Texty: LUBINOVÁ, Iva: Přehlídka dětských recitátorů, Kolín, 15.–16. dubna 2015. Deník Dětské scény, č. 0., str. 5, 12.6.2015.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
KOLÍN, 15.–16. DUBNA 2015

Krajské kolo recitační přehlídky Dětská scéna 2015 probíhalo letos v Kolíně 15. a 16. dubna. Lektorský sbor zasedl oba dny ve složení Jana Machalíková, Iva Lubinová a Martina Dobiášová. Hlasové rozcvičky, seznamování recitátorů a udržování dobré nálady zajišťovala Martina Longinová.
Úroveň první kategorie byla v pásmu lepšího průměru. Z 21 recitátorů byli 3 oceněni cenou poroty a 6 jich dostalo čestné uznání, prakticky se neobjevil žádný výkon, který by na krajskou přehlídku nepatřil – všichni recitovali s radostí, se snahou něco sdělit.
Výběr textů ovládla poezie v poměru 18:3. Kromě autorských stálic jako je František Hrubín, Pavel Šrut, Jan Brzechwa a Jiří Kahoun jsme si mohli poslechnout například i Morgensterna, Kriebela a Černíka. Objevilo se bohužel i několik dramaturgických přehmatů – jednak v podobě dětské tvorby, která zkrátka nenabízí dostatečně kvalitní texty, aby recitátora podržely, jednak v podobě Seifertovy Kytičky fialek. V případě že by někdy existoval seznam zakázaných textů, tato báseň by rozhodně aspirovala na TOP 10. Literární kvality textu jsou samozřejmě neoddiskutovatelné, ale domnívám se, že mrtvá maminka není téma, kterým by se měly osmileté děti zabývat, a tak jsem svou poznámku „neví, o čem mluví“ při našem lektorském povídání přeformulovala na „dobře, že neví, o čem mluví“.
Pokud jde o ceny poroty, i ty jsou dramaturgicky zajímavé – Adriana Vítů recitovala Šrutovu básničku Hrabě Drákula a Nováková z 3. C, Vojtěch Stanislav Hrabánek Hrubínovu Pohádku o chytrém Budulínkovi a Kryštof Bednář Kratochvílovu prózu Volba povolání. Ačkoli texty byly velmi rozdílné, ocenění recitátoři byli všichni dobří vypravěči, rozuměli svým textům, dokázali vyslovit svůj názor a společný jim byl i určitý nadhled.
Druhá kategorie přinesla různou úroveň recitátorů, ale především textů. Poezie stále ještě vede, ale už jen 10:7. Dramaturgie byla nevyrovnaná – na straně jedné texty pod věk – (Žáček) na straně druhé texty mnohem složitější myšlenkově i formálně (Seifert, Kainar). V próze se ukazuje, že recitátoři často ještě nemají dost zkušeností k vystavění a udržení příběhu – zájem a porozumění nechybí, schopnost vyjádřit názor také ne, ale technické prostředky ještě nejsou na takové úrovni, aby vyprávění „nepadalo“. Často se objevuje sekání vět, oddělování uvozovací věty od přímé řeči, nedostatečná práce tempem, gradací… Je ovšem sympatické, že se interpreti do práce s prózou pouštějí i přes její úskalí.
Do Svitav postoupil Josef Mařík z Chotče s textem Marcella D´Orty Které zvíře máte nejraději? a Barbora Dočekalová z Třebotova s textem Daisy Mrázkové Pufodédr.
Třetí kategorie byla spíše průměrná, výkony sympatické, ale u všech se našlo nějaké to „ale“. Recitátoři vesměs dobře vědí, o čem mluví, někteří se snaží zaujmout stanovisko, umějí pracovat s posluchačem, ale… ale výstavba textu (ať prozaického nebo básnického) je stále pro velkou část z nich těžkým oříškem. Podobně i práce s tempem a gradací. Navíc si někteří vybírají opravdu dlouhé texty, které jsou pak recitátorovi spíše přítěží.
Také se ukázalo, že kromě postupujících Barbory Fantové ze Slaného (Libor Dobner: Kluk ze znaku a Zdeněk Svěrák: Dospělej není zlej) a Terezy Staré z Mladé Boleslavi (Pavel Šrut: Povídání o slavném oslovi a Miloš Macourek: Létající ryba) a také Anny Kodešové z Rakovníka, která dostala cenu poroty, je druhý text poněkud méně propracovaný.
Ve výběru vedly texty Miloše Macourka, potěšitelné je, že mnoho interpretů přemýšlí o kombinaci svých textů a volí dva spíše odlišné (nebo alespoň poezii a prózu). Není to vždycky vděčné, ale my lektoři to oceňujeme.
Nevýhodou dvoudenní přehlídky a jejího dělení 1 4, 2 3 je, že třetí kategorie nevidí kategorii čtvrtou, která byla letos v Kolíně „dost dobrá“. Byli jsme svědky mnoha velmi kvalitních výkonů a na celostátní přehlídku jsme vybírali tentokrát ne to nejlepší (protože dobrého bylo moc), ale to, co jsme považovali za nejinspirativnější. Za vše mluví to, že z devatenácti recitátorů jsme jich dvanáct ocenili.
Dramaturgie byla sympatická – ne vždy byl text vhodný, někdy recitátorovi spíše odvedl medvědí službu, ale vždy byl výsledkem niterného výběru interpreta a my posluchači jsme chápali, proč takový text zvolil.
Postupující Ingrid Tillmann se ukázala jako živelná vypravěčka v textu F. Němce Dámy na sopce a fazole v nose. Odlišnou polohu předvedla v Prévertově básni Jeden muž měl psa. Klára Ondrová zvolila „dospělou“ dramaturgii (Kainar: Karbaníci, Skácel: Vesnická pieta) a s oběma texty se zkušeně popasovala. Bylo by samozřejmě možné jí vytknout jisté nedostatky v hloubce interpretace, ale v rámci svých životních zkušeností předvedla zralý přednašečský výkon, který většina vrstevníků zřejmě neocení, protože Kláře nebudou moc rozumět. My lektoři jsme ocenili jasnou a přehlednou interpretaci složitého básnického textu.
Iva Lubinová