Texty: PRŮŠA, Alexandr: Z festivalu divadelníBAF! podruhé: Bez baru to nejde. AS 21.11.2015.

Z festivalu divadelníBAF! podruhé: Bez baru to nejde

Druhý den festivalu začal poklidně, program byl až od páté hodiny večer, co se nám zprvu zdálo spíše jako nepříjemnost, ukázalo se být docela pohodlnou záležitostí. Byl čas projet si poslední nedořešené věci a klidně vplout do festivalového života.

Činoherní | Experimentální | Hudební

Trocha odcizení se

První představení dne od Divadla Bez Pravidel bylo takovým divadlem „light“, snad pány protagonisty neurazím – příjemná, vtipná hříčka dvou charismatických herců s neméně charismatickými loutkami (vážně, i u nich to lze!). Šlo již o druhé představení, jehož humor významně stál na vystupování z rolí, a kdyby se snad někdo chtěl tomuto umění přiučit, určitě by exkurzí na náš festival neprohloupil. Pohotovost a připravenost vzít do hry i „vnější vlivy“ byla více než inspirativní a zábavná. Na divadle mě někdy fascinuje, jak někdy jednoduché věci dokážou krásně bavit – někdo se na jeden povedený vtip dře půl večera, jinému stačí poodejít si z role a okomentovat třebas osvětlení v sále.
Jen si tak trochu zahrát

Zahrát si na svém vlastním festivalu se může zdát jako dobrý nápad, tak měsíc před festivalem, pak už ne. Určitě naše divadlo, Kabaret Sauvignon, není jediným souborem, který si tohle na sebe vymyslel, tedy není třeba tvářit se příliš hrdinsky či objevně, byť zážitek to byl velmi silný. Naše divadlo si píše autorské hry, snaží se dělat aktuální satiru a vyjadřovat se ke společnosti, v jaké žijeme, a možná nám jde více o výpověď, než divadelní kvalitu provedení. Nyní jsme hráli v rámci programu malé nanečisto, bylo spíš tedy velké, s velkou dávkou nervozity a nejistoty, jestli náš text obstojí. Obstál před diváky a před lektory a neznám větší radost a euforii, než když člověk tohle zažije u svého textu. S drogami zkušenost nemám, ale tomuhle by se beztak žádná nevyrovnala.
Trocha večerní deprese

V kulturáku, kde se konáme, jsme nechtěně připravili komponovaný večer plný deprese. Ve velkém sále mimo náš program hrálo své představení Divadlo Líšeň, tématem byly koncentrační tábory, v malém sále v rámci festivalu zahrála Nezávislá divadelní scéna SemTamFór, tématem byl útlak v Sovětském svazu 30. let. To vše doplněno deštivým, sychravým podzimem. Slavičínští měli hru velmi promyšlenou a precizně zahranou, a že to byl kus těžký, náročný a s obsahem k zamyšlení, zamýšlel se nad ním seminář hodně. Jsou představení, o nichž by byl seminář zajímavý ještě tak tři po něm, když se v člověku vše uloží.
Bez baru to nejde

Večer, či spíše v noci, jsme si povídali, jak důležitým místem pro festival je takový správný bar, někde v místě, kterým všichni procházejí, kde zapíjejí své úspěchy i neúspěchy, kde se setkávají, navzájem se poznávají, diskutují, atdakdále, atakpodobně. Zkrátka, kde to žije a kde člověk zpracovává dojmy a emoce z uplynulého dne. Nám bar v kulturáku zavřel v deset hodin, poradili jsme si výjezdem jinam, ale to už se každý soubor rozkutálel různě po Brně. Dnes večer to nepodceníme!

Závěr dne se nesl v duchu hledání našich hostů z Polska, Teatru Cokolwiek. Měli přijet večer, nikde nikdo, telefon nedostupný, to jsme se trochu báli, co se stalo. Zatím nevíme, snad se zítra dočkáme dobrého konce této epizodky.

(Foto najdete zde >>>)

Autor: Alexandr Průša

Přílohy:
divadelniBAF2015.zpravodaj.cislo1-oxsv8.pdf
divadelniBAF2015.zpravodaj.cislo2-jgeul.pdf
divadelniBAF2015.zpravodaj.cislo3-a2s3z.pdf
divadelniBAF2015.zpravodaj.cislo4-awn2j.pdf