Texty: KOHUTOVÁ, Petra: Divadlo Navenek Kadaň - Ira Levin: Veroničin pokoj / recenze inscenace, 2016

Divadlo Navenek Kadaň
Ira Levin: Veroničin pokoj

Předloha inscenace Divadla Navenek Kadaň Veroničin pokoj autora Iry Levina sice vznikla již v roce 1973, ale k nám doputovala až v loňském roce a jak to tak bývá, zažívá boom; v brněnské Redutě ji režíroval Dodo Gombár a momentálně ji kromě Kadaně premiéruje také DS Kroměříž. Psychothriller z rodu Shafferovy Hry se smrtí, Hamiltonových Plynových lamp či Fowlesova Sběratele je založen na přesném dávkování napětí, vyplývajícího z průběžného znejišťování diváka a zpochybňování všeho, čeho byl dosud svědkem prostřednictvím změn identity jednotlivých postav a úhlů pohledu na zjevovaná fakta, a velmi pozvolného odhalování „skutečné skutečnosti“. Vzniká tak výpověď o zlu skrytém v každém z nás.

Debutující režisérka Tereza Gvoždiáková, mimořádně zajímavá a všestranná osobnost (na Lounském divadlení 2015 získala cenu za herecký výkon v Osmi ženách) usadila publikum na jeviště; klaustrofobičnost prostoru zvýšila zatažením opony. Scéna je minimalistická (dominují jí dvoje dveře, postel a slepé zrcadlo) a černobílá – od černého horizontu se odrážejí bílé povlaky na nábytku a obrazech; když jsou po startu jedné z „her“, na nichž je inscenace postavená, povlaky staženy, na jejich rubu je namalována další podoba užívaného nábytku a v rámech na stěně nejsou obrazy, ale jakési abstraktní vzory látek (jeden z drobných vtípků, jejichž smysl se ozřejmí později; z podobného ranku je pak třeba knihovnička, v níž jsou výhradně knihy Iry Levina, nebo kostým Susan). Inscenace v těchto dekoracích nabízí zřetelně převyprávěný příběh a přesně vymezené postavy, čtyři vynikající herecké výkony a napínavou podívanou, formálně promyšlenou do nejmenšího detailu (např. kvůli kostýmům posunula režisérka děj dramatu o deset let dříve, do roku 1963, a rozhodně to není rozhodnutí samoúčelné). Inspirativní je inscenace zejména v oblasti budování napětí a gradace, také v kvalitě hereckých výkonů – a v práci s divákem, jež je sice sporná a byla předmětem dlouhé diskuse, ale nepochybně stojí za pozornost. Jako Ira Levin pracuje s odhalováním faktů, režisérka staví inscenaci záměrně tak, aby ne každý divák viděl vše – podle jejích slov „záleží na tom, kam si sednete, protože co místo, to jiný úhel pohledu“ – a v několika momentech publiku skutečně nedává nic zadarmo – „nechtěli jsme, aby se divák cítil úplně komfortně“. Dochází i na přímé atakování diváka, které však není zcela v řádu věci.

Veroničin pokoj Divadla Navenek Kadaň byl jednoznačně nejkompaktnější a řemeslně nejzvládnutější inscenací letošního Lounského divadlení a je doporučen na Divadelní Piknik Volyně 2016. Kromě doporučení získala Tereza Gvoždiáková cenu za režii a všichni čtyři interpreti cenu za herecký výkon (Markéta Peti za roli Ženy, Pavel Volf za roli Muže, Sabina Tumpachová za roli Dívky a Jiří Nebeský za roli Mladíka).

Petra Kohutová