Texty: EXNAROVÁ, Alena: XI. Miletínské divadelní jaro. AS 17.5.2013-Hudební, Činoherní.

XI. Miletínské divadelní jaro

Východočeská krajská přehlídka venkovských divadelních souborů se konala ve dnech 3.-5.května 2013 v příjemném prostředí Sousedského domu - v divadelním sále spojeném s barem v péči členů miletínského souboru, čehož mnozí návštěvníci přehlídky hojně využívali.

Viděli jsme celkem osm představení. Již tradičně zahajoval místní Divadelní soubor Erben Miletín. Tentokrát nastudoval v režii Jirky Kněžourka původní českou hru Za sušenou vodou, kterou napsal Roman Krejčíř a hráli ji před dvěma lety se souborem ve Velkých Opatovicích. Sympatické bylo, že byl autor přítomen. A také to, že se miletínský soubor snaží hrát o současných problémech, o nichž tato hra o některých nešvarech marketingu s nadsázkou pojednává. Vše se odehrává víc v bonmotech a vyprávění než vypracovaných situacích a není zcela jasný žánr hry a ten si neujasnili ani inscenátoři. Ale rádi jsme viděli, že kromě tradičních osvědčených herců jsme v souboru zaznamenali i nové tváře.

První přehlídkový večer se zde poněkud netradičně představil Divadelní spolek Krakonoš Vysoké nad Jizerou, protože se svou inscenací muzikálové balady o Jánošíkovi a zbojnících Malované na skle autorů Ernesta Brylla a Katerzyny Gärtnerové se hned tak na nějaké jeviště nevejde, ale v Miletíně ano. A byli jsme za to rádi. Tato inscenace (režie Marie Trunečková) je úctyhodným dílem, ve všech složkách vyrovnaným. Je založena především na výborné choreografii profesionálního choreografa Martina Packa, za níž je evidentně hodně práce hereckého kolektivu, který ji zvládl výrazem i řemeslně výborně. Ale i přes preciznost řemeslného provedení si herci uchovávají svou svobodu a každý je jiný a osobitý ve výrazech a detailech, ve svých prožitcích. Výborné je hudební nastudovaní Adama Bartoně a interpretace mladými muzikanty sedícími po straně pod jevištěm. Odpovídající je i řešení scénického prostoru a především stylizace kostýmů. A z jeviště sálá energie a vášeň, která se přenáší do hlediště a jde o inscenaci skutečně mimořádných hodnot.

Sobotní nabitý program zahájili Libňatovští ochotníci z Libňatova, s nimiž jsme se setkali poprvé. Soubor se hrdě hlásí ke svým předchůdcům, neboť divadlo v této obci, kde žije necelých 400 obyvatel, mělo dlouholetou tradici a fungovalo zde až do osmdesátých let dvacátého století. Před pěti lety skupina lidí obnovila divadelní činnost a postupně sbírá zkušenosti. Do Miletína přivezli Goldoniho komedii Vějíř v režii Ivy Pichové. Tato komedie by vyžadovala více temperamentu, stylizaci a větší soustředění na vějíř, který je katalyzátorem veškerého dění, jenže libňatovské představení se odehrávalo víceméně v uměřené civilní rovině. Ale je z jeviště patrné, že je to baví a tak se těšíme, že naše první setkání s nimi nebylo setkáním posledním.

Zajímavé srovnání nám umožnilo zhlédnutí svou pohádek za sebou. DS Maska při TJ Sokol Česká Skalice nastudoval pohádku Stanislava Tomka Jak to bylo s Růženkou, což je v podstatě travestie známé klasické v pohádky. Je víc založena na slovním humoru než na situacích a zkušený soubor tuto neklasickou pohádku inscenoval víceméně klasickými prostředky – určitým, drsným, až trochu drastickým herectvím. DS Korálka starší Dětenice v inscenaci Werichovy Lakomé Barky v režii Ivety Vališkové vyšel z prvků hry a všechno se rodí jakoby před námi. Od hry se dostávají k příběhu. Inspirováni Werichem, po svém rozehrávají různé motivické linie a je to v podstatě jednoduché lidové divadlo. Jen jsme se občas trochu ztráceli v tom, co je hlavní a hra (například pantomima) odvedla občas naši pozornost od děje. Sobotní večer patřil** DS Klicpera z Chlumce nad Cidlinou** a jeho inscenaci hry Jaromíra Břehového Otylka (režie Stanislav Dašek), kterou autor před časem napsal pro svůj divadelní soubor ve Žluticích a po níž rády sahají i soubory jiné – pro situace odpozorované ze života a pro možnost ztotožnit se s postavami. Herci si se zahráním postav dobře poradili – včetně jednoho narychlo nastudovaného záskoku (Jarda Málek v postavě Ámose Lesinského), takže jsme viděli příjemné komediální představení. Ale také je třeba konstatovat, že některé situace by bylo dobré ještě lépe vystavět.

V neděli nás čekala dvě představení. SNOOP – Občanská beseda v Opatovicích nad Labem přivezla do Miletína inscenaci Světáci v režii Aleše Dvořáka. S jevištním přepisem oblíbeného filmu Vratislava Blažka a Zdeňka Podskalského se občas setkáváme a jsou v podstatě dvě možnosti, jak k tomu přistoupit. Buď lze převést více do podoby divadla a budovat větší celky situací, nebo vycházet z filmových střihů, a tuto druhou variantu zvolil opatovický soubor. Navodí ji především úvodními střihy různých prostředí hospůdek a kaváren, s písní lákající do Prahy zářící neóny. Na jevišti je postavena vysoká konstrukce členěná do různých prostorů umožňujících rychlé proměny prostředí a na jejím vrcholu sídlí hudební doprovod. Zvolený střihový způsob vyžaduje děj koncentrovaný v mikroscénách a ne všude se bezezbytku daří završit scény do pointy. Ale herecké výkony jsou na slušné úrovni a výpověď o obyčejných lidech, kteří mají svůj sen a chtějí si ho splnit, je působivá i zábavná a jde rozhodně o inscenaci nadprůměrnou.

Závěr přehlídky patřil DS Zdobničan Vamberk a jeho komedii na motivy Jana Havláska Manželka se nepůjčuje v režii Miroslavy Sojkové. Text této hry může být dobrou záminkou ke crazzy komedii, ale v této inscenaci nemají některé situace potřebnou nadsázku. Herectví je na dobré úrovni, ale ve smyslu stylizace a nadsázky ne zcela jednotné. Přesto komedie diváky pobavila a můžeme konstatovat, že pokud jde o její úroveň, viděli jsme standardní představení vambereckého souboru.

Tak tolik letošní přehlídka. I přes ne právě vstřícné počasí bylo v Miletíně dobře jako vždycky.

Nominace: Divadelní spolek Krakonoš Vysoké n.J. – Malované na skle Doporučení: SNOOP Opatovice n.L. – Světáci

Alena Exnarová
(psáno pro Divadelní Hromadu)