butovicích. Místní policejní orgány byly složeny z tamějších Němců, kteří se dobře orientovali při konfiskaci peněžních hotovostí, ničili veškeré písemnosti a zabírali cenný spolkový majetek. Jeviště divadelního spolku „Kollár“ si místní Němci převezli do svého Obecního hostince (č. p. 82) v horní části Butovic, kde údajně pak hráli svá divadla. Během války byla tato divadelní konstrukce jeviště zničena. Během let 1938–1945 nebyla ze všech výše uvedených důvodů zaznamenána žádná veřejná aktivita českých obyvatel.
Přechod válečné fronty v r. 1945 zanechal v Butovicích po sobě 250 zničených nebo vážně poškozených domů a hospodářských usedlostí hlavně v horní části obce, kde bylo její centrum. Během měsíců května a června se však již vracely české rodiny spolu s novými osídlenci, kteří se ujímali národní správy nad majetky německých obyvatel, kteří uprchli před frontou. Byly doplněny stavy učitelů, takže již 1. září se na školách mohlo vyučovat. Mezi novými učiteli byl i mladý Karel Makuch, který v mezích tehdejších možností iniciativně oživil kulturní život v obci a stal se spoluzakladatelem místní skupiny Svazu české mládeže.

Foto 17 na sloupec:
Karel Makuch – režisér.

Prvním veřejným vystoupením této skupiny byla oslava 28. října 1945 uskutečněná v přeplněném sále Závodního hotelu Vagonka. Pro oslavu nacvičil jmenovaný pásmo veršů a písniček za klavírního doprovodu Rudolfa Rozehnala.
Divácký úspěch vystoupení byl impulzem k založení Divadelního kroužku SČM, který započal s nácvikem pohádky Jar. Kvapila „Princezna Pampeliška“, jež byla určena hlavně školní mládeži. Činnost dramatického kroužku vesnické organizace SČM se projevovala hlavně v horní části Butovic.
Do obce se vraceli i bývalí členové předválečného spolku „Kollár“ a v krátkém čase se podařilo soustředit zájemce o ochotnické divadlo v obci k obnovení činnosti. Na první schůzi zájemců došlo k ustavení souboru s názvem „Nové divadlo“, pod kterým byl ohlášen k registraci. Předsedou byl zvolen Rudolf Pospíšil, jednatelem Karel Gartus, pokladníkem Rudolf Navrátil a režisérem František Kos. Všichni byli zaměstnanci Vagonky. První veřejné vystoupení „Nového divadla“ se uskutečnilo 7. března 1946 při oslavě narozenin T. G. Masaryka.

Foto 23 - vyříznout jen foto osob:
Divadelní sdružení Nové divadlo – foto funkcionářů v r. 1946: Rudolf Pospíšil předseda, Rudolf Navrátil, pokladník, František Kos, režisér a Karel Gartus, jednatel.

Zmíněná „Princezna Pampeliška“ byla sehrána dvakrát v dopoledních představeních pro mládež a dvakrát ve večerních pro dospělé. Vždy při početné návštěvě, přestože podmínky pro divadelní činnost byly tehdy podle výpovědí účinkujících velmi těžké. Uváděli doslova: „Sál v Obecním hostinci (č. p. 82) – to byly holé stěny, jeviště bylo prázdné bez kulis, elektrické osvětlení bylo v devastovaném stavu. Dík obětavosti členů mládežnického souboru a dospělých příznivců z Vagonky byly provedeny nejnutnější opravy a vyrobeny potřebné dekorace. Kulisy náznakové scény byly podle návrhu režiséra Karla Makucha namalovány na papír členy souboru SČM společně se členy dramatického kroužku „Nové divadlo“, který se v té době připravoval na své první vystoupení. Stejně tak byly vyrobeny všechny potřebné rekvizity.“ Podle dochovaného programu v této prvé inscenaci v r. 1946 účinkovali v jednotlivých rolích: Robert Dostál – král, Jarmila Jonášková – princezna Pampeliška, Vlasta Grossová – chůva, Rudolf Eckelsberger – kuchař, Karel Makuch – Honza, Vlasta Sedláčková – máma, Vlastimil Martínek a Josef Petrovič – pastevci, Otta Kiss – stráž. Tato jména se později objevují i v dalších divadelních butovických seskupeních.
První incenací „Nového divadla“ byla lidová zpěvohra K. Fořta „Kráska ze Šumavy“ sehraná 10. října 1946 v Obecním hostinci za režie Františka Kosa a klavírního doprovodu Rudolfa Rozehnala. V počátečních fázích činnosti měl soubor potíže s obsazováním charakterových rolí, které byly překonávány „zvýšeným úsilím jejich představitelů“, jak vypovídali tehdejší aktéři. V této souvislosti nelze opomenout zásluhu agilní a nadšené divadelnice Marie Kosové, která osobně chodila po rodinách a získávala členy pro soubor. V praxi souboru „Nového divadla“ jednotliví aktéři dle jejích slov přihlíželi při obsazování jednotlivých rolí k tomu, aby herci a herečky svým typem a osobními vlastnostmi mohli v co největší míře uplatnit při tvorbě role, zvláště v případech, kdy šlo o role charakterové. Bylo proto celkem běžné, že v jedné hře byl ochotník protagonistou a v druhé měl jen roli epizodní. Tím soubor dosahoval vyrovnanosti hereckých projevů a větší účinnosti a působivosti na diváka. V podobné praxi pokračovali ochotničtí režiséři i v dalších následných souborech. Proto uvádím – pokud to bylo možné zjistit – i celá jmenovitá obsazení her. K základním informacím o „Novém divadle“ ještě jen to, že všechny inscenace byly hrány v Obecním hostinci (č. p. 82). Písemná dokumentace o počátečních fázích nebyla vedena, a tak zůstaly jen souhlasné výpovědi tehdejších členů souboru.
V r. 1947 můžeme zaznamenat v Butovicích činnost dvou divadelních souborů. O Velikonocích kroužek SČM za režie Karla Makucha inscenoval v Obecním hostinci komedii K. S. Macháčka „Ženichové“. Z autentického programu ke hře s obsahem a hereckým obsazením vyplývá inscenační záměr. Původně veršovaná „rytířská parodie“ byla pojata jako parodie na tehdejší „zlatokopy“, osoby které obhospodařovaly volné zemědělské usedlosti v pohraničí dané jim do národní správy tak, že po nich zůstávala jen zkáza. K tomu vysvětlení nepamětníkům: termín „zlatokopové“ (dnes bychom snad řekli tuneláři) vzniknul brzy po válce v r. 1945, když se do opuštěných německých usedlostí v pohraničí přistěhovali noví osadníci, jejichž hlavním cílem bylo přivlastnit si majetek a pak s živým i mrtvým inventářem tajně ujet zpět do vnitrozemí.
Hru zhudebnil a na klavír doprovázel Rudolf Rozehnal. Pro velký divácký úspěch byla inscenace opakována v několika časově nezjištěných reprízách. Škoda, že se nedochoval autentický text hry, který by byl svou tématickou příbuzností i dnes velmi aktuální. Ve hře vystupovali: František Kos – jako nár. správce hradu, Radka Horáková hrála jeho dceru, Vlastimil Martínek – t. č. brigádník, Otto Kiss – válečný hrdina, Josef Petrovič – velkošmelinář, Rudolf Eckelsberger – kolaborant.
Po této hře ještě učitel Makuch se členy SČM připravil několik literárních pásem, která se uskutečnila v budově tehdejší měšťanské školy (dnes Základní škola Butovická ul. č. p. 346). Po jeho odstěhování do Kopřivnice se mládežnický divadelní soubor odmlčel.
Druhým účinkujícím souborem v r. 1947 bylo „Nové divadlo“. To 28. října v Obecním hostinci sehrálo pohádkovou hru Aloise Jiráska „Lucerna“, jejíž režii měl František Kos. Pohádkovost výpravy zdůrazňovaly kostýmy zapůjčené ze Státního divadla v Ostravě. Na základě zachované fotografie bylo podle výpovědí tehdejších účinkujících rekonstruováno obsazení rolí: kněžna – Marie Tymlová-Šrubařová, dvořan – Václav Satek, vrchní – František Kos, mlynář – Květoslav Kadlčík, jeho bába – Josefína Kozílková, Hanička – Vlasta Sedláčková-Volná, Zajíček – Ladislav Jaglař, Braha – Gustav Holáň, Zima – Jaroslav Horáček, Sejtko – František Antoš, Klásek – František Mückstein, Klásková – Jozefína Hlobilová, Michal – Josef Petrovič, Ivan – Vlastimil Martínek, pan Franc – Rudolf Eckelsberger, mušketýr – Emil Kupčík, Žán – Jaroslav Tomanec, komorná – Vlasta Prosková-Helisová, rychtář – Jaroslav Nývlt, víly – Draha Pavlínová, Vlasta Grossová a Olga Zmeškalová.

Foto 20, na šířku strany - vyříznout jen foto:
Divadelní soubor Nové divadlo – ze hry Aloise Jiráska Lucerna z 28. října 1947.

Politické události v únoru 1948 měly částečně i svůj dopad v ochabnutí zájmu o ochotnické divadlo. Naštěstí zásluhou zkušeného ochotníka Františka Kosa byla na podzim svolána společná schůze všech bývalých ochotníků a těch, kteří o tuto činnost projevili zájem. Na schůzi bylo dohodnuto pokračování činnosti „Nového divadla“. Novým předsedou a režisérem byl zvolen František Kos, který také naznačil výhledový program.
Dle něj byla již 16. dubna 1949 v Obecním hostinci inscenována za jeho režie hra K. Fořta „Kráska ze Šumavy“. Hra byla již podle tehdejších nových zásad pro povolování klasifikována jako hra „která nevyhovuje podmínkám státní osvětové péče a povoluje se jedině s dávkou ze zábavy“. Jinak totiž byla ochotnická představení od této dávky osvobozena.
Vedle ochotnického souboru „Nové divadlo“ sehráli taktéž v Obecním hostinci dne 23. dubna 1949 členové Dobrovolného sboru hasičů z Butovic Jiráskovo drama „Vojnarka“, jejíž režii měl Viktor Raška. Hra měla reprízu i následující den. Další hrou v r. 1949 bylo drama bratří Mrštíků „Maryša“ inscenované souborem „Nového divadla“ v premiéře 12. května s reprízou 15. května v Butovicích a s další reprízou 22. května v Bartošovicích. Jednotlivé role režisér František Kos obsadil takto: Lízal – Vlastimil Chromec, Lízalka – Josefa Hlobilová, Maryša – Vlasta Volná, Rozára – Bohuslava Konvičková, Vávra – Ladislav Grosman, Francek – Sláva Farda, Horačka – Marie Kupčíková, Strouhalka – Libuše Bednářová, Strouhal – Jan Matýsek, stařenka – Hermína Kašparovská, hospodský – Josef Petrovič, Pavel – Vlastimil Martínek, Hrdlička – Jan Silvar a soudní sluha – František Mückstein.
V druhé polovině r. 1949 odbor kultury Okresního národního výboru v Novém Jičíně vyhlásil soutěž jednoaktovek s místem konání v Albrechtičkách na říjen. Soubor „Nové divadlo“ se soutěže zúčastnil s aktovkou V. Neffa „Soused“, režie František Kos a umístil se na 3. místě. Ve hře vystupovali: Jaroslav Nývlt, Ladislav Jaglař, František Kos, Antonín Alčer, Jaroslav Tomanec a Radka Horáková. V závěru roku ještě soubor uvedl 25. a 26. prosince veselohru V. V. Štecha „Třetí zvonění“ v režii Fr. Kose.
V r. 1950 bylo v Butovicích divadelním souborem „Nové divadlo“ (ND) a dramatickým odborem Sboru dobrovolných hasičů (SDH) sehráno celkem 7 divadelních her. Premiéry se uskutečněnily v Obecním hostinci (č. p. 82), případně v Závodním hotelu (č. p. 333):
- 26. únor, A. Jirásek „Kolébka“, SDH, režie Viktor Raška, repríza 11. 3. v Pustějově
- 29. duben, F. F. Šamberk veselohra „Palackého třída 27“, ND, režie Fr. Kos
- 14. květen, Matěj Bor drama „Noc v Hlubokém“, SDH, režie Viktor Raška
- 28. červen, Jaroslav Klíma, drama „Na dosah ruky“, ND, režie Josef Štěpán, repríza 29. června
- 15. říjen, Ladislav Stroupežnický veseloherní aktovka „Zvíkovský rarášek“, ND, režie Fr. Kos, hráno v Závodním hotelu Vagonky. Reprízy 25. října tamtéž, 3. listopadu Dělnický dům ve Studénce a 15. listopadu v Bítově

Foto 30, na sloupec - foto vpravo uprostřed – bude asi nekvalitní, pak ho nebudeme dávat
Divadelní soubor Nové divadlo ve hře Ladislava Stroupežnického Zvíkovský rarášek v r. 1950. Stojící: Kryštof ze Švemberka – František Kos, Mikuláš Dačický – Jiří Kania, Eliška – Marie Kosová, Salomena – Marie Kupčíková, Markéta – Naďa Němcová, scénograf – Alois Kos. Sedící: Michálek, páže – Karel Renza, Petr Švemberk – Jarmila Tomášková a neidentifikovaná osoba (asi kulisák).

Podle dochované fotodokumentace a výpovědí účinkujících byla tato aktovka obsazena následovně: Kryštof – Fr. Kos, Eliška – Marie Kosová, Petr – Jarmila Jonášková, Salomena – Marie Kupčíková, Markéta – Naďa Němcová, Mikuláš Dačický – Jiří Kania, Michálek – Karel Renza.
- 10. prosinec, Viktor Nejedlý hra pro mládež „Nezasmálka“, SDH, režie Viktor Raška
- 12. prosinec, Pavel Pavlík drama „Nikdy“, ND, režie Hynek Růža, sehráno v Závodním hotelu. Reprízy: leden 1951 Závodní hotel a 17. březen 1951 Bartošovice

Foto 35, na sloupec:
Hynek Růža – herec a režisér.

K uvedené inscenaci se váže příhoda, která se udála při její repríze v Bartošovicích. Byla podrobně popsána v článku o ochotnickém divadle tamtéž (POODŘÍ 1/2007) a uvedu ji jen ve stručnosti: Vlivem naturalistického pojetí některých dějových situací ale hlavně herecké přesvědčivosti hlavního představitele v roli důstojníka SS mu hrozilo fyzické napadení skupinou diváků, takže soubor musel po představení urychleně opustit hostinec zadním vchodem. Tato příhoda dokázala, jak silné emoce může vyvolat hra dobře nastudovaná a sehraná i ochotnickým souborem. Je tedy na místě uvést její herecké obsazení: první důstojník SS – Ing. Dobromil Musil, sedlák – Robert Dostál, starší syn – Emil Kupčík, matka – Naďa Skácelová, mladší syn – Vlastimil Martínek, druhý důstojník SS – Josef Petrovič, sedlákova dcera – Bohumila Konvičková-Staňková, soused – Václav Satek.
Touto inscenací byla v podstatě ukončena činnost ND. Členové souboru však v ochotnické práci pokračovali jako divadelní soubor Závodního klubu ROH Vagonka Studénka, který byl ustanoven v r. 1952.

Foto 48, nas sloupec:
Závodní hotel Vagonky č. p. 133 v r 1952.

Začátkem r. 1951 vznikl v rámci místního Jednotného zemědělského družstva divadelní soubor, který 1. dubna 1951 sehrál v Obecním hostinci pod vedením režiséra Viktora Rašky veselohru Štefana Kralika „Buky pod Poľanou“. Další hru soubor nenacvičil. Hra je doložena vydaným povolením a osobní výpovědí jednoho z účinkujících. Na herecké obsazení si repondent nevzpomněl.
Dne 2. června 1951 sehráli žáci Národní školy v Obecním hostinci hru pro děti od Václava Vaňátka „Jak květinky přezimovaly“, kterou režíroval učitel Josef Závodský. Výnos ze vstupného byl věnován na úhradu nákladů výletu za sociálně slabé žáky a na školní pomůcky.
Dne 21. října 1951 vystoupil v Obecním hostinci divadelní soubor kulturně-propagačního oddělení spotřebního družstva Budoucnost z Ostravy se dvěma inscenacemi. Dopoledne byla pro děti odehrána veselohra „Tesaříci“ od J. Urbana a večer pro dospělé uvedli veselohru N. V. Gogola „Ženitba“. A konečně 22. listopadu 1951 zavítal do Butovic Sokolský divadelní kroužek při osvětové besedě z Fulneku s dramatem Al. Jiráska „Vojnarka“.
V průběhu roku nastudovali členové bývalého ND pod vedením Jiřího Hantka drama Miroslava Stehlíka „Mordová rokle“, se kterým vystoupili 24. listopadu v Obecním hostinci pod hlavičkou zakládaného Závodního klubu ROH Vagonky. Z dosažitelných podkladů je možno přesně seznat jména účinkujících a jejich role: bába Bašusová – Ludmila Belavá, vnuk Ondra – Robert Dostál, vnučka Marie – Naďa Skácelová, strýc Martin – Vlastimil Chromec, Prokeš – Hynek Růža alt. Emil Kupčík, Karel – Dobromil Musil, Slávek – Vlastimil Martínek, Hajl – Josef Petrovič, Hajlka – Marie Kupčíková, pan vrchní – Ladislav Křapek alt. Jiří Kania, slečna učitelka – Olga Žampachová, Vojtěch – Josef Štěpán, Prskavec – Emil Kupčík a Vašek – Jan Šavrňák.
Dne 14. prosince 1951 sehrál divadelní kroužek místní organizace SČM po několikaleté odmlce v Obecním hostinci vesnické drama Al. Jiráska „Otec“ za režie Miloše Horáčka. Hra byla reprízována v Albrechtičkách, Bartošovicích, Pustějově, Krásném Poli a ve Studénce. Jednotlivé role byly dle výpovědí obsazeny takto: sedlak Kopecký – Bohuslav Danys, jeho žena – G. Gavlasová, právník Antonín – Ladislav Konvička, Václav – Václav Skařupa, Anna – Bohumila Konvičková, Divišek – Z. Olšina, Jan – Miloš Horáček, Bobeš – Václav Vavřík, právník Janáč – B. Žídek, Křivda – L. Tomáš, Vašina – V. Chuda, Jílek – S. Šimurda, Peluňková – L. Machaňová.
V rámci silvestrovského večera pak ještě bývalí členové ND sehráli frašku V. K. Klicpery „Rohovín Čtverrohý“. O konkrétních jménech účinkujících však nejsou spolehlivé údaje.
Za r. 1952 byly tehdejším režisérem souboru SČM Butovice Antonínem Alčerem vzpomenuty bez bližších podrobností jen dvě inscenace odehrané v Obecním hostinci a to hry Jar. Janovský „Noc pod Čerchovem“ a Vojtěch Cach „Případ plukovníka Adamíra“. Stejně tak za r. 1953 vzpomněl studování hry K. Čapka „RUR“ a hry F. Sokola Tůmy „Gorali“. K té jen doplnil poznámku, že hra byla reprízována v Pustějově, ve Studénce a v Pusté Polomi na tamější oblastní přehlídce mládežnických divadelních souborů.
Jako první oficiální představení dramatického souboru Závodního klubu ROH Vagonka (dále ZK) se dá považovat inscenace hry Konstatina Simonova „Ruští lidé“ režírovaná Hynkem Růžou, která měla premiéru v červnu 1953 v Závodním hotelu (č. p. 333), jenž byl sídlem této nové organizace. Ve hře účinkovali: I. N. Stefanov – Jiří Kanis, Marta Petrovna – Marie Kupčíková, Valja – B. Bierská, Vasík – František Kos, felčar –Oldřich Minstr, korespondent – Robert Dostál, politruk – Josef Štěpán, písařka – Draha Žárská, lékař – Ladislav Liška, jeho žena – Marie Kosová, Vasil – Jaroslav Tomanec, Morozov – Hynek Růža, Gavrilov – Vilém Kuncek, poručík – Miroslav Knebel, generálmajor – Ludvík Nikl, Saměnov – Josef Petrovič, Rozenberg – Jan Matýsek, Vainer – Teofil Bujnoch, Krause – Emil Kupčík, raněný – Josef Němčák.

Foto 52, na sloupec:
Jiří Kania – herec a režisér.

Další skupina členů ZK sehrála v Závodním hotelu 26. prosince 1953 ve dvou představeních veselohru F. F. Šamberka „Jedenácté přikázání“, režii měl František Kos. Scénickou výpravu navrhl tehdejší pracovník propagačního oddělení Vagonky, dnes známý ostravský výtvarník Karel Říhovský. Hra byla reprízována 3. ledna 1954 v Pustějově, 14. ledna v Jistebníku a 15. ledna v Bartošovicích. Jednotlivé role obsadili: Jiří Vokovský – Václav Satek, major Jičínský – Jaroslav Tomanec, Emanuel Střela – Vladimír Podroužek, profesor Beránek – Ing. Václav Dostál, Bartoloměj Pecka – František Kos, Florián Králíček – Jan Šavrňák, jeho žena Veronika – Marie Kosová, Julie – Jarmila Jonášková, Ema – Jiřina Hartabusová, Františka – Dobromila Lukášová, Ferdík – Václav Vališ alt. Václav Kupka, Pepík – Václav Vavřík.
V r. 1954 byla inscenována jen jediná hra. V Závodním hotelu ZK sehrál na své domácí scéně 10. dubna komedii Suchovo-Kobylina „Svatba Krečínského“. Režie se ujal herec souboru Jiří Kania a scénickou výpravu opět navrhl výtvarník Karel Říhovský.
Ve hře se představili: František Kos – jako P. N. Muromskij, Jiřina Hartabusová v roli jeho dcery Lidočky, Marie Kosová v roli tety Antonovny, Vladimír Podroužek jako V. D. Nělkin, Vladimír Kameník v roli M. V. Krečínského, Václav Satek hrál I. A. Raspljujeva, Václav Bayer v roli lichváře Saviče Boka, Hynek Růža si zahrál komorníka a policejního úředníka představoval sám režisér.

Foto 51 na šířku strany:
Divadelní soubor dramatického odboru Závodního klubu Vagonky – Suchovo-Kobylin, hra Svatba Krečinského z r. 1954.
Zleva sedící: teta Antonovna – Marie Kosová, I. A. Respljujev – Václav Satek, Lidočka – Jiřina Hartabusová, V. D. Nělkin – Vladimír Podroužek. Zleva stojící: P. N. Muromskij – František Kos, M. V. Krečinskij – Vladimír Kameník, komorník – Hynek Růža a lichvář Savič Bok – Václav Bayer.

V r. 1955 se opět uskutečnila jen jediná ochotnická inscenace. Soubor ZK sehrál na své scéně 15. května historickou veselohru Jana Říhy „Polibek královský“, kterou nastudoval herec souboru Václav Satek. Scénu navrhl Alois Kos, rovněž pracovník propagačního oddělení Vagonky. Hra byla reprízována 20. května v Klimkovicích a v Bílovci na tehdejší okresní soutěžní přehlídce. Z dochované fotodokumentace je zjevné typové pojetí rolí při jednotlivých dějových akcích při dodržení historického středověkého koloritu. Postavy byly představovány takto: Václav IV., král český – Vladimír Kameník, Johana, jeho choť – Milada Šrubařová, arcibiskup Jan z Jenštejna – Vladimír Podroužek, lovčí Jíra z Roztok – Václav Vavřík, jeho šenk Budivoj – Vlastimil Charvát, Štěpán z Častonic – Václav Humplík, Eliška – Bohumila Konvičková-Staňková, kuchařka Veronika – Ludmila Kopečková-Belavá, Jakub Plíšek – Ladislav Konvička a kněz Haštal – Václav Bayer.

Foto 57, na sloupec - jde o foto vlevo dole:
Václav Satek – herec a režisér.

O něco bohatější byla v Butovicích v r. 1956 ochotnická dramaturgie. Nesporně nejzajímavějším počinem byla inscenace „Papírové panoptikum“ uskutečněná 24. března na scéně ZK. Její autor, Jaroslav Bartončík, agilní místní kulturní pracovník a úředník Vagonky, měl režii a podílel se na ní i konkrétní špičkovou hereckou tvorbou několika postav.
Satirická komedie o několika obrazech a baladách se divácky zábavnou formou dotýkala řady nešvarů, které ovlivňovaly život v tehdejší době v oblasti osobních i společenských vztahů. To naznačovaly i názvy jednotlivých obrazů, které jsou zajímavé i pro dnešní současníky, a proto si je dovoluji citovat: Návštěvník, 12 funkcí najednou, Nikdy už žádné výkazy, Balada výrobní, Zdravý nemocný, Nové písničky na staré melodie, Kdo šetří má za tři, Svatba s mrtvolou, Červená knihovna, Péče o pracující, Balada o plánech.
Jednotlivé dějové situace obrazů byly dramaturgicky a herecky postaveny na dobře vypracovaných dialozích diváky bezprostředně akceptovaných. Naprosto organickou součástí inscenace byla i její hudební složka interpretovaná vynikajícím tanečním orchestrem ZK Vagonky za řízení jejího dirigenta Jaroslav Vavroše. O umělecké úrovni inscenace se mohli přesvědčit i diváci na reprízách v Bartošovicích (14. dubna), v Olomouci i v Praze. Na výzvu tamější odborové organizace Vagonky Tatra Smíchov se soubor zúčastnil přehlídky divadelních souborů ROH, která se konala na Smíchově. Hra se setkala s velkým obdivem jak po stránce dramaturgické tak i z hlediska inscenační formy a perfektně zvládnutých hereckých výkonů. Herci si proto zaslouží, aby byla jejich jména připomenuta i dnešním příznivcům ochotnického divadla. Vedle zmiňovaných osob to byli – Bohumila Konvičková, Jiřina Charvátová, Karel Belza, Zdeněk Hradský, Vlastimil Charvát, Dobromil Pekař, Vladimír Podroužek, Pavel Olšák a Zdeněk Šrubař.

Foto 59, na sloupec:
Ing. Jaroslav Bartončík – autor, herec a režisér.

Druhou inscenací, která se v r. 1956 se svým divadelním souborem zapsala do paměti ochotnického divadla v Butovicích, bylo vystoupení Sboru dobrovolných hasičů. Jeho divadelní soubor v březnu v Obecním hostinci uvedl hru Otty Minaříka „Zorka“ za režie Viktora Rašky. Hra byla 14. dubna reprízována v Hukovicích.
Jednorázovou aktivitu v tomto roce projevilo seskupení vystupující v rámci místní vesnické organizace SČM, které v dubnu s režisérem Antonínem Alčerem v Obecním hostinci sehrálo pohádku Miloše Zbavitele „Čarovné dudy“.
V r. 1956 ještě v Butovicích podle uděleného povolení vystoupil amatérský divadelní soubor z Nového Jičína, který působil v rámci OURZ s dramatem L. Fraye „Ztracená pozice“. Přesné datum a místo vystoupení nelze uvést pro neúplnost vydaného povolení a také pro to, že v místě nebylo nijak komentováno. Jmenovité složení posledních tří uvedených souborů se nepodařilo zjistit.

Foto 27- vyřízněte dolní foto, na sloupec:
Obecní hostinec č. p. 82 v Butovicích – foto z r. 1972.

Jako druhý amatérský divadelní soubor působící v rámci ZK v letech 1957–1960 bylo mládežnické seskupení, které vzniklo z podnětu Závodní organizace Svazu české mládeže ve Vagonce. Tento soubor s vlastní samosprávou byl složen ze členů Základní organizace SČM v závodě a na učňovském učilišti. Vystupoval s názvem „Mládež Závodního klubu Vagonka“ a jeho hlavními osobnostmi a organizátory byli Bohumil Svoboda a Ing. Bohumil Hušek.
Volbou vhodného nenáročného repertoáru se za pomoci zkušených režisérů souboru podařilo uskutečnit čtyři divácky přitažlivé inscenace. Důležitým přínosem kolektivu mladých divadelníků byla skutečnost, že byli získáni noví mladí zájemci o ochotnické divadlo. S řadou z nich, kteří po vyučení zůstali ve Studénce, se pak diváci mohli setkat v inscenacích dalších souborů. Soubor za dobu své existence uvedl následující divadelní hry:
- 27. března 1957, Olga Fišarová, „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“, režie Marie Kosová, reprízy: 12. dubna Butovice, 16. dubna Studénka a 22. dubna Nový Jičín
- září 1958, F. X. Svoboda „Poslední muž“, režie Bohumil Svoboda
- 16. ledna 1959, Karel Dittler „Sůl nad zlato“, režie Hynek Růža, reprízy 17. ledna Butovice a 23. ledna Kujavy
- 9. května 1959, Zdeněk Sýkora „Čertův švagr“, režie Hynek Růža, reprízy 10. a 11. května Butovice, 23. května Kujavy a 30. května Velké Albrechtice

Foto 62, na sloupec - jde o foto uprostřed:
Divadelní soubor Mládež Závodního klubu Vagonka – Olga Fišerová, hra Dlouhý, Široký a Bystrozraký v r. 1957.
Široký – Karel Renza, Dlouhý – Josef Kudlička a Bystrozraký – Jaroslav Hrubeš.

V uvedených inscenacích vystupovali tito mládežníci – Ludmila Cirková, Miroslava Galiová, Dagmar Hanzelková,. Otylie Horníčková, Eva Horzínková, Ludmila Hudcová, Eva Chudová, Gerda Johnová, Ivana Johnová, Libuše Kahánková, Ludmila Rozenzweigová, Jiřina Růžová, Soňa Šmudlová, Eva Urbanská, Josef Bayer, Jaroslav Belza, Svatopluk Borek, Ing. Bohumil Hušek, Jaroslav Hrubeš, František Jelínek, Jiří John, Jaroslav Kazík, Jiří Kos, Josef Kudlička, Jiří Měch, Karel Renza, Václav Skařupa, Bohumil Svoboda, Vladimír Štancl, Josef Tenora a Josef Toman.

Foto 61. Jde o foto vpravo nahoře, pokud by bylo hodně nekvalitní, tak ho nedávejte: Ze stejné hry: Král – Bohumil Svoboda, princezna – Ludmila Cirková a princ – Josef Tenora.

Činností tohoto divadelního kolektivu byla v podstatě uzavřena historie ochotnického divadla v Butovicích. Od 1. ledna 1959 vzniká město Studénka a Butovice se stávají jeho městskou částí.


Stanislav Macek
Více o autorovi viz POODŘÍ 1/2011.


Nápis v záhlaví: Čeští ochotníci v Butovicích
Logo: Divadlo
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':