Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2004, č. 1, s. 4 - 5. Tomáš Pavel.

ZPRÁVA O JEDNÉ NEPODAŘENÉ A PŘESTO ÚSPĚŠNÉ DÍLNĚ

Měřeno kalkulačkou a statistickými nástroji se Faustování 2003 (5. – 7. prosince, Kulturní dům v Bechyni) opravdu nezdařilo. Viděno množstvím a kvalitou práce to bylo setkání příjemné, inspirativní a povedené.
Loňské podzimní Faustování se pokusilo vrátit ke svým kořenům a bylo vyhlášeno jako dílna. Tentokrát na téma rodinné loutkové divadlo. Jako doplňková a inspirativní představení byly pozvány soubory Klika Praha s autorskou inscenací Na statku a v Africe s podtitulem Nebe vyplní každé přání a Tak co? z Chlumce na Cidlinou s Lakomou Barkou. Původně se ještě počítalo se Čmukaři z Turnova, ale ti se pro nemoc již předem omluvili. Jenže nemoc nakonec sklátila i chlumecké, takže zůstalo jen při pátečním večerním vystoupení Pražáků hrajících pro sál s pěti diváky, a to včetně pořadatelů a lektora.
Tím byl Luděk Richter. Pražská Klika tak dostala jedinečnou příležitost si o své inscenaci dosytosti popovídat a rozebrat ji ze všech možných stran a úhlů. Což se do značné míry také stalo. Uvidíme jaký dopad to na jejich opus bude mít. Co nevidět tuto inscenaci uvidíme na pražské krajské přehlídce.
Sobotní mrazivé ráno přivítalo v bechyňském kulturním domě, kromě pořadatelů a lektora, dvě maminky se třemi dětmi. Během dopoledne se pak počet účastníků rozrostl ještě o jednu maminku a jedno dítě. Luděk Richter ovšem nezaváhal a pustil se i s tímto skromným počtem zájemců do práce. Přečetli si několik krátkých, předem vybraných pohádek, řekli si něco o možnostech rodinného loutkového divadla (několik jich tu již bylo připraveno) a dali se do práce. Během dopoledne a krátkého poobědí tak vznikly dvě velmi nehotové a rozpracované miniinscenace.
Jak již bylo zmíněno, všechny soubory (kromě pražského) z důvodů nemoci nedorazily, a proto odpolední sobotní představení pro děti muselo být zrušeno. Stalo se tak ovšem na poslední chvíli, takže několik rodičů s dětmi přece jen dorazilo. A nejen několik, nakonec jich bylo plné foyer.
Krátká domluva a malé, nehotové, k veřejné produkci nepřipravované inscenace mají svou nečekanou premiéru. Na závěr ještě lektor zimprovizuje (nepočítal s žádným vystupováním, a tak použije, co je po ruce) svou vlastní inscenaci jedné z pohádek. Spokojení diváci ještě nějakou chvíli pobudou, prohlédnou si loutky, popovídají si s „herci“ a všichni se rozcházejí.
Ať je to jak chce – nakonec se ta dílna přece jenom povedla.
Je to jako ta stará otázka – pro kolik diváků má smysl hrát. Pořadatelé počítali s nějakými dvaceti, možná více zájemci. Přišlo jich „jen“ sedm, z toho čtyři (relativně malé) děti. Ale těch sedm divadelně téměř nezkušených lidí zažilo možná něco, co se podaří málokomu – poznat v kostce zákonitosti divadelní práce, udělat si dramaturgický výběr, hledat a najít inscenační prostředky, vyrobit si je, poznat základy a úskalí herecké práce, vytvořit „umělecké“ dílo a nakonec ho předvést divákům. Navíc divákům, kterým se to líbí a spokojeně odchází…
Tomáš Pavel
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':