Databáze českého amatérského divadla

Texty: Nositelé 2014

Nositelé Zlatého odznaku J. K. Tyla 2014:

Ing. Otokar Dobrovský, Hýbl, Česká Třebová
Hana Dotřelová, Říše loutek, Praha
Stanislav Friedrich, Miletín
Hana Kalašová, LD Kováček, Praha
Jan Koráb, Boleradice
Jan Müller, LD Bubeníček, SAL SČDO
Ivana Nováková, in memoriam, Pardubice
Ing. Alena Svobodová, DS ŠTACE Kaznějov
Milan Špale, DS Divadlo a Život Praha
Marie Vaňková, Kyjovice
Marie a František Živných, Neratovice




Ing. Otokar Dobrovský
*1. 7. 1938
Nominovalo: Volné sdružení východočeských divadelníků

Odůvodnění:
Ing. Otokar Dobrovský začal v DS Hýbl Česká Třebová působit už ve svých šestnácti letech. V té době ještě nikdo netušil, že na třebovská divadelní prkna vstoupil jeden z jeho nejvýznamnějších členů, neobyčejně talentovaný herec, skvěle vybavený jak svým hlasem, tak zjevem pro plnění nejnáročnějších hereckých úkolů. Nejdříve ho samozřejmě čekaly role milovníků, které hrál přesvědčivě, bez patosu, s přirozeným půvabem mládí.
Protože se divadlu věnuje celý život, přešel postupně k rolím mladých charakterů, romantických hrdinů, ale i postav komických. Ty vždy vytvářel uměřeně, s výrazným smyslem pro inteligentní komiku a jemný humor. Namátkou jmenujme Francka v Maryše, Jaroslava v Posledním muži, Ricarda ve Filumeně Marturano, Fentona ve Veselých paničkách windsorských, Karla IV. ve Zpovědníkovi, Valého ve Hře o lásce a smrti, Kalafa v Princezně Turandot, Mauricia v inscenaci Stromy umírají vstoje, Pala v Půlnoční mši, Pastrany ve Zbožné Martě, pastora Andersona v Pekelníkovi, Ruy Blase v titulní roli stejnojmenného dramatu, Abé Honestyho v komedii Limonádový Joe, kanonýra v Rumcajsovi a další a další.
Vedle činnosti předního herce souboru byl více než dvacet let jeho předsedou.
Formulace ocenění:
za celoživotní práci v amatérském divadle


Hana Dotřelová
* 18. 6. 1954
Nominovala: Skupina amatérských loutkářů SČDO

V pražském divadle Říše loutek se takřka narodila. Oba rodiče byli aktivními členy, proto i dcera se brzy zapojila do práce v divadle, nejprve v dětských, později v dívčích rolích. Od roku 1960 je členkou divadla Říše loutek, kde jako interpretka, loutkoherečka a režisérka působí dodnes. V roce 1970 absolvovala Lidovou konzervatoř. V době studií na pedagogické škole se věnovala i recitaci. Stala se čtyřnásobnou vítězkou celostátní soutěže pedagogických škol Memoriál Oldřicha Tillmana a v roce 1970 zvítězila i na Wolkrově Prostějově. S divadlem Říše loutek se účastnila také přehlídek v Chrudimi, kde také získala ocenění za interpretaci v pohádce O kozlíkovi. Na pedagogické fakultě UK, kterou studovala, založila a vedla loutkářský soubor Koloběžka. V roce 1979, po absolvování DAMU, nastoupila jako učitelka na střední pedagogickou školu v Praze, kde vyučovala a dodnes vyučuje loutkové divadlo a dramatickou výchovu. Na I. přehlídce individuálních výstupů s loutkou zvítězila s pásmem Hrubínovy pohádky; toto pásmo dodnes přebírají do svého repertoáru jak učitelky mateřských škol, tak individuální loutkoherci. Propaguje využití loutkového divadla a loutky vůbec jako nedílné součásti výchovného procesu v mateřské škole. Pořádá semináře pro učitelky MŠ u nás i v zahraničí (Drážďany, Lipsko, Erfurt, Lodž). Ve svém domovském divadle vedla dětské studio. Je autorkou a režisérkou několika představení (Kocour v botách, Kecafán a Hacafán, Čtyři pohádky o jednom drakovi, O nezbedných kůzlátkách, O Budulínkovi). Spolupracuje též s dalšími loutkovými divadly, kde vede převážně semináře hlasové výchovy. Podílela se i na realizaci několika výprav (Říše loutek, Zvoneček, Jiskra). V současné době stále vyučuje na pedagogické škole a pořádá semináře a tvůrčí dílny pro loutkářské soubory i učitelky MŠ. Vedla také semináře v rámci Loutkářské Chrudimi. Je členkou regionálních výběrových porot na Chrudim. V posledních letech kromě pedagogické práce a amatérského divadla působí také jako loutkoherečka v Národním divadle marionet.
Formulace ocenění:
za celoživotní herecké, režisérské a pedagogické zásluhy v oblasti loutkového divadla


Stanislav Friedrich
*13. 9. 1934,
Nominovalo: Volné sdružení východočeských divadelníků

Odůvodnění:
Od roku 1969 žije trvale v Miletíně, kde se od počátku 70. let podílel na vytváření kulturního života. Vedl Osvětovou besedu a od roku 1990 patřil k hlavním organizátorům kulturní a divadelní činnosti v Miletíně. Dlouhá léta byl členem Rady Divadelního souboru Erben, jeho duší, která se zasloužila o heraldiku souboru, vytvoření stanov, jednacího řádu Rady, organizoval poznávací zájezdy pro členy souboru, podílel se na organizaci mnoha ročníků Miletínského divadelního jara (MDJ), východočeské krajské postupové přehlídky amatérských venkovských divadelních souborů s nominací na celostátní přehlídku Krakonošův divadelní podzim, a na pořádání Divadelního Erbenova Miletína (DEM), otevřeného divadelního festivalu pořádaného v Miletíně souborem Erben vždy v podzimních měsících. Vytvořil řadu publikací zabývajících se historií a statistikou divadla v Miletíně: 160. výročí trvání ochotnického divadla v Miletíně (1987), 180 let ochotnického divadla v Miletíně (2007), Přehled divadelních titulů hraných v Miletíně 1827-2009 (2009), Miletínské divadelní přehlídky (2010), Karel Jaromír Erben 1811 – 1870, Miletín 1124 – 2010 (2011).
Zlatý odznak se navrhuje k udělení u příležitosti životního jubilea 80 let, kterého se dožívá v roce 2014.
Formulace ocenění:
za celoživotní organizační a publicistickou činnost v oblasti kultury a ochotnického divadla v Miletíně


Hana Kalašová
* 1954 v Praze
Nominovala: Skupina amatérských loutkářů SČDO

Je loutkoherečkou v divadlech Kováček a Klika Praha, soubor divadla Kováček vede. Pracuje také jako hospodářka Skupiny amatérských loutkářů i celého Svazu českých divadelních ochotníků.
V roce 1977 přišla Hana Kalašová do loutkového divadla Kováček v Praze na Smíchově. Jako elévka začala obsluhou opony a přes práce všeho druhu se vypracovala až k vodění loutek. V roce 1982 se stala vedoucí souboru. Za 37 let v tomto divadle hrála v pětadvaceti inscenacích a vytvořila mnoho krásných rolí. Zúčastnila se řady soutěží a festivalů, zahrála si i na celostátní přehlídce Loutkářská Chrudim. Za svoji práci byla oceněna Zlatým odznakem SČDO, Českým uznáním Matěje Kopeckého a Cenou dr. Jindřicha Veselého.
V roce 1981 ji Alois Polák přivedl do Svazu českých divadelních ochotníků a jeho Skupiny amatérských loutkářů, aby pomohla omladit vedení, což činí dodnes. Roku 1998 byla zvolena do funkce hospodářky celostátního předsednictva SČDO.
Roku 2000 začala hrát také v loutkovém divadle Klika, které uvádí inscenace spíše pro dospělé diváky. Zde účinkovala v deseti inscenacích.
V loutkovém divadle působí také jako porotce různých přehlídek a soutěží.
Formulace ocenění:
za dlouholetou tvůrčí a organizační činnost v loutkovém divadle


Jan Koráb
* 22. července 1950
Nominoval: Svaz českých divadelních ochotníků

Jan Koráb je aktivním amatérským divadelníkem od roku 1982. Svou ochotnickou divadelní činnost zahájil v souboru Osvětové besedy v Boleradicích.
V 90. letech inicioval v Boleradicích založení divadelního spolku jako samostatné právnické osoby, vypracoval jeho stanovy a byl jedním ze zakládajících členů. V roce 1997 přijal soubor název Divadelní spolek bratří Mrštíků Boleradice.
Za dobu svého působení v souboru ztvárnil Jan Koráb desítky malých i větších rolí, např. radní Bušek v Našich furiantech, starosta v Roce na vsi, Karel IV. v Noci na Karlštejně, Lízal v Maryše, farář Zachar v Noci pastýřů, vrchní v Lucerně, starosta ve Zvonokosech, vypravěč ve hře Lumpacivagabundus, starosta v Zapeklité komedii aj. Za většinu z nich získal ocenění na soutěžních přehlídkách Jiráskův Hronov, Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, v Němčicích nad Hanou, v Polné a dalších místech.
Jan Koráb se aktivně podílí na organizování divadelní soutěže venkovských souborů „Jarní sešlost“ v Boleradicích.
Aktivně se podílel na úspěšných vystoupeních a prezentaci českého amatérského divadla v zahraničí – ve Švédsku, Velké Britanii, Rakousku, USA i na Slovensku.
V letech 2002 až 2004 jako dlouholetý starosta Boleradic prosadil a zajistil vybudování objektu divadla v Boleradicích, které je jediným „kamenným“ amatérským divadlem v Jihomoraském kraji. Divadlo má moderní technické vybavení a je od roku 2004 ve správě Divadelního spolku bratří Mrštíků.
Jan Koráb je stále aktivním členem spolku. Pracuje jako místopředseda Oblastního předsednictva SČDO jižní Moravy a člen předsednictva SČDO v Praze.
Od roku 2002 je také členem zastupitelstva Jihomoravského kraje a od posledních voleb členem krajské kulturní komise, kde aktivně hájí zájmy ochotníků a podporuje zájmy živé kultury.
Formulace ocenění:
za významný podíl na rozvoji ochotnické divadelní činnosti


Jan Müller
* 28. 6. 1949 v Praze
Nominovala: Skupina amatérských loutkářů SČDO

V letech 1962-64 byl vedoucím LS Škrhola a od roku 1965 několik let členem loutkového souboru Pimprle. V době studií na střední škole navštěvoval různá loutkářská školení a absolvoval Lidovou konzervatoř Středočeského kraje. V roce 1976 se svými kamarády založil na Praze 4 divadelní soubor Hnízdo a stal se jeho vedoucím. Pod jeho režijním vedením soubor získal mnohá ocenění včetně hlavní ceny Loutkářské Chrudimi 1977 za inscenaci Stan Bolovan a jeho děti a hlavní ceny v I. Ročníku soutěže Individuální výstup s loutkou.
V té době se zapojil také do veřejného loutkářského hnutí a stal se členem mezinárodní organizace loutkářů UNIMA a také členem Skupiny amatérských loutkářů Svazu českých divadelních ochotníků. V těchto organizacích působí dodnes a zastává zde významné funkce. Pro SAL vytvořil a instaloval několik tématických výstav v rámci Loutkářské Chrudimi.
Jako kameraman loutkového filmu se zabýval problémem osvětlení loutkového jeviště a své zkušenosti předává na nejrůznějších seminářích a tvůrčích dílnách po celé republice. Vedl i semináře na LCh. Deset let učil technologii konstrukce a výroby loutek na Soukromé škole uměleckého designu v Praze.
V roce 1994 se stal členem a v současné době je uměleckým vedoucím obnoveného loutkového divadla Bubeníček v Sokole Královské Vinohrady.
Pro mnohá loutková představení realizuje výpravy nebo se podílí na technologii výroby či opravě loutek. Za všechny jmenujme divadla Zvoneček, Jiskra či Říše loutek v Praze.
Je členem poradního sboru ministra kultury, působí také jako porotce různých přehlídek a soutěží.
Formulace ocenění:
za celoživotní významné zásluhy o rozvoj amatérského divadla


Ivana Nováková (in memoriam)
28. 5. 1946 - 3. 5. 2013
Nominovalo: Volné sdružení východočeských divadelníků

Odůvodnění:
Jako osmnáctiletá přišla do nově založeného divadelního souboru KD ROH Dukla Pardubice, které bylo zaměřeno na práci s dětmi. Již v jeho první pohádce O slunečníku, Měsíčníku a Větrníku působila jako inspicient. Sice se zpočátku projevovala herecky (poprvé v roce 1965 v Čapkových Apokryfech), ale stále víc ji to táhlo k režírování – a tak první její režií v roce 1968 byla pohádka Čáry máry fuk – a s ní i první místo v okresní soutěži. V témže roce dochází k osudovému setkání s novým členem souboru; Ivana Šeflová se stává doživotní partnerkou Václava Nováka: on herec – ona na postu režiséra. Oba spolu vytvořili nerozlučnou dvojici a v tomto propojení se dokázali celá léta vzájemně doplňovat.
Významný zlom v její práci nastal v roce 1978, kdy se souborem Mladé divadlo při KD ROH Dukla nastudovala hru Grigorije Gorina Thyl Ulenspiegel. Stala se jedinou režisérkou souboru, začala spolupracovat s dramaturgyní Východočeského divadla, Helenou Beránkovou, a soubor pod její taktovkou dosáhl mnoha úspěchů. Následovaly hry Ostrov Dynamit (zde i hrála), Jak se čerti ženili, Julie umírá každou noc, Hrátky s čertem, Četr a švec, Ženský boj, Řádná holka (i zde také hrála), Ostře sledované vlaky (účast na 55. Jiráskově Hronově), Vánoční lidová hra se zpěvy (spolupráce se skupinou Trdlo), Možná přijde i revizor, Rozmarné léto, Princezna T., Kdopak by se vlka bál.
Po „sametové revoluci“ se soubor rozpadl a nastala prodleva až do roku 2000, kdy svou činnost zahájilo pardubické Divadlo Exil. U jeho zrodu se sešla řada zkušených ochotníků, mezi nimi také Ivana s manželem. „Doslova jsem ji dotáhla, ať nenechává zahálet své zkušenosti s divadlem a předává je dál,“ vzpomíná členka Jiřina Mejzlíková. Nenechala. Jako vstupní inscenaci uvedla úspěšnou pohádku O líných strašidlech, která byla na repertoáru pro děti několik let, vedle jiných. Herci na ni vzpomínají jako na režisérku, která měla „čich“ na hry, kde byly role přesně šity na herce, které si do inscenace vybírala. Byla poctivá v přípravě inscenací a dovedla s herci pracovat.
Výčet výrazných inscenací v její režii v Exilu: 2000 O líných strašidlech, 2001 Veselá skleróza, 2001 Biletářka, 2002 Brejle, 2002 Zralé víno aneb Tři tamboři, 2003 Hrátky s čertem, 2004 Kdo se bojí Virginie Woolfové, 2006 Pomsta Karamby L., 2007 Taková normální rodinka, 2009 Rozmarné léto, 2010 Manžel pro Opalu, 2012 Chvilková slabost – poslední představení, na kterém se – jako v mnoha předchozích – úspěšně podílel její manžel Václav.
Formulace ocenění:
za celoživotní významné režijní a dramaturgické působení v amatérském divadle v Pardubicích.


Ing. Alena Svobodová
* 14. 10. 1953
Nominoval: Svaz českých divadelních ochotníků

Alena Svobodová se věnuje divadelní činnosti od svého útlého mládí, převážně v Kaznějově. Je členkou Divadelního souboru ŠTACE v Kaznějově, herečkou, režisérkou a vedoucí souboru. Z jejích výrazných divadelních počinů jmenujme autorskou a režijní práci na Všudybylových pohádkách z Krakonošovy zahrádky, režii dramatu Villon třikrát proklatý či role ve Svatební cestě do Jiljí, Dámské šatně, Něžných dámých a mnoha dalších hrách.
Věnuje se nejen herecké činnosti a režijní práci, ale má veliký podíl na výchově mladých divadelních adeptů a získává mladé zájemce o ochotnické divadlo. Jako vedoucí souboru má významné zásluhy na vybudování divadelních prostor v budově Městského úřadu v Kaznějově a zajišťuje kulturní programy pro občany města.
Je dlouholetou členkou Svazu českých divadelních ochotníků a obětavě pracuje ve funkci předsedkyně západočeského oblastního předsednictva Svazu. Pod jejím vedením zajišťuje západočeské oblastní předsednictvo výběrové oblastní přehlídky v oblasti, tj. Plzeňském a Karlovarském kraji. Je ředitelkou a hlavní organizátorkou národní přehlídky Divadla jednoho herce SČDO, memoriál Slávky Trčkové, konané v Kaznějově.
Při této činnosti vystudovala vysokou školu, je pracovnicí Krajského úřadu Plzeňského kraje.
Je držitelkou Zlatého odznaku SČDO a Čestného uznání Václava Klimenta Klicpery.
Formulace ocenění:
za dlouholetou aktivní činnost a celoživotní zásluhy o rozvoj ochotnického divadla


Milan Špale
* 10. června 1953 v Mladé Boleslavi
Nominovala: Česká obec sokolská

Divadlu se věnuje od dětství. Se starším bratrem a jeho spolužáky založil loutkové divadlo, pro něž bratr (později akademický malíř) vytvářel plošné loutky i výpravu, a vystupovali s ním několik let v rámci různých školních akcí. Často rovněž účinkoval v recitačních soutěžích, věnoval se i sólové pantomimě.
Na střední škole se spolužáky založil autorský kabaret, kde uplatnil své první literární i písňové pokusy. Během studia na vysoké škole (Fakulta žurnalistiky UK) vytvořil několik pásem poezie a později se podílel na přípravě literárních večerů z vlastní tvorby, na nichž rovněž účinkoval s jazzovou skupinou.
V letech 1971 – 1974 působil v souboru Divadlo na okraji (um. ved. Zdeněk Potužil), nejprve jako hudebník, později i jako člen hereckého souboru. S pásmem Tyran bez T (Zpěvy Gul Mully) se soubor v roce 1973 zúčastnil přehlídky Wolkrův Prostějov a získal zde několik ocenění.
Od roku 1975 je členem souboru Divadlo a Život, který vznikl a dosud hraje v Domě dětí a mládeže v Karlíně. Hrál ve většině jeho dosavadních inscenací, autorsky se podílel na vzniku čtyř divadelních her a dvou pásem poezie, má za sebou několik režií a spolurežií, složil scénickou hudbu ke dvěma inscenacím a napsal řadu písňových textů. Posledních 15 let je vedoucím tohoto souboru.
Od roku 2001 hostuje v dalších divadelních souborech (Refektář Jinonice, Ty-já-tr K.O., Právě začínáme Horní Počernice, SDOL Pyšely a D studio 13).
Jeho domovský soubor Divadlo a Život se od roku 1998 věnuje rovněž pořádání divadelních přehlídek, především Karlínského jeviště (dosud 16 ročníků) a Zámeckého jeviště v Brandýse n. L. (2000 - 2003). Milan Špale stál u zrodu těchto akcí a v roce 2009 převzal po dr. Vladimíru Veselém funkci ředitele přehlídky Karlínské jeviště. Podílel se rovněž na organizaci několika ročníků přehlídek POPAD a Kaškova Zbraslav, které pořádá Amatérská divadelní asociace, v jejímž představenstvu od roku 2001 pracuje.
Působí rovněž v lektorských sborech a porotách různých divadelních přehlídek (Karlínské jeviště, POPAD, Kaškova Zbraslav, Chudé divadlo, Jinonická sonáta, národní přehlídka jednoaktovek v Holicích a na Zbraslavi). Roku 2010 nastudoval roli Kecala pro sokolské představení Prodané nevěsty, s nímž vzorně reprezentuje Českou obec sokolskou. Od roku 2012 účinkuje jako recitátor (a později také jako interpret klavírních improvizací) při literárních večerech Klubu Dialog na cestě a různých sokolských akcích.
Na řadě přehlídek a při dalších příležitostech obdržel mnohočetná ocenění.
Formulace ocenění:
za vynikající zásluhy na půdě sokolského divadla a v amatérském divadle vůbec


Marie Vaňková
narozena 4. 1. 1934
Nominovala: Česká obec sokolská

Vedle dlouhodobé cvičitelské činnosti působila především v oblasti vzdělávací a kulturní. Dlouhá léta vykonává funkci vzdělavatelky v T.J. Sokol Kyjovice.
Od mládí milovala divadlo. Líbil se jí i cirkus, tanec a hudba. Amatérské divadlo jí bylo, jako dítěti z vesnice, nejdostupnější. Jako malá vystupovala na různých besídkách v kyjovickém zámku, který v době jejího mládí patřil Charitě. Na představení dospělých neměla jako dítě přístup, ale několikrát se jí podařilo tajně zhlédnout představení amatérského divadla pro dospělé. Také na měšťanské škole se účastnila besídek.
První roli v dospělém amatérském divadle byla Bětuška v Klicperově komedii Divotvorný klobouk. V té době působil v Kyjovicích mladý kolektiv amatérských herců v čele se schopným režisérem F. Tížkem. Následovaly role Lidušky v Paní Marjánce matce pluku, dále hrála v Gazdině robě, ve Třetím zvonění, ve hře Na letním bytě, v Jakubu Obervovi, v Lesní panně. Přicházely role také ve hrách se zpěvy: Čechy krásné, Podskalák. Vystupovala také v tehdy populárních estrádách. Poslední rolí v tomto období byla Anika ve hře Zbloudilý syn. Když se provdala, odstěhovala se načas do Ostravy. Z rodinných důvodů v herecké činnosti nemohla pokračovat.
Když děti odrostly, vrátila se do rodné obce. Obnovila aktivní činnost v kyjovické T.J. Sokol jako cvičitelka, ale hlavně se vrátila na prkna ochotnického divadla. Následovaly divadelní hry Tvrdohlavá žena, Poněkud ztracená princezna, Tajemství modré růže, Nepožádáš manželky bližního svého, Dámy a husaři, Emilie Gallotti aj. Pak se Marie Vaňková věnovala hlavně činnosti režisérské. Absolvovala dramaticko-režisérské kurzy v Šumperku a Praze. Amatérské divadlo pod jejím vedením sehrálo spoustu úspěšných představení: Malá mořská víla, Naše drahé děti, Princezna a šašek, Oženit se, to je vždy riziko, Past na myši, Jednou na Silvestra, Dobývání princezny Turandot, Katerinka – Kača (zde hrála také jednu z velkých rolí – tetku Kaču), Půlnoční vlak, Je to v rodině (vedle režie hrála roli Maminky).
Amatérské „Divadlo pod zámkem“ získalo dobré jméno a zakládá si na kvalitě. Soubor se pravidelně zúčastňuje oblastní divadelní soutěžní přehlídky Štivadlo ve Štítině, Těškovického jara, národní přehlídky sokolských divadel v Boskovicích (2009, 2011), v roce 2013 VIII. národní přehlídky sokolských divadel v Lázních Toušeň. Soubor pod jejím vedením hostuje v okolních obcích. V místní základní škole vedla několik let dětský divadelní kroužek.
V roce 2009 obdržela Cenu Vladislava Vančury za kulturní přínos v oblasti Slezska, na kterou byla navržena vedením obce. Pod jejím vedením se divadlo stalo součástí kulturního života v obci. Za režisérskou činnost jí obec Kyjovice v roce 2010 udělila titul „Aktivní občan“.
Formulace ocenění:
za celoživotní zásluhu o sokolské divadlo ve Slezsku


Hana Zezulová
* 25. 6. 1949
Nominovala: Skupina amatérských loutkářů SČDO

V letech 1958–68 hrála v dětském a později mládežnickém loutkářském souboru MESPACE (Maňáskový estrádní soubor páté Cé), který založil a vedl její otec. Soubor ve své době patřil k nejinspirativnějším kolektivům, býval pravidelným účastníkem Loutkářské Chrudimi. H. Zezulová patřila k hereckým oporám souboru, později sama vedla na Praze 7 dětský loutkářský kroužek Cililink. Po absolvování střední všeobecně vzdělávací školy (1967) pokračovala ve studiu na loutkářské katedře Akademie múzických umění (1967-71), kde absolvovala jako loutkoherečka a pokračovala nástavbou oboru režie (1973). V závěru studia byla členkou studentského souboru Vedené divadlo, založeného Karlem Makonjem.
V roce 1971 se stala uměleckou vedoucí souboru Říše loutek v Praze na Starém Městě. V souboru Říše loutek hrála od roku 1961 a ve funkci umělecké vedoucí vystřídala sochaře Bohumíra Koubka. S jejím příchodem do čela souboru došlo ke změně stylu práce, určovaném do té doby výtvarníkem, jako vedoucí osobností souboru (V. Sucharda, B. Koubek). H. Zezulová položila důraz na hereckou stránku inscenací a k výtvarné spolupráci si volila nejen domácí výtvarníky (B. Koubek, R. Zezula, F. Valena), ale zvala také externí výtvarníky (I. Antoše, R. a M. Lhotákovy, Š. Váchovou). Pod jejím vedením soubor úspěšně vystupoval na mnoha festivalech a přehlídkách (Loutkářská Chrudim, Bábkarska Žilina, Scénicka žatva v Martine, Litvínovský festival loutek aj.). Soustavně dbala na výchovu nové loutkářské generace, výrazný podíl má na úspěchu četných výstav pořádaných Říší loutek. V čele souboru do roku 1992, kdy Říše loutek obnovila svou právní subjektivitu; nadále zde však působí jako loutkoherečka a režisérka.
Od roku 1994 pracuje jako pedagožka, vyučuje dramatickou výchovu, hlasovou výchovu a základy loutkového divadla, a to na Střední pedagogické škole v Praze (1994-1996), Vyšší odborné škole JABOK (1996-1998), Vyšší odborné škole pedagogické – Svatojanské koleji ve Svatém Janu pod Skalou (1996-dosud), Vyšší odborné škole herecké v Praze (2005-2012).
Formulace ocenění:
za celoživotní herecké, režisérské a pedagogické zásluhy v oblasti loutkového divadla


Marie a František Živných
* 30. 7. 1943 a 20. 6. 1940
Nominoval: Svaz českých divadelních ochotníků

Marie Živná se věnuje amatérskému divadlu v Neratovicích od roku 1959, zpočátku v ochotnickém spolku Rozkvět, dále v závodním klubu Spolana Neratovice a nakonec v souboru Havlíček. Od roku 1984 dosud je jednatelkou souboru. Po dva roky byla členkou předsednictva SČDO v Praze.
Divadelní veřejnost v celé republice ji zná především jako vynikající herečku, která excelovala mj. na přehlídkách Wintrův Rakovník, Jednoaktovka Holice, Kaškova Zbraslav, Pohárek SČDO Přerov a Velká Bystřice, Jiráskův Hronov, NP seniorského divadla Znojmo, na přehlídkách v Moravské Třebové, Třebíči, Čelákovicích, Chebu, Kroměříži, Sokolově...
Výčet jejích cen za herecké výkony je úctyhodný (Wintrův Rakovník – Dva muži v šachu 1986, Generálka 1992, Opalu má každý rád 1995, Třebíč - Generálka 1992, Opalu má každý rád 1995, Jednoaktovky Holice - Klíč 1998, Čelákovice - Commedia Finita 1995 postup na bienále DJH profesionálů a nominace na Jiráskův Hronov, monology a dialogy Přerov 1992 – 1998 Commedia finita, Dva muži v šachu, Generálka,Tabák a sůl, Klíč, Opalu má každý rád, Rajčatům se letos nedaří, Drobečky z perníku - vždy postup na Jiráskův Hronov, monology a dialogy Velká Bystřice – Dohazovačka, Já jsem Herbert, Sylvie, Commedia finita – více rolí, Paní Nasmmellilová kupuje starožitnosti, Agnes Belladone, Tabák a sůl). NP jednoaktových her v Holicích se účastnila také s inscenacemi Já jsem Herbert, Pes a kočka a Žárlivý stařec, NP seniorského divadla ve Znojmě s inscenacemi Já jsem Herbert, Sylvie, Ach, ta láska a Agnes Belladone. Další ceny obdržela za výkony v inscenacích Drobečky z perníku (Rakovník), Agnes Belladone (Louny), Sborovna (Chlumec n. Cidl.).
V roce 2002 obdržela Cenu města Neratovic za dlouholetou divadelní činnost a reprezentaci města.

František Živný se amatérskému divadlu věnuje od roku 1962. Nejdříve působil v souboru při závodním klubu Spolana Neratovice, potom v obnoveném Divadelním souboru Havlíček. V roce 1967 se stal vedoucím souboru a tuto funkci zastává doposud, tedy již 47 let. Je rovněž hercem a za ta léta odehrál velké množství rolí v různých inscenacích. Zpočátku vystupoval v pohádkách, posléze v komediích pro dospělé – např. : Dva muži v šachu, Generálka, Opalu má každý rád, Drobečky z perníku (ocenění – Rakovník), Rajčatům se letos nedaří (ocenění - Rakovník), Sylvie (cena za herecký výkon – Libochovice), Já jsem Herbert (cena za herecký výkon – Holice), Sborovna (cena za herecký výkon – Chlumec n. Cidl.). Dále se vícekrát zúčastnil národních přehlídek soutěže monologů a dialogů Pohárek SČDO v Přerově a Velké Bystřici u Olomouce v kategorii dialog, vesměs se svou ženou Marií a také s dcerou Soňou Klimešovou.
V roce 2002 obdržel Cenu města Neratovic za dlouholetou divadelní činnost a reprezentaci města.
Formulace ocenění:
za dlouholetou hereckou a organizační činnost v amatérském divadle

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':