Databáze českého amatérského divadla

Texty: Císařová, Mirka: Zpráva o vzniku jedné organizace (2005)

Zpráva o vzniku jedné organizace
(očima Mirky Císařové)

Deset let existence Volného sdružení východočeských divadelníků! To je už kus historie. Jeho vznik však není možné vytrhnout ze souvislostí širších, vše začalo vlastně mnohem dříve, listopadem 1989. Tehdy, spolu s tím, jak se otřásla ve svých základech celá společnost, se narušil i systém stávajících struktur a zavedených pořádků v amatérském divadle. A velmi brzy bylo jasné, že dosavadní státní metodická péče nemůže obstát - i když ve své podstatě řadě amatérských divadelníků vyhovovala. Snad právě proto ve bezprostředně po 17. listopadu sami amatéři zachování tohoto systému v jisté modifikované podobě podporovali a tento požadavek zabudovali do řady svých nových zásadních materiálů. Prvotní reakce nebyla žádným vyhraněným protestem, hledání nové platformy, z níž by mohli stav věcí sami ovlivňovat, byl veden snahou to dobré, co bylo, zachovat, rozvíjet a znovu vybudovat prostor, v němž by kontinuálně a s výhodou nových společenských podmínek bylo možné pokračovat. Je logické, že řešení amatérští divadelníci nacházeli především ve vytvoření nové zájmové organizace.
Pokusím se stručně zmapovat některé události, tak jak za sebou následovaly a které postupně vedly i k vytvoření Volného sdružení východočeských divadelníků…

Poznámkový sešit, hlava I.

• Již 22. listopadu 1989 se sešly v Malostranské besedě v Praze pražské soubory. V emotivně laděném prohlášení vyjádřily svou podporu Občanskému fóru a připojily se ke svým profesionálním kolegům, kteří stáli v čele mnoha revolučních dění
• 29. listopadu 1989 se konalo v Praze setkání zástupců českých a moravských amatérských divadelních souborů a na něm bylo vytvořeno tzv. Informační centrum, z něho zaslán jeden z prvních dopisů na adresu ministerstva kultury - později jich byla poslána ještě celá řada, a to i z našeho východočeského regionu, postupně, jak se měnili ministři. Možná, že bude zajímavé některé body z tohoto dopisu ministrovi uvést. Byl to např. požadavek na novelu divadelního zákona, nutnost řešit právní subjektivitu souborů a formulovat zásady pro vztahy se zřizovateli, apelativní žádost o uznání amatérské divadelní činnosti jako veřejně prospěšné práce. Dále požadavek na zachování metodické péče, který uvádím v doslovné citaci: „Amatérské divadlo se neobejde bez metodické péče. Tu si však amatéři v žádném případě nemohou v patřičné míře a kvalitě zajistit sami, ani za pomoci jakékoliv vlastní organizace...“ V dopise je doporučení vyjmout ji z (tehdejšího) působení ministerstva vnitra (!) a předat ji do kompetence ministerstva kultury.
• v Brně vzniká tzv. Sdružení divadelních aktivit. Ve svém vymezení asi nejrevolučnější proti dosavadnímu systému. Záhy zveřejňuje velmi zajímavý vlastní program vzdělávání s lektorským obsazením předními brněnskými profesionálními divadelními odborníky.
• na 11. ledna 1990 svolává Krajské kulturní středisko v Hradci Králové společné jednání všech poradních sborů pro celé slovesné obory. Jsou na něm zvoleni zástupci pro setkání Fóra amatérských divadelníků, které se má konat v Praze. Setkání poradních sborů se ukázalo jako velmi prozíravé - zejména pro vyjasnění názorů a formulování stanovisek, s nimiž jsme pak na toto jednání jeli - a získali tam určitý náskok pro další jednání. Hradecké setkání se stalo základem pro všechna další konání v regionu.
• Ve dnech 13. a 14. ledna 1990 se současně v Praze (v Žižkovském divadle) a v Brně konalo Fórum amatérských divadelníků. Východočeská delegace měla 24 členů! Celé jednání směřovalo k vytvoření silné zájmové divadelní organizace. Kromě amatérů se ho zúčastnili zástupci ÚKVČ a někteří krajští i okresní metodici. Mluvčím za českou stranu se stal Milan Schejbal, za moravskou stranu Sam Smutný. Do koordinační komise za náš kraj jsme vyslali Lídu Honzovou a Miloslava Lelka. Jedním ze závěrů jednání byl požadavek na svolání valných hromad amatérů ve všech krajích. V závěrech je formulován i vztah k SČDO. Tento svaz nebyl shledán způsobilým zastupovat zájmy amatérů především ke své menšinové základně, bylo uváděno, že je pouze osmiprocentní. Byl odeslán další dopis ministrovi kultury.

Poznámkový sešit, hlava II.

• Nutno poznamenat, že na rozdíl od jiných krajů zastihla východočeské divadelníky sametová revoluce v situaci víc než konsolidované. Dlouhodobé progresivní úsilí, zejména u slovesných oborů tehdejšího Krajského kulturního střediska v Hradci Králové, soustřeďovala v jeho tzv. poradních sborech velkou a podstatnou část nejaktivnějších amatérů. Naprosto charakteristické bylo směřování v loutkářské oblasti a právě činností jeho poradního sboru. Existovala samozřejmě i velká skupina těch, kteří z nejrůznějších důvodů o komunikaci nejevili (nebo nesměli jevit, pozn. red.) zájem. V diferencovaném amatérském hnutí taková skupina vždy existovala, existuje a existovat bude a je vždy otázkou vývoje, zda se stane většinovou nebo jestli bude své kontakty také hledat. V té době byl v kraji dlouhodobě fungující systém soutěží ve všech slovesných oborech, propracovaný systém vzdělávání, který od roku 1975 vyvrcholil zejména Lidovou konzervatoří Východočeského kraje, jíž prošla celá řada nejtalentovanějších amatérských divadelníků. Kraj měl zavedené dílny pro mladé divadelníky, které pružně reagovaly na nové podněty, měl inspirativní semináře, na svou dobu i velmi progresivní mezioborovou přehlídku Inspirace, o níž jevil zájem čím dál větší počet divadelníků. Dobré výsledky dosahovaly soubory na národních přehlídkách, většina těchto přehlídek navíc byla na území Vč kraje. Důležitá byla ale i struktura na úrovni okresů. Samozřejmě, že ne všechna okresní metodická zařízení byla dobrá (a tam kde nebyla, ocitla se samozřejmě v revoluci v palbě kritiky jako první!). Umožňovala však poměrně velmi dobrý přehled o terénu a realizovala základní formy kontaktů, které nemohlo postihnout zařízení na úrovni krajské. Východočeský kraj měl rovněž široký okruh kvalitních profesionálních spolupracovníků (někteří z nich se po vzniku VSVD stali jeho čestnými členy). Činnost královéhradecké KKS ve byla velmi rozsáhlá a myslím, že prakticky pokrývala základní požadavky amatérů. Alespoň té velké východočeské skupiny, která o tuto činnost jevila zájem. Další velkou předností bylo i to, že tato skupina měla možnost se setkávat, osobně znát, že mohla ovlivňovat veškeré dění a právě proto projevovala i velkou soudržnost. To byla cenná devíza pro situaci v regionu v době revoluční, porevoluční a při všech aktivitách směřujících k založení VSVD. A konečně - důvěra této skupiny amatérů v přirozené centrum lidí kolem KKS umožnila, aby se při vytváření vlastní amatérské organizace, mohl zachovat ověřený program, aby se dosavadní aktivity mohly modifikovat a dále rozvíjet právě kolem tohoto zařízení. Krajské kulturní středisko až do konce své existence, tj. do závěru roku 1990, poskytovalo své profesní služby, tedy pracovníky, telefony, poštu, množení materiálů, prostory atd. ve prospěch nových řešení a pro tvořící se zájmové organizace. Jedinou změnou bylo, že do pozvánek jsem připisovala větu, že cestovné účastníkům nehradíme.
• na 27. ledna 1990 byla svolána do Hradce Králové (dle usnesení Fóra amatérských divadelníků ze dne 13. - 14.1.1990) valná hromada východočeských divadelníků. Na jednání ve velkém sále kulturního zařízení na Moravském předměstí se sjeli zástupci ze 75 východočeských souborů! Navštívila nás i delegace z „pražského centra“ Fóra. Valná hromada se usnesla, že podobné valné hromady se uskuteční do 10. února 1990 ve všech okresech. A současně bylo doporučeno vytvořit ze zástupců okresů prozatímní akční výbor, který by nás dočasně zastupoval na všech důležitých jednáních v centru. A opět připojuji osobní vzpomínku: setkání v okresech měla různou úroveň, ale - a to dokonce v dlouhodobějším horizontu - jsem zaznamenala jakýsi opatrný vztah k vytváření nové organizace, který v některých krajních projevech bylo možné označit za jakousi nechuť ke „spolkaření“. Současně však byl projevován zájem především o ty nejkonkrétnější záležitosti, zvlášť o zvláštnosti našeho regionu, což později přispělo k tomu, že jako v jediném bývalém kraji vzniklo VSVD především jako regionální a později stanovami daná otevřená zájmová organizace.)
• Východočeský akční výbor Fóra se prvně sešel již 17. února 1990, opět v Hradci Králové. Existuje podrobný zápis z jednání, který se mimo jiné pokouší formulovat vztah budoucí zájmové organizace v rovnoprávné symbióze se státní péčí (a to tak, jak bylo možné uskutečnit po vzniku Impulsu). Zvoleni byli i zástupci VSVD na jednání do Prahy (k ustavení očekávané zájmové organizace), zastupovali nás M. Dvořák, B. Dušta, A. Gregar, L. Honzová, P. Mohr, S. Pilař, E. Trtílek, J. Vykydalová, Z. Vylíčil, K. Šefrna, P. Labík, Z. Zahradník, E. Zámečníková, M. Císařová. Vezli jsme připomínky a návrhy k předloženým materiálům, které jsme na tomto jednání projednali.
• V Praze pak byla skutečně 10. března 1990 založena nová zájmová amatérská organizace - Amatérská divadelní asociace (ADA).
• Na 31. března 1990 jsme svolali v kraji jednání k ustavení východočeské regionální rady ADA, protože jsme již tehdy požadovali poměrně velkou regionální samostatnost. Rada byla složena jako třicetičlenná, ze zástupců všech okresů tehdejšího východočeského kraje. Stále jsme usilovali o úzké propojení s „terénem“. Pro větší operativnost byla z nejaktivnějších členů zvolena ještě tzv. správní rada: Martin Dvořák, Honza Dvořák, Honza Merta, Alena Exnarová, Saša Gregar, Zdeněk Zahradník, Ema Zámečníková a Mirka Císařová. A opět byl z jednání zaslán další dopis ministru kultury. Předtím poslali svůj samostatný dopis loutkáři - dne 24. března 1990 z krajské přehlídky. Přílohu dopisu tvořila analýza dosavadní činnosti KKS včetně finančních nároků pro oblast amatérského divadla, chtěli jsme doložit s jakým rozsahem činnosti je třeba počítat. A jedním ze závěrů tohoto jednání bylo i doporučení vydávat pro zachování vzájemné informovanosti v regionu divadelní zpravodaj. V dubnu 1990 vyšlo skutečně jeho skromné nulté číslo pod názvem Hrom - ada (název inspirovalo spojení pojmů „valná hromada“ a zkratky „ADA“.
• Nulté číslo Hrom(ady) již s podtitulem „zpravodaj amatérských divadelníků, loutkářů a recitátorů ve východních Čechách, na pomezí Moravy a v čísti bývalých Sudet“ obsahovalo informace o založení regionální rady ADA, stanovy této organizace, dopis ministrovi, výzvu k přihláškám a několik informací o nejbližších chystaných akcích KKS.
• V témže roce vyšlo při příležitosti konání Inspirace ještě další, první a pod tímto názvem také poslední číslo. I když jsme obě tato čísla dělali se Sašou Gregarem na koleně, každopádně své poslání splnila. byla předchůdci pozdější Divadelní HROMADY.
• Regionální východočeská rada ADA byla tedy ustavena a domnívám se, že podobná praxe se nevyskytla v žádném jiném kraji. Celý další rok jsme se snažili o to, aby na půdě ADA se vytvořilo její smysluplné regionální východočeské centrum, jezdili jsme na jednání do Prahy - postupně se zjistilo, že jezdit mohou jen ti, kteří v rámci svého zaměstnání se mohou uvolnit nebo spojit cesty do Prahy se svým služebním jednáním. A tak několik takových jednání „odskákal“ Zdeněk Zahradník. A jezdili jsme z nich čím dál „načuřenější“, na řadě východočeských jednání jsme se snažili výsledky těchto pražských misí aplikovat pro naše podmínky, ale pravdou je, že se to moc nedařilo, byť těchto jednání bylo do vzniku VSVD bylo třináct! Postupně jsme zjistili, že naše cíle se s ADA rozcházejí. Naše směřovaly ke konkrétním záležitostem regionu a daleko méně (k jistě záslužnému) řešení amatérského dění v rámci republiky.

Poznámkový sešit, hlava III.

• Než však budu v posloupnosti vzniku VSVD pokračovat, uvedu ještě další důležité okolnosti, které koncem roku 1990 nastaly, především
• s koncem roku 1990 zaniklo Krajské kulturní středisko v Hradci Králové
( i stejná zařízení v dalších krajích). Šťastnou shodou okolností - a zejména zásluhou prozíravých a osvícených jedinců (Honzu Dvořáka, který z KKS přešel na místo vedoucího odboru kultury Okresního úřadu v Hradci Králové, je třeba jmenovat na místě prvním) se podařilo, že konec tohoto zařízení neznamenal zároveň konec celé jeho činnosti, alespoň v oblasti slovesných oborů.
• Již na konci roku 1990 vzniklo na místě bývalého Okresního kulturního střediska v Hradci Králové nové zařízení pro amatérskou kulturu IMPULS. Jeho zřizovatelem se stal Okresní úřad v Hradci Králové. Podařilo se do něj pro rok 1991 převést finanční prostředky pro tuto oblast z KKS a jistý počet pracovníků - do roku 1992 se omezil jen na pracovníka pro slovesné obory a na několik let na pracovníka hospodářského úseku. Byl to velmi důležitý krok, znamenal zajištění činnosti převzaté z KKS pro amatérské divadelníky v plném rozsahu ještě pro další rok. Drobné záchytné body a činnosti zůstaly v některých okresech (např. v Ústí nad Orlicí, v Pardubicích). Na obzoru nebylo žádné jiné přirozené centrum, které by funkci péče o amatérskou činnost mohlo převzít. (Osobně jsem čekala a dokonce později jistou chvíli myslela, že by něco takového mohlo vzniknout kolem iniciativ hradeckých Jesliček, samozřejmě že se to vzhledem ke specifice ZUŠ ukázalo jako nereálné.
• Od začátku bylo jasné, že se nejedná o zaručeně trvalé řešení, ale to, že tento model vydržel deset let svědčí o zaujatosti všech, kteří se o to zasloužili, jak ze strany zřizovatele, Okresního úřadu, tak ze strany pracovníků Impulsu.
• A konečně je třeba ještě poznamenat, že určitou stabilitu v rámci celorepublikově se rozpadajícího systému státní péče o zájmovou amatérskou činnost zaručovalo to, že ministerstvo kultury si ponechalo ústřední metodické zařízení (tehdy ÚKVČ - dnes ARTAMA), jehož divadelní oddělení, včetně aktivit pro umělecký přednes a aktivity pro děti, mělo dlouhodobě velmi dobrou úroveň a tudíž i důvěru mezi divadelníky. Kolem zachovaného systému soutěží a přehlídek ale i šťastně přizpůsobenému systému vzdělávání se mohli soustředit aktivní divadelníci nejen ve východočeském, ale ve všech dalších regionech. ARTAMA také od začátku sledovala vznik zájmových organizací, jejich vzniku napomáhala a snažila se s nimi spolupracovat.
• Vytváření regionální východočeské divadelní organizace (v rámci ADA) se plynule z půdy KKS přeneslo pod ochranná křídla IMPULSu. Možná i to přispělo k určitému polevení v intenzitě jednání amatérů, všechny důvody, všechny odpovědi budou poznamenány vždy osobní interpretací, ale každopádně se nedařilo udělat něco takového na půdě Amatérské divadelní asociace. Nárůst členů nebyl zdaleka tak velký, jak jsme předpokládali, rostla nespokojenost těch, kteří se pro vznik angažovali, mnozí odpadali. Východočeské cíle byly jiné než pražské, mnohem konkrétnější. Vzpomínám si, že jedním z důvodů, proč si některé věci musíme vyřešit sami, bylo zachování INSPIRACE, která byla ohrožena tím, že stála mimo soutěžní (republikový)systém. Pro vývoj na půdě východočeské se stalo naše spojení s ADA spíše brzdou.
• Značná část divadelníků se zapojila i do politického života a to způsobilo v některých souborech určitý porevoluční útlum činnosti, naštěstí jen dočasný. Nastávaly problémy osobní i existenční, „bafuňařit“ se nikomu moc nechtělo a vytváření fungující spolkové struktury vyžadovalo spousty práce. Tím větší ocenění si zaslouží skupina lidí, kteří přesto dál se o toto řešení snažili, především vysoká morální hodnota Honzy Merty, který později stál více než osm let v čele VSVD.

Poznámkový sešit, hlava IV.

• Nespokojenost s naším propojením na ADA i jistý pocit záruky v Impuls za zády, vedla k řešení, které všichni zúčastnění přijali s úlevou. Bylo vytvořeno jakési volné sdružení přátel, ochotných v případě nutnosti převzít některé nejnutnější funkce, aby se mohlo realizovat vše potřebné. O tom svědčí zápis z tehdejší ještě regionální rady ADA z 13. září 1990.
• Za situace ještě mnohem složitější, než kterou tu můžeme zachytit, vzniklo 2. února 1991 na půdě Impulsu Volné sdružení východočeských divadelníků. Na startovní čáře stálo 263 členů ze 75 východočeských souborů, z toho zástupci dvaceti souborů loutkářských, třináct členů z řad přátel a profesionálních spolupracovníků, kteří se později stáli prvními čestnými členy nového sdružení. To, že sdružení bylo vymezeno jako volné, bez jakékoliv „členské závislosti“, bez „svazujících“ stanov, mělo v té době hluboké psychologické kořeny. K proměně na řádný spolek došlo teprve za půldruhého roku! A to nikoliv z důvodů ideových, ale hlavně pod tlakem ekonomických a legislativních podmínek.
• Impuls tedy, jak již řečeno, převzal pro rok 1991 celou rozsáhlou regionální činnost a měl ji zajištěnu i finančně. I pro rok následující a pro řadu let dalších se Impulsu podařilo najít finanční systém – hlavně spoluúčasti dalších okresů východočeského regionu na příspěvku souborům při pořádání regionálních akcí. Postupně byla spolupodílem organizátorů akcí v místech i spoluúčastí amatérů samých vytvořena základní finanční struktura a Impuls mohl přesáhnout ve své činnosti okres. A Okresní úřad v Hradci Králové tomuto řešení nejen přál, ale snažil navíc pro ně vytvářet i další podmínky, podporoval zapojení pracovníků Impulsu do struktur občanských sdružení a do (samotnému okresu nepříslušející) regionální činnosti. AS že to „zapojení“ nebylo malé jsem se denně přesvědčovala na vlastní kůži.
• Volné sdružení východočeských divadelníků fungovalo při Impulsu jako jakési opravdu volné sdružení přátel, plnilo spíš funkci jakéhosi poradního sboru a jeho prostřednictvím byl udržován kontakt s terénem. Řada jeho členů se prakticky angažovala při přípravě a realizaci jednotlivých akcí, intenzivní byla spolupráce při vydávání divadelního zpravodaje, který po založení VSVD a vzniku Impulsu změnil podobu i název. S novým názvem HROMADA vyšla v roce 1991 tři čísla. Zpravodaj měl svou redakční radu, byl zaregistrován a povolen Okresním úřadem, názvy rubrik vychrlil rovnou z hlavy Pepa Tejkl, nezaměnitelné výtvarné řešení vytvořil Mario Alfieri, pracovník Impulsu – dodnes jsou součástí jeho zásadní podoby! Při pozorné četbě minulých čísel dojdete k názoru, že je nejen vynikající dokumentací těch let, ale i svědectvím o tom, co se tu snažím zmapovat.
• Hned od počátku byla spolupráce IMPULSu a VSVD natolik propojená, že se jen těžko hledala a pojmenovávala její specifika. Ostatně tehdy o to ani nešlo. Za cenu nejvyššího úsilí bylo třeba realizovat to, co se realizovat mělo. Byla to oboustranná a nezištná služba, bez jakýchkoliv osobních ambicí, finančních nároků i očekávání díků.
• Postupně nová atmosféra ve společnosti ( a finanční tlaky), ochotnější naslouchat právě zájmovým organizacím, dozrála natolik, že volným křídlům VSVD bylo přeci jen nutné dát nějaké mantinely. Pro svou „volnost“ jsme přicházeli nejen o peníze (jako registrovaná organizace jsme mohli dosáhnout na granty), ale měli jsme i menší možnosti k ovlivňování některých zásadních událostí v amatérském divadle.
• Přípravy na registraci VSVD vyvrcholily v létě 1992. Byly zpracovány stanovy a organizační řád a zaslána žádost o registraci na MV ČR. Bylo nám vyhověno. K 19. srpnu 1992 bylo pod číslem VCS/1.14224/92-R Volné sdružení východočeských divadelníků u MV ČR zaregistrováno. Založili jsme běžný účet (tehdy u Agrobanky) a již 29. srpna 1992 jsme zažádali MK ČR o finanční příspěvek. A dostali jsme ho - především na HROMADU. Děkovný dopis jsme odeslán 28. září 1992. A první valnou hromadu členů VSVD jsme svolali na 28. září 1992. Skončila jedna etapa.

Poznámkový sešit, hlava V.

• VSVD je tedy spolek. Má legitimace, znak, evidenci, a mnohá další svá. A celá jeho další činnost se ve své ojedinělé specifice vyvíjela v obdivuhodné a dokonalé symbióze mezi zájmovou organizací (VSVD) a státem zřizovaným zařízením (IMPULS). Jsem přesvědčena, že to mělo svou logiku. Potvrzuje to celá činnost, která byla v rámci tohoto modelu až do dnů dnešních realizována. (Uvádí se v přehledu zveřejněném jinde na stránkách tohoto čísla Hromady.)
• Stálo to mnoho energie řady lidí, všichni si zaslouží poděkování. Je velmi pozitivní, že v těchto souvislostech můžeme s díky zaznamenat i podporu dalších zúčastněných - vedle Okresního úřadu v Hradci Králové i MK ČR a zařízení ARTAMA, všech, kdo finančně přispěli, všech místních spolupořadatelů regionálních akcí…
• Tato zpráva je záznamem některých událostí, které v uplynulých letech tvořily historii VSVD ( a Impulsu). Je to možná i dobrý základ pro nové aktuální problémy, které nám život přináší v souvislosti se vznikajícími regiony.
• Perlička na závěr: Počítač odmítl zkratku VSVD. Nabídl SVOD, SVODU, NESVED, NESVEDE, NESVEDOU. Počítač se mýlí: SVEDLI A SVEDOU. Ne, že NESVEDOU!

(S využitím dochovaných materiálů ale i zážitků osobních zaznamenala Mirka Císařová)
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':