Databáze českého amatérského divadla

Texty: VSVD - 2009 - Výroční zpráva o činnosti

VÝROČNÍ ZPRÁVA PŘEDSEDY VOLNÉHO SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH DIVADELNÍKŮ ZA ROK 2009

Je únor 2010. Ještě doznívají vzpomínkové akce, připomínající, jak to bylo před dvaceti lety. Mediálně toho bylo navršeno tolik, že jsem se občas bál otevřít i konzervu, jak se říká v jednom populárním normalizačním vtipu. Ale kdo by neodolal, i já se často do půlnoci často neodtrhnul od televizních záběrů z doby „sametové revoluce“. Zasáhla nás všechny, i amatérské divadelníky. Bude možná inspirující si některé okamžiky z doby před dvaceti lety připomenout. Řada z nás byla na přelomu roku oslovena pražskými kamarády a tak i ve východních Čechách jsme založili Fórum amatérských divadelníků. A 13. ledna 1990 jsme se vydali na celorepublikové setkáni do Prahy a již na 27. ledna 1990 svolali do Hradce Králové schůzi východočeských divadelníků. Přijeli na ní zástupci 75 východočeských souborů! Tam vznikl jakýsi východočeský výbor Fóra - prvně se sešel již 17. února. Tenkrát Svazu českých divadelních ochotníků nějak nenaskočil správný druhý dech a ve vzduchu byla většinou sdílená touha nějak nově se organizovat, svobodně, demokraticky… Toho využili někteří pražáci, kteří iniciovali založení Amatérská divadelní asociace, organizace i pro nás přitažlivé. Na jednání o jejím založení byli vysláni M. Dvořák, M. Císařová, A. Gregar, L. Honzová, P. Mohr, S. Pilař, E. Trtílek, J. Vykydalová, Z. Vylíčil, K. Šefrna, P. Labík, Z. Zahradník, E. Zámečníková a ADA byla 10. března založena. Už 31. března byla v Hradci Králové ustavena východočeská regionální rada, třicetičlenná, ze zástupců všech okresů tehdejšího východočeského kraje. Velela jí správní rada (tenkrát to byli Martin a Honza Dvořákovi, Honza Merta, Alena Exnarová, Saša Gregar, Zdeněk Zahradník, Ema Zámečníková a Mirka Císařová), ale od začátku už panoval názor, že bychom měli mít jakousi regionální samostatnost, že nesmíme ztratit kontakt s „terénem“ - proto také začal, už od dubna, vycházet zpravodaj Divadelní Hrom – ada, jehož název tehdy inspirovalo spojení pojmů „valná hromada“ a zkratky „ADA“. Propojeni na ADA jsme byli až do konce prvního roku svobody. Jenže s novou, ale kontroverzní organizací, kde se spíš mluvilo, než činilo a celorepublikové otázky amatérského divadla se řešily často kontroverzním způsobem, narůstala nespokojenost. Tak uzrála myšlenka na zřízení vlastní organizace. Nabízelo se navíc zázemí v Impulsu, který vznikl místo dřívějšího Krajského kulturního střediska a měl u východočeských divadelníků značný kredit, konečně i pupeční šňůrou v osobě Mirky Císařové. Ale ještě jsme, až do 2. února 1991 byli ADA, teprve potom vzniklo pod ochrannými křídly Impulsu naše Volné sdružení východočeských divadelníků, nejprve spontánní, registrované až v srpnu 1992. Na jeho startovní čáře tehdy stálo 263 členů z oněch 75 východočeských souborů…

Omlouvám se za tento „historický“ úvod, ale myslím, že v něm jsou inspirující fakta - po celých dvacet let se zamýšlíme nad smyslem našeho konání, prožili jsme různá období nadšení i pochybností. Např. formát třicetičlenné rady fungoval jen krátce, později, jak se osamostatňovaly soubory, a skončila okresní kulturní střediska, kontakty mizely a v Hradci jsme si trochu zoufali. Ale model velké rady se později znovu ujal. Za těch dvacet let se v rámci republiky nepodařilo divadelníky sjednotit, ani SČDO ani ADA se nestaly lídrem. Ani naše společné snahy, které před pěti lety vyvrcholily založením Matice českých divadelníků, nevzala česká ochotnická obec na vědomí. Mělo to samozřejmě své společenské i politické důvody, nejdůležitější ovšem vidím v tom, že ochotníci si dosud nepřipouštějí žádné ohrožení, nemají důvod se vymezovat, zřejmě i proto, že se cítí svobodně a zakládají si na svém privátním statutu. A to i v době, kdy mluvíme o nedostatku peněz, o špatné grantové politice státu i obcí, kdy můžeme kriticky diskutovat o některých postojích ministerstva kultury nebo jeho profesionální instituce ARTAMA. Často však zapomínáme, že nejsme bez viny.
U zrodu VSVD bylo, jak uvedeno 263 divadelníků a komunikovali jsme s 75 soubory. Loni jsme měli 156 individuálních členů a 15 kolektivních, zastupujících soubory, k datu dnešní valné hromady máme jen 143 individuálních členů a 14 členů kolektivních. Přitom je naše činnost, domníváme se alespoň, stále zajímavá a efektivní. Naše postupové přehlídky mají největší počet účastníků v celé republice, pořádáme zajímavé a žádané vzdělávací akce, kterých se účastní i divadelníci mimo naše sdružení, vydáváme celostátně oceňovanou Divadelní Hromadu, organizujeme bohatě navštívená společenská setkání, např. Cenění. Ale nastává doby, kdy by měl stav našeho sdružení být podroben kritické analýze - s ohledem na jeho budoucnost. Což by se mělo stát předmětem diskuse a předpokládám, že by se k tomu valná hromada měla vyslovit.

Takže, pojďme již k výročnímu „zpravodajství“, které nám k tomu může nabídnout náměty. V uplynulém roce byly osou naší činnosti opět přehlídky, na nichž se podílíme s Impulsem. V roce 2009 se uskutečnilo 6 postupových přehlídek, čtyři, jejichž celostátní kola pořádá NIPOS/ARTAMA z pověření MK ČR, dvě které má v gesci SČDO, tedy Pohárek SČDO a Krakonošův podzim. Bylo na nich uvedeno celkem 102 představení a vystoupení (loni 87), na kterých se podílelo 953 hrajících členů souborů (loni 895). Přehlídek dětských recitátorů a na Wolkrův Prostějov se zúčastnilo dalších 107 účinkujících, celkem tedy loňskou sezónu vytvořilo 1 060 divadelníků (v minulé 1010). K našim aktivitám můžeme připočítat i 6 představení přehlídky v Libčanech s cca 80 vystupujícími a 130 představení Open programu při mezinárodním divadelním festivalu v Hradci Králové, na němž vystoupilo cca 1 100 účinkujících. Na podzimním Cenění (27. listopadu v Divadle Jesličky, které skvěle obohatilo představení kamarádů z Popradu se Zelňačkou) byl oceněn 101 tvůrčí počin.
Kompletní dokumentace postupových přehlídek je podrobně zachycena v jarní Divadelní Hromadě, včetně výsledků našich vítězů na celostátních přehlídkách, ale přesto se některých dotkněme - v Červeném Kostelci, přehlídce činoherního divadla s postupem na Divadelní Děčín, proběhla již podruhé ve dvou víkendech - se odehrálo celkem 15 představení. Skvělá atmosféra, vynikající organizační zázemí v domácím souboru. Úžasní diváci, i na dopoledních a odpoledních představeních byl sál zaplněn, místní se rádi zúčastňují i rozborových seminářů. Přesto se, především z ekonomických důvodů, musíme vrátit k modelu jednoho prodlouženého víkendu. To si vynutilo nová pravidla výběru v případě převisu inscenací, rada takový návrh schválila a je součástí „vyhlášení přehlídek amatérského činoherního divadla Červený Kostelec a Miletín 2010“. Přehlídka v Kostelci nad Orlicí, Audimafor pro postup na Wolkrův Prostějov, Šrámkův Písek a na Mladou scénu, byla opět společná pro Pardubický a Královéhradecký kraj. A zaskočila nás množstvím přihlášených inscenací, takže jsme ve třech dnech uvedli celkem 19 představení. Některá další ani nemohla být zařazena, jiná, vinou komunikačního šumu, ani nebyla přihlášená. Z těchto důvodů jsme se Střediskem kulturních služeb ve Svitavách projednali možnost pořádat samostatnou přehlídku pro Pardubický kraj -pod názvem Svitavský Fanda se bude konat 19. – 21. března ve Svitavách. Loutkáři se na přehlídku k postupu na loutkářskou Chrudim sešli opět v Jesličkách. Atmosféra ale byla smutná, uprostřed přehlídky přišla zpráva o nenadálém odchodu Pepíka Tejkla. Přesto se nakonec odehrálo všech 19 soutěžních představení i jedno nesoutěžní. A pokřtili jsme i novou knížku z řady, vydávané VSVD – Panáčky Hanky Voříškové. Velmi nás potěšila přehlídka venkovských divadelních souborů Miletínské divadelní jaro s postupem na Krakonošův podzim, která uvedla 10 představení. Příjemná atmosféra, příkladná péče domácích pořadatelů. I úroveň a žánrová rozmanitost – inscenace Sloupnických pak dobyla i Krakonošův podzim. I postupová přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů Dětská scéna (na Dětskou scénu v Trutnově) byla naddimenzovaná, uvedla celkem 24 představení, organizačně jsme to ale zvládli, byť sled vystoupení neumožňoval ani vydechnout. Letos by se proto měla konat okresní postupová kola v Náchodě, Dvoře Králové, v Jičíně a v královéhradeckých Jesličkách.
Postupové přehlídky ve všech oblastech amatérského divadla jsou i letos na území východočeského regionu zajištěny. Pořadatelé spolu komunikují a soubory se na těchto přehlídkách bez ohledu na krajskou příslušnost prolínají.

Na celostátních přehlídkách i na Jiráskově Hronovu naše soubory nezapadly, dokonce v některých případech patřily k tomu nejlepšímu, co se v programu objevilo. Připomeňme třeba představení Jakuba Maksymova a Jarky Holasové ze ZUŠ Jaroměř Ve dvě na hruškách, které bylo uvedeno na Mladé scéně Ústí nad Orlicí, na Loutkářské Chrudimi, na Šrámkově Písku a poté i v Hronově. Dostalo se i do programu mezinárodně i významem největšího loutkářského festival u nás - Spectaculo interesse v Ostravě i na festival ...příští vlna/next wave... v Praze, kde se Maksymov stal horkým favoritem na festivalovou poctu Objev roku.
Mimořádnou pozornost vzbudila Maryša souboru z Brněnce, která vzešla z přehlídky Sněhový Brněnec přes Krakonošův divadelní podzim. Zaujal i soubor Geisslers Hofcomoedianten Kuks se svým představením Andromache, vřele bylo přijato představení Čmukařů Za každým rohem jeskyňka. Na zahájení Jiráskova Hronova uvedený Strýček Váňa náchodského souboru byl také přijat přátelsky, nejen místním publikem, ale také odbornou kritikou. A konečně - národní přehlídku venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim „vyhrál“ DOVEDA ze Sloupnice s inscenací Alelujá dobří lidé a jako jediný z Vysocké přehlídky byl doporučen na letošní jubilejní 80. Jiráskův Hronov.
Open Air program jsme (v produkčním teamu Gregarová-Gregar) připravovali deset let. Za tu dobu se stal silným sjednocujícím článkem mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové a významně ovlivnil pověst tohoto festivalu. Loni OAP vidělo 35 tisíc návštěvníků, což je podstatná část publika festivalu, jeho program byl zatím nejrozsáhlejší, kromě českých vystoupily soubory z Finska, Rakouska, Německa, Francie, Španělska, Japonska a Slovenska, hrálo se na jedenácti scénách, nově na nádvoří Nového pivovaru, s elevací pro 250 diváků, zcela v režii OAP byl provoz v Žižkových sadech, hrála se představení bytového divadla ve skutečných bytech na Velkém náměstí. OAP konečně zaznamenal i velký zájem kritiky… Nebylo jako vždy vybíráno vstupné, až na velmi symbolické u některých skupin, především z důvodu regulace zájmu o přestavení, ale také kvůli nižším zdrojům financování. Plán nákladů jsme museli kvůli nižším zdrojům snížit o cca 150 tis. Kč. Přesto byly vyšší než 800 tisíc, které se sehnat podařilo, o část se podělilo Klicperovo divadlo, něco sehnalo i sdružení Poco a poco animato z Hradce Králové, jemuž jsme navíc předali budoucí pořadatelství jako ten převozník své veslo v pohádce o Plaváčkovi. Rádi a s ulehčením. Samozřejmě se tím do budoucna sníží objem našich aktivit a taky to bude mít vliv na rozpočet, ale zůstaneme spolupracovníky nového producenta, jemuž přejeme výdrž a nové impulsy, které si OAP zaslouží.

Nedílnou součástí našich aktivit je Vzdělávání a metodická pomoc souborům. Vyhověli jsme dalšímu zájmu o Herecko režijní kurz, který se pod vedením prof. Františka Laurina uskutečnil ve čtyřech podzimních víkendech v Divadle A. Jiráska v Novém Bydžově. Druhý běh absolvovalo 20 frekventantů (členové DS Opatovice nad Labem, Voletiny, Nový Bydžov, Choceň, Dětenice, Slaná a několik dalších divadelníků) a pan prof. Laurin chválil jejich pracovitost. K dobré atmosféře přispěla i péče místních spolupořadatelů, děkujeme. Kurz jevištní řeči iniciovali především absolventi loňského herecko-režijního kurzu. Vedla ho Mgr. Regina Szymiková, vedoucí Kabinetu hlasové a mluvní výchovy DAMU Praha a oblíbená lektorka kurzu jevištní řeči na Jiráskově Hronovu (letos se připojí k lektorskému týmu v Červeném Kostelci). Uskutečnil se ve čtyřech víkendech v divadle v Jaroměři pro téměř dvacítku zájemců. V Červeném Kostelci jsme uspořádali jednodenní seminář o divadelním kostýmu, vedl ho 14. listopadu scénograf a člen našich porot, Jaromír Vosecký, ve spolupráci se Sašou Gregarem a Marcelou a Olou Labíkovými. Kurzu se zúčastnilo 15 divadelníků. Červenokostelečtí, technik divadla Jiří Janda i rodina Labíkových mu vytvořili velmi příjemné prostředí. Podařilo se obnovit i činnost Klubu dětského divadla, tentokrát v garanci Jarky Holasové, v útulném prostředí ZUŠ v Jaroměři. Klub se věnoval praktické dramaturgii (s Luďkem Richterem), další téma vedl Jiří Vyšohlíd z Divadla Drak, začátkem letošního roku se účastníci sešli s Emou Zámečníkovou nad interpretací textu a naposledy před dvěma týdny se scénografem Petrem Kolínským. Připomínáme, že k dosavadním zájemcům je možné se kdykoliv připojit.

Našemu informačnímu bulletinu, Divadelní Hromadě bude v dubnu, jak jsem již uvedl, dvacet let. V r. 2009 vyšla tři čísla na celkem 196 stranách a součástí podzimního vydání byl i Regionální a celostátní kalendář všech akcí oboru i Vyhlášení soutěží a přehlídek slovesných oborů pro r. 2010. Hromadu řídí redakční rada, po odchodu Pepíka Tejkla citelně oslabená. I přes usilovnou redakční práci Nadi Gregarové, která loví příspěvky jak může, bychom potřebovali další stálé spolupracovníky. Podařilo se nám také zorganizovat, zafinancovat a vydat další, už třetí publikaci VSVD. Po Císařově jarmárce (700 téměř rozebraných výtisků), Kale a kyselo Slávky Hubačíkové (přes 2 500 zcela rozebraných výtisků) spatřila světlo světa knížka loutkářky a performerky Hanky Voříškové, Panáčci (600 výtisků, už jich je také málo), s originálními kresbami autorky a původním DVD, pro něž byla speciálně zaznamenána i některá představení Hanky. K informování členů a veřejnosti také přispívají naše webové stránky, na nichž si také můžete klepnout na odkaz do aktuálního veřejného fotografického alba picasaweb.

K tzv. společenskému životu našeho sdružení patří nejen tato valná hromada nebo podzimní Cenění, ale také např. udělování Zlatého odznaku J.K. Tyla. Loni jsme ho předali paní Marii Šillerové z Přibyslavi při zahájení přehlídky Divadelní Přibyslav, panu Miloslavu Holasovi v Turnově při premiéře Sheppardovy hry Láskou posedlí, ve které devadesátiletý pan Holas dokonce vystoupil. Pan Miroslav Michálek dostal „Tyla“ na tradičním vánočním představení lužského spolku. Také jsme poblahopřáli Luďkovi Richterovi k Ceně MK ČR, která mu byla udělena i na základě našeho návrhu při zahájení Loutkářské Chrudimi. Na jednání 6. června 2009 projednala Rada VSVD návrh na Cenu MK ČR pro rok 2010 a připojila se k návrhu odborné rady ARTAMA Praha na Mgr. Milana Schejbala, který je mj. naším čestným členem. Tento návrh předkládáme Valné hromadě ke schválení, stejně jako návrhy na udělení Zlatého Tyla, který Rada VSVD projednala 6. února 2010, a to Zdeňkovi Stejskalovi z Havlíčkova Brodu, Libuši Strakové z Holic a Zdeňkovi Hovorkovi z Jaroměře. Návrhy budou předneseny samostatně.

O osudu Matice českých divadelníků jsem se již zmínil. Organizace nezanikla. Jednatelství jsem v duchu stanov předal předsedovi SČDO už předloni na podzim. Od té doby nemáme zpráv…

Ve zprávě o přehlídkách jsem se zmínil, že např. OAP stál víc než 800 tisíc korun, což byla podstatná část našeho rozpočtu. Celkové náklady na činnost našeho sdružení dosáhly loni 980 465 Kč a příjmy 990 909 Kč, jsme tedy aktivní o více než 10 tisíc. Na grantech jsme získali 958 000 Kč, za něž jsme uhradili náklady na přehlídky, na vydávání Hromady, na vzdělávací kurzy apod. Příspěvky od členů tvořily 32 700 Kč. Mezi větší výdaje patřily poplatky za účast v udělování Zlatého odznaku J.K. Tyla (1 500 Kč) a za náš podíl na české účasti v AITA/ IATA (800 Kč). K realizaci řady akcí přispěly i grantové zdroje sdružení Jesličky na dětské aktivity (90 tis.) a finanční podíl Impulsu na postupových přehlídkách (210 tis.), které ale naším účetnictvím neprocházejí.
Rozpočet VSVD se ukončením naší účasti v OAP rapidně sníží - budou nižší zdroje, ale také samozřejmě i nižší náklady. Kolem nás zuří ekonomická recese, zdroje slábnou, privátní sféra se do kultury ještě nehrne a mnohé veřejné instituce snižují objemy grantových fondů, byť někdy financují nesmyslně a nesmysly, mohl bych je uvést, ale stydím se to i vyslovit. Naše „spojenectví“ s Impulsem je velmi prospěšné, jeho vedení a pracovnicím, odborným i ekonomickým, musím upřímně za tuto spolupráci poděkovat. A také Krajskému úřadu, který bez ohledu na proměnlivou politickou reprezentaci vytrvává ve zřizování této ojedinělé kulturní instituce. Ale vždycky mě zamrazí v zádech, když pomyslím, že by tak věčně být nemuselo a my se o všechno měli starat sami - jak je to ovšem běžné v jiných demokratických zemích. Je ale pravda, že tam existují ustálené formy podpory kultury, že tam jsou příslušné nadace a nadační fondy i bohatí místní podnikatelé, kteří se cítí být součástí kulturního klimatu. Jenže – jak to bude u nás za dalších dvacet let? Těch prvních se v tomto ohledu moc nevyvedlo. Ne, že by peníze nebyly, ne že bychom nebyli šikovní v jejich získávání, ale česká kulturní politika nemá dosud řád a o grantech mnohdy rozhodují lidé velmi nekvalifikovaní či podivně smýšlející. V budoucnu se budeme muset spoléhat víc na sebe. A jsou i mnohá další ohrožení, která se nás mohou dotknout.

Proto si na závěr této zprávy, na závěr dvouletého volebního období rady VSVD, dovolím zdůraznit, že Volné sdružení východočeských divadelníků je občanské sdružení. Tvoří ho jeho členská základna, cokoliv jako jeho členové děláme, děláme nejen pro sebe a svůj soubor, ale také pro celý region, pro kolegiální divadelní soubory, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou členy našeho sdružení. Několik z našich členů (dvanáct) jsme k této valné hromadě museli pro neplacení příspěvků vyškrtnout. Rada VSVD se také proměňuje jen pozvolna, což je na jednu stranu příznivé, ale myslím, že by potřebovala nové impulsy. Já sám jsem věren rčení, že „nové větry nemohou vanout ze starých pr….“. Proto by nebylo od věci, kdyby se podařilo VSVD revitalizovat. Mělo by být přirozenou povinností každého člena propagovat VSVD a získávat členy nové. Motivace by tu byla – mj. hodnota 250 korunového členského příspěvku je mnohokrát znásobena, bulletin Hromadu máme zdarma, ty statisícové grantové zdroje užíváme k velmi levné účasti na vzdělávacích akcích, k organizaci přehlídek apod. Toho bychom si měli být vědomi. K většímu vědomí sounáležitosti bychom chtěli přispět i aktuální pasportizací divadelních souborů, které pokládáme za zdroje aktivit VSVD, už léta jsme se tím nezabývali, měl by to být jeden z našich nových marketingových kroků.
Dosavadním, odstupujícím členům rady VSVD, bych rád poděkoval za výtečnou spolupráci. Chtěl bych z nich zmínit jednoho, který přispěl mírou nevyčíslitelnou, a to nejen k úrovni Divadelní Hromady - Pepíka Tejkla, jehož, s očima obrácenýma k vrcholkům, už můžeme jen pozdravit. Byl nesmírně tvůrčí člověk mnoha zájmů a mnohých údělů, nebyl nikdy jen bohém, dovedl se zabývat tvůrčí prací a bavit se jí, dovedl ale i koncepčně uvažovat, myslet na druhé, pomáhat, vždyť názvy rubrik Hromady, která vymyslel, už po léta fungují a jeho články lze číst i dnes. S odkazem na jeho památku bych rád vyzval všechny členy VSVD, aby stejně jako on nežili pouze dneškem, protože budoucnost je nejistá…

Alexandr Gregar, předseda VSVD
20. února 2010
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':