Databáze českého amatérského divadla

Texty: FELZMANN, Rudolf: Nakop Tyjátr Jihlava, Podle povídky Pavla Kohouta: Moje maminka - recenze 2014

Nakop Tyjátr Jihlava
Podle povídky Pavla Kohouta: Moje maminka

Divadelní soubor Nakop Tyjátr Jihlava uvedl komorní monodrama MOJE MAMINKA. Anotace zní: "volně na motivy Pavla Kohouta". Není však uveden autor realizované textové předlohy. Jde o vyprávění příběhu maloměstské rodiny ze 40. let minulého století v Řecku v době německé okupace. Odchod otce do války a především matčino úsilí o udržení životní úrovně tím, že se stane milenkou nepřátelského vojáka, je líčeno pohledem malého děvčete, které je po osvobození také svědkem trestání kolaborantů, tedy i její maminky. Avšak sděluje nám to postarší žena, která si stále zachovává trochu naivní a jakoby udivený dívčí pohled na dění kolem sebe. Většina scén, mnohdy i drastických, tak dostává v monologu zvláštní atmosféru jisté nevědomosti, ale rovněž rafinované naivity a občas i úsměvu.

Protagonistku příběhu, Rarau Maskarisovou, hraje Eva Čurdová, která kolem sebe vytváří intimní prostor, v němž publikum je pojmenováno jako sbor lékařů - psychiatrů. Stranou hrací plochy sedí ještě jedna žena, kostýmem připomínající zdravotnický personál, avšak jejím hlavním úkolem je zajišťovat zvukovou stránku představení, sledovat text (o napovídání nelze mluvit!) a ojediněle strohou otázkou posunout vývoj vyprávění. Vedle obdivuhodného zvládnutí rozsáhlého textu (představení trvá cca 70 minut) Eva Čurdová výrazně pracuje s plasticitou hlasového projevu, nepřehání hlasitost v citově vypjatých scénách a střídmě využívá tichých pasáží k zniternění a pravdivosti výpovědi. Je však třeba při snaze o civilní projev šetřit místy mluvenými v šepotu, který se už blíží nesrozumitelnosti. Herečka ovládá diváckou pozornost nenápadnými gesty, ale především schopností zvyšovat napětí dramatickou pauzou. Zde také pomáhá střídmé využití zvukové kulisy - hudebního podkresu, ať již citací folklorní řecké melodie či úryvkem z Händelovy operní árie. Inscenace je zřejmou výpovědí o historické době, která nejen ničila životy dospělých, ale ovlivnila i charakter dětí.

Poněkud nepřipraveně se dozvídáme v závěru, že ono vyprávějící děvčátko vyrostlo v dámu neúprosně kráčející za svým cílem - k pohodlnému životu. Stává se herečkou a pro svou kariéru používá těla víc, než talentu. A stejně tak pobírá neoprávněný důchod po otci, který jen utekl od rodiny, ale nepadl ve válce. Sdělení, proč se dostala před psychiatrickou komisi, pak výrazně obměňuje základní téma výpovědi: nejde už jen o krutost války či okupace, ale také o charakterový úpadek člověka, skrývajícího se za minulost. Zde je ještě možnost zesílit aktuálnost výpovědi.
Inscenace MOJE MAMINKA poctivým a také přesvědčujícím způsobem dokazuje, že monodrama se může pro diváka stát hlubokým zážitkem i přes více než skromnou scénografii (prázdná poloaréna s jednou židlí, nemocniční pyžamo a plášť), pokud je naplněno hereckým prožitkem a zřetelně formulovanou myšlenkou.

Rudolf Felzmann
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':