Texty: SCHEJBALOVÁ, Pavlína: Bláha a Vrchlická se nemusí nikam vnucovat, lidi je zvou. AS 12.11.2015.

Bláha a Vrchlická se nemusí nikam vnucovat, lidi je zvou

Rozhovor s Eliškou Houzimovou, představitelkou Vrchlické v inscenaci DS SPOMAL Malenice.

Činoherní | Rozhovory

Divadelní soubor SPOMAL – Spolek ochotníků Malenice zazářil jako kometa s představením inscenace Bláha a Vrchlická na přehlídce v Dačicích. Jeho spanilá jízda pak pokračovala přes Volyni až do Hronova. Z jeviště i z následných diskusí se souborem vždy sálala hřejivá lidskost a humor člověčí, byla to zkrátka nesmírně příjemná setkání. To všechno – a nejen to – jsou dobré důvody, proč malenický soubor blíže představit a také se o něm více dozvědět.

Když se člověk podívá na vaše internetové stránky, je cítit v první řadě velká dávka nadsázky, humoru, sebeironie. Je to zřejmě vám vlastní a důležitá součást vašeho souboru. I repertoáru? Zaměřujte se hlavně na komediální žánr?

Ano, ironie a nadsázka, to jsou takové stálice našeho souboru. Na komediální žánr jsme se začali zaměřovat zcela přirozeně, a to především s ohledem na okruh našich diváků, ale i s ohledem na nás samotné – rádi se při hraní odreagujeme, při zkouškách se zasmějeme, netrápíme se žádnými hlubokými intelektuálními tématy. I přesto si v poslední inscenaci Bláha a Vrchlická mnozí kromě bezprostředního potěšení našli i odpovědi na pár troufám si říct životně důležitých otázek. Nebo alespoň zamyšlení nad nimi.

Co bylo hlavním motivem založení souboru? Měli jste nějaké předchozí zkušenosti? Co děláte v „civilu“?

Náš soubor vznikl v návaznosti na dlouholetou tradici malenických divadelních souborů, které fungovaly ještě ve 2. polovině 20. století a kdysi byly schopné uvádět až 10 her ročně. Na takovou produktivitu my rozhodně neaspirujeme, rádi bychom dali přednost kvalitě před kvantitou. Do jaké míry se to daří, to už musí posoudit jiní. Hlavním popudem k založení souboru byla touha nějak smysluplně trávit dlouhé zimní večery a zároveň nějak tvořit, užívat si ten proces tvoření, naslouchat vrzání divadelních prken a láteření režisérky, která neustále křičela ZPOMAL na všechny, kteří nedokázali ukočírovat své řečové tempo (odtud název SPOMAL, který je zkratkovým slovem pro Spolek ochotníků Malenice). Naše herecké zkušenosti totiž byly opravdu zanedbatelné. Někteří z nás naposledy v divadle vystupovali jako děti, ale neustále si s sebou nesli touhu nějak se umělecky realizovat. Je to přece krásné být na chvíli někým jiným, hrát svou roli, zcela se tomu oddat… I ten proces přicházení na to, jak svou roli uchopit, to je to, co člověku mnohdy téměř nedá spát. V civilu jsme velmi různorodá sorta lidí – učitelka, kuchař, nejrůznější dělnické profese, pošťačka, muzikant, ředitelka charity… Znali jsme se i předtím mnoho let, ale divadlo nás stmelilo a ze známých se stali přátelé, mnohdy docela blízcí. Máme se rádi.

Kdo je vlastně vedoucí souboru a proč?

Vedoucí souboru, odborně režisérka, je Jaroslava Houzimová, moje maminka. Jelikož už jsem velká dcera, dám si skoro vždycky říct, když se po mně něco chce :) Ostatní ale mojí maminku poslouchat nemusí, mají přece svoje maminky :) Ne, vážně, slovo režisérky je respektováno a její nadhled je vždy přínosný pro vznik kterékoli inscenace. Snažíme se ale spolupracovat a všichni se podílíme na vzniku všech představení, všichni přispíváme svými nápady, dokud nevznikne výsledná podoba, určená pro oko divákovo.

Přibližte místo, ve kterém působíte? Jaké tam máte podmínky pro divadelní práci? Hrací prostor, divácká obec:-), finanční podpora.....

Malenice jsou vesnice čítající cca 700 obyvatel. Snad alespoň tolik máme fanoušků. Zkoušíme povětšinou v kulturním domě, jehož technické vybavení není zrovna zaměřené na divadelní působení, proto si s sebou na veškerá představení a některé zkoušky půjčujeme „našeho“ přehodného Michala (Michal Wostrý), kterému takto přezdíváme pro jeho oddanost a ochotu se s námi podílet téměř na jakékoli akci. Bez něho by představení Bláha a Vrchlická nikdy nebylo tím, čím je, protože bez zvukaře-osvětlovače to prostě nejde.

Kdo jsou převážně vaši diváci?

Našimi diváky vždy byli naši sousedé, kamarádi, známí. Povětšinou lidé, se kterými se potkáváme v Malenicích či přilehlých městech. Když najednou měli Bláha a Vrchlická stát na pódiu před neznámým publikem, pěkně se jim třásla kolena! Najednou už nám nemohl hrát do karet faktor, že nás lidi znají a bude je proto bavit se na to dívat. Naštěstí inscenace víceméně obstála i před náročnějším publikem, a když jsme diváky nepotěšili, alespoň jsme je pěkně naštvali :)

Věnujete se i jiným akcím než divadelním inscenacím? Mám na mysli to, že soubory v obcích často zajišťují kulturu i jinou než divadlo.

Někteří členové souboru jsou zároveň členy kulturní komise, takže opravdu zajišťují i kulturní akce jiného druhu, zejméně různé hry pro děti, zážitková odpoledne apod. V kulturní komisi jsme se za minulá léta vystřídali snad úplně všichni.

**Jak jste si užili letošní úspěšný rok? Byl to první takový úspěch? Vnímáte vůbec vaši spanilou jízdu z Dačic na Hronov jako…jak? :-)*

Užívali jsme si ho, jako by to měl být náš poslední. S tím tedy také počítáme, že takový úspěch už se nebude opakovat. Budeme pravděpodobně takové ty rychle pohaslé hvězdy, ačkoli bychom uvnitř toužili zase zazářit. Není to jednoduché dát dohromady představení, které by zaujalo a bylo opravdu dobře odvedenou prací. My máme problémy se byť jen sejít na zkoušky, takže budeme rádi, když se nám podaří zase něco nastudovat. A i kdyby se měla ona spanilá jízda z Dačic na Hronov ještě někdy opakovat, víte, už to nikdy nebude takové jako poprvé. Ten moment absolutního překvapení, očekávatelnost nula, čirá radost. Jako když jsme jeli do Prachatic na soutěžní divadelní přehlídku Štít, protože nám zavolali, že jim někdo vypadl, a my ani nevěděli, že je soutěžní, dokud jsme nevyhráli :) My jsme prostě takoví divadelní kašpaři.

**Jak tato zkušenost změnila váš soubor ? Hlásí se noví členové? Noví sponzoři?*

Sponzoři se nehlásí (ale žádosti stále přijímáme). Noví členové se také nehlásí, ale s tím jsme měli problém od samého začátku. Naštěstí divadlo se dá hrát i o jednom herci. Je ale škoda, že lidé neprojevují větší zájem, to je ovšem otázkou priorit.

Co bude dál s inscenací Bláha a Vrchlická? Poznamenala ji nějak ta úspěšná cesta?

Bláha a Vrchlická jsou poznamenáni asi v jediném ohledu, a to, že už se nemusí sami nikam vnucovat, ale lidi je naopak zvou. Autogramy po nás nikdo nechtěl (ty už jsme navíc rozdávali při našem prvním pohádkovém představení, kdy jsme se všichni museli podepsat jedné holčičce, ovšem pod podmínkou, že to bude tiskace :) A do budoucna? Bláha a Vrchlická bude pro nás vždycky taková jedinečná inscenace, která přišla ve správný čas a všichni zainteresovaní byli naladěni na správnou notu. Škoda jen, že nic netrvá věčně, ačkoli zatím derniéru nechystáme.

Potkala jsem Vás na Hronově i coby seminaristku…co Vám dala tato zkušenost?

Neskutečně mnoho. V životě jsem již absolvovala mnohá školení, většina z nich byla přinejmenším přiblbá. Seminář na Hronově, byť (a bohužel) pouze týdenní mi dal novou inspiraci, zkušenosti, zážitky, nové přátele, nový pohled na svět. Však to znáte – není života po Hronově. Trvalo mi asi týden vrátit se z tritonských výšin nohama zpátky na zem.

Prozraďte ještě, co aktuálně chystáte?

Bůh ví, zda to dotáhneme do zdárného konce. Momentálně jsou rozdělány dvě inscenace – konverzační komedie Chlapi jsou divný aneb Jak to vidí ženy, ve které hrají tři členky našeho souboru, a lehce alternativní, trochu autorská inscenace na motivy knihy Miroslava Skály Svatební cesta do Jiljí. Tam bychom se měli opět na jevišti sejít s Jardou Lukešem, ale vzhledem k mé časové vytíženosti mne bude pravděpodobně alternovat některá z kolegyň.

Uvidíme vás znovu v Dačicích?

Kéž by! Jak to ale teď vidím časově, možná tak v Dačicích 2017… Na Volyňském pikniku se ovšem se všemi rádi setkáme, byť jen jako diváci. Tam, jak je známo, chodíme každoročně pěšky :)

Autor: Pavlína Schejbalová