Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, Milan: Hanácký divadelní máj 2014 v Němčicích nad Hanou aneb Dvě přehlídky v jedné

Hanácký divadelní máj 2014 v Němčicích nad Hanou
aneb Dvě přehlídky v jedné

Milan Strotzer

Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou byl i v roce 2014 přehlídkou, kterou by bylo možné označit reklamním sloganem „dvě v jedné“. Za prvé byl krajskou postupovou přehlídkou venkovských divadelních souborů s výběrem pro národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. Za druhé byl krajskou postupovou přehlídkou pro celostátní přehlídku amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník. Celkem se němčické přehlídky v roce 2014 zúčastnilo deset souborů s jedenácti soutěžními inscenacemi. Z toho šest souborů se svými inscenacemi usilovalo o postup na národní přehlídku ve Vysokém n. Jiz. a pět o účast na rakovnické Popelce.

Přehlídka jako celek proběhla ve dnech 27. dubna ‒ 3. května 2014 v tradičně pohodové atmosféře ve společných prostorách městského kina/divadla Oko a městské knihovny. Jedna její vzdělávací část pak také v prostorách místní fary. Letošní 28. ročník navíc zdobily nejméně tři výjimečné aspekty: kvalitní dramaturgie, nadstandardní divácká návštěvnost a realizace optimálně početně obsazeného režisérského semináře vedeného Ladislavem Valešem, režisérem a hercem Rádobydivadla Klapý.

Směr Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou

Soutěž v kategorii venkovských divadelních souborů otevřelo představení místního souboru Na štaci, který uvedl ve své premiéře inscenaci hry Jevana Brandona-Thomase Charleyova teta v režii Jaroslava Lejnara. Přeplněné hlediště divadelního sálu živě reagovalo tak, že lze premiéru souboru označit za sukces. Spontánní divácká odezva se nesetkala s bezprostředně následujícím rozborem a hodnocením odborné poroty, což muselo být pro soubor nejméně zarážející až nepochopitelné. Vyvstalá situace jen potvrzuje staré dobré pravidlo, že se po premiéře na domácí půdě nesluší dělat kritické rozbory. S tím však přehlídkový režim nepočítá. Navzdory volbě kvalitní textové předlohy a dobrému typovému obsazení se souboru nepodařilo vytvořit nadstandardní inscenaci. Příčiny lze spatřovat v nedůsledném ukotvení příběhu v aristokratickém prostředí, v budování dramatických situací, ale i v ne zcela zvládnutém hereckém projevu, zejména u mladší části souboru.

Divadelní spolek bratří Mrštíků Boleradice uvedl v režii Aleny Chalupové hru Zdeňka Kozáka Zapeklitá komedie aneb Kdosi brousí nad Paďousy. Hříčka na tradiční české motivy vznikla v roce 1983. Příhody obyvatel Paďous, kterým žádný hříšek není cizí, a které se čerti snaží svést ke zlu korupcí i politickou agitací, byly lehkou satirou a povoleným žertováním v době normalizace. Je překvapivé, jak aktuálně a současně zní texty i situace dnes. To, co bylo v osmdesátých letech minulého století povoleným žertováním v mezích zákona, je nyní zrcadlem naší současnosti. Herecky dobře vybavený boleradický soubor si s Kozákovou předlohou pohrál s potřebnou mírou nadsázky, schopností zkratky, lehké
parodie, střihu, přesného slovního akcentu. Příkladem za všechny je ztvárnění role Zubaté panny Janou Glovcovou. Její schopnost komediální nadsázky dává klíč k tomu, jak se hrou bavit, jak se na ni dívat.

Ochotnický soubor Koryčany přivezl do Němčic hru anglické autorky Joan Shirley Vražda sexem. I když třicet let stará marketingová propagace mluví o skvěle napsané komedii, hra uvedené kvality nemá. Zastaralá komedie, jejíž stavba je plná berliček a učebnicových chyb, krkolomný a nemluvný překlad, který je obtížně srozumitelný i při pozorném čtení, to byla překážka vskutku fakírská.

Divadelní spolek Bezchibi z Brtnice sehrál jednoaktovou komedii Central Park West od Woody Allena. Autor přivádí na jevište pro něj typické hrdiny, mezi nimiž nechybí autorovo alter ego, a nechává rozehrát svižnou „šachovou partii“ manželských vztahů, naplněnou typickými allenovskými zápletkami a hláškami. Inscenace v režii Michala Lurieho prokázala, jak se vyplatí nalézt kvalitní textovou předlohu, jak je důležité nalézt k ní odpovídající typové herecké obsazení a v neposlední řadě, jak je důležité budovat promyšleně jednotlivé dramatické situace i celek hry. Inscenace byla mj. příkladnou i pro práci s tempem a rytmem. Byli jsme svědky poučené dramaturgicko-režijní práce, která se zúročila v nadstandardním inscenačním výsledku, který lze označit za herecký koncert.

Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné vystoupil s adaptací Molièrovy hry Misantrop, kterou původně připravili Jan Šotkovský a Michal Zetel pro brněnský Buranteatr. Hvozdenský soubor vytvořil svěží komedii, pravdivé charaktery a zvláště v první části dobrou sondu do interních motivů a jednání postav. Vhodné obsazení a stylově čistá herecká práce vytváří obraz společnosti, která se udržuje v chodu hraním společenských hrátek, pochlebováním nadřízeným, bezcitností, kalkulem a teambuildingem, který míří ke společné korporátní zblblosti. Ze současných reálií a vnějších charakteristik postav a typizovaných
charakterů vzniká, či přesněji obnažuje se drama volby mezi opravdovostí a vymezením se z této společnosti a vědomým fungováním v korporátní mašinérii. V části hry, v níž je drama obnaženo, se inscenace na rozdíl od dobré sondy do motivací v úvodu hry, ubírá cestou demonstrace a herecké všeobecnosti namísto jednání z vnitřních motivů. Nicméně, otevřít drama pravdivého života v současné společenské falši, a to v dobré, inteligentní komedii, se Hvozdenským podařilo.

Závěrečné soutěžní představení Hanáckého divadelního máje 2014 sehrál divadelní soubor Zmatkaři z Dobronína. Byla jím inscenace hry anglického autora Normana Robinse Hrobka s vyhlídkou. Výjimečnost této černé komedie je v propojení žánru detektivky s veselohrou a horrorem. Inscenaci v režii Michaela Juráška j.h. lze označit jako morytát. Jde o poctivou
režijní a hereckou práci, která byla oceněna nemalým diváckým ohlasem. Inscenace je založena především na výborném typovém obsazení, a to bezezbytku. Režie ctí autorovu předlohu, a to v celém rozsahu včetně tempo-rytmické struktury. Žel, inscenace trpěla
nadužíváním expresivního hlasového projevu a hlasové forze, což zapříčinilo pocit
stereotypnosti představení a jeho zdlouhavosti. Herci se tak ochuzují o plasticitu ztvárňovaných postav a inscenace se připravuje o větší míru napětí a tajemství. Problematickou je i scénografie inscenace, zejména řešení prostoru pro hru.

Směr Popelka Rakovník

Úvodem jsem zmínil tři výjimečné aspekty Hanáckého divadelního máje 2014. Jedním z nich byla kvalitní dramaturgie. Pokud jde o inscenace určené dětskému publiku, platilo to o letošním ročníku přehlídky bezvýhradně. Všech pět inscenací této části přehlídky stavělo na kvalitních textových předlohách, reprezentovaných jmény Karel Čapek, Zdeněk Svěrák, Marie Záhořová-Němcová, Otfried Preussler, Božena Němcová, Jan Werich. Nepamatuji krajskou přehlídku divadla pro děti, na níž by se neobjevila alespoň jedna textová předloha, která si nezaslouží jiného označení než škvár. O to chvályhodnější je volba všech zúčastněných souborů na němčické přehlídce v roce 2014.

Inscenace určené dětskému publiku, a to všechny bezvýhradně, zdobila ještě jedna výjimečná premisa. Kolega v porotě, Vladimír Zajíc, ji pojmenoval v úvodu recenze jedné ze soutěžních inscenací: „Je až s podivem, a to s podivem příjemným, že všechny letošní pohádkové inscenace si daly záležet na scéně a kostýmech, které jsou nedílnou součástí vizuální atmosféry, díky níž se kouzelný svět stává uvěřitelným.“

A tak všechna hodnocení inscenací směřujících na celostátní přehlídku Popelka v Rakovníku by mohla začít slovy, která jsem nakladl v recenzi prvního uvedeného představení Divadelní společnosti Větřák z Pivína, která sehrála pohádku Lotrando a Zubejda podle Karla Čapka a Zdeňka Svěráka. Recenze byla uvozena těmito slovy: Dramaturgická volba souboru, který sáhl po kvalitní textové předloze, kterých je v oblasti divadla pro děti jak šafránu, je oceněníhodná. Soubor se o ni mohl spolehlivě opřít, aniž by bylo nutné cokoliv upravovat, dotvářet a řešit. Úctyhodná je rovněž péče, kterou kolektiv souboru věnoval kostýmní a scénické výpravě. Zejména kostýmní složka zaslouží nemalou pochvalu. Dalším kladem je dobré typové obsazení herců do rolí. Tyto přednosti, nebyly však dostatečnou měrou zúročeny v inscenaci samotné.

Zatímco by inscenace směřující na Krakonošův divadelní podzim bylo obtížné popsat nediferencovaně, v případě inscenací směřujících na rakovnickou Popelku se nabízí pokračovat v předznamenané recenzi, neboť se stejná slova plus minus vztahují na všechny.
Nuže tedy: Inscenace trpěla (trpěly) nezkušeností, a to jak v režijní, tak namnoze i v herecké složce. Zkrátka, režie byla vedena spíše intuicí, než vědomým a záměrným využitím základních stavebních kamenů inscenace, jakými jsou budování a stavba dramatických situací, rozpoznání a rozlišení důležitého od méně důležitého a ruku v ruce s tím práce s rytmem a tempem v celku inscenace i jejich dílčích situací etc.
V herecké práci by bylo záhodno věnovat v nejednom případě pozornost mluvnímu projevu tak, aby k divákům docházely informace prostřednictvím větných a logických celků a nikoliv systémem co slovo to perla, připomínající manýry hlasatelů televize Nova. Spolu s tím by bylo dobré zaměřit se v herecké práci na to, aby představitelé dramatických postav tzv. nehráli jen výsledek, tj. neříkali pouze předepsané repliky, ale aby se naučili zpracovat impuls tím, že pro diváka zveřejní i fázi jeho zhodnocení a plánu, jak na něj zareagují.

Tyto kritické řádky se vztahují kromě již výše jmenované inscenace také na představení divadelního souboru Zdeňka Štěpánka Napajedla O princezně Čárypíše podle Marie Záhořové-Němcové. Zde navíc sehrála nemalou roli volba textové předlohy, která byla původně určena pro loutkové maňáskové divadlo a činohernímu provedení se chtě nechtě vzpírá. Kritické řádky se týkají inscenací LDO ZUŠ Kroměříž Krkavci aneb Láska je silnější než smrt podle pohádky Boženy Němcové a divadelního souboru Na štaci Němčice nad Hanou Královna Koloběžka I. podle pohádky Jana Wericha z jeho knížky Fimfárum.
Nevyhýbají se ani inscenaci, která byla označena jako nejpodnětnější, a sice divadelního souboru Brodek u Přerova, který nastudoval pohádku Otfrieda Preusslera Čarodějův učeň (Krabat), byť pouze částečně. Ostatně, u inscenace Čarodějův učeň se pozastavíme podrobněji prostřednictvím recenze Vladimíra Zajíce.

Po již citovaných pochvalných slovech na adresu péče věnované scénografii Vladimír Zajíc konstatuje: „To se v plné míře týká i souboru z Brodku u Přerova, který pro svého hrdinu vytvořil příznačně ponuré prostředí, v němž se jen těžko klube na sluneční světlo přátelství a láska. Černý mlýn je skutečně plný černé magie, přičemž poslední černotou je semletí mrtvých na jemnou kostní moučku, jinak se Kmotřička bude zlobit. To je stručné vymezení kulis, ve kterých se pohybuje sirotek Krabat i ostatní učni ve mlýně svým slovem uvěznění, zatímco venku je svět plný jasu a slunce, ve kterém se otvírají studánky, zajišťující bezpečí a další existenci lidstva. A právě z těchto dvou světů se vyloupnou Krabat a Kantorka – pohádkoví Romeo a Julie.
Pro realizaci drsného pohádkového příběhu si divadelníci z Brodku vzali scénář B. Krchňákové a J. Macečka. Ten využívá principu filmového střihu, přičemž zeštíhluje dialogy postav na nezbytné minimum, skoro lze říci na fleše, které nás provedou osudem Krabata. Inscenační koncepce to respektuje, ovšem střihy samy jsou rozvleklé, takže místo ostrých návazností či prolínání je na scéně povětšinou tma pro přestavby, a vnímání pohádky je tak
rozkouskováno. Dalším problémem jsou vztahy postav, které jsou uzavřeny za „čtvrtou“ stěnou, a až na drobné výjimky se nepřenesou přes rampu. Jistě, tento zjednodušeně řečeno „brechtovský“ postup by byl možný, kdyby byl dostatečně naplněn. To jest, kdyby na diváky, na jejich rozum, v rychlém sledu dopadaly z jeviště obrazy, jejichž emotivní vyznění by se posléze složilo v jejich nitru. Ovšem pro zvolený typ scénáře by bylo více než nutné, aby
jednání slovem i jednání fyzické (řeč těla) v mizanscénách bylo plasticky naplňováno a místo odtažitého konstatování vnější kontinuity byla nastolena kauzalita vnitřní. A to nejen pro fakt jaké věkové adrese (dětský divák) je pohádka určena. Prostě a jasně řečeno, aby divákům byl umožněn vstup do příběhu, možnost se vědomě i podvědomě identifikovat s postavami a
spoluprožívat s nimi chvilky štěstí i bezpráví. Takže, při vyřešení střihu ‒ proměn prostředí ‒ a naplnění motivu jednotlivých postav jednáním se určitě vyloupne inscenace, která estetickým zásahem otevře etické otázky, s nimiž se každý divák pak musí v sobě utkat.
A právě pro dramaturgický výběr pohádky, pro její dnes tak opět potřebné poslání, je nutné divadelníky z Brodku povzbudit a přát si, aby to, co si zvolili, předali s plnou obrazností publiku.“

Ke všem přehlídkovým inscenacím se uskutečnily rozborové a hodnotící semináře vedené členy odborné poroty ve složení Josef Morávek (předseda), Milan Strotzer a Vladimír Zajíc. Představení určená dětskému publiku měla navíc možnost reflexe dětského publika, a to prostřednictvím stálé skupiny dětí ‒ Klubu dětského diváka. Vjemy dětských diváků byly získávány za použití osvědčených nepřímých metod pod vedením pedagožky dramatické výchovy Zdeňky Gregorové, která při rozborových seminářích tlumočila inscenátorům poznatky získané od dětí, a to jak slovně, tak prostřednictvím obrázků, které děti malovaly.

Závěrečné Kukátko ‒ výsledky a ocenění

Na návrh odborné poroty bylo na slavnostním zakončení přehlídky uděleno 30 čestných uznání a 20 cen. Hlavní cenu získal soubor Bezchibi Brtnice za inscenaci Central Park West.
Spolu s ní pak také nominaci k účasti na Národní přehlídce venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou 2014.

Odborná porota vedle nominace rozhodla o doporučení dalších dvou inscenací do širšího výběru pro program Krakonošova divadelního podzimu. Na 1. místě doporučila inscenaci Zapeklitá komedie aneb Kdosi brousí nad Paďousy Divadelního spolku bratří Mrštíků Boleradice. Na 2. místě doporučila inscenaci Misantrop Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná.

Na Celostátní přehlídku amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník 2014 byla doporučena inscenace Čarodějův učeň Divadelního souboru J. K. Tyl Brodek u Přerova.

Nejen porota navrhuje na Hanáckém divadelním máji ocenění. Na přehlídce oceňuje nejlepší inscenaci také publikum, a to prostřednictvím divácké ankety. Cenu diváka 2014 získal
Divadelní soubor Na Štaci Němčice nad Hanou za inscenaci Charleyova teta. Diváckou cenu nejlepší inscenaci uděluje také dětské publikum ‒ Cenu Klubu dětského diváka získal
Divadelní soubor Na Štaci Němčice nad Hanou za inscenaci Královna Koloběžka I.

Detailně se lze seznámit se všemi udělenými oceněními na webových stránkách http://www.nemcicenh.cz/hanacky-festival, na nichž naleznete kromě jiného Závěrečné Kukátko Hanáckého divadelního máje 2014, které obsahuje výsledkovou listinu přehlídky, recenze jednotlivých inscenací, záznamy a postřehy Klubu dětského diváka, informace o organizátorech přehlídky a mnoho dalších informací o němčické přehlídce.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':