Texty: VOBRUBOVÁ, Eliška: Přehlídka dětských recitátorů Liberec, 26. 4. 2014. Deník Dětské scény, č. 0., str. 15, 13.6.2014.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
LIBEREC, 26. DUBNA

V Liberci se krajské kolo dětských recitátorů konalo jako obvykle v tamním Experimentálním studiu, jež poskytuje zúčastněným příjemné prostředí – přiměřeně velký sál pro přednes i diváckou obec i se zázemím pro porady lektorského sboru. Soutěžní postupovou přehlídku organizačně připravil na sobotu 26. dubna 2014 liberecký Dům dětí a mládeže Větrník, jmenovitě paní Anna a Kateřina Sýbovy. Krajského kola se zúčastnilo celkem čtyřiačtyřicet recitátorů Libereckého kraje, což byli postupující reprezentanti okresů Liberec, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Semily.
V krajském kole končící první kategorii recitovalo dvanáct dětí. Čestná uznání obdržely čtyři z nich: Jan Hnídek z Pěnčína za Zabijačku v Kotěhůlkách od Jiřího Žáčka, Kateřina Knížková (sestra Šárky ze 4. kategorie) z Jablonce nad Nisou za přednes textu Zuzany Pospíšilové Jak Karolínka s Kristiánkem hledali hezká slova, Matouš Prchal z České Lípy – J. V. Svoboda: Co se stalo v Kotěhůrkách – a Adam Zoubek ze Semil přednes básně Ztracená teta od Miloše Kratochvíla.
V druhé kategorii se sešlo jedenáct recitátorů, z nichž nejvíce zaujaly dvě postupující dívky – Lída Hauznerová ze Stráže nad Nisou a Matylda Homolová z Liberce.
Lída si vybrala k přednesu báseň Agniji Bartové „Hra se slovy“: Ačkoli se jedná o poměrně dlouhý a náročný text, jeho interpretaci sice s drobnými nedostatky, nicméně v zásadě s přístupem odpovídajícím poetice textu, recitátorka zvládla s pochopením a osobitým sdělením. Cenné je zejména to, že Lída je v přednesu přirozená, sděluje hravost textu, neboť má pro ni smysl. Vše se děje „tady a teď“. Byli jsme v na liberecké přehlídce svědky živého citlivého a přirozeného přednesu odpovídajícímu věku (hezká práce s veršem, dobrá práce s pauzou, asociacemi, refrény, gradací). Recitátorka je kontaktní a má zjevné potěšení z přednesu zvoleného textu, je v jeho službě a nepředvádí sebe. S ohledem na celkovou kultivovanost projevu, principiálně dobrému přístupu k textu a přednesu, jakož i neotřelé dramaturgii, se porota rozhodla tuto recitátorku doporučit k postupu na národní přehlídku. (Pokud jde o zjištěné drobné nedostatky, byla na ně recitátorka /a učitelka/ upozorněna při rozborovém semináři.)
Matylda je vybavená a kontaktní recitátorka, její přednes je výrazný a svébytný. Text Egona Bondyho Agáta s vlkodlakem přednáší se zjevným potěšením a těšením se na pointu, k níž spěje a dospěje v jasném konci. Je vypravěčkou se smyslem pro humor a poetiku Bondyho textu s představou, kterou sděluje s nadhledem. Má dobrou mluvní kulturu i celkovou kulturu vystupování.
Kromě dvou postupujících byly oceněny z této kategorie ještě tři děti čestnými uznáními: Aneta Vajsová z Vysokého nad Jizerou za citlivý přednes básně Malíř jménem podzimek (Josef Kainar), Barbora Velíšková z Turnova za přednes Fryntovy básně Švec a Tereza Vrátná z Liberce za přednes prózy O učenlivé děvečce od Jana Vladislava.
Třetí kategorie byla nejslabší nejen z hlediska počtu účastníků, o čemž svědčí i to, že kromě dvou postupujících nikdo jiný oceněn nebyl.
Filip Sedláček z Jablonce nad Nisou se představil v prvním kole s prózou Karla Čapka O dobrmanech (úryvkem z knihy Dášeňka čili Život štěněte) a v druhém kole s básní Jiřího Žáčka Blues o toulavém kotěti.
Ačkoli jsou oba texty tématicky příbuzné (o zvířatech a lidech), odlišují se autory a žánrem (próza, poesie). V obou případech recitátor oslovil citlivým a zaujatým přednesem, sdělným po obsahové i formální stránce. Z přednesů obou textů je zřejmé vědomí vnitřního propojení s textem a vědomí jeho přesahu k interpretovi. V obou případech má přednes výpovědní hodnotu. V Čapkově próze projevil recitátor své vypravěčství, přednes Žáčkovy básně dodává textu vyšší kvalitu právě citlivou interpretací a sdělností tématu. Recitátor přednáší se zjevným potěšením a radostí, „svítí“, je kontaktní. Vystoupení je v obou případech příjemné, sympatické, skromné a osobité nejen z hlediska tématu (a osobního propojení), ale i z hlediska ctění formy a žánru. Recitátor nepředvádí sebe, nýbrž sděluje a komunikuje.
Adéla Šinerová z Nového Boru postupuje s přednesem Kästnerovy básně Začarovaný telefon a s básní Josefa Kainara Velryba. Vzhledem k tomu, že úroveň celé kategorie byla dosti chabá, postupující Adéla Šinerová se vymykala svou energií a živostí, jež by ovšem bylo žádoucí zkultivovat. Zároveň nijak objevná dramaturgie se bohužel u obou textů projevila v obvyklých manýrách a chybách, jež bývají u interpretace těchto textů obvyklé a nežádoucí i u nižších věkových kategorií.
Stejně jako předchozí i čtvrtá kategorie (zastoupená jedenácti účastníky) proběhla dvoukolově. Čestné uznání obdržel Tomáš Chaloupecký z Liberce za brilantní přednes úryvku z knihy D. Adamse Stopařův průvodce galaxií (bohužel přednes Seifertovy básně Sbohem oproti próze značně kulhal) a Ester Merunková z Hejnic za vyrovnanou solidní úroveň přednesů v obou textech (Jiří Suchý: Z deníku praktické dívky Zuzany, Hana Doskočilová: Čekání).
Postupujícími z nejstarší kategorie jsou Šárka Knížková z Jablonce nad Nisou – Karel Čermák: Patálie s kozištětem, Jacques Prévert: Jako zázrakem – a Matouš Pikous z Liberce - Alphonse Allais: Sochařství, Emanuel Frynta: Písničky bez muziky.
Šárka zúročila svou vědomou práci a cestu dětské recitátorky letošním posledním vystoupením ve čtvrté kategorii a zaujala celkovou kulturou projevu i zvolenou dramaturgií. V obou přednesech vystoupila na srovnatelné, velmi dobré úrovni. V projevu je výrazná, kultivovaná, ukázněná, kontaktní a sdělná. Představila se jako vyspělá kultivovaná a osobitá přednašečka, která zvládla přednesy zcela rozdílných textů s osobním a osobitým vkladem, s pochopením pro žánr a poetiku. V próze Karla Čermáka je vypravěčkou, která přirozeně a s humorem vypravuje text psaný v nářečí. Jedná slovem, má potěšení z vyprávění; je ve službě textu, kultivovaná, kontaktní, vybavená. Má smysl pro temporytmus, stavbu, gradaci a pointu jakož i smysl pro humor a jeho sdělení a nadhled. Celé vystoupení (včetně zvoleného oblečení – kostýmu) působí přirozeně a čistě. V básni J. Préverta (překlad Petr Skarlant) stojí za povšimnutí především to, že báseň recitátorka přednáší s jasnou představou (odpovídající na jedné straně věku a na druhé straně vyspělosti recitátorky) a bez falešného patosu, se schopností vystavět a gradovat menší celky a zároveň s vědomým směřováním k pointě, se smyslem pro formu i obsah.
Matouš, svérázný, nad svůj věk intelektuálně vyzrálý interpret, se představil osobitým a dobře zvládnutým přednesem textu francouzského humoristy, spisovatele a novináře druhé poloviny 19. století Sochařství, v němž zaujal svým smyslem pro humor, který předkládá posluchačům místy skoro jakoby mimochodem. Druhým Matoušovým vystoupením byla montáž z krátkých Fryntových básní (Plž, Tygr, Krtek, Noky, Pan Soukal, Tchoři, Červotoč). Recitátor cítí i ctí poetiku a hravost textů, což se projevuje v přednesu, z něhož má evidentní potěšení. Recitátor se představil v rozdílné dramaturgii, a to v obou případech v odpovídající kvalitě, s osobním zaujetím a potěšením z přednesu, jako kontaktní, adresný a osobitý interpret, a proto byl doporučen k postupu na národní přehlídku.
Lektorský sbor přehlídky pracoval ve složení: Eliška Vobrubová, učitelka LDO ZUŠ Frýdlant, učitelka dramatické výchovy na Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické, členka porot na přehlídkách dětského přednesu a divadla, členka odborné rady pro dětské divadlo, dětský přednes a dramatickou výchovu NIPOS Artama Praha, Veronika Kousalová, recitátorka, absolventka LDO ZUŠ Semily (žačka Mgr. Hany Mockové), studentka sociální pedagogiky a externí učitelka LDO ZUŠ Semily, Jarek Hylebrant, herec a umělecký manažer Jiráskova divadla v České Lípě, Eva Šušková, učitelka českého jazyka, hudební a dramatické výchovy na ZŠ ve Frýdlantě.
Eliška Vobrubová