Databáze českého amatérského divadla

Texty: DUBSKÁ, Alice: Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století. Inf: Lenka Jaklová:

Začátky východočeského loutkářství popisuje nová kniha historičky Alice Dubské

http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/tiskove-centrum/aktuality/nazev-aktuality-47195/
Poslední aktualizace: 10.10.2011 9:09

Historicky první prokázaný český loutkář se narodil se ve Studnici u Náchoda. Jeho osudy zachycuje kniha Alice Dubské Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století.

Unikátní knihu o Janu Jiřím Brátovi a jeho putování Evropou 18. století představí její autorka - divadelní historička Alice Dubská - v místech, kde původně syn chudého tesaře hrával svá první představení. Slavnostní křest knihy „Cesty loutkářů Bratů a Pratte Evropou 18. a 19. století“ se uskuteční v pátek 7. října v 17.00 hod. v Hostinci U Studny ve Studnici.

Ještě před tím přijal paní Alici Dubskou v Hradci Králové hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc, který tak symbolicky odstartoval kampaň usilující o zápis východočeského loutkářství na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky.

Čtivou publikaci o historicky prvním českém loutkáři J. J. Brátovi ze Studnice a jeho potomcích, přinášející dosud neznámé poznatky o fascinujícím příběhu a životních osudech tří generací loutkářského rodu, který byl téměř sto let živou součástí kulturního dění ve střední Evropě, vydalo letos v létě nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. Vydání předcházelo autorčino usilovné až detektivní pátrání v mnoha českých a zahraničních periodikách a archivech; významně pomohli zejména pracovníci náchodského a také pražského archivu, kde se dochovaly žádosti o loutkářské licence.

„V době, kdy jsem dokončovala knihu Dvě století českého loutkářství, upozornil mne prof. František Černý (rodák z Jaroměře) na divadelní ceduli loutkáře Jana Jiřího Bráta, kterou náhodně získalo divadelní oddělení Národního muzea. Bylo mi okamžitě jasné, že se jedná o důležitý dokument, týkající se prvního známého českého loutkáře, rodáka ze Studnice u Náchoda, o kterém jsme však věděli jen žalostně málo. Tak začalo desetileté bádání o Janu J. Brátovi a jeho synovi Antonovi Pratte a jeho dětech, které nakonec přineslo překvapující výsledky,“ vzpomíná Alice Dubská.

Když se ve spolupráci s německým historikem L. Rebehnem podařilo prokázat, že Anton Pratte, loutkář z Čech, vystupující v Hamburku a poté ve Švédsku, je synem Jana J. Bráta, autorka se soustředila na pátrání po putování rodiny Pratte Evropou. Cenné doklady o jejich vystupování našla mimo jiné ve Stockholmu, Göteborgu, Petrohradě, Wroclawi, Mannheimu, Linci, Vídni, Budapešti, Bratislavě, Lvove, Olomouci, Brně a konečně i v roce 1848 v Praze.

Knihu o počátcích českého loutkářství, která je významná také pro pochopení fenoménu východočeské loutkářské tradice, pokřtí starostka Studnice Helena Toldová, dále radní města Hradce Králové a iniciátorka myšlenky zápisu východočeského loutkářství na Seznam ČR Lenka Jaklová a předsedkyně Výboru pro kulturu a památkovou péči Zastupitelstva Královéhradeckého kraje Václava Domšová. Součástí křtu bude i úvodní slovo editora knihy, teatrologa Jaroslava Blechy z Moravského zemského muzea v Brně. Živou současnost a kontinuitu východočeského loutkářství představí formou jarmarečního představení „…ale já se mám“ loutkářský soubor „Mikrlata“, jehož členy jsou nejstarší žáci literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři.

K fenoménu východočeského loutkářství Alice Dubská poznamenává: „Od konce 18. století působili ve východních Čechách loutkáři Meissnerové (později Maissnerové, Majznerové), významný loutkářský rod usazený ve Staré Pace. K dalším východočeským loutkářům patřili zejména Vídové, Finkové a Hanušové, pro které byla typická snaha po repertoárové originalitě. Pozoruhodnou rodinou byli v této souvislosti právě Maiznerové, díky nimž se zachovaly nejstarší opisy českých loutkových her. Údajně se snažili získat pro spolupráci i dramatika Václava Klimenta Klicperu za jeho působení v Hradci Králové. Východočeský loutkář Josef Fink byl jedním z velmi mála loutkářských principálů, kteří se pokusili o vlastní tvorbu. Na podobu východočeského loutkového divadla měli výrazný vliv řezbář Antonín Sucharda a jeho syn Antonín Sucharda ml. z Nové Paky, jejichž řezbářské výtvory patřily k nejreprezentativnějším v tomto oboru.“

Inspirující tradici východočeského loutkářství od poloviny minulého století rozvíjejí především Muzeum loutkářských umění v Chrudimi, jediné specializované loutkářské muzeum u nás, v Královéhradeckém kraji pak zejména Divadlo Drak (včetně Labyrintu), jehož poetika od počátku vyrůstala z tradice loutkářské rodiny Matěje Kopeckého. Obě instituce měly ohromný vliv na rozvoj amatérského loutkářství, které jinde ve světě nemá obdoby.

Autor: Lenka Jaklová

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':