Texty: Václavov, O Václava z Václavova 2015 - hodnocení poroty.

O Václava z Václavova 2015
(Petr Toman)
Ve dnech 12.–14.11. a 19.–21.11.2015 proběhl 9. ročník soutěžní nepostupové přehlídky ochotnických divadelních souborů „O Václava z Václavova“. Hostitelem celkem 14 hrajících souborů byl opět divadelní spolek Václav, jehož členové a příznivci vytvářeli také zázemí pro
účinkující, diváky i porotu (J. Anderle a P. Toman ve spolupráci s J. Julínkem, J. P. Křížem, R. Páclem a M. Schejbalem).
Velké díky jim za to všem!

První páteční večer v zábřežském kulturním domě patřil ženám. S inscenací pod názvem Nízkotučný život slovenského autora V. Klimáčka se představil soubor Stočená hadice z Křenovic. Tématem komedie je v moderním světě stále aktuální téma správné váhy, hubnutí a diet, se kterým se potýká řada žen. Sympatická trojice hereček (E. Vránová, M. Večerková, H. Svačinová), představující chovankyně redukčního sanatoria, si neváhala dělat legraci z tématu i ze sebe samých, k čemuž jim zdatně sekundovala čtvrtá postava koučky a majitelky podniku v jedné osobě (I. Pospíšilová). Námětem na debatu po skončení představení bylo především ztvárnění tří psychodramatických pasáží, jež poněkud retardovaly nasazené tempo, četnými odbočkami odváděly děj od tématu a zejména působily stejně „naučeně“ jako ostatní výstupy.
Inscenace nicméně velmi dobře fungovala v momentech, kdy se dařila jevištní akce, a taktéž většina textového humoru nacházela kýženou odezvu mezi diváky.
Inscenace hry Dámská šatna od A. Goldflama v nastudování soubor u Prkno z Veverské Bítýšky , se stala hereckým vrcholem zábřežské části přehlídky. Vzácně herecky vybavená a vyrovnaná čtveřice protagonistek (E. Jakubcová, E. Pavlíčková, Z. Krézková a V. Vítková) suverénně kralovala jevišti, jak v individuálních rolích díky plastickému ztvárnění odlišných charakterů, tak i při vzájemné interakci, přičemž nechyběl ani nadhled a precizní timing slovního humoru. Atmosféru dámské šatny, jakožto středobodu dění osobního i pracovního života postav, taktéž dotvářela úsporná a funkční scéna a množství výpravných kostýmů.
S komedií Fušeři, s.r.o. vycházející ze hry severské autorky L. Knutzonové se v sobotu představilo Malé divadlo Kolín. Příběh pojednává o trampotách manželského páru s partou řemeslníků , jejichž melouch – dostavba rodinného domu – dohání vzhledem k neustálým odkladům a předělávkám ústřední dvojici k šílenství. Text trpěl jistou rozvláčností s řadou menších odboček (a víceméně nadbytečnou postavou tchýně) a hra získala na větší zajímavost i až zhruba v polovině, kdy se žánr překlopil z původně konverzační do černé crazy komedie. Šťastnou se neukázala kombinace částečně realistické a částečně „papundeklové“ scény a stejně tak snaha o realistické herectví versus „jen jako“ prováděné
akce. Kladem inscenace nicméně zůstala možnost pobavit se neotřelým a aktuálním tématem, přestože humoru se dařilo převážně v textové rovině.
Sokolovské Divadlo bez zákulisí přivezlo hru M. Buchacy Neříkej mi lásko. Zde je výchozí premisou vydání vládního zákona o zrušení
rodiny, přičemž rebelové jsou vystěhováni do bytů v podzemních garážích. Sledujeme osudy dvou milujících se manželů, Jauma a Majky, jejich dcery a syna a také prarodičů. Ústřední postavou je ztrápený Jaumo, jehož dilema, zda se má podvolit tlaku dětí a otce, aby se s manželkou rozešel, představuje hlavní dramatický konflikt. Celá inscenace, ač inzerována jako futuristická komedie, byla pojata snad až příliš vážně a neubránila se množství patetických okamžiků. Sympatická snaha tvůrců o sdělení potřebnosti lásky v dnešním světě taktéž narážela na nedostatek předlohy, která místo (partnerské, bezpodmínečné) lásky de facto oslavuje „pouhou“ (romantickou) zamilovanost.
Nedělní odpoledne náleželo dětem prostřednictvím autorské pohádky J. Ondroucha Zlaté vejce v podání souboru Šok ze Starého Města pod Sněžníkem. V prostoru jednoduché, leč funkční scény se seznamujeme nejprve se dvěma pohádkovými bytostmi, hejkalem a čarodějnicí, kteří se za zubařský zákrok odvděčí hodné bylinkářce Peruně darováním kouzelné slepice snášející zlatá vejce. Ta je však odcizena nevlastní sestrou Peruny, bohatou selkou, která je za svou chamtivost nakonec potrestána. Po poněkud delší expozici se pohádka poměrně svižně a v
logické návaznosti rozvíjí až do finále, kdy se přehledný půdorys příběhu vcelku zbytečně zkomplikuje a morální poselství o potrestání zla je kvůli „scénáristickým kličkám“ oslabeno. Inscenaci by rovněž pomohlo výraznější rozehrání některých situací a hudební dotažení zvolených písniček. Přesto však v porovnání s řadou jiných divadelních pohádek šlo o poměrně konzistentní a sympatický počin.
Zábřežskou část přehlídky za vršila Pivovarská zahrádka při DS Erben Miletín autorskou hrou Husička od Š. Haka. V ní sledujeme události kolem roku 1968, jak je prožívala jedna obyčejná rodina – což námětem nemůže nepřipomenout známé filmy Pelíšky nebo Báječná léta pod psa.
Inscenace se pokouší výrazněji demonstrovat fatální dopady utužování komunistické moci a působí místy téměř jako dokumentární drama, k
čemuž mj. využívá přednášení projevů, dobové nahrávky a černobílé fotografie promítané na plátno. Jistou slabinou byla poněkud rozpačitá režie, částečně jako důsledek zdvojené funkce režiséra a herce, a rovněž zdlouhavá stopáž některých pasáží (prověrky, hokejové utkání), jimž scházela
škrtající ruka dramaturga . Díky zvolenému tématu se však nepochybně jedná o potřebnou hru, neboť se opakovaně ukazuje, že s touto neblahou etapou historie náš národ stále není plně vyrovnán.
Václavovskou část přehlídky zahájilo druhý pátek divadlo Dostavník z Přerova hrou O. Wildea Strašidlo Canterwillské . Příběh začíná tím, že americký vyslanec H. B. Otis kupuje od lorda Cantervilla zámek, aby se do něj záhy nastěhoval s celou rodinou, navzdory upozornění, že na zámku straší duch sira Simona. Komedie těží ze střetu staroanglického světa s moderní „podnikatelskou“ Amerikou, která na strašidla nevěří. Textová předloha v razantní úpravě R. Vencla poněkud prořídla, a tak kostra příběhu posloužila především k rozehrání série humorných situací,
jež soubor doplnil o několik živě provedených písní.
Inscenaci by prospělo nápaditější aranžmá některých scén, nicméně i tak byla diváky přijata velmi vstřícně, o čemž svědčila řada potlesků na otevřené scéně.
S moderním nastudováním hry Naši furianti od L. Stroupežnického přijel Slovanský tyátr z Olomouce.
Původně realistické drama, jež zanedlouho oslaví 130 let od první premiéry, se dočkalo mladistvého komediálního pojetí, aniž by bylo otlačeno ústřední téma furiantství a zápletka o udílení ponocenství v prostředí malé české vsi . Inscenace vyniká nápaditým, svižným a epsychologickým rozehráním jednotlivých situací a také vtipným a výrazným ztvárněním řady vedlejších postav.
Díky svému výsostně divadelnímu pojetí nakonec inscenace získala Hlavní cenu poroty, sošku Václava z Václavova.
Noc náležela inscenaci Malamadre od M. Gelardiho v podání divadla Q10 z Hradce Králové. Hru známější pod českým názvem Zlomatka, jejíž
děj se točí kolem svérázné „léčby“ homosexuality syna jeho matkou, soubor rozehrál ve dvou částech, z nichž každá měla své specifické provedení. První části vévodila scénografie představovaná „skříní“ umožňující četné proměny prostředí pro jednotlivé situace.
Druhá část využívala ke ztvárnění zejména pohybově - hudební prostředky a nabídla mírně odlišný pohled na tutéž problematiku. Forma inscenace
do značné míry převážila obsah, avšak diváci si mohli vychutnat výjimečně artistní provedení jednotlivých výstupů.
Také v sobotní pohádce O velikém draku z pera F. H.Krále soubor Q10 osvědčil své divadelní kvality. Prostý a dramaturgicky čistý příběh o
Honzovi, který zabije draka a získá princeznu, se odvíjel ve svižném tempu, taktovaném živým hudebním a zvukovým doprovodem.
Maximálně funkční scénografie, nápadité využití praporů, zapojení loutek a světelné aranžmá, to vše společně vytvářelo působivé obrazy , jež vtahovaly pozornost dětských i dospělých diváků. Způsob a důsledné využití jednotlivých prostředků také nepochybně posloužil jako inspirace pro nejednoho divadelníka.
Pravidelný host přehlídky, studentský soubor Škeble Lanškroun, přivezl inscenaci Lovení Karlíka od autora a současně režiséra, J. Střechy. Příběh inspirovaný životem a dílem
Lewise Carolla byl rozdělen na osm kapitol vyprávějících
epizody z Karlíkova života. Inscenace odvíjející se v
poklidném tempu působila příjemným dojmem, navzdory (přiznané)
nedramatičnosti.
Jistým hendikepem zvolené formy vyprávění však
byla nediferencovanost důležitosti jednotlivých motivů
a ve výsledku oslabení ústředního tématu, střetu fantazijního
a racionálního světa.
O příjemné překvapení se postaral nováček festivalu,
Divadlo Tří z Pardubic, které odehrálo hned dvě kratší
inscenace za sebou:
Podraz inspirovaný povídkou W. Allena a
Prasklou hřídel u sifonu od T. Novotného.
V první jednoaktovce sledujeme příběh detektiva J.D.Slatera pátrajícího po Bohu
ve formě vtipné, inteligentní a nápadité parodie
(nejen) na noirové detektivky , jež hercům
posloužila ke komickému rozehrání množství absurdních
situací.
Přímo útokem na bránice diváků pak
byla geniálně rozehraná etuda o „prasklé hřídeli
od sifonu a zadrhnutém rotoru kladkostroje“, kterážto klauniáda
ve čtverém provedení dala opět vyniknout výrazným
hereckým schopnostem všech aktérů (T.Novotný, L.Marek,
L. Udržal a P.Tenorová).
Sobotní noc uzavřel soubor Ty - já - tr/ Hrobeso Praha
hrou Poručík z Inishmoru od M.McDonagha.
Černá komedie odehrávající se na irském ostrově si bere na mušku stále
aktuální téma teroristů, příčin jejich chování a následků pro okolí.
Příběh vychází ze situace,
kdy je nalezen přejetý domácí mazlíček,
identifikovaný jako kocourek Prcík Tomeš, patřící
obávanému teroristovi - psychopatovi Padraicovi, jehož měl opatrovat Padraicův otec.
Humor těží především z kontrastu, kdy drsný terorista dokáže bez mrknutí oka mučit či zastřelit
člověka, ale dojímá se nad ohrožením svého čtyřnohého miláčka, což doprovází řada absurdních situací
a groteskních dialogů.
Herecky náročnou výzvu bohužel soubor nedokázal zcela naplnit (nejvíce se dařilo O.Pečenému v roli otce) a kromě absence napětí
inscenaci rozkládala i psychologizace některých postav. Nevycházel ani zamýšlený kontrast prostřednictvím pestré směsice „kočičích“
písní hraných během přestaveb.
V neděli odpoledne přivítal diváky soubor Stodola z Jiříkovic romantickým muzikálem Rebelové ze Stodoly. Předloha vychází z filmu Rebelové a její úprava pro jeviště se velmi vydařila, snad až na příliš akcentované závažné události srpna 1968 v samém závěru, které však s
předchozím dějem prakticky nesouvisí a vybočují z dosavadní lehkonohé linie příběhu o maturitě a prvních láskách. Inscenace byla nejsilnější v
hudebně-tanečních pasážích, avšak i řada hereckých kreací pobavila (za všechny jmen ujme
rozšafnou postavu hostinského v podání O.Buchty). Úctyhodný výkon početného ansámblu divácké hlasování
ohodnotilo známkou, jež souboru vynesla Cenu diváků, sošku Václavíčka z Václavova.
Podvečer náležel Kočovnému divadlu Ad Hoc Praha s kabaretem S úsměvem nepilota,
jehož název odkazuje na poetiku pánů Vodňanského a Skoumala. Hodinový proud autorských slovních hříček, básniček, TV skečů,
spotů a vědeckých pojednání , prokládaných původními a živě hranými a zpívanými písněmi vytvořil uvolněnou atmosféru hravosti a
nefalšované inteligentní legrace a stal se příjemnou festivalovou tečkou.
Letošní ročník přehlídky „O Václava z Václavova“ byl mimořádně silný, jednak diváckou účastí během obou víkendů, ale především
kvalitou odehraných představení.
Kromě dvou hlavních cen celých pět souborů získalo cenu za inscenaci (Dámská šatna, O velikém draku, Podraz Prasklá hřídel u sifonu,
Rebelové ze Stodoly a S úsměvem nepilota), což je zdaleka nejvyšší počet za všechny uplynulé ročníky.
Zajímavostí bylo, že všechny inscenace byly postaveny na týmové spolupráci a vyrovnaných hereckých výkonech.
Je - li divadlo obrazem světa, zdá se, že to snaší malou českou kotlinou nevypadá zdaleka tak špatně, jak nám nezřídka
předkládají média.
Těšme se na shledanou při příštím, jubilejním 10.ročníku!