Texty: Mnichovo Hradiště, Bedřich Ženíšek, ex PROCHÁZKOVÁ, Lenka: Divadelní život v Mnichově Hradišti 1835 – 1918.

Dne 9. března 1913 uvedli ochotníci (SDO Tyl v Mnichově Hradišti) divadelní hru místního autora Bedřicha Ženíška. Ženíšek se narodil roku 1872 v Plzni jako syn pozlacovače; jeho matka Eugenie, rozená Sekerová, však patřila do přední mnichovohradišťské rodiny. Bedřichův děd Václav J. Sekera, povoláním lékárník, byl významným botanikem a krátce také zastával funkci starosty města. Před rokem 1900 se Ženíšek dostal do rodiny svého mnichovohradišťského strýce, lékárníka Václava Mráčka, a poté, co překonal tuberkulózní onemocnění, jemuž málem podlehl, se ve městě oženil s Hermínou Gottwaldovou. Bedřich Ženíšek se živil jako malíř-krajinář, provozoval také vlastní fotografický ateliér a roku 1913 vykonal i zkoušku k obsluze kinematografického přístroje. Pro ochotnický spolek Tyl napsal několik divadelních her. Jednalo se o dramata Bílý dům, Žaneta. Děvče z ulice, Hřích, Klíč, V almaře, Po letech, Hora, Pamětný peníz, Poklad na Valečově, Dvéře dokořán, Zlatý brouk, Zlaté tele a Píseň matky.

Děj realistického dramatu Bílý dům byl situován do současnosti. Hlavním hrdinou je vrchní inženýr Štollových automobilových závodů Svoboda, muž velmi schopný, který zkonstruuje vlastní letadlo. Svoboda velmi silně soucítí s dělníky a je vykreslen jako jednoznačně kladná postava. Jeho protipólem je Štollův synovec Riener, který na počátku dramatu způsobí svému nemocnému bratranci Rudolfovi nervový šok, v jehož důsledku tento dědic závodu umírá. Riener také v afektu postřelí vrchního inženýra Svobodu, s dělníky zachází jako se stroji a hlavním motivem jeho chování je chladný kalkul. Síla tohoto dramatu měla být v rovině ideologické; Ženíšek se mj. dotkl toho, že východiskem ze současného stavu je pouze společenská změna: „(…) vidím je všechny ty Karvany, celou tu armádu děsných postav, zbědovaných těl. A z nich vidím vyrůstati novou řadu mrzáků, živých mrtvol, které dále rozsévají mor do krve potomstva. A nevyhynou ti Karvanové, pokud mamon, ta hydra potem a mozoly krmená, bude plodit Rienery.“ Můžeme se jen domnívat, jakou odezvu tato měla Svobodova slova u mnichovohradišťského publika. Dopisovatel Mladoboleslavských listů však konstatoval, že divadlo bylo zaplněno a „hra tato byla velmi sympaticky přijata a děj samý protkán jest originálními myšlénkami.“ Zdá se být pravděpodobné, že sociální drama bylo ve městě přijímáno s povděkem, neboť, jak bylo výše uvedeno, se od počátku století nastudovalo hned několikrát a režiséři JUDr. Antonín Šverma a Bedřich Ženíšek mu byli nakloněni.

Muzeum města Mnichovo Hradiště, fond Pozůstalost Bedřicha Ženíška.Tamtéž, drama Bílý dům, rkp., s. 76–77. Z Mnichova Hradiště, Mladoboleslavské listy 15/60, 2. 5. 1902, II. příloha.
Ex: PROCHÁZKOVÁ, Lenka: Divadelní život v Mnichově Hradišti 1835 – 1918, s. 35 - 36.