Texty: HRNEČKOVÁ, Anna, NĚMEČEK, Pavel a CISOVSKÁ, Hana: OTVÍRÁNÍ Praha 2.–3. 4. 2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 3-4, 10.6.2016.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
OTVÍRÁNÍ PRAHA, 2.–3. 4. 2016

Letošní maratón krajských přehlídek dětského divadla začal pražskou přehlídkou s příznačným názvem Otvírání. V Karlínském Spektru a Studiu Alta Holešovice se sešlo letos dvanáct souborů vybraných ze čtyř obvodních postupových kol.
Lektorský sbor pracoval ve složení Anna Hrnečková (herečka, lektorka Divadla DRAK Hradec Králové, pedagožka Pražské konzervatoře), Hana Cisovská (pedagožka katedry sociální pedagogiky Ostravské univerzity), Pavel Němeček (ředitel a lektor dramacentra Sdružení D Olomouc) za pomoci tajemníka přehlídky Jakuba Huláka. Kromě samotných divadelních představení se konaly diskuse s vedoucími souboru a zájemci z řad diváků o jednotlivých inscenacích. Pro děti se pak konaly diskusní kluby pod vedením Denisy Tchelidze a Vojtěcha Löffelmanna.
Podkladem pro několik inscenací letošního Otvírání se stala poezie. První z nich byl soubor Mrňata ze ZUŠ Praha 7 (vedoucí Radka Tesárková). Pásmo lidové poezie pod názvem Hrajeme si jako kdysi provedla skupina děti z druhé třídy se sympatickou spontánní energií. Kladem inscenace jsou některé drobné individuální recitační výkony, dětem však zatím chybí větší zkušenost se „spolubytím“ na jevišti, což se projevuje v nízké schopnosti se navzájem vnímat a také v monotónním rytmu společné recitace. Inscenace nemá ještě úplně vybudované situace, v nichž by šlo s dětmi pracovat na dynamice a směrování k pointě, což by umocnilo zážitek z recitovaného textu.
Verše Shela Silversteina jsou skvělou látkou pro děti na druhém stupni ZŠ a soubor KUK-átko, ZUŠ Štítného, Praha 3 (ved. Ivana Sobková), to jen potvrzuje inscenací s názvem Tak tady mě máte. Je zjevné, že hráči velmi dobře rozumějí jednotlivým básním, hře se slovy, pointám. Jejich projev je jistý a sdělný, velmi si za svým tématem a představením stojí. Pracují výborně nejen s textem, ale také s jevištními situacemi. Jsou v nich přítomni, plně zapojení, ačkoli se vztahy a situace s každou další básní proměňují, všichni dávají najevo, že vědí, kde je jejich místo, a o co jim na jevišti jde. Většina situací je dobře pointována, pracuje s překvapivou metaforou a pestrou mizanscénou. Přesto některé z nich působí zatím poněkud nedopracovaně (Semafor, Mlok). Řazení básní není nahodilé, je zjevná snaha inscenátorů, aby jedna situace navazovala na druhou a dílo se pohybovalo od začátku k jakémusi cíli. Problém je, že i přes tuto snahu o provázanost situací, postrádá inscenace jasně určené téma. Nelze vlastně zcela říci, proč jsou vybrány právě tyto konkrétní básně. Představení na krajské přehlídce bylo (na rozdíl od představení na řehlídce obvodní) orámováno na začátku i na konci stejnou básní, která měla evidentní ambici téma pojmenovat. Souvislost zbytku díla s tímto rámcem však mnohdy unikala. Jediným výtvarným prostředkem inscenace jsou nízké štafle. Jsou hojně a nápaditě využívány, procházejí mnoha proměnami.N ejsou však vnímány symbolicky, nepracuje se s nimi významotvorně. Fakt, že jde zrovna o štafle, není nijak obhájen. Díky tomu mohou působit v inscenaci tohoto typu rušivě nebo přinejmenším neinvenčně.
Práci s textem Jana Skácela Uspávanka s plavčíkem a velrybou představil soubor Pecka, LDO ZUŠ Na Popelce, Praha 5 (ved. Kateřina
Mikanová), v inscenaci Plavčík Jan. Soubor nabídl příjemnou atmosféru hry na moře a pláž a přinesl takřka prázdninovou atmosféru, ve které se potkávají dva světy – svět kluků a holek. Soubor prokázal velmi dobré dovednosti hráčské, pohybové i mluvní, velkou míru fantazie při vytváření obrazů založených na představě pláže v létě. Doporučení pro další práci v souboru se týkalo podpory dovednosti vzájemného naslouchání na jevišti. Také otázkou zůstává, do jaké míry je možné „rozbít“ celek textu na jednotlivé sekvence a vytvořit trochu jiný temporytmický i dějový tvar. V
každém případě byla inscenace velmi příjemným prázdninovým zážitkem.
Do skupiny inscenací, které vycházejí z principu recitace textu, patří inscenace O žábě, starém veteránovi a ozvěně, kterou na Otvírání přivezl
Dismanův rozhlasový dětský soubor, Český rozhlas Praha 2 (ved. Jana Franková). Na celkovém zpracování je zřejmé, že jsou děti vedeny k
jistému mluvnímu projevu, k práci s hlasem. Nezpochybnitelným plusem této inscenace je velmi systematická práce na porozumění jednotlivých textů. Na úkor této kvality se hrajícím dostávalo v představení málo schopnosti spolupráce na jevišti a jednání v situacích, jakoby děti byly na jevišti přítomny pouze ve chvíli, kdy mluví. Když jsou pouze součástí situace, „vypínají se“. Slova nejsou určena k jednání, šlo spíše o sólové recitační výstupy. K tomu nepřispívala ani rozsáhlost jednotlivých textů.
Nelehkou cestou autorského divadla se vydaly dva soubory, jejichž inscenace jsou sice inspirovány literární předlouhou, ale autorský podíl na nich je výrazný. První z nich je inscenace divadelního souboru Knoflík, Slivenecký klub Švestka, Praha 5 (ved. Veronika Borovková a Ondřej Kohout), s názvem Na kolečkách volně inspirovaná některými postavami a situacemi z Kerouacových románů. Pro skupinu z velké části již dospívajících jsou cestou k literatuře jako východisku pro inscenační práci. Soubor se pokouší hledat i inscenační prostředky směřující spíše k autorskému studentskému divadlu, které ale zatím působí neúčinně (monotónnost, nedynamičnost, přílišná komplikovanost výkladu). Pro posun ve vyznění inscenace je klíčové ujasnění společného tématu inscenace.
Také soubor UŽVAK, Divadlo pro Zličín, Praha 5 (ved. Dana Svobodová a Karel Tomas), zahrál autorský příběh Pokračování příště. Volnou inspirací pro něj se stala předloha Franka Marii Reifenberga Jenom klídek! Příběh trojice kluků, kteří se se svými trablemi vyrovnávají pomocí psaní komiksu, je vyprávěn jednoduše, ale velmi srozumitelně. Předností je dobře napsaný text s vtipnými, vypointovanými dialogy. Inscenace má dvě roviny. Zatímco rovina světa komiksu znázorněná živými obrazy je prezentována přesně, vtipně, a propracovaně; znázornění reálného světa má ještě nějaké nedostatky jak v dovednostech hráčů, tak v organizaci jevištního prostor a vystavění samotných situací, jejich jasných začátků a konců. Přes uvedené výtky byla tato sympatická inscenace doporučena do širšího výběru na Dětskou scénu do Svitav.
Obohacením přehlídky byly dvě inscenace, které kombinují přístupy tanečně-pohybového divadla a dramatizaci textů. Obě vznikly v Tanečním studiu Light při ZUŠ Na Popelce, Praha 5 (ved. Lenka Tretiagová). První z nich, Máslová Líza, vznikla na základě stejnojmenné předlohy Pavla Šruta. Ocenění zaslouží schopnost dětí jednat tělem, jejich jistota vyrovnat se s prostorem a využít jej pro sdělení, a to v souladu se schopností práce s mluveným textem. Souboru se daří prezentovat vynalézavé jevištní metafory za podpory čistého výtvarného uchopení tématu (např. zpodobení máslové dívky). Přesto se ukázaly jisté dějové nesrovnalosti vinou nejasnosti některých obrazů, přes které pak diváci mohou obtížně interpretovat celistvý příběh.
Druhá tanečně-dramatická inscenace se opírá o předlohu Miloše Kratochvíla Puntíkáři aTaneční studio Light při ZUŠ Na Popelce ji uvedlo pod názvem Puntíkáři, pachatelé dobrých skutků. Významnou kvalitou inscenace je opět propojení taneční, hudební, dramatické a výtvarné složky ve prospěch sdělení tématu. Daří se vytvořit řadu čitelných obrazů, metafor za pomocí jednoduchých scénických prostředků v podobě náznaků kostýmů a jejich využití pro hru (především barevných baretů). Odborná porota ocenila také humor a nadsázku, které se skrývají nejen v
samotném příběhu a jeho pointě, ale které jsou podporovány všemi složkami inscenace. Nároky, které provedení představení vyžaduje, členové souboru velmi dobře splňují. Problematickou částí jsou některé situace, které postrádají jednoznačnou interpretaci děje a narušují možnost porozumět celému příběhu. Přesto se souboru podařilo sdělit téma – pohled na současnou školu, jak je dětmi vnímána.
Tradiční cestou dramatizace literární předlohy se vydaly další soubory. S velkou nadsázkou a smyslem pro humor se soubor KU-K-u-řice ZUŠ Štítného, Praha 3 (ved. Ivana Sobková), v inscenaci Černošský Pán Bůh chopil předlohy Roarka Bradforda Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti (v překladu Josefa Macha). Téma hříchu a potrestání je prezentováno na několika starozákonních příbězích s potřebnou dávkou příjemné nadsázky a ironie. Významnou složkou inscenace je hudba, která nevytváří pouze atmosféru, ale také posouvá inscenaci kupředu, má významnou sdělovací funkci a velmi dobře řeší problém rozsahu předlohy. Je třeba vyzvednout také dovednosti členů souboru, mluvní, pohybové, ale v tomto případě také hudební a pěvecké. Ke sdělování přispěl také jednoduchý scénografický prvek, štafle, který (přesto, že má v dětském divadle pověst jistého klišé) fungoval účelně.
Dana Bláhová, vedoucí Divadelního souboru Kampak!, vybrala text Eleny Chmelové (v překladu Jana Vladislava) Robin Hood a pro svůj soubor upravila dramatizaci Věry Pánkové Hra na Robina Hooda. Představení předvedla skupina starších dětí postupně přejímajících role vesničanů, členů skupiny i šerifových biřiců pomoci jednoduché záměny atributů (čepice, plédy...) a zároveň oživující divadelní akci produkcí jednoduchého hudebního doprovodu. Scénografie je postavena na hře s dlouhými klacky a luky, odehrává se na volném jevišti dobře umožňujícím dynamiku pohybu a bojové akce. Jednotlivé akce divák zatím vnímá spíše jako sled stejně důležitých situací bez zřetelné gradace k nějaké klíčové myšlence nebo tématu. Některým scénám chybí lépe zvládnuté vypointovaní a přesvědčivost, která je dána různou úrovni vybavenosti a hráčských dovednosti jednotlivých aktérů.
Dramatizaci příběhu ze současnosti s dětským hrdinou kombinovaného s prvky fantasy si vybral soubor Ty-já-tr – Před oponou, DDM Praha 7 (vedoucí Radka Tesárková). Podle stejnojmenné předlohy Petry Neomillnerové v dramatizaci Veroniky Krištofové představil soubor inscenaci
Amélie a tma. Děti se chopily svých rolí velmi přirozeně a vztah dvou dívek, ač jedna je živá a druhá duch, je tématem přitažlivým a na počátku působí slibně. Potupně ale inscenace odhaluje jisté nedostatky. Většina problémů plyne ze scénáře. Přináší mnoho konfliktů najednou, není jasné, která situace, konflikt či postava jsou ústřední. Není tedy možné sledovat jednotný příběh, rozumět motivacím postav. Text zavádí naše očekávání na scestí zdůrazněním motivů, se kterými se nepracuje. Samotné inscenování příběhu nijak situaci neulehčuje. Naopak. Nepodává například klíč k
tomu, jakým způsobem rozumět systému života – neživota duchů (např. není vůbec jasné, proč někdy duchové vidět jsou a někdy ne, odkud se vzaly věci, kterými postavy disponují, když byl dům vytopen atd.). To je nutně zdrojem velkého divákova zmatku. Dětem nejsou jednotlivé situace nijak režijně usnadněny, pracuje se výhradně s civilním činoherním projevem. Příběh je prezentován kauzálně a v podstatě iluzivně. Nejsou tu
režijní ani textové momenty zcizení (snad až na okamžik, kdy dívky na konci dovyprávějí své osudy), veškeré informace má divák získat výhradně z dialogů postav. To je samozřejmě velmi těžká cesta pro dětské divadlo. Ačkoli se rozhodně nejedná o děti nevybavené, tento způsob inscenování v kombinaci s obrovským rozsahem textu jim nedovoluje vystihnout podstatu situací, motivace postav atd.
Inscenace Divadla Náhoda, ZŠ Masarykova, Praha 9 – Klánovice (ved. Michal Černý), Kde se vzaly Klánovice vznikla jako součást školního projektu a tím je v sousedství ostatních představení letošního Otvírání zvláštností. Kolektiv starších dětí ZŠ inscenuje historii zrodu obce, jež je s
lehkou nadsázkou zasazena do rámce prezentace úkolu ve školní hodině jednou z žákyň. Pro inscenovaní historie je zvolen způsob realistického herectví, který příliš nekoresponduje s nadsázkou rámce. Pro inscenační posun je potřeba najít klíč propojující oba plány, nabízející se například v rezignaci na zbytečně popisné historizující kostýmování a kulisy v pozadí a využití stylizace nebo zkratky. Vlastnímu příběhu o založení obce chybí účinnější převod do scénáře, který by umožnil pracovat s napětím nebo alespoň s gradací situace. Přesto je počin dětí z Klánovic (vedoucí Michal Černý) příkladem možnosti, jak využít divadelní tvar ve výuce.
Odborní lektoři doporučili k přímému postupu na celostátní přehlídku Dětská scéna 2016 inscenaci souboru KUK-u-řice, ZUŠ Štítného, Praha 3, Černošský Pán Bůh. Do širšího výběru pak čtyři inscenace: Puntíkáři, pachatelé dobrých skutků, Tanečního studia Light při ZUŠ Na Popelce, Tak tady mě máte... souboru KUK-átko, ZUŠ Štítného, Praha 3, Praha 5, Pokračování příště souboru UŽVAK, Divadlo pro Zličín, Praha 5, a Plavčík Jan souboru Pecka, ZUŠ Na Popelce, Praha 5.
Anna Hrnečková, Pavel Němeček a Hana Cisovská